Drink? Nejlepší bar v Brně otevřeli studenti

Andrej a Honza studovali psychologii a ekonomii a rádi cestovali. Později se z nich stali stánkaři. A pak vytvořili jedinečný brněnský fenomén – Bar, který neexistuje. Podnik, který vyhledávají cizinci, který vyhrává ceny a který mívá každý večer plno.

» 4 minuty čtení «

bar2

↑ Dva studenti založili v Brně bar, který má pořád plno. „Jedna z částí našeho úspěchu je, že my jsme do oboru přišli úplně zvenčí, nijak nezatížení,” říká jeden ze spolumajitelů, absolvent psychologie Honza Vlachyňský.

Davy cizinců

Bar, který neexistuje najdete v centru Brna. Přicházím před vchod, kde se mě ujímá usměvavá barmanka a chystá se mě usadit. Vysvětluji jí svou žurnalistickou misi a čekám na Jana Vlachynského, který je jedním ze dvou hrdých majitelů Baru. Kolem proudí davy cizinců. Každou minutu někdo zkouší, jestli je uvnitř ještě místo. Moc ne.

Jen tak tak se vejde skupinka šesti lidí, kteří prý přijeli až ze Zlína, jen aby viděli právě tenhle bar. Těžko se mi věří, že tohle všechno vytvořili dva lidi těsně po dokončení bakalářského studia. A když o pár minut později poslouchám Honzu o celém tom podniku vyprávět, divím se čím dál víc.

Jobs.cz: Honzo, nastíníš mi nějak, jak to všechno začalo?

Začalo to tak, že jsem zaskakoval za kamaráda, který po Brně rozvážel hostěnínský mošt. Odjel na rok do Francie a sháněl někoho za sebe. To byla taková první podnikatelská činnost, protože jsem si musel koupit auto, měl jsem nějaký počet odběratelů a sám jsem si rozhodoval, kdy a za kolik jim ten mošt budu vozit. Tehdy jsem byl ve druháku na vysoké škole. Byla to super zkušenost, spoustu věcí jsem se na tom naučil, ale nevydělal jsem na tom žádné peníze, protože jsem to vůbec neuměl.

Jobs.cz: A jak se přidal Andrej?

S Andrejem jsme si říkali už dlouho, že bychom chtěli začít nějaký projekt. Chtěli jsme ten prodej moštu posunout někam dál. Řekli jsme si, že se do toho pustíme v Praze, kde jsme ovšem pohořeli ještě víc, protože jsme to opravdu vůbec neuměli. A na podzim jsme si říkali, že to moc nefunguje a co s tím teda budeme dělat. Pořád jsme ještě měli hodně moštu a napadlo nás ho smíchat s jablečnou pálenkou a svařákovým kořením. A tak vznikl Turbomošt. Dali jsme se dohromady s našimi kamarády z kavárny Zastávka a úplně náhodou se nám podařilo udělat s Turbomoštem stánek na vánočních trzích. To byla první velká samostatná věc, na které jsme něco vydělali a zjistili jsme, že nás to hrozně baví. Další rok jsme ty stánky měli tři. A další rok pět. Letos jich budeme mít sedm.

honza

↑ Honza Vlachyňský: Zní to jako klišé, ale kdo chce uspět, musí tomu dát všechno.

Jobs.cz: Jak jste se dostali od stánků ke kamennému baru?

Už ve druhém roce jsme si uvědomovali, že nás to hodně baví, ale je to jen měsíc v roce. Stánky jsme chystali sice už přes podzim, všechno eskalovalo v prosinci, v lednu jsme všechno finišovali… a v únoru jsme měli strašnou depku. Najednou nám chyběla ta úžasná energie, kterou jsme získávali vedením stánků. A protože nejpopulárnější z těch prosincových stánků se jmenoval Zimní bar, tak jsme si řekli, že uděláme kamenný bar, který bude fungovat přes celý rok, abychom tu energii nějakým způsobem rozložili. To bylo v roce 2010. No jo. Vůbec jsme nevěděli, jak na to. Netušili jsme, jak se zakládá nějaký bar. Ani jsme do barů moc nechodili, spíš do hospod, jako každý student. Ale protože jsme jezdili za prací do Ameriky na Aljašku, měli jsme našetřené nějaké peníze a také příležitost objezdit si bary ve Státech. Podívali jsme se do nějakých i v Evropě. Pojali jsme to hodně studijně. Dívali jsme se, jak je rozložený prostor, jak jsou oblečení lidi, jaká je nabídka, objeli jsme ty nejlepší bary ve městech a nejlepší bary na světě. A když jsme si to dali dohromady, zjistili jsme zaprvé to, že ty nejlepší bary jsou si v něčem podobné, a zadruhé to, že v Brně nic takového není.

Jobs.cz: A to jste pořád ještě studovali?

Já jsem před tím létem neudělal státnice, takže mi ještě běžel takový ten půlrok, kdy jsem sice ještě byl student, ale už jsem neměl moc co studovat. Státnicoval jsem pak v lednu, ale to už jsme na tom dělali. Průběžně jsme chodili po Brně a dívali se po prostorách. Často to bylo velké a drahé. Pak jsme odcestovali na čas do Thajska, a když jsme se vrátili, uviděli jsme ceduli tady. Bylo to velké a drahé. A potenciálně ještě dražší, než jsme si mysleli, protože to žádalo úplně zásadní rekonstrukci. V té době jsem už student nebyl, ale Andrej byl v prváku na magistru. A tak jsem ho přesvědčil a on odešel ze školy. Za nějaké čtyři měsíce jsme to tady dali do nějaké použitelné podoby.

Jobs.cz: Vím, že jste nedávno založili druhý bar a dost mě zaujalo, jakým způsobem jste na něj sháněli peníze. Prý jste zveřejnili výzvu, že potřebujete půjčku, a půjčili jste si všechno od lidí.

Byl to i trochu marketingový tah. Na konci srpna loňského roku, když jsme dokončili všechny práce tady, řekli jsme si, že chceme druhý bar. Našli jsme v září místo a téměř okamžitě jsme věděli, že na to budeme potřebovat ještě nějaké peníze, které nejsme schopni dát dohromady z vlastních zdrojů. Na první bar jsme si půjčovali osobně od známých. Udělat to znova stejně jsme mohli, ale připadalo nám zajímavější udělat to touto formou. Ony existují různé platformy, jako je Kickstarter a podobně. Ale my neradi používáme věci, které vytvořil někdo jiný. A tak jsme dali dohromady web, natočili jsme video, dali jsme ho na Youtube a na Facebook, najali jsme právníky, aby to bylo celé legálně ošetřeno. A během dvou a půl hodiny od spuštění projektu nám bylo přislíbeno 1,2 milionu půjček.

VIDEO: Bar, který neexistuje a Super Panda Circus

Jobs.cz: Proč myslíš, že právě vám se takový podnik podařil?

Máme štěstí, že se pohybujeme v oboru, který je hodně zkažený tím, co tu fungovalo třeba za komunistů. Nebo v 90. letech. Řekl bych, že je u nás tak dvacet barů, kde přemýšlí nad tím, jak to dělat. Jinde nad tím buď přemýšlet nechtějí, neumí to nebo neví jak. Většina publikací je jen v angličtině. Jedna z částí našeho úspěchu je, že my jsme do oboru přišli úplně zvenčí, nijak nezatížení. Je zajímavé, že ke spoustě majitelů se nedostanou informace o tom, co je teď aktuální, ale ke spoustě zákazníků ano. Oni třeba přijdou a řeknou nám: to je fajn, my máme rádi bary v Londýně a jsme rádi, že je to teď tady.

Jobs.cz: Co bys poradil někomu, kdo takový bláznivý nápad má? Co by měl dělat, aby byl úspěšný?

Za námi občas chodí lidi, kteří mají nějaký nápad a chtějí poradit. A většinou to vyzní tak, že to chtějí dělat tak nějak napůl. Že mají nějakou ideu, ale vlastně jí až tak nevěří, vlastně si chtějí nechat nějaká zadní vrátka, chtějí ještě studovat a podobně. Nechtějí tomu prostě dát všechno. A to mi přijde zásadní i v našem příběhu. My jsme se museli rozhodnout, že necháme všechno být, že teď nějakou dobu budeme tady na tom místě ve středu Brna. U mě to bylo jednodušší tím, že jsem měl dostudovanou školu, ale Andrej se musel rozhodnout odejít ze školy a už se nikdy nevrátit. Dát tomu všechno zní pateticky a jako klišé. Ale my jsme tady ze začátku byli pořád. Buď jsme pracovali nebo spali. Nad barem jsme si pronajali pokoj, abychom to neměli daleko do práce. Druhá věc je nějaký vztah k riziku. Denodenně se tu potkávám s věcmi, které když rozhodnu špatně, tak dopadnou špatně, a dopadají špatně. Dělat jen bezpečné věci v tom našem případě není úplně cesta. Taky je dobře mít parťáka. Ptávám se lidí, kdo v tom bude s nimi. Na jednoho člověka je to strašně velká zátěž.

Jobs.cz: Jak se to dá sladit s jakýmkoliv jiným než pracovním životem?

Těžko. Mít tolerantního partnera. Nedokážu si ze svých bývalých přítelkyň představit nikoho, kdo by to zvládal tak jako teď moje žena, takže je to hodně na tom druhém. Nemám na to recept, sám to nějak hledám… Ale zlepšuje se to. První večer, kdy tady jeden z nás nebyl, byl po čtyřech měsících. A poprvé, kdy jsme tu nebyli já ani Andrej, to bylo po devíti měsících. Teď už si to můžeme dovolit, protože už tu máme vybudovaný nějaký tým, spousta zodpovědnosti se posouvá na jiné lidi a my dva děláme hlavně to, co nám jde nejlíp.

Jobs.cz: Poslední otázka, Honzo – pořád vás to baví?

Baví. Čím dál tím víc.

Nela Wurmová

Další články k tématu

Beata Rajská: Můžu přibrzdit, ale nesmím ztratit sama sebe

Úspěšná módní návrhářka, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Beata Rajská na sobě ale neustále pracuje, mimo jiné se zdokonaluje v angličtině a aspiruje na doktorát na Univerzitě Hradec Králové – zajímá ji změna pohledu na módu po 2. světové válce. O tom, co Beata Rajská dělá, když zrovna nenavrhuje šaty, si s ní povídala redaktorka Jobs.cz … číst více

Rozjíždíte podnikání? Tohle je dobré vědět

„Kdo je podnikatel? Člověk, který dobrovolně pracuje 80 hodin týdně, aby nemusel pracovat 40 hodin týdně,“ říká do mikrofonu Filip Dřímalka, šéf společnosti EF1, a publikum v sále mu s úsměvem přikyvuje. V hledišti sedí asi stovka začínajících podnikatelů. Vesměs lidí, kteří opustili zaměstnaneckou jistotu 40hodinového pracovního týdne a vrhli se do budování vlastního byznysu. 5 tipů pro … číst více

Jak si vybrat zaměstnance

S modelem „otec zakladatel“ si drobní podnikatelé nevystačí věčně. Přijde chvíle, kdy zjistí, že potřebují část úkolů i pravomocí delegovat na ostatní. Jak si do týmu v malé firmě vybrat správné kolegy a jakým chybám se při výběru vyhnout? Rady ohledně startu podnikání můžete získat i na seminářích pořádaných díky projektu T-Mobile Rozjezdy. Do Rozjezdů se … číst více

Největší mýtus? Že podnikatel musí riskovat

Původně měla namířeno do nemocnice, ale práce s nemocnými ji psychicky vyčerpávala. Dnes má třiatřicetiletá Barbora Rektorová cateringovou firmu s luxusním sushi, které vám připraví přímo před očima na firemním večírku nebo doma v kuchyni. A o podnikání mluví příjemně realisticky. Však si to přečtěte sami. ↑ Barbora Rektorová, zakladatelka firmy Sushiqueeen, se svým kolegou … číst více