Úspěšná módní návrhářka, která už nemusí nikomu nic dokazovat. Beata Rajská na sobě ale neustále pracuje, mimo jiné se zdokonaluje v angličtině a aspiruje na doktorát na Univerzitě Hradec Králové – zajímá ji změna pohledu na módu po 2. světové válce. O tom, co Beata Rajská dělá, když zrovna nenavrhuje šaty, si s ní povídala redaktorka Jobs.cz Lenka Kováříková.
» 4 minuty čtení «
↑ Módní návrhářka Beata Rajská si dělá doktorát na Univerzitě Hradec Králové.
Jobs.cz: Jak jste se dostala ke studiu angličtiny?
Loni na Kanárských ostrovech, kde můj syn studoval španělštinu. Manžela napadlo, že bych si tam mohla najít učitele angličtiny. Do té doby jsem měla jen základy z doby před 20 lety. Shodou okolností tam byla slečna, která se narodila v Chile. Její maminka byla novinářka a po nástupu Pinocheta se odstěhovaly do Londýna. Její mateřskou řečí byla sice španělština, ale žila 20 let v Londýně a angličtina se stala jejím druhým rodným jazykem. S ní jsem začala.
Jobs.cz: Intenzivní kurzy angličtiny jistě mají svůj přínos. Jak si ale udržujete angličtinu živou po návratu do pracovního normálu?
Uvědomila jsem si, že je důležité, abych nepřestala mluvit. Oslovila jsem klučinu, který míval konverzaci s mým synem a snachou. Je to Londýňan, který hraje ve známé české kapele a začala jsem se s ním jednou dvakrát týdně setkávat. Pustila jsem se do mluvení bez toho, že bych ovládala gramatiku. Jen jsem poslouchala. Do letošního roku jsem neměla žádné základy angličtiny, ale domluvila jsem se.
Jobs.cz: Studiu jazyka jste se věnovala i během své letošní dovolené…
Rozhodla jsem se, že o prázdninách odjedu dvakrát na dva týdny na Maltu, kde se budu učit anglicky. Chodila jsem tam do školy a bylo to moc fajn. Navíc jsem si padla do oka s mým učitelem angličtiny a jeho manželkou. Týden jsem bydlela v hotelu a týden pak u nich. On je vynikajícím učitelem a jeho manželka je zase vynikající kuchařka. Najednou jsem se dostala do „kuchyňské“ angličtiny a bavila jsem se s ní o receptech a přísadách, které používá. Navíc se věnovala ručním pracím, bylo to zkrátka jiné a skvělé.
Jobs.cz: Jaké pro vás bylo vrátit se zpátky do lavic, byť jen na dva týdny?
Stala se ze mne neskutečná šprtka, měla jsem třeba barevně rozlišené sešity.Taky bylo bezvadné chodit večer se studenty na pivo. Studijní pobyt mě hodil mě to zase trochu jinam a bylo to hodně osvobozující. Jsem rozhodnutá v angličtině pokračovat.
Jobs.cz: Kromě angličtiny jste se rozhodla udělat si doktorát. Co vás k tomu vedlo?
Na vysoké škole jsem vystudovala vědecký směr, ale nikdy jsem se mu nevěnovala a zůstala jsem při tom, co dnes dělám. Tlačím své syny ke vzdělání. U staršího jsme chtěli, aby si doktorát z advokacie dodělal co nejdříve po škole. Najednou jsem si uvědomila, že při přesvědčování synů nemám argumenty, takže jim ukážu, že i já si doktorát udělám.
Jobs.cz: Musela jste skládat nějaké přijímací zkoušky?
Byla jsem na několika pohovorech. Na jejich základě mě přijali k doktorandskému studiu na Univerzitě Hradec Králové. Pohybuji se v jiném než akademickém prostředí a z přijímaček jsem měla trochu strach. Během pohovoru se ale ke mně všichni chovali úžasně.
Jobs.cz: Je něco, co vás během přijímacího řízení zaskočilo?
Byla jsem překvapená věkem pánů akademiků. Když jsem já skládala státnice, seděli tam vousatí muži. Teď byli někteří mladší než já a vousy měli snad jen dva. Navíc jsme diskutovali, neptali se jen oni mne, ale i já jich. Nebyla jsem tam v roli bojácného studenta a na takový přístup nejsou u studentů zvyklí.
Jobs.cz: Jaké oblasti se budete během svého studia a ve své práci věnovat?
Dnešní svět, včetně módního, se jeví jako velmi povrchní. Móda není jen to, co si jaká celebrita obleče, ale je především sociálním fenoménem. Ve svém studiu a práci se chci zabývat zlomem pohledu na módu po 2. světové válce a zejména po roce 1948, kdy se stala buržoazním přežitkem.
Jobs.cz: Kde získáváte pro svou práci zdroje?
Nedávno jsem mluvila se svou modistkou, což je dáma, které je přes 80 let. A ona si pamatuje zavírání pražských salonů na výrobu klobouků. Uvědomila jsem si, že přímo pod rukou se mi skrývá poklad v podobě historického svědectví. Jen díky tomu, že se o své práci s lidmi bavím, začínám zjišťovat, kde všude můžu hledat. Začala jsem obvolávat archivy a muzea, kde velmi vstřícně reagovali na mé jméno. To je velmi krásné, na druhé straně ale i zavazující.
Jobs.cz: Jak se vám daří přepínat mezi svou dynamickou osobností a akademickým prostředím na univerzitě?
Nemůžu přepínat úplně, protože bych to nebyla já. Když se na něco moc upnete, dostáváte se do křeče a nejste si jistá. V určitých chvílích můžu přibrzdit, ale nesmím ztratit sama sebe.
Jobs.cz: S čím kromě svého časového vytížení musíte ve svém studiu „bojovat”?
Pravděpodobně budu muset začít vše přepisovat na počítači. Jsem člověk, který k životu potřebuje jen papír a tužku. Teď mám před vydáním knížky, kterou jsem celou napsala rukou. Rukopisy přepisoval můj a syn a kolegyně. Počítačové programy jsou můj nepřítel.
Jobs.cz: Zmínila jste svou sbírku fejetonů, která vyjde před Vánocemi. Jak jste se dostala ke psaní?
Byla jsem v Africe a nefungovali mi mobilní operátoři. Mohla jsem se spojit jen s manželem a kolegyní. Každý den jsem psala dlouhou sms a kolegyně ji přepsala na můj Facebook. A příspěvky byly neskutečně čtené. Po návratu mi ředitel Britských aerolinií řekl, že bych se mohla živit i psaným slovem. Tak jsem to zkusila. A hlavně mě to baví. Každá nová zkušenost je dar a já mám „dárky“ ráda.
Lenka Kováříková
Foto: Petra Ficová
