Zuzana dělá pro americký Nike. Získat místo byla dřina

Do Spojených států přijela Zuzana Olson s vysokoškolským titulem, dvěma zahraničními stážemi, pracovní zkušeností a znalostí tří jazyků. Přesto za mořem hledala práci skoro rok. Načež další tři čekala, než se jí začne plnit, po čem toužila. Nyní pracuje v centrále firmy Nike v týmu, který se stará o nákup fotbalových bot pro Jižní Ameriku, Afriku a část Asie. Co všechno musíte udělat, abyste prorazili za českými hranicemi?

» 4 minuty čtení «

ZuzkaO

↑ Češka Zuzana Olson: „V Nike to byl úplně jiný typ interview, než jsem znala z Čech. Žádné otázky na silné a slabé stránky, jenom modelové situace a vysvětlování.”

Jobs.cz: Jak jste se dostala do Ameriky?

Studovala jsem ekonomiku a byznys management na Mendelově univerzitě v Brně, kde nabízeli výměnný program s Oregonskou státní univerzitou. Odjela jsem původně na čtyři měsíce během magisterského studia. V Americe se mi nesmírně líbilo, poznala jsem tu spoustu skvělých lidí a mezi nimi i svého budoucího manžela. Když jsem se vrátila domů, dva roky jsme spolu udržovali kontakt, až jsem se jeden den rozhodla, že to zkusím tady. Bylo mi pětadvacet, když jsem odjela.

Jobs.cz: Jak složité bylo sehnat v Americe zaměstnání?

Myslela jsem si, že to bude jednodušší. Měla jsem titul inženýra, dva roky zkušeností z Brna, studijní zkušenost z Ameriky i Německa. Protože jsem ale neměla žádnou pracovní zkušenost přímo ve Spojených státech, moje životopisy zůstávaly bez odpovědi a několik měsíců jsem se nedostala ani na pohovor. Zhruba po tři čtvrtě roce marného hledání jsem zkusila pracovní agentury. To už jsem byla rozhodnutá, že vezmu cokoliv. Problém byl, že na vyšší pozice jsem neměla zkušenosti a reference z Evropy nikoho nezajímaly, na nižší pozice jsem zase byla překvalifikovaná. Kdykoliv jsem řekla, že mám v pětadvaceti titul inženýr, Američanům se podlomila kolena. Ale dál nic. Tady funguje vzdělání trochu jinak. Řada lidí končí studia bakalářským programem, magisterský si případně dodělávají až v pozdějším věku a klidně při práci. Agentura mě nakonec poslala na pohovor na projektovou asistentku do jedné francouzské firmy. Měl to být sice jen měsíční kontrakt, ale byla jsem ve fázi, kdy i měsíční smlouva byla lepší než nic. Z měsíce nakonec byly dva, ze dvou půlrok a ve firmě jsem zůstala tři roky.

Najděte si práci v zahraničí      Ukázat nabídky

Jobs.cz: Je při hledání práce ve Státech handicap, že člověk není Američan?

Nemyslím si. Hledala jsem práci v roce 2008, tedy v době největší krize. To byl problém najít zaměstnání i pro Američany. Jinak myslím, že záleží na státu a firmě. Tady v Oregonu je sídlo několika mezinárodních firem, Nike, Adidas, Intel, cizinců je tu spousta. Byly pohovory, kde se na mě dívali trochu skrz prsty. A byly takové, třeba u té francouzské firmy, kde jsem nakonec zakotvila, protože evropské kořeny hrály v můj prospěch. A mezinárodní zkušenosti nakonec ocenili i v Nike.

» Přečtěte si: Co vás bude stát práce v zahraničí? «

Jobs.cz: Jak jste se dostala do Nike?

Pracovat v Nike byl můj sen od doby, co jsem v Oregonu viděla jejich úchvatný kampus. Pořád jsem se dívala, co mají za pozice a posílala životopisy, ale nikdy nedorazila žádná odpověď. Od známých jsem se pak doslechla, že práce pro takovou firmu tady ve Státech funguje vlastně výhradně přes networking a člověk musí někoho znát, aby se vůbec dostal na pohovor. V Nike je součástí firemní kultury, že zaměstnanci dělají informationals. Zvenčí dostanete nebo si vyhledáte kontakt na určitého člověka a napíšete mail typu: „Ahoj, jsem ta a ta, zajímám se o práci v Nike. Nemohl by ses prosím se mnou setkat a říct, co děláš a jak funguje tvé oddělení?“ Tyhle schůzky jsou ve skutečnosti třeba půlhodinová kafe. Jejich cílem je nejen získat informace, ale ideálně zaujmout, aby si na mě dotyčný vzpomněl, až firma bude obsazovat nějakou pozici v jeho oddělení. Případně od něj získat kontakt na někoho dalšího, s kým bych se mohla potkat. V centrále Niku pracuje přes 8.000 lidí a chvíli trvá, než se člověk zorientuje jak věci fungují, kdo je odpovědný za co a koho by měl nebo neměl kontaktovat.

NikeWHQ_Campus_5390_native_600

↑ Centrála Nike v Oregonu. Pracuje tu 8.000 lidí, v kampusu je fotbalový stadion, posilovny nebo atletická dráha.

Jobs.cz: Jak vypadá pohovor na práci do Nike?

U mě to bylo tak, že nejprve volali z HR na takový prescreening po telefonu. Na základě toho jsem postoupila na interview, kde sedělo asi pět lidí z oddělení supply chain, o které jsem měla zájem. Nejdřív mě požádali, abych krátce řekla něco o sobě a poté mi začali klást otázky. Byl to úplně jiný typ interview, než jsem znala z Čech. Žádné otázky na silné a slabé stránky, jenom modelové situace a vysvětlování, jak jsem je řešila ve své předchozí práci, případně co bych dnes udělala jinak. Třeba: popište mi situaci, kdy jste se musela rozhodnout a neměla k tomu všechny potřebné podklady.

Jobs.cz: Úplně jsme opomenuli životopis. Ten v Niku nepotřebujete?

Určitě potřebujete. Je dobré ho nosit už na ta krátká informativní kafe, aby si vás lidé zapamatovali. A pak samozřejmě na pohovor. Kromě motivačního dopisu jsem si udělala one page – jakousi neformální stránku o tom, kdo jsem, co mě zajímá, přidala pár fotek a tak podobně. V Nike totiž hodně sledují nejen, co umíte, ale hlavně jestli se budete osobnostně hodit do týmu. Protože moje pozice byla v týmu, který se stará o nákup fotbalových bot pro regiony Jižní Ameriky, Afriky a části Asie, snažila jsem se v rámci one page zviditelnit svoje cestování a zájem o jiné kultury.

16.000 nabídek práce na Jobs.cz      Zobrazit nabídky

 

Jobs.cz: Co vás na práci v Nike nejvíc překvapilo?

V Niku chtějí, abych se každé dva tři roky posunula na jinou pozici. Měla jsem za sebou teprve šest měsíců, když se mě manažer ptal, co mám v plánu dál. Každý ve firmě by měl mít career map neboli jakýsi plán toho, kde chce být za rok, tři a poté za více než pět let. Zaměstnanci si ho sestavují se svým manažerem nebo mentorem. Co mě v Nike překvapilo, jak nápomocný je vyšší management. Každý manažer se s vámi rád potká a podiskutuje, jaká byla jeho cesta a co musí člověk udělat, aby se dostal, kam si přeje.

Jobs.cz: Co je na práci ve firmě jako je Nike nejlepší?

Neformální atmosféra. Nikdo nás nehlídá, kdy se vracíme z oběda, ani jestli pracujeme od devíti do pěti. Pracovní doba je velmi flexibilní a kdykoliv potřebuju něco zařídit mimo kampus, prostě odejdu. Stejně tak pokud si chci jít v poledne na hodinu zaběhat, nemusím to nikomu hlásit. Samozřejmě, člověk si musí odvést svoji práci, ale nikdo nad ním nesedí a nekontroluje, kdy a jak ji udělá.

NikeWHQ_Campus_Aerial_5075_native_600

↑ Zuzaně Olson trvalo tři roky, než se do centrály Niku „probojovala”.

Jobs.cz: Američané jsou známí tím, že pracují opravdu hodně. Pracujete hodně?

Ano. Práce mám dost, ale myslím, že hodně záleží na přístupu člověka. Nike je kolos, kde bych mohla pracovat čtyřiadvacet hodin denně a pořád bude něco, co by se ještě dalo zařídit nebo dotáhnout. Když jsem začala, první rok jsem jela v šíleném tempu. Měla jsem pocit, že všechno musí být hotové ještě dnes a nic nelze udělat jinak než perfektně. Přišla jsem domů v osm večer, pozdravila manžela, najedla se a znovu zasedla k e-mailu. Po roce mi došlo, že takhle to dál nejde. I manažeři, se kterými jsem se potkala, mi zdůrazňovali, že dnes je hrozně jednoduché nechat se pohltit systémem a člověk si sám musí určit, nakolik firmě dovolí být součástí jeho života. Dnes to dělám tak, že si na začátku každého týdne stanovím pět hlavních priorit, které udělat musím a pár menších, na které když budu mít čas, pak fajn, když ne, svět se nezboří. Problém je taky ten, že náš kampus je opravdu krásný a člověk nemá potřebu ho vlastně opustit. Jsou tu dvě posilovny, fotbalový stadion, kolem kampusu atletická dráha. Člověk má pracovní stůl, u kterého může sedět nebo stát. Dál je tady veškeré jídlo, kadeřník, čistírna, před budovou jezero, kam si můžete v polední přestávce sednout a sledovat kachny. Je hrozně jednoduché zapomenout, že za vstupní branou existuje ještě další svět.

16.000 nabídek práce na Jobs.cz Zobrazit nabídky

 Jana LeBlanc

Další články k tématu

Práce v bance ho nebavila, tak v USA otevřel restauraci

Ze studenta, který před 15 lety přišel do Spojených států naučit se anglicky, se přes pozici bankovního manažera dostal až k vlastnímu podnikání. Jarek Míka otevřel před dvěma lety v americkém hlavním městě první – a jedinou – českou restauraci. A není dne, kdy by v ní neměl plno. „Život je hrozně krátký na to, aby člověk dělal … číst více

Příběh jedné kariéry: banka, filmy a vaření pro Beckhama

V Anglii vařil pro fotbalisty Manchesteru United a zároveň tam dokončil prestižní uměleckou školu. Dnes pořádá v Praze promítání největšího světového pop-up festivalu krátkých filmů Future Shorts a vaří v jedné z nejlépe hodnocených bio restaurací. Když posloucháte Jaromíra Štěrbu (37), získáte pocit, že to, co děláte, vás musí bavit. A že v životě je důležitá i náhoda. ↑ … číst více

Oliver Scholz: Češi jsou dříči, ale nosí mrak nad hlavou

S manažerem společnosti Skype Oliverem Scholzem o přesídlení z Ameriky do Prahy, o životě v Česku a tom, proč je u nás složité najít kvalitní manažery do IT firem. » 4 minuty čtení « ↑ Oliver Scholz se i s rodinou přestěhoval z USA do Prahy a vede tu mezinárodní tým. Jobs.cz: Jak těžké pro vás bylo rozhodnutí, … číst více

IT není zakletá skříňka, říká programátorka Michaela

„Je škoda, že si ženy od IT drží odstup. Kamarádky mi říkají: počítače jsou složité, jak to můžeš dělat? Přitom samy ve své práci řeší dost náročné věci,“ říká Michaela Nováková, programátorka a architektka ve společnosti Unicorn. Co ji přivedlo k IT a co by poradila mladé slečně, kterou láká práce v informatice? ↑ Michaela … číst více