Koučovat můžete i sami sebe. Třeba když měníte práci

„Jako zaměstnanci zažíváme každý den spoustu situací, kdy se cítíme být do něčeho nuceni. Máme spoustu termínů, závazků, povinností. Do poloviny z nich se nám nechce nebo s nimi nejsme vniřně srovnaní. Máme pocit, že nestíháme, že jsme do něčeho tlačeni,“ říká psycholog David Heider v rozhovoru pro Jobs.cz. „Sebekoučování je pravým opakem tohoto pocitu. Ústí ve vědomí, že každý krok, který v životě dělám, udělat chci.“

david heider foto

↑ Psycholog David Heider: sebekoučování souvisí s vnitřním dialogem.

Jobs.cz: Lidem asi bude známé spíše koučování. Co je tedy sebekoučování?

Klasické koučování je založeno na dialogu, kdy kouč klade klientovi otázky a tím mu umožňuje uvědomit si různé věci. U sebekoučování si s kladením otázek nevystačíme, protože když sami sobě položíme otázku, už dopředu tušíme, jak bude znít odpověď. Sebekoučování je spíše životní přístup a schopnost náhledu na sebe sama. V obecných rysech však zůstává představa toho vnitřního „dialogu“, ne však nutně ve slovech a větách, spíše v určitě vnitřní otevřenosti.

Jobs.cz: Jak byste tento životní přístup popsal?

Sebekoučování v podstatě znamená mít stále na paměti dvě extrémní podoby lidského života – smrt a dětství. Konkrétně dokázat myslet v každém okamžiku na to, že až budu umírat a „ohlédnu se“ za svým životem, budu mít jistotu, že všechno dávalo nějaký smysl a nic vážného mi neuteklo. Že není nic, co jsem mohl a chtěl udělat, ale nakonec neudělal. Druhé podobenství se týká našeho narození a dětství. Je totiž potřeba současně zaujmout pozici naivního, skoro až infantilního a hrajícího si dítěte. Dítě ví během chvilky, jestli něco chce nebo nechce, experimentuje, zkoumá, mění názory, získává a ztrácí pojmy a označení. Pro dospělého je ta cesta uvědomění hrozně dlouhá, protože neustále zvažuje spoustu kritérií. Co je pro dítě otázka vteřiny, je pro dospělého chaotický prales argumentů, limitů, výstrah a rizik.

Jobs.cz: Jak se začít sebekoučovat?

Základním principem sebekoučování je sjednotit to, co chci s tím, co dělám. Jinými slovy se snažím předcházet situacím, kdy dělám, co nechci a nedělám, co dělat chci. Takový je ale dnes životní kontext mnoha lidí. Jako zaměstnanci zažíváme každý den spoustu situací, kdy se cítíme být do něčeho nuceni. Máme spoustu termínů, závazků, povinností. Do poloviny z nich se nám nechce nebo s nimi nejsme vniřně srovnaní. Máme pocit, že nestíháme, že jsme do něčeho tlačeni. Sebekoučování je pravým opakem tohoto pocitu. Ústí ve vědomí, že každý krok, který v životě dělám, udělat chci.

Jobs.cz: Jak něčeho takového v dnešní době docílit?

Dám vám příklad se snahou přestat kouřit nebo zhubnout. Přestat kouřit můžete dvěma způsoby: zjistíte si rizika, dáte si závazky, nakoupíte nikotinové náplasti a budete bojovat s chutí na cigaretu. Ale proč nás ta chuť vlastně přepadá? Je to opravdu kvůli závislosti na nikotinu? Nebo je to spíš tím, že nějakou části sebe sama kouřit chcete a jen si něco zakazujete? Ve výsledku tedy nebojujeme se svojí vůlí, ale se svojí touhou. Sebekoučování je druhá cesta, jak přestat kouřit. Znamená to opravdu nechtít.

Jobs.cz: Jak dojít k nechtění?

Nechtění jako takové si nemůžeme přikázat. Pokud si přikazujeme nechtění, děláme něco špatně. Musíme vnitřně pochopit, co chceme a co nikoliv. Vnitřní dialog je pro člověka jednou z nejpřirozenějších věcí. Nechme tedy spolu mluvit oba póly – co chci a co nechci a potom se rozhodněme. Někdo třeba dospěje k tomu, že i přes všechna rizika je kouření skvělé. To je v pořádku – pokud je to jeho rozhodnutí, ke kterému si došel a je s ním srovnaný.

Jobs.cz: Souboj chtění a nechtění se promítá i do práce. Lidé nevědí, jestli mají vkročit do neznáma a najít si nové místo, nebo raději zůstat tam, kde jsou. Proč mají podle vás tendenci přešlapovat na místě?

Možná se bojí zažít pocit, že prohráli, udělali chybu. Tento pocit může člověka úplně paralyzovat, což může vést ke snaze si svou obavu nějak „vysvětlit“. Může začít podléhat takovým těm hospodským pravdám: Smiř se s tím, co a kde děláš, vždycky to může být horší. V obecné rovině je to možná pravda, ale jinak je to blábol. Označení „horší“ nebo „prohra“ tomu dáváme jen my sami. A místo toho, abychom ocenili svou odvahu něco změnit, tak si vyčítáme, že jsme do nejistoty vůbec „lezli“. Přitom každá změna je fascinujícím představením toho, jací jsme ve skutečnosti. Když se rozejdeme s partnerem a najdeme si jiného, najednou vidíme, že to, co bylo vnímané jako nežádoucí, je oceňované a to, co bylo pokládáno za samozřejmost, je nyní vzácností a podobně. Sebekoučování znamená mít reálný pohled na sebe sama. Nedělat si iluze, že jsem mistr světa, ale ani se neshazovat. Nedělat závěry na základě stereotypu, možná nedělat závěry žádné. Sebekoučování je umění být v kontaktu s realitou nebo třeba s vlastní chybou, umět si přiznat, že se mi něco nepovedlo.

Jobs.cz: Sebekoučování tedy asi vyžaduje nějakou životní zkušenost. Pro dvacetiletého člověka to asi úplně není…

Sebekoučování má za důsledek soulad mezi jednáním a chtěním. Určitě nesouhlasím, že je pouze pro lidi, kteří jsou zralí vzhledem ke svému věku. Naopak si myslím, že dvouleté či patnáctileté děti jsou v mnohém v sebekoučování lepší, protože žijí v podstatně jednodušším světě. S věkem ale díky společnosti, která prostřednictvím expertních rad normalizuje naše chování, ztrácíme svou přirozenost. Když jde žena rodit, musí mít s sebou tisíce věcí, jinak údajně neporodí správně. U kojení pak poslouchá rady nutriční specialistky. Je to hloupost; starat se o dítě je to nejpřirozenější, co v sobě máme. A teď přirozeně nemluvím o situacích přímo ohrožujících naše zdraví či dokonce život, mluvím o situacích, ve kterých zvažujeme, co vše udělat, abychom neudělali chybu, abychom překonali úzkost z toho, co všechno nám hrozí, když se to či ono nepovede. Koneckonců i tento rozhovor může být vnímaný jako „návod“, tedy jako součást nějaké expertní rady, i když tak není vůbec míněný. Sebekoučování je návrat k přirozenosti naší existence – dělat věci tak, jak sami chceme a ne a priori jak se dělat mají. Není to však žádné volnomyšlenkářství. Sebekoučování je velmi náročná cesta, protože člověka vystavuje složitosti světa a nutí jej, aby převzal zodpovědnost za svůj život.

PhDr. David Heider, PhD.

Psycholog, osobnostní kouč a poradce v oblasti HR. V dubnu 2011 si založil společnost SOFA Consulting. Radí firmám například s výběrem a rozvojem zaměstnanců, připravuje pro ně školení soft skills a podobně. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Ve volném čase se věnuje skládání hudby a koncertování se svou hudební skupinou.

Jana Machálková

Další články k tématu

Sportosofie: 18 inspirativních vět, které řekli sportovci

Zatímco sedíte na poradě, oni tahají činky. Když hrajete přesilovku na obchodním jednání, oni potí krev v národním dresu na olympiádě v Soči. Profesionální sportovci. Jejich náplň práce se od té vaší asi značně liší, ale i tak vás může svět profesionálních hokejistů, tenistů či lyžařů inspirovat. Třeba v náhledu na úspěch, kariéru, prohry a celkově život. … číst více

Užijte si jaro. Ukážeme vám, že to jde i v kanceláři

Venku je konečně příjemné počasí, dlouho světlo a vy byste raději své pracovní povinnosti vyměnili za pobyt na čerstvém vzduchu. Jak to udělat, aby vám jaro neproklouzlo kvůli práci mezi prsty? Efektivní meeting venku? Jde to! Asi každý se rád prochází jarním městem nebo přírodou. Opusťte uzavřené meeting roomy a vezměte kolegy a klienty na … číst více

Prokrastinaci můžete přemoct. Petr Ludwig ví, jak na to

Jeho knihu Konec prokrastinace si doteď koupilo na 35 tisíc lidí a v Česku se tak zařadila mezi bestsellery. V Rusku se mezi byznys knihami vyšplhala na druhé místo, překládá se také do polštiny, němčiny, angličtiny, bulharštiny a švédštiny. Petr Ludwig, bojovník za konec prokrastinace a bořitel mýtů a polopravd v oblasti osobního rozvoje, jede … číst více

Dovolená letos nebude? Léto si užijete i jinak. Máme tipy

Patříte mezi „šťastlivce“ pracující v oboru, kde léto znamená sezónu? Nebo prostě nejste dostatečně letní typy, abyste si pro horké dny brali dovolenou? Tak či onak, i v létě by si každý měl najít čas na zábavu či vzdělání. Podívejte se, jak naložit s létem, když nemáte dovolenou. » 2 minuty čtení « ↑ Idylka. Nebuďte smutní, pokud vám … číst více