Ajťáci v dějinách 2

70. léta

Druhý díl našeho seriálu o IT generacích se odehrává v době exploze elektroniky, kterou zažehla druhá polovina 60 let. Počítače už nebyly výsadou několika exponovaných odvětví. Začaly se objevovat úplně všude a s jejich počtem narůstal i počet lidí, kteří se o komplikované mašiny starali.  

  

Na čem se makalo?

Oproti svým mnohatunovým předchůdcům sice sedmdesátkové modely vypadaly jako trpaslíci, ale do laptopů měly pořád daleko. Jak to vypadalo v praxi, ukazuje 4. epizoda 7. řady seriálu Mad Men. Do kanceláří reklamní agentury v ní přivezou legendární počítač IBM S/360 a nikdo nechápe, k čemu je ta neskladná krabice dobrá a proč by jim měla v kanceláři zabírat místo. Skutečné mikropočítače už ale byly na cestě. Jeden z prvních – Kenbak-1 – dokonce ještě nemá mikroprocesor a funguje na tranzistorech, ale zato stojí pouhých 790 dolarů. Tím pádem mohou s počítači začít experimentovat i uživatelé mimo velké korporace. 

 

Kdo to tehdy dělal?

Jakmile se počítače dostaly do rukou nadšeným kutilům, začne se obor vyvíjet tak rychle, že mu zdaleka nestačí školy ani knihy. Každý programátor se musí učit všechno sám. Experimentuje s hardwarem i softwarem, všude s sebou nosí křížový šroubovák, umí opravit všechno, z čeho čouhají dráty, a mumlá nesrozumitelným jazykem o nových vynálezech. A že jich je. V roce 1970 dostává Doug Engelbart patent na počítačovou myš, IBM představuje disketu a data jsou najednou lehce přenosná. O rok později přichází Intel s prvním mikroprocesorem 4004 – má 2300 tranzistorů a vykonává 92 000 instrukcí za sekundu. Ray Tomlinson mezitím posílá po síti Arpanet první e-mail. V roce 1975 se na trhu objevuje počítač Altair 8800, řada PDP firmy Digital Equipment Corporation, následuje první a druhá generace Applů, Commodore PET a začíná opravdová éra osobních počítačů. Na konci 70. let už si kdokoliv může koupit hotový stroj s klávesnicí, monitorem, pamětí, BIOSem a úložným médiem. 

 

A za kolik?

U nás byl v 70. letech průměrný plat asi 2500 Kčs a brali ho vesměs všichni, od doktorů po dělníky. Zajímavý byl vývoj v počítačové sféře v USA. Počítačový odborník si tam mohl přijít na hezkých 11 tisíc dolarů ročně, pokud byl muž. Žena na stejné pozici dostala 7,7 tisíc. 

 

Jak to s námi mluvilo?

Podobný překotný vývoj je vidět i v softwaru. Na začátku dekády používá byznys sféra převážně technologii IBM a jazyky COBOL, PL/I a Fortran. Inženýři, akademici a univerzity ale dávali přednost mikropočítačům PDP firmy Digital Equipment Corporation. Pro ně vznikl operační systém VMS a hlavně pak UNIX, který patří k nejpoužívanějším operačním systémům dodnes. V jeho prostředí se začal prosazovat programovací jazyk C, ze kterého vychází velká část dnešních jazyků (Java, C#, C++, PHP, JavaScript). Speciálně pro databáze vyvíjí IBM jazyk SQL. Pro první osobní mikropočítač Altair 8800 píše Gary Kildall jednoduchý operační systémem CP/M a Bill Gates a Paul Allen pro něj vytváří jazyk BASIC. Jejich Micro-Soft se navíc nechá CP/M inspirovat, když pro IBM a jejich PC vyvíjí operační systém DOS (původní verze byla vytvořena firmou SCP). DOS a CP/M si pak konkurují až do 80. let. 

 

Začíná legrace

Hned začátkem 70. let se počítače ubírají novým směrem – k zábavě. Nutting Associates představují vesmírnou střílečku Computer Space.  Firma Magnawox představuje konzoli Odyssey, která po připojení na televizi umožňuje hrát pingpong, primitivní střílečky nebo procházet bludišti. Nová firma Atari pak přichází s legendou jménem Pong. Koncem 70. let jsou digitální hry takovým fenoménem, že arkády s novou hrou Space Invaders způsobily v Japonsku vážné problémy s nedostatkem mincí. 

 

Jak to bylo u nás?

Československo bylo v 70. letech velmi aktivní. Mimo jiné iniciovalo dohodu o jednotném postupu socialistického bloku při vývoji elektronických počítačů (JSEP). Uzavřena byla v Moskvě 23. prosince 1969, připojily se k ní Sovětský svaz, Polsko, východní Německo, Maďarsko, Bulharsko a Československo, později přistoupilo Rumunsko a Kuba. Vzorem první generace počítačů JSEP byl IBM S/360 a vznikaly v různých variantách. V NDR vyvíjeli velký EC 1040 určený pro náročné technické, bankovní a ekonomické výpočty, u nás vznikal malý EC 1021 pro zpracování menších souborů dat. Počítače byly ale stále doménou průmyslu. Zatímco na Západě už se v domácnostech koncem 70. let zabydlovaly TRS-80, Commodore PET a druhé generace Applů s barevnou grafikou, u nás si soukromí nadšenci mohli programovat pouze na kalkulačce TI-57. Základy algoritmizace si na ní osvojovaly první generace českých programátorů. 

 

Z čeho se bralo know-how?

Odborných příruček bylo pomálu, zásadní byly knihy Bohumila Mirtese. Jeho Analogové a hybridní počítače z roku 1971 byly používány jako vysokoškolská skripta, ovšem bez anotace a označení autora, protože se Mirtes odvážil protestovat proti invazi v roce 1968. Okrajově do počítačové sféry patří surrealistický sborník pojmenovaný podle jednoho z raných modelů českých počítačů Analogon

 

Co se četlo a na co se koukalo?

Je zvláštní, že zatímco scifi 60. let byla počítači přímo posedlá, v 70. letech se staly už tak běžnou součástí každodenního života, že vědecko-fantastickému žánru často nestály za zmínku. 70. léta nám dala Vetřelce, Star Wars, první filmový Star Trek, Tarkovského Solaris a Stalkera, ale v žádném z těchto kanonických děl nehraje počítač nijak významnou úlohu. Co je ještě divnější – počítač se neobjevil ani v kresleném futuristickém seriálu o rodině Smolíkových. Těm posílá jejich potomek z 33. století všelijaké vynálezy (třeba mozkovou živici, usměrňovač času a transmisní indikátor vůle), ale počítač ani jeden. Technologie budoucnosti se v 70. letech vlastně tváří velmi „retro“ a děj se většinou točí kolem sociálních a filozofických otázek. V Carpenterově filmu Dark Star dokonce astronauti rozmlouvají počítači odpálení jaderné bomby pomocí fenomenologické disputace. Jeden z mála zajímavých počítačů 70. let byl Matrix, který shromažďoval veškeré znalosti Timelordů v nekonečném britském seriálu Dr. Who, a pak samozřejmě Hlubina myšlení – superpočítač, který má ve Stopařově průvodci po Galaxii najít odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec (42). Čestnou zmínku si ještě snad zaslouží First Universal Cybernetic Kynetic Ultramicro-Programmer (FUCKUP) z obskurní trilogie Illuminatus!, kterou se nechala inspirovat kultovní devadesátková formace KLF. 

V Československu jsme na tom byli podobně. Vznikla sice klasická sci-fi díla jako Zítra vstanu a opařím se čajem nebo Pane, vy jste vdova!, ale namísto počítačů se tu používaly pro výpočty astrologické tabulky. Zahraniční sci-fi k nám nemohlo, a tak jedním z mála vědecko-fantastických snímků byl polsko-sovětsko-estonský film Zkouška pilota Pirxe. Ten obsahuje slavnou scénu, kdy přetížení urve androidnímu kosmonautovi ruce v zápěstí a bezruké tělo pak rozbije palubní počítač, aniž by to na chod lodi mělo jakýkoliv vliv. Čest tuzemské kybernetiky tak zachraňuje pouze mobilní počítač, který v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! převáželi tvůrci kondiciogramů na korbě náklaďáku. I tady je počítač braný pouze jako humorný element, navíc kvůli vadné elektronce E13 ze závodu Katoda Olomóc chybující. 

 

Z čeho čerpali programátoři energii?

Standardizovaný systém RaJ neoplýval fantazií, ale sedmá dekáda se do české kulinářské scény přece jen promítla. V této době se údajně na jídelních lístcích objevil smažák! Obalovaný sýr se sice jedl i dříve, ale většinou šlo o ementál nebo jiný drahý sýr a lidovku z něj udělalo až nasazení třicítky eidamu. Za gastrozmínku stojí, že v 70. letech pronikly počítače i do gastrovýroby. Průkopníkem byly čokoládovny Orion, které instalovaly do výroby stroj Minsk 22. Snad i díky němu jsme se dočkali takových lahod, jako byly Kokosenky, nugát Famosa, kávová tyčinka Kofeta a naprostý fenomén: čokoláda Studentská pečeť. 

 

Citát na závěr

„Neexistuje důvod, proč by lidé měli mít doma počítač.“

Ken Olsen, zakladatel firmy Digital Equipment Corporation, která dala světu domácí počítač.

Další články k tématu

Programátorské CV: pište o projektech, technologiích i o tom, co vás láká do budoucna

O programátory je na trhu pořád obrovský zájem. Až by se mohlo zdát, že CV je v jejich případě jen zbytečný cár papíru. Lidé z praxe to ale vidí úplně jinak! Vyzpovídali jsme 8 IT manažerů a 5 personalistů, kteří nabírají programátory. Shodli se, že jim často chodí příliš stručné, univerzální a snadno zaměnitelné životopisy, … číst více

CV produkťáka, projekťáka a manažera v IT firmě: prodejte to, co umíte a také svou osobnost

Rozumíte vývoji produktů. Řídíte náročné projekty. Vedete tým složený z různých IT specialistů. A možná se poohlížíte po nové práci. Stejně jako nedávno programátorům, tak také vám poradíme, jak napsat skvělé CV. Opíráme se o názory lidí z praxe. Vyzpovídali jsme personalisty, produkťáky a IT manažery. Prozradili nám, co rádi vidí v dobrých životopisech a co … číst více

Diverzita ve firmách obohacuje hlavně většinu. Stačí na ni koukat jinak

„Ukážu to ještě vedle v kanclu, třeba do toho vnesou jinej pohled,” bývá často konečným řešením, když se v týmu něco zasekne. Někdy pro diverzitu stačí zajít do jiné kanceláře a jindy na druhý konec světa.  Myslet tzv. „out of the box” je vždy klíčem k úspěchu, ale tím „boxem” nemusí nutně být geografické území. … číst více

5 tipů, jak rozpoznat dobrou pracovní nabídku. Nejen podle inzerátu

Možná vás jako první napadne, že zhodnotit, která nabídka je pro vás ta pravá, zvládnete sami. Tyhle body vám ale zásadně usnadní rozhodování a pomůžou velmi rychle poznat, zda se vám vůbec vyplatí na inzerát reagovat. Tak schválně – vyplatí? 1. Inzerát musí být srozumitelný Jestli jste očima projeli nabídku a máte pocit, že víte … číst více