Indonésané mohou Čechy učit nadhled, říká podnikatel

„Jednou z motivací, proč jsem začal podnikat, bylo získat svobodu, rozhodovat o věcech sám, dělat, co mi dává smysl a nemuset něco papouškovat,“ říká Michal Waserbauer, který už více než dva roky žije a podniká v Indonésii. Povídali jsme si o tom, jaké je pracovat v jihovýchodní Asii a jací jsou Indonésané kolegové.

Michal_Wasserbauer_podnikatel
↑ Michal Waserbauer, Čech podnikající v Indonésii.

Jobs.cz: V jakém odvětví ve čtvrté nejlidnatější zemi podnikáš?

Začali jsme tak, že jsme založili Czech.Ina Group, firmu se sídlem v ČR, která pomáhá českým firmám rozjet byznys v jihovýchodní Asii. Dnes, po dvou letech, se zaměřujene na firmy ze všech zemí a odvětví. Dochází tam k propojení s indonéskou firmou PT.Cekindo Bisnis Grup, kterou vlastním se svou indonéskou snoubenkou. Podnikatelům usnadňujeme vstup na indonéský trh, některým pomáháme i s přímým zastoupením a dotažením byznysu v novém prostředí do konce.

Jobs.cz: Nepřemýšlel jsi na začátku, že by ses nechal spíš zaměstnat?

Poprvé jsem byl v Indonésii na stáži a už tehdy jsem odjížděl s myšlenkou rozjet byznys ve smyslu dovozu do České republiky. Jenže se nám to tehdy nepodařilo úplně rozhýbat. Vrátil jsem se tedy do ČR a nastoupil do zaměstnání. V něm jsem po nějaké době skončil a pak to šlo docela rychle. Uvědomil jsem si, že mi zaměstnanecký poměr úplně nevyhovuje, že mě baví mít tu správnou motivaci a sám si rozhodovat o čase i o tom, co budu dělat. Dnes pracuji třeba 15 hodin denně, ale dělám věci, které mě baví, dávají mi smysl a vidím za nimi dopad. Baví mě budovat něco svého. Podle toho i vybíráme odvětví, která jsou nám bližší, kterým víc rozumíme a ve kterých vidíme hodnotu do budoucna. Třeba se hodně zaměřujeme na životní prostředí a zpracování odpadu.

Jobs.cz: Musíte své klienty z řad firem shánět sami nebo už si vás najdou?

Začínali jsme složitým sháněním, dnes už jsme ve fázi, kdy firmy přicházejí i samy. Hodně fungují reference a řekl bych, že tak 30 až 40 procent zákazníků za námi přichází s konkrétními požadavky, protože vědí, s čím jim můžeme pomoci.

Jobs.cz: Kolik se vás na podnikání podílí?

V pražské kanceláři jsou dva lidé, v Jakartě máme sedm zaměstnanců. Nepocházejí jen z Indonésie, ale i z Malajsie, Filipín a Singapuru.

Jobs.cz: Jak jste zaměstnance hledali a vybírali?

To bylo celkem složité. I dnes hledáme a vybíráme a ne vždy se trefíme napoprvé. Oslovovali jsme na univerzitách, přes studentskou organizaci AIESEC, přes pracovní webové portály. S kandidáty jsme měli pohovor a museli zpracovat případovou studii.

Jobs.cz: Jak přistupují lidé v Indonésii k práci?

Mentalita je jiná a odráží se i v zaměstnání. Obrovskou roli hraje velikost podniku. Firmám pomáháme i s headhuntingem, například pro jednu významnou českou finanční společnost jsme hledali manažery a obchodní zástupce. Najít v Indonésii zaměstnance pro velkou firmu není problém, lidé jsou ochotni pracovat i za nižší plat. O menší společnost, která nemá tak reprezentativní prostory a není tak známá, ale není takový zájem. Na nižších pozicích musí menší firmy občas nabídnout vyšší plat než mezinárodní firmy. Indonésané totiž dají hodně na image společnosti.

Jobs.cz: A jak přistupují Indonésané k podnikání?

Hodně je ovlivnila kolonizace a příliv čínské komunity. Indonésané nejsou úplně ti, kteří by měli drive, chtěli podnikat a něco tomu obětovat. Byznys v Indonésii dělají hlavně Číňané a okolní země, které tam expandují. Indonésan je většinou zaměstnanec.

Jobs.cz: Co z indonéské povahy bys rád viděl v českém pracovním přístupu?

Práci se stresem, pozitivní vnímání a nadhled. Indonésané věci tolik neprožívají, nejsou nepříjemní a usmívají se. Člověk se s tím ale musí naučit pracovat. Protože oni se usmívají, i když vznikne problém. Stres skrývají v sobě.

Jobs.cz: A co bys naopak z ČR rád přenesl do Indonésie?

Strukturovanost a dochvilnost. Největším problémem Indonésanů je jednoznačně práce s časem.

Jobs.cz: Jaký mají Indonésané vztah k šéfům?

V mezinárodních firmách je to trochu jiné, ale v místních firmách vládne hodně autoritativní přístup a přesně vymezený vztah podřízeného a nadřízeného. Málokdy se stane, že by šéf šel s podřízeným na oběd nebo na pivo. Pravděpodobně to vychází z mentality a historie, protože Indonésie byla vojenským a kolonizovaným státem. Je tam spousta faktorů, které tento přístup utvářely, a to nejen v práci, ale i v rodině.

Jobs.cz: Stal se ti nějaký trapas, který vyplývá z rozdílnosti kultur?

Pořád se něco stává. Třeba Evropané a cizinci mají v Indonésii stále podvědomě vyšší postavení než ostatní, bez ohledu na postavení a majetek. Když jdu jednat do velké firmy, občas se mi stane, že šéf, se kterým se mám setkat, mě nechá třeba deset patnáct minut čekat na chodbě. Ne proto, že by mě nechtěl přijmout, ale protože chce ukázat, že bude jednat s cizincem a že je důležitý.

Jobs.cz: Indonésie je zemí s nejvíce vyznavači islámu na světě. Islám se navíc prolíná s buddhismem, hinduismem a katolictvím a protestanstvím. Nakolik zasahuje náboženství do práce?

Indonésie má pět oficiálních náboženství a lidé se diví, když někdo žádné vyznání nemá. A každá víra má svá specifika. Třeba muslimové se modlí pětkrát denně a je zvykem, že firma má v kancelářích modlitební prostory. Nebo že se v půl jedenácté tvůj zaměstnanec sebere a jde se do mešity pomodlit na páteční modlitbu.

Jobs.cz: Podle toho musíš plánovat i schůzky, ne?

Přesně tak. Nejvíc to řeší zahraniční firmy, které v Indonésii začínají podnikat. Indonésie má hodně náboženských svátků a firmy musejí zajistit, aby třeba v období ramadánu nebo v pátek byl někdo v kanceláři. Náboženství Indonésii hodně ovlivňuje, a to i v dobrém slova smyslu. Indonésii tvoří 17 tisíc ostrovů a náboženství sjednocuje odlišné kulturní zvyky každého ostrova. Protože co ostrov, to jiná kultura, trochu odlišný jazyk, jídlo, podnebí.

Jobs.cz: Jak dlouho tam plánuješ zůstat?

Minimálně následujících pět šest let budu v Indonésii víc než v ČR. Přijde mi, že dnešní Indonésie je něco jako Česká republika v 90. letech. Byznys se tam hýbe a jakékoliv odvětví v sobě skrývá podnikatelskou příležitost. Do budoucna bych to viděl tak, že budeme bydlet půl roku tam a půl roku v Česku.

Jobs.cz: Co by ti teď v byznysu nejvíce pomohlo?

Hledáme lidi, kteří chtějí dělat byznys, mají nápady a řešíme investory. Kromě byznysu, který pomáhá s expanzemi do Indonésie, chceme dělat ještě svoje projekty. Některé v Cekindu už rozjíždíme, jiné hledáme. Nyní se potkávám s českými startupy, že bychom s nimi šli na trh v jihovýchodní Asii. Většinou tato spolupráce stojí na lidských zdrojích a na investicích. To jsou dvě věci, které teď hledám a které jsou častým předmětem jednání.

Lenka Kováříková

Založte si online životopis na Jobs.cz. Firmy vás najdou samy

Další články k tématu

Student ČVUT založil firmu a radí, jak stavět

Pro Davida Dudáše byl poslední rok podnikatelským experimentem. Tento student ČVUT se rozhodl uplatnit své znalosti v praxi a založil firmu, která lidem radí se stavbou a rekonstrukcí bytů a domů. S nápadem dokonce vyhrál středočeské kolo loňských Rozjezdů – soutěže pro začínající podnikatele. Teď jeho firmu přebírá jiná studentka. ↑ David Dudáš začal podnikat ještě na … číst více

Největší mýtus? Že podnikatel musí riskovat

Původně měla namířeno do nemocnice, ale práce s nemocnými ji psychicky vyčerpávala. Dnes má třiatřicetiletá Barbora Rektorová cateringovou firmu s luxusním sushi, které vám připraví přímo před očima na firemním večírku nebo doma v kuchyni. A o podnikání mluví příjemně realisticky. Však si to přečtěte sami. ↑ Barbora Rektorová, zakladatelka firmy Sushiqueeen, se svým kolegou … číst více

Hrát si s jojem Václava bavilo. Teď jej hračka živí

Pamatujete si z dětství na hračku jojo? Student Václav Kroutil na ní vystavěl úspěšný podnik, který již čtvrtým rokem řídí se svým bratrem. E-shop a kamenná prodejna Slušný se zaměřuje právě na prodej hračky, která se dnes prodává jako yoyo a je z titanu. Za úspěchem stojí nejen podnikatelský um sourozenců, ale i fakt, že yoyování je … číst více

Ekonom založil školu, kde děti neznají biflování

Ekonom, manažerky a podnikatel roku si otevřeli školu, ve které žáci neznají domácí úkoly a biflování. Zato v nich učitelé podporují zdravé sebevědomí a podnikatelského ducha. » 3 minuty čtení « ↑ Martin Lukeš: založil netradiční školku a školu, plánuje gymnázium. Foto: Tomáš Novák/týdeník Profit Podnikatel jako nadávka? Martin Lukeš z Vysoké školy ekonomické v Praze … číst více