Příběh jedné kariéry: banka, filmy a vaření pro Beckhama

V Anglii vařil pro fotbalisty Manchesteru United a zároveň tam dokončil prestižní uměleckou školu. Dnes pořádá v Praze promítání největšího světového pop-up festivalu krátkých filmů Future Shorts a vaří v jedné z nejlépe hodnocených bio restaurací. Když posloucháte Jaromíra Štěrbu (37), získáte pocit, že to, co děláte, vás musí bavit. A že v životě je důležitá i náhoda.

Pes

↑ Jaromír Štěrba: „Zjistil jsem, že vaření je asi můj osud.”

Jobs.cz: Future Shorts jsou takzvaným pop-up eventem, kdy se pro kulturní akce všeho druhu využívají neobsazené veřejné prostory, jako jsou bývalé továrny  a skladiště. V Anglii nabírají obrovskou popularitu. Jak tě napadlo začít v Praze pořádat pop-up filmový festival?

Na Future Shorts jsem šel poprvé v Anglii. Byla to projekce, zároveň večírek a celkově „jízda“. Pak jsem na to skoro zapomněl. Po nějaké době jsem si v Praze jednou odpoledne pouštěl jejich krátké filmy z Youtube. Mám rád tu zkratku a ty příběhy. Řekl jsem si, že zkusím festival uspořádat tady. V prvotním nadšení a trošku naivitě jsem se považoval za průkopníka. Pak jsem na jedné akci potkal Katku, se kterou teď akce pořádáme. Znala festival z Dánska a pustili jsme se do toho.

Jobs.cz: Když chci začít pořádat lokální verzi festivalu, jak to mám udělat?

Je to poměrně jednoduché a vše probíhá online. Zkontaktuješ centrálu Future Shorts v Londýně, zaplatíš poplatek za licenci a můžeš začít promítat. Máme podepsanou smlouvu, že po promítání musíme zničit DVD s filmy a poslat do Anglie videozáznam z akce. Každá sada filmů běží přibližně ve stejný čas na všech místech zeměkoule. Všude se musí odpromítat v průběhu dvou měsíců. Jinak je všechno na nás. Výběr prostoru, plakáty, titulky…

Jobs.cz: Kolik chodí na akce lidí a dá se tím uživit?

Uživit určitě ne. Je to v podstatě nevýdělečná akce. Děláme to z nadšení a zároveň v tom vidím určitou osvětu – jak ukázat naší poměrně xenofobní společnosti třeba filmy ze Sýrie nebo Íránu. Vždycky je zajímavé získat pohled z druhé strany. Například jme měli super film o výjezdech na moře očima Somálských pirátů. Ale máme i úsměvné snímky. Například animovaný o sově, která má hrůzu z létání. Na promítání chodí vždy 100 až 200 lidí. Hodně cizinci, z Čechů jsou to hlavně studenti filmových škol.

_FLY0042_resize

↑ Momentka z festivalu Future Shorts, který Jaromír Štěrba pořádá v Česku.

Jobs.cz: Kromě toho, že promítáš, jsi zároveň kuchař. Přitom jsi v Anglii vystudoval umění. Jak tohle spojení vzniklo?

Vystudoval jsem průmyslovku a pak skoro 5 let pracoval u jednoho mobilního operátora. K tomu jsem dělal s kamarádem na  projektu jako kreslíř a on mi v průběhu jednoho z dlouhých večerů řekl: „Ty bys měl odjet.“ Rozhodl jsem se ze dne na den a o pár týdnů později vyrazil. V Anglii jsem měl kontakt jen na jednoho člověka, kterého jsem znal „od hospodského stolu“.  Můj plán byl najít si práci a přihlásit se na uměleckou školu. Hned první večer po příjezdu do Manchesteru jsem se ale opil s nějakou náhodnou partičkou Angličanů. Ztratil jsem portfolio svých prací, peníze a všechny doklady. Volal jsem mému kontaktu a dozvěděl se, že ten mezitím odjel na tři měsíce do ČR. Jelikož jsem neměl ani na lístek do Londýna, kam jsem musel na ambasádu pro nové dokumenty,  potřeboval jsem si na něj vydělat. Našel jsem si tedy místo uklízeče na stadionu United.

Jobs.cz: Nenapadlo tě to v ten moment zabalit nebo třeba poprosit o pomoc rodiče?

Určitě ne. Když jsem se jednou rozhodl, tak jsem si chtěl dokázat, že to zvládnu. Kdybych do toho zapojil rodiče, už by to tak nebylo.

Jobs.cz: Jak se tvá anabáze vyvíjela dál? Říkal jsi, že v Anglii jsi se dostal k vaření, mimo jiné i pro fotbalisty Manchesteru United.

Začal jsem studovat Manchester School of Art a 3D design, kde mě učil i známý britský designér David Grimshaw. Jelikož mě vždycky bavilo vaření, začal jsem s tím jako brigádník v jedné síti italských restaurací. Do United jsem se dostal tak, že jsem měl kontakty z mé první brigády, kde jsem si vydělával na jízdenku do Londýna a začal pracovat i v jejich cateringu.

7136_389085731199160_1847985793_n

↑ Jaromír Štěrba strávil několik let v Anglii, kde pracoval i jako kuchař pro hráče Manchesteru United.

Jobs.cz: Byl jsi v kontaktu i přímo s hráči?

Byli hráči, kteří si nás ani nevšimli, jako třeba Rooney. Na druhou stranu třeba Rio Ferdinand s námi vždycky prohodil pár slov a třeba Beckham se choval vstřícně a naprosto profesionálně. Já zase na druhou stranu nejsem typ člověka, který by se „zbláznil“, když vidí hvězdu. Bral jsem je jako normální lidi, kteří v něčem vynikají.

Jobs.cz: Kdy ses rozhodl pro návrat do Česka a jak ses dostal k současné profesi šéfkuchaře v Bio Zahradě?

Byl jsem v Anglii už skoro 6 let, dodělal školu a dospěl k tomu, že práce kuchaře na ostrovech asi nebude mým životním naplněním. Po návratu do Prahy jsem byl bezprizorní, a tak jsem si našel práci v bance a potom v realitce. Ani jedno mě nebavilo. Nebylo to tvůrčí a cítil jsem, že mi ze všeho nejvíc zase sedí ta kuchyně. V té době jsem už začal pořádat Future Shorts a scházeli jsme se kvůli festivalu vždy právě v Bio Zahradě. Hledali baristu, tak jsem se na místo zeptal. Jenže místo toho jsem zamířil do kuchyně a už tam zůstal.

Jobs.cz: Nelituješ, že teď nejsi třeba známým umělcem nebo vysoce postaveným manažerem?

Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Vaření je asi můj osud. U jiných zaměstnání by mi chyběla ta přímá odezva, ta konfrontace díla a člověka.  To, že na lidech vidím, že mají spontánní radost z toho, co dostanou na talíři. Často si hodně a dlouho hraju s detaily,  třeba doslova „soustružím“ nožem zeleninu, dokud není perfektní. Asi deformace ze strojní průmyslovky i z umění. A proto mám chuť se pořád zlepšovat. Momentálně mám pocit, že jsem někde na 40 procentech toho, co v kuchyni dokážu. Jak říká Dalajláma: „Lásce a vaření se oddávejte bez ohledu na nebezpečí.“

Jobs.cz: Otázka, na kterou se nemůžu nezeptat. Jak hodnotíš českou kuchyni a co je pro tebe nejdůležitější, aby byznys dobře fungoval?

Věřím, že když se stravuješ dobře, máš víc energie, jsi aktivnější a celkově šťastnější. A aby restaurace a cokoli jiného dobře fungovalo, je důležité, aby lidi odcházeli spokojeni. Ať už jim už naservíruješ dobré jídlo, nebo dobrý film.

David Matoušek, spolupracovník Jobs.cz

Další články k tématu

Práce a cestování v jednom: Lucie provádí turisty po Asii

Lucie Šebánková navštívila Asii poprvé na vysoké škole. Tehdy ji učarovala a nyní pracuje jako průvodkyně českých turistů po jihovýchodní Asii v cestovní kanceláři, která se specializuje na exotické destinace. Za sebou má osm zájezdů a polovině února vyráží na další. » 3 minuty čtení « Jobs.cz: Co tě překvapilo během posledního zájezdu? Asi mě … číst více

4 šprti, kterým vysoká škola nezabránila v plnění snů

Jan Řežáb, zakladatel a majitel mezinárodně úspěšné společnosti Social Bakers, nemá ani maturitu. Forbes jej přitom zařadil do celosvětového žebříčku nadějných talentů, co ještě nepřekročili třicítku. Má pak vůbec cenu věnovat mladá léta studiu na vysoké škole? Má! Svět vám bude ležet u nohou, i když během několika let strávíte pár bezesných nocí šprtáním na … číst více

„Pro práci v Africe potřebujete hlavně improvizaci.”

Zuzana Beranová od dětství snila, že chce žít v Africe. Vzdala se kariéry novinářky a vystudovala diplomacii. Více než deset let strávila na ambasádách v různých afrických zemích. Dnes pracuje v Namibii pro Evropskou unii. Psaní ale k vodě nepustila. Je autorkou několika knih, nejnovější s názvem „Poslední nosorožec“ vyjde v listopadu. Jak se pracuje v Africe? ↑ Zuzana Beranová: … číst více

Dvanáct let vařila v USA, teď vede kavárnu s handicapovanými

Pavla Stine 12 let vařila v restauracích ve Spojených státech. Pak usoudila, že chce zpět do Česka. Vést kurzy vaření a pracovat s reklamními texty ji ale moc neuspokojovalo. Když ji oslovili z občanského sdružení Náruč v Řevnicích, aby jim pomohla rozjet sociální podnik v podobě kavárny a výrobny domácích těstovin, dlouho neváhala. Rok jinak v řevnické neziskovce Pavla Stine se … číst více