Ekonom založil školu, kde děti neznají biflování

Ekonom, manažerky a podnikatel roku si otevřeli školu, ve které žáci neznají domácí úkoly a biflování. Zato v nich učitelé podporují zdravé sebevědomí a podnikatelského ducha.

» 3 minuty čtení «

Martin Lukeš

↑ Martin Lukeš: založil netradiční školku a školu, plánuje gymnázium. Foto: Tomáš Novák/týdeník Profit

Podnikatel jako nadávka?

Martin Lukeš z Vysoké školy ekonomické v Praze se věnuje výzkumu podnikatelského prostředí. Podle jeho zjištění to podnikatelé nemají v české společnosti vůbec jednoduché – vysoký společenský status jim přiznává méně než polovina lidí.

Netradiční základka

Podle ekonoma Lukeše je jednou z cest, jak image podnikatelů zlepšit, posílení podnikatelského vzdělávání už na základních a středních školách. Sám se o to snaží jako spoluzakladatel malé soukromé školky a školy da Vinci v Dolních Břežanech:

„To, co děláme, je spíše sociální podnikání. Cílem není vydělat peníze, ale vychovávat děti k podnikavosti a sebevědomí tak, aby byly v devatenácti letech soběstačné,“ shrnuje Martin Lukeš projekt, na kterém se podílejí ještě další tři lidé: manažerka s praxí z oboru neziskových organizací, bývalá finanční ředitelka velké společnosti a držitel ocenění „podnikatel roku“.

První škola jim zkrachovala

Začátek podnikání nebyl pro zakladatele da Vinci jednoduchý. Jejich první projekt, soukromá školka v pražské Hostivaři, po tři čtvrtě roce zkrachoval. „Školné jsme tehdy stanovili s manželkou na základě nákladů tak, abychom byli nad nulou. Tím pádem jsme ho ale od začátku nadsadili a po pravdě řečeno bylo hodně vysoké ve srovnání s tím, co jsme nabízeli. Takže jsme nesehnali dost platících rodičů na to, aby to školku uživilo,“ vzpomíná Martin Lukeš. „Naše poučení bylo, že je lépe začít s nižším školným a teprve s postupnou profesionalizací cenu zvýšit.“

Jak vybrat dobré učitele

Druhým zásadním poučením byl výběr lidí do učitelského týmu. „Tehdy pro nás bylo důležitější mít člověka, který je rád s dětmi, než to, jaké má vzdělání a pedagogickou zkušenost. Což pak narazilo na své limity. Teď vnímáme, že je důležité mít oboje,“ doplňuje Martin Lukeš. První neúspěch ale tým překonal a v roce 2010 se jim v Dolních Břežanech podařilo otevřít školu, do které začali posílat i své děti.

Soběstační dospělí

Do jejich školky a školy nyní chodí 110 dětí a v příštím školním roce otevřou i gymnázium. Za klíčovou považují vizi, jaký má být mladý člověk, který v da Vinci ukončí středoškolské vzdělání. „Mělo by se jednat o svobodného člověka s osobní zodpovědností, který dokáže být v životě soběstačný. Bude mít chuť poznávat svět, tvořit a najde si, co ho baví a dokáže to dále rozvíjet. Zároveň bude sociálně zdatný, s týmovými dovednostmi, dokáže vyjádřit a obhájit svůj názor, ale přitom vnímat druhé. Bude podnikavý, schopný přijmout výzvu, řešit krizové situace a poučit se z chyb. Bude mít také všeobecný přehled a schopnost dobře komunikovat v angličtině,“ rozebírá představu zakladatelů Lukeš.

Žádné biflování ani domácí úkoly

Ve škole da Vinci žáci například nedostávají domácí úkoly. Celkově tu učitelé s dětmi pracují jinak: školáci mají větší volnost ve volbě, kdy se jakému tématu věnovat, využívá se projektová výuka, starší děti vysvětlují látku mladším a prohlubují si tak znalosti. A nikdo se tu neučí „nazpaměť“. Lukeš je přesvědčen, že model funguje. I Scio testy potvrzují, že jejich páťáci za vrstevníky z ostatních škol nijak nezaostávají.

Do výběru učitelů mluví i děti

V podnikání se zakladatelům da Vinci daří především proto, že neopakují chyby z dob, kdy provozovali soukromou školku. Našli investora, stanovili dostupné školné a o výběru pedagogů rozhoduje v tříkolovém přijímacím řízení vedení školy i samotné děti.

„Pro náš projekt bylo zásadní, že jsme si porozuměli s Janem Červinkou, majitelem úspěšné mezinárodní firmy a držitelem ocenění „podnikatel roku“, který mohl dát projektu finanční zázemí. Pro něj to není projekt, na kterém chce vydělat peníze, ale spíše výsledek touhy rozjet školu, která je dobrá, přináší něco jiného a rád tam posílá své děti,“ popisuje Lukeš.

Škola pro děti, ale ne pro všechny rodiče

Pro úspěch bylo podle Martina Lukeše také klíčové nabídnout rodičům jasně definovanou alternativu pro vzdělávání jejich dětí. I to je ale zpočátku stálo přešlapy. „Myslíme si, že pro většinu dětí jsme vhodná škola, ale nejsme vhodná škola pro velkou část rodičů. Pokud vzdělávání dítěte berou hodně výkonově, nejsme pro ně ta nejlepší volba. Na začátku jsme udělali chybu, že jsme v druhém roce fungování přijali z finančních důvodů i děti těch rodičů, pro které naše škola nebyla vhodná. Nakonec od nás tyto rodiny stejně odešly,“ popisuje Lukeš. Ale situace se nakonec obrátila; kolem 30 procent žáků nyní tvoří děti, které do da Vinci naopak přešly z jiných škol.

Julie Daňková

Další články k tématu

Bývalá vojačka jezdí s vlastní sanitkou

Romana Tvarůžková z Ostravy dříve jezdila se záchrankou a má za sebou i vojenskou službu. Ve 22 letech se rozhodla, že bude rozvážet k lékařům a na vyšetření nemocné, kteří by jinak neměli na sanitku nárok. Se svým nápadem vyhrála loňský ročník soutěže Rozjezdy 2012 pro začínající podnikatele. Její firma se jmenuje Novodobá sanitka. ↑ Romana Tvarůžková, … číst více

Manažerka začala šít kalhoty pro vozíčkáře

Martina Václavíková by se svým vzděláním a praxí mohla klidně sedět v kanceláři a řídit obchodní tým, jako to ostatně dělala do roku 2010. Místo toho začala podnikat – vytvořila vlastní značku oblečení pro vozíčkáře Adaptia. Lidé na vozíku mají totiž na oblečení zvláštní požadavky, které běžná konfekce nedokáže splnit. Nápad jí vynesl vítězství ve zlínském … číst více

Tereza se našla v papíru, naučila se to v Asii

Papírové modely Terezy Hradilkové vypadají jako architektonické bonsaje. Trojrozměrná skládanka jednou znázorňuje Petřín, podruhé panoráma Žižkova a potřetí třeba japonskou horu Fudži. Své návrhy Tereza, původní profesí architektka, prodává pod značkou Porigami. Zálibu v papíru, která ji teď živí, si přivezla z Asie. ↑ Tereza Hradílková, autorka značky Porigami. Jobs.cz: Dva roky jste žila v Japonsku, čtyři roky … číst více

Tereza firmu řídí přes Skype, dodavatele hledá i v pralese

Firmu Lifefood Tereza Havrlandová založila, protože v roce 2006 nenašla v Česku nikoho, kdo by pro ni dokázal vyrobit poctivé veganské potraviny bez chemie, bez přísad, bez lepku a v raw kvalitě. Proto se do toho pustila sama. Dnes Tereza řídí svou společnost přes Skype, protože velkou část roku tráví v zahraničí. Mimo ČR hledá nové atraktivní suroviny do … číst více