Hrát si s jojem Václava bavilo. Teď jej hračka živí

Pamatujete si z dětství na hračku jojo? Student Václav Kroutil na ní vystavěl úspěšný podnik, který již čtvrtým rokem řídí se svým bratrem. E-shop a kamenná prodejna Slušný se zaměřuje právě na prodej hračky, která se dnes prodává jako yoyo a je z titanu. Za úspěchem stojí nejen podnikatelský um sourozenců, ale i fakt, že yoyování je jejich největším koníčkem. Mladšímu z bratrů Václavu Kroutilovi se podařilo získat titul mistra Evropy v yoyování a na mistrovství světa skončil třináctý.

Václav Kroutil1

↑ Václav Kroutil yoyoval pro radost, teď má díky hračce úspěšnou firmu.

Jobs.cz: Jak jste se dostal k tak netradičnímu koníčku, jakým je yoyování?

Yoyování dostala do Česka parta kluků v roce 2000. Objednali na internetu yoya z USA a jejich komunita se postupně rozrůstala. Já jsem s yoyem začal v roce 2002, kdy ho bratr přinesl ze školy. Začali jsme trénovat a hledat informace na internetu, kde jsme narazili na stránku prvních českých yoyerů a zjistili, že se pravidelně scházejí v Praze u Kotvy. Začali jsme s nimi trénovat.

Jobs.cz: Jak se v Česku yoyování rozšířilo natolik, že mohl vzniknout specializovaný obchod na yoya?

V různých městech se začaly scházet party yoyerů. První zlom byl rok 2004, kdy proběhlo první mistrovství České republiky, což byla úplně první soutěž. Do té doby se všichni se jen tak scházeli a trénovali. Postupně vznikla i Česká asociace a s tím i profesionální organizace soutěží, což přitáhlo další lidi. V roce 2009 už v Česku fungovaly dva obchody specializované na prodej yoya a žádný neměl nedostatek zákazníků. Druhý zlom přišel v roce 2010, kdy se jednak konalo mistrovství Evropy a navíc se dva kluci z naší party dostali do semifinále „Československo má talent“. Obě akce yoyu přinesly i mediální zájem.

Jobs.cz: A vy jste mistrovství Evropy tehdy vyhrál a zároveň jste s bratrem začali yoya prodávat. Jak a proč jste začali podnikat?

Během mistrovství Evropy, které trvalo tři dny, jsme spontánně založili blog o yoyování Slusny.net. Chtěli jsme využít toho, že se na jedno místo sjeli yoyeři z celé Evropy, a tak bratr ještě ten večer nechal vytisknout samolepky s naší stránkou, které jsme na mistrovství rozdali. V tu dobu jsme se začali dost vídat se čtyřmi yoyery ve stejném věku, se kterými jsme si sedli. Začali jsme yoyování brát víc sportovně, jezdili na soutěže po Evropě a psali blog. Po čase mě napadlo na blogu udělat i e-shop a nabízet tam yoya s tím, že když to klapne, vyděláme si alespoň na naftu.

Václav Kroutil5

↑ Yoyování má i svá mistrovství. Na tom evropském získal Václav Kroutil 1. místo.

Jobs.cz: Kdy nastal moment, že jste kromě e-shopu otevřeli i kamennou prodejnu?

V dubnu 2012, protože se e-shop začal rozjíždět a provozovat ho v domácích podmínkách bylo dost náročné. Pořád někdo zvonil, zákazníci nám platili mezi dveřmi, a to už nebylo moc dobré. Původně jsme mysleli, že bude chodit tak jedna objednávka týdně, ale zájem byl daleko větší.

Jobs.cz: V nabídce e-shopu jsou i kurzy yoyování. Vyděláváte si výukou?

Nějaké peníze za to máme, ale vzhledem k času, který nás kurzy stojí, je to malá částka. Dřív jsem se tomu hodně věnoval. Když se nám v poslední době hodně rozjel obchod, chtěl jsem s tím úplně skončit, ale nakonec jsem si ještě jeden kurz nechal. Chci být mezi dětmi, abych viděl, jak nad yoyem přemýšlí, co se jim líbí, co ne. Často se od nich něco dozvím – třeba, že vyšlo nové yoyo a oni by ho chtěli. Nebo dobrý impulz byl, že nám kluci ze škol řekli, že jim učitelky zabavují yoyo. To mi přišlo dost divné, protože yoyo je taková pohodová hračka. Tak jsme se zúčastnili konference pro učitele a měli jsme přednášku o výhodách yoya ve školách – pomáhají rozvíjet jemnou motoriku, děti se socializují, soutěží, získávají kamarády v zahraničí. A učitelům se to líbilo, tak jsme začali po školách dělat promo tour, z čehož vzniklo takové neoficiální mistrovství českých základních škol. To nás hodně baví.

Jobs.cz: Ale také vám to pomáhá rozšiřovat řady vašich zákazníků.

To rozhodně. Chceme se poučit z toho, co se stalo v mnoha zemích, které zažily náhlý yoyo boom, a pak rychlý propad. Nestačí dětem hračku ukázat. Jde o to jim co nejvíc usnadnit cestu učení, motivovat je, udělat to zábavné, aby u toho udrželi. Na začátku jde yoyo každému, ale pokud mu někdo neukáže, jak postupovat dál, triky mu nepůjdou a on u toho nevydrží. Proto se tak věnujeme workshopům, kurzům, soutěžím, aby to děti měly kam posouvat a měly důvod u yoya zůstávat. Jedině tak si můžeme vytvořit dlouhodobé zákazníky.

Václav Kroutil2

↑ Učitelé dětem hračku zabavovali. Václav proto udělal „osvětovou kampaň” na základkách.

Jobs.cz: Měl jsi předchozí zkušenosti s podnikáním?

Ne. Studuji poslední semestr na Vysoké škole ekonomické. Obchod byla skvělá možnost vyzkoušet si veškerou teorii marketingu, vedení firmy a účetnictví v praxi. Do podnikání jsme šli také proto, že počáteční investice 70 tisíc nebyla moc vysoká a riziko ztráty tak zásadní.

Jobs.cz: Neměl jsi chuť se školou skončit a věnovat se jen obchodu?

Po bakaláři určitě. Bratr tehdy odjížděl na půl roku do USA, já jsem musel přerušit studium a pro návrat do školy mi chyběla motivace. Přesvědčili mě rodiče a teď jsem rád, protože se mi studium a firma prolínají. Bakalářku jsem psal na nové trendy v marketingové komunikaci aplikované na náš obchod. Diplomku teď budu psát na marketingovou strategii. Studium a podnikání v jednom vnímám jako velkou výhodu.

Jobs.cz: Jak se vám daří po dvou letech fungování kamenného obchodu?

Pořád je dost práce. Máme nové nápady a teď se nám povedl další krok k rozšíření našich aktivit. Kromě maloobchodu děláme pro americkou firmu Yoyofactory českou distribuci a trochu jsme usilovali o to, abychom pro ně mohli dělat i evropskou distribuci. Teď nás s touto nabídkou oslovili a domluvili jsme se, takže se nám otevřela brána do celé Evropy.

Jobs.cz: Můžete uspět v Evropě stejně jako v Česku?

Americká firma věří, že ano a my také. Libí se jim, jak umíme yoyo promovat v České republice. Chce, abychom to tak dělali i v dalších zemích. Je nebývalé, jak yoyo v České republice prorazilo – v Praze fungují dva specializované obchody a ještě jeden v Brně. Přitom v USA je jen jeden obchod a v Japonsku dva. Spoléháme i na osobní kontakty s yoyery z evropských států, které dobře známe ze soutěží.

Jobs.cz: Jak se vám daří finančně?

Jsme yoyeři a baví nás práce s dětmi, čísla nás nebaví. Snažíme se z obchodu brát co nejméně, aby tam zůstalo co nejvíce kapitálu na další rozšiřování, a oba by nás to uživilo.

Julie Daňková

Další články k tématu

Indonésané mohou Čechy učit nadhled, říká podnikatel

„Jednou z motivací, proč jsem začal podnikat, bylo získat svobodu, rozhodovat o věcech sám, dělat, co mi dává smysl a nemuset něco papouškovat,“ říká Michal Waserbauer, který už více než dva roky žije a podniká v Indonésii. Povídali jsme si o tom, jaké je pracovat v jihovýchodní Asii a jací jsou Indonésané kolegové. ↑ Michal Waserbauer, Čech podnikající … číst více

Student ČVUT založil firmu a radí, jak stavět

Pro Davida Dudáše byl poslední rok podnikatelským experimentem. Tento student ČVUT se rozhodl uplatnit své znalosti v praxi a založil firmu, která lidem radí se stavbou a rekonstrukcí bytů a domů. S nápadem dokonce vyhrál středočeské kolo loňských Rozjezdů – soutěže pro začínající podnikatele. Teď jeho firmu přebírá jiná studentka. ↑ David Dudáš začal podnikat ještě na … číst více

Největší mýtus? Že podnikatel musí riskovat

Původně měla namířeno do nemocnice, ale práce s nemocnými ji psychicky vyčerpávala. Dnes má třiatřicetiletá Barbora Rektorová cateringovou firmu s luxusním sushi, které vám připraví přímo před očima na firemním večírku nebo doma v kuchyni. A o podnikání mluví příjemně realisticky. Však si to přečtěte sami. ↑ Barbora Rektorová, zakladatelka firmy Sushiqueeen, se svým kolegou … číst více

Byla zdravotní sestra, teď vede továrnu na čokoládu

Majitelka sítě prodejen Bon-Bon Petra Kovandová vyrábí tuny čokoládových pralinek měsíčně. Je jich několik desítek druhů a všechny vymýšlela sama. Také provozuje muzeum čokolády a marcipánu v Táboře a se svými pralinkami plánuje expandovat do zahraničí. O podnikání přitom v roce 1990, kdy začínala, nevěděla jako zdravotní sestra pracující v Ústavu mentálně postižených zhola nic. … číst více