Každé tři roky? Nebo raději pět? Po jak dlouhé době má člověk změnit práci, aby nevypadal, že zahnívá na jednom místě? Asi tušíte, že jednoznačná odpověď neexistuje. Záleží na profesi i na tom, co máte za sebou. Přes tohle všechno platí, že častější změny práce mohou kariéře spíš prospět.
Junioři: po 1 – 2 letech
Příliš časté změny nepůsobí v životopise dobře. Vystřídat během čtyř let pět zaměstnavatelů – to není pro budování reputace ideální. Výjimku mají částečně junioři, ale i oni jen na přechodnou dobu. Mladí lidé krátce po škole si mohou dovolit měnit práci častěji, třeba každý rok nebo dva, aniž by se na ně někdo díval skrz prsty.
Jednak samozřejmě proto, že ještě nemusí být jednoznačně vyhranění. Když je vám 22, je normální, že chcete objevovat, co vám nejlépe sedí. Dalším důvodem pro změnu je, že cíle a úkoly nastavené na juniorních pozicích lze většinou splnit poměrně rychle – za rok nebo dva, někdy i za pár měsíců.
Co potom? Než čekat, až na dveře zaklepe stereotyp, je lepší pustit se do něčeho nového. Ať už to bude jiná pozice ve stávající firmě, nebo úplně nová příležitost.
↑ Po pár letech jinam. Častější změny mohou kariéře spíš prospět.
Senioři: po 3 – 5 letech
U lidí, kteří zastávají seniornější pozice, je to trochu jinak. Ti si obvykle nemohou dovolit měnit práci každý rok, aniž by jejich životopis neztratil na důvěryhodnosti. Cíle a úkoly na seniornějších pozicích bývají nastavené dlouhodoběji. Počítá se s určitým cyklem a s tím, že výsledky se projeví až v budoucnu. Nedávalo by smysl pečlivě zasít a těsně před úrodou prásknout do bot.
Ovšem i tak – po třech nebo čtyřech letech na jedné pozici se přirozeně dostavuje pocit, že by to chtělo změnu. Úkoly se „podezřele“ opakují, všechno běží tak nějak stejně. Případně chybí prostor prosadit určité změny, což může být ubíjející.
Doba, kdy se dostaví výše popsaný pocit, je individuální. Hodně záleží i na oboru a typu práce. Ve firmách zaměřených na rychloobrátkové zboží se potřeba změny může ohlásit dříve, než když děláte ve společnosti s produkty s delším životním cyklem.
V každém případě – zůstávat „na sílu“ další roky v práci, která vám nevyhovuje, nemá smysl. Ani když vám někdo (zdravíme babičky) bude tvrdit, že je to dobré kvůli životopisu.
Jak dlouho je moc dlouho?
Dříve platilo, že čím déle člověk v jedné práci vydržel, tím líp. Dnes už je spíše raritou, pokud má někdo v životopise napsáno, že na jedné a té samé pozici vydržel deset, patnáct let (mluvíme o té samé pozici, ne o různých místech vystřídaných v jedné firmě).
To, jestli v práci zahníváte, nepoznáte pouhým pohledem do kalendáře. Pokud se vám ale zdá, že už se nikam neposouváte a v současné práci nevidíte příležitost s tím něco udělat, je čas poohlédnout se jinde.
Podle průzkumu amerického úřadu práce dnes lidé na jedné pozici vydrží v průměru 4,4 roku. U těch, kterým je mezi 20 až 30 lety, je to ještě méně – setrvají nejvýše 3 roky. To znamená, že dnešní dvacátníci a třicátníci za život vystřídají 15 až 20 zaměstnání, a bude to bráno jako naprosto normální věc.
Jana Kutarňová
