Myslíte si, že inteligence je neměnná veličina, kterou nelze dále rozvíjet? Nebo že nemůžete být šikovným kreslířem, případně řídit úspěšně lidi? Podle psycholožky Carol Dweckové je to omyl. Ve své knize Nastavení mysli přesvědčivě dokazuje, že pokud je člověk růstově nastaven, může se zdokonalit v podstatě v čemkoliv. Jde jen o to se nebát a vytrvat. I když to zezačátku půjde ztuha.
Když režisér Miloš Forman natočil film Mozart, vykreslil tohoto hudebního skladatele jako génia, jemuž hudba sama příští do hlavy a on ji jen zapisuje do notových osnov. Na rozdíl od snaživého Salieriho, který „potí“ každou skladbu.
Tuto představu však autorka knihy Nastavení mysli nabourává a staví proti ni jinou: Mozart, ačkoliv byl bez pochyb talentovaný, neměl svůj úspěch zadarmo. „Mozart pracoval více než deset let, než vytvořil díla, která dnes obdivujeme. Do té doby jeho skladby tak originální ani zajímavé nebyly,“ upozorňuje Dwecková.
Neměnné versus růstové
Nejen Mozartův příklad slouží psycholožce ze Standfordovy univerzity k tomu, aby ilustrovala svoji teorii o růstovém versus fixním nastavení mysli. Tvrdí, že pokud si člověk osvojí růstový přístup, může dosáhnout neuvěřitelných výsledků. Hlavní je chuť se zlepšovat a vytrvalost. Dvě vlastnosti, bez nichž to nepůjde.
Na opačné straně spektra je fixní nastavení mysli, jehož základem je přesvědčení o neměnnosti lidských vlastností a schopností. Buďto se člověk narodí hloupý, nebo chytrý. Sportovně nadaný, nebo „poleno“. Kreativní, nebo netvůrčí. Takový předpoklad však brzdí jakékoliv zlepšování sebe sama.
TIP: Pomýšlíte na vůdčí roli, ale nevíte, jak získat zkušenosti, když jste pouze řadový zaměstnanec? Máme pro vás pár tipů.
Jakmile se přestane dařit, lidé s fixním nastavením nevědí, co si počít. Mají pocit, že se nelze zlepšit. Snažit se nemá v jejich očích cenu. Tito lidé pak stagnují, a i když mají talent nebo určité schopnosti, nejsou ochotni je rozvíjet. Navíc se zoufale bojí dělat chyby, které by zpochybnily jejich nadání či inteligenci a podkopaly sebedůvěru. Začnou se proto vyhýbat náročným úkolům, které by je posouvaly kupředu.
Za pokus to stojí
Autorka ve své knize nashromáždila množství příkladů, kterými svůj koncept o růstovém nastavení podporuje. Jsou to příběhy jednotlivců i výzkumy. Jeden z nich například testoval manažerské schopnosti postgraduálních studentů obchodu, z nichž měli mnozí zkušenosti s managmentem. Měli za úkol řídit fiktivní firmu, továrnu na nábytek. V počítačové simulaci museli zařadit zaměstnance na správná pracovní místa a po té podle dosažené produktivity rozhodovat, jak je řídit a motivovat.
Výzkumníci studenty rozdělili do dvou skupin: té první řekli, že úkol testuje jejich základní skryté dovednosti (vnukli jim fixní nastavení). Zatímco druhá skupina studentů byla „nabrífována“ v tom smyslu, že řídící schopnosti se rozvíjejí praxí.
Studenti z druhé skupiny neměli obavu, že úkol odhalí jejich skryté nedostatky. Nebáli se dělat chyby, učili se ze zpětné vazby a podle ní upravovali své strategie. Ze začátku se jim nijak zvlášť nedařilo, ale to se postupně měnilo. Jak lze předpokládat, dosáhli při řešení simulovaného manažerského úkolu daleko lepších výsledků než studenti z první skupiny.
Uspěje opravdu každý?
Kniha naplňuje americký étos, podle něhož se může každý vypracovat jako self made man (nebo woman). Při četbě skeptičtějšího jedince nicméně napadne, že někdy snaha nestačí. Ne všichni lidé mají zkrátka stejné možnosti.
Psycholožka se netváří, že tomu tak není. Uznává, že záleží i na zdrojích a příležitostech. Například lidé se snadným přístupem ke vzdělání nebo se sítí vlivných přátel mají větší šanci, že se jejich úsilí vyplatí, stejně jako ti, kteří mají dostatek prostředků, takže i více času prorazit.
Autorka knihy také upozorňuje, že cílem lidí s růstovým nastavením mysli by neměl být výsledek, tedy stanout na vrcholu. To je spíš vedlejším efektem snahy, jak se něco naučit, prozkoumat nové cesty, vyřešit obtížné problémy. Sama cesta je v případě růstového nastavení mysli cílem. Lidé, kteří v některé činnosti uspěli, se jí neúnavně věnovali proto, že to považovali za důležité, že to pro ně mělo zásadní význam. Jejich snaha měla proto hodnotu sama o sobě bez ohledu na výsledek.
Dokážeš-li, to není to jen sen
Růstové nastavení mysli je inspirativním konceptem i proto, že připouští chyby. Bez těch se žádné učení neobejde. Růstově nastavený člověk se z nich však dokáže poučit, nehroutit se z nich a přijmout je jako součást cesty. Sám sebe staví do aktivní role a snaží se hledat možnosti, jak by to či ono šlo místo toho, aby sváděl svoje nezdary na druhé. Ať už je to používání excelu, obchodní konverzace v angličtině, vedení týmu nebo pečení moučníků.
Každý se musí učit a pracovat na tom, aby byl v tom či onom dobrý. Opravdu málokdo v něčem vynikne bez určitého úsilí. I když to tak může někdy zvenku vypadat. Nenechte se tím zmást, pracujte na tom, co je pro vás důležité, a podporujte v tom i druhé. Člověk se dokáže naučit strašně moc. Mozek je neuvěřitelně tvárný. Zkuste na to přistoupit. V práci i v soukromém životě. Nabije vás to energií a chutí pustit se do nových projektů.
Chcete se zlepšovat v hledání skvělého místa? Na Jobs.cz k tomu máte tu nejlepší příležitost.
