Jak se hledá práce na druhém konci světa

Jiný kraj, jiný mrav a platí to i při hledání práce. Třeba čínská státní správa nevyžaduje životopis, zato z uchazečů v dotazníku „vytáhne” třeba jména rodičů. Na Novém Zélandu zase neohromíte, když na první stránku CV vypíšete praxi. Podle místních zvyklostí sem totiž patří něco jiného. A do třetice Kanada: tam se snaží tolik bránit diskriminaci, že je lepší posílat životopis bez fotky.

↑ V Číně touží mladí lidé hlavně po práci ve státní správě.

Čína: Byt za 10 let ve státní správě

Zaměstnavatelé v zemi draka se dělí na dva tábory s odlišným způsobem náboru a zaměstnávání: žádanou státní správu a soukromý sektor. Většina lidí chce hned po škole pracovat ve státní správě nebo státem vlastněném podniku. Mzdy tu sice nejsou nijak závratné, na druhou stranu máte bez přehánění práci jistou napořád. Pokud navíc ve státní správě pracujete více než 10 let, koupí vám za odměnu byt.

Zájemci o práci ve státním sektoru životopis nepotřebují. Musí ale vyplnit podrobný dotazník, kde kromě jména a bydliště vypisují i svou etnickou skupinu, politickou příslušnost nebo rodinný stav. Jenže nestačí vyplnit jen to, že je někdo ženatý nebo svobodná. Čínští zaměstnavatelé chtějí znát i jména rodičů a jejich zaměstnání, zajímá je také, zda a kolik mají lidé dětí. Největší váhu má dosažené vzdělání, pohlaví je ale hned druhým rozhodujícím faktorem.

Zájemci o práci v soukromém sektoru už zpravidla potřebují mít životopis. Zkušenosti se musejí vejít na jednu, maximálně dvě stránky. Na rozdíl od státní správy se tady vyplňují předchozí pracovní zkušenosti, ale ani soukromí zaměstnavatelé neřeší osobnost uchazeče. Uchazeči i firmy tak jsou tak ušetřeni všech „ambiciózních, flexibilních, rychle se učících týmových hráčů s tahem na branku”.

↑ Na Novém Zélandu se neřeší, jaké povolání má nebo nemá tu správnou prestiž.

Nový Zéland: ukazujete i svou osobnost

Na rozdíl od čínského čistě strukturovaného životopisu je ten novozélandský trochu víc „povídací”. Kromě osobních informací zaberou celou první stranu informace o kariérních cílech, seznam klíčových dovedností na danou pozici a také osobnostních charakteristik, které z uchazeče činí toho nejlepšího kandidáta. Druhou, případně třetí stranu tvoří strukturovaný popis předchozí praxe, dosaženého vzdělání a zálib, jak to známe i z Česka.

Častou otázkou migrantů je, zda mají na první místo v životopise uvádět pozici číšníka nebo prodavače, které na Novém Zélandu vzali jako první dočasnou práci, než si najdou něco „pořádného”. Místní personalisté radí, že ano. Zdejší společnost si zakládá na rovnostářském přístupu a takzvaná společenská prestiž povolání tu má menší váhu než v jiných zemích.

A jak na Novém Zélandě probíhá výběrové řízení? Pokud životopis zaujme, může kandidát často očekávat, že mu z firmy co nejdříve zavolají. Kromě klasických otázek mířených na životopis se ptají třeba i na to, proč se uchazeč přestěhoval na Nový Zéland. Často si také vyžádají reference a opravdu si je ověřují. Ani 12hodinový časový rozdíl oproti České republice je neodradí. Domluvit se na době hovoru a přizpůsobení se danému časovému pásmu je pro ně samozřejmostí.

Zaměstnavatelům v Kanadě hodně záleží na vynikajících referencích.

Kanada: placená letenka na pohovor

V Kanadě se životopis píše podobně jako u nás – stručně, k věci, maximálně na dvě až tři stránky, pokud má člověk hodně let zkušeností. Podobně jako v Česku, platí i v Kanadě zákaz diskriminace. Otázky na rodinný stav, děti, náboženství nebo sexuální orientaci jsou proto nepřípustné. Řada personalistů kvůli nediskriminaci z CV odstraní i fotografii.

Reference ani v Kanadě nepředstavují pouhou formalitu. Firmy na ně hodně dají a daného člověka, nejčastěji bývalého nadřízeného nebo klienta, pořádně vyzpovídají. Zaměstnavatelé jsou kvůli špatné referenci schopní zrušit pracovní nabídku. Také kontrolují trestní rejstřík nebo výši dluhů.

Kanada je velká země, proto je-li finální kandidát (a to nejen na vysokou pozici) zdaleka, obzvláště velké firmy často zaplatí cestu na poslední kolo, aby si potenciální zaměstnanec prohlédl budoucí působiště.

Lenka Mydlová
(autorka nyní žije na Novém Zélandu)

Další články k tématu

8 schopností, kvůli kterým vás budou chtít všude

Rádi byste si zkusili jinou práci, ale při čtení inzerátů se vždy zaseknete. Přesněji řečeno: zarazí vás obavy, že nemáte potřebnou praxi. Jenže firmy si nové kolegy nevybírají jen podle toho, co umí – hodně záleží i na tom, jací jsou. Tohle je osm schopností, které uplatníte skoro všude, bez ohledu na obor nebo profesi. Máte … číst více

Tyto 3 otázky na pohovoru určitě zazní: jak se připravit?

Každý pohovor je jiný, a tak se na něj dá připravit jen částečně. Tyto tři věci však od vás personalisté budou chtít slyšet téměř určitě. Týkají se vaší individuální motivace a výsledků. Co přesně je bude zajímat? 1. Vaše motivace Otřepané otázky typu „jaké jsou vaše silné a slabé stránky“  možná ani nezazní. Na motivaci … číst více

Jak si víc věřit při hledání práce

Rozešlete životopisy, ale od personalistů nedorazí vůbec žádná odpověď. Z pohovoru odcházíte naplnění dobrým pocitem, o to víc vás srazí následné odmítnutí… Udržet si při hledání práce optimismus je někdy pěkná dřina. Jenže víte co? Nejste v tom sami, podobné zkušenosti mají i další uchazeči. A co můžete udělat proto, abyste si při hledání více věřili? 1. … číst více

Triky přímo od personalistky: jak získáte zájem firem

Všude slyšíte, že je dobrá doba změnit práci. Říkáte si: tak to také zkusím. Poslali jste životopis na nabídku, která vás lákala, jenže vás nevybrali. Nebo se vůbec neozvali… Nenechte se tím otrávit! Tereza Valášková dlouho pracuje v personalistice a v dnešním článku vám poradí, co můžete zkusit dělat jinak, aby vás firmy začaly zvát na pohovor. … číst více