Záludná etiketa: zvládněte přípitek i jednání v USA

Lektorka Petra Palasová učí etiketu v manažerské praxi. V rozhovoru pro Jobs.cz radí, jak správně uspořádat obchodní oběd, jak zvládnout slavnostní přípitek nebo kdy je lepší upřednostnit gentlemanství před etiketou. „Jestli umíme vypočítat složitou rovnici nikdo nevidí, zato jak zacházíme s příborem, vidí ostatní okamžitě,“ vysvětluje Petra Palasová, jaký důvod manažery nejčastěji přivádí do kurzů etikety.

Jak se správně podávají ruce podle byznys etikety? Platí stejně jako v běžném životě, že první ruku podává žena muži a starší mladšímu?

Záleží, jestli se budeme držet etikety v pravém slova smyslu nebo gentlemanství. Podle byznys etikety má společenskou přednost ten, který stojí ve firemní hiearchii výš. Toto pravidlo ale mnozí v dobrém slova smyslu porušují a svou společenskou přednost někomu zdvořile přenechají. Například když se potká třicetiletý manažer s padesátiletou asistentkou. Podle byznys etikety má ruku jako první podat on, ale pokud byl slušně vychovaný, neudělá to.

Jak správně pozvat protistranu na obchodní oběd a potom vše hladce zvládnout od objednání po zaplacení?

Je dobré hned na začátku vyjasnit, jak si představuji, že setkání bude probíhat. Pokud řeknu, že vás zvu na oběd, je to jasná informace. Řeknu-li pojďme na kafe, není to jasná informace. Ve chvíli, kdy někomu oznámím, že ho zvu na pracovní snídani, oběd nebo brunch, jasně deklaruji, že zaplatím útratu. V tom případě je vhodné se hostů u stolu zeptat, jaké jídlo a pití by si nejraději dali a poté objednat za celý stůl. Ve chvíli, kdy dojde na placení, je velmi na úrovni, pokud se hostitel vzdálí a vše vyřídí s číšníkem v ústraní. Začít před klienty štrachat v peněžence nepůsobí dobře.

↑ Znáte pravidla obchodní etikety? I dnes můžete natrefit na top manažera, který během slavnostní večeře olizuje nůž.

Jaký typ jednání je teď mezi manažery nejoblíbenější?

Velice oblíbené jsou brunche, tedy jakási velká snídaně, která přechází do dopolední svačiny až lehčího oběda. Správný brunch nezačíná dříve než v 9 hodin a poté trvá hodinu nebo dvě, ale klidně i déle. Obvykle se podává několik chodů a je to velmi příjemný styl jednání, protože je méně formální a nikam se nespěchá. Každý si „uždibuje“, na co má chuť a přitom se vyjednává. Brunch má také velkou výhodu v tom, že odpovídá křivce lidského biorytmu. Kolem desáté dopoledne jsme totiž nejvíce mentálně na výši, proto brunch může být skvělá příležitost třeba ke kreativní poradě.

Sledují i na neformálním brunchi obchodní partneři to, jak se u stolu chováme, jak držíme příbor a podobně? Dělají si o nás obrázek?

Lidé si uvědomují, že to, jak se chováme, je snadno rozpoznatelný znak naší osobnosti. To je ostatně hlavní důvod, proč se pak hlásí do kurzů etikety. Jestli umíme vypočítat složitou rovnici nikdo nevidí, ale to, jak držíme a odkládáme příbor a jak používáme ubrousky – to vidí všichni. Když dva stejně úžasní chemici svolají obchodní jednání, tak ten, který zvládá umění komunikace a etikety, bude úspěšnější.

Jak mohu u stolu nevědomky prozradit, že etiketu nezvládám?

Mnozí lidé si třeba myslí, že když jdou na oběd do krásné restaurace, kde mají látkové ubrousky, je vhodné si je strkat za límec. To v žádném případě, vždycky jen položit na klín. Další častou chybou je jíst a průběžně upíjet, aniž by si člověk před napitím otřel ústa do ubrousku. Dívat se na jeho upatlanou skleničku je pak pro spolustolovníky dost nepříjemný zážitek. Dále platí, že do úst patří vzdy jen lžíce a vidlička, nikdy ne nůž.

↑ Lektorka manažerské etikety Petra Palasová.

Olizovat nůž? To snad nikdo nedělá…

Divila byste se, ale v praxi se můžete setkat s lidmi, kteří to dělají. Zrovna nedávno jsem byla na poměrně nóbl večeři a jeden z nejvýše postavených manažerů suverénně otřel nůž s omáčkou nejprve o knedlík a poté o svůj vlastní jazyk…

Jak se etiketa dívá na přípitky? Je slušné skleničku dopít až do dna, nebo je lepší napít se pouze symbolicky? Například když se slaví uzavření obchodního kontraktu.

Záleží, v jakém se nacházíte kulturním prostředí, protože etiketa není mezinárodní. Jsou státy, kde je v pořádku jen symbolicky smočit ret. V jiných zemích je přímo průšvih, když přípitek nedopijete až do dna. V České republice je ohledně přípitku dovoleno vše – dopít, symbolicky smočit rty nebo si jen ťuknout a nenapít se. V ČR totiž tolerujeme, když někdo pije hodně, běžně nebo je úplný abstinent.

Na co si má dát pozor manažer, který jede obchodně do zahraničí? Čím by mohl nevědomky způsobit faux pas? Například v ostatních evropských zemích.

V Německu je základním požadavkem naprostá dochvilnost. V anglosaských zemích obecně platí, že kdo přijde pozdě na obchodní jednání, není spolehlivý partner. Naopak třeba v Itálii je ten, kdo přijde včas, trochu za hlupáka. Pozdním příchodem se totiž dává najevo, že jsem důležitý.

Co je typické pro byznys etiketu ve Spojených státech?

Pro nás, a o to více pro Asiaty, může být překvapivé, jak jsou Američané otevření. Témata, která se u nás považují za soukromá a intimní, se v USA otevírají běžně: dotazy na rodinu, komentáře ohledně zevnějšku a podobně. Americký obchodní partner vám na jednání klidně pochválí barvu šály, což kdyby udělal v Japonsku, je to tragédie. Je však potřeba si uvědomit, že to, co nám od Američana připadá jako projev přátelství, je pro něj jen běžná komunikace. Pak může dojít k nedorozuměním typu: včera mi chválil šálu a dnes mi dává výpověď.

Na co si dát pozor při obchodních cestách do Číny, Koree, Japonska?

Asiaté velmi, daleko více než my nebo Američané, ctí firemní hiearchii. Tam je vždy hlavní osobou šéf, a to bez ohledu na věk. Také je dobré si zapamatovat,  že jakékoliv otázky na soukromí jsou tabu.

Jak vypadají kurzy Etiketa v manažerské praxi, které jako lektorka vedete? Obsahují i praktické tréninky různých situací?

Kurz obvykle trvá dva dny. Na začátku je diskuze s účastníky, kdy se jich ptám na jejich očekávání a co by se chtěli dozvědět. Součástí jsou samozřejmě praktická cvičení. Posluchače například velmi baví, když trénujeme představování různě poskládaných skupin lidí: pan ředitel a jeho manželka, paní sekretářka s manželem a podobně.

Profil: Ing. Petra Palasová

Vystudovala finance na VŠE v Praze a vzdělávání dospělých na UK v Praze. Od roku 1994 působí jako nezávislá lektorka a konzultantka komunikačních dovedností, prodeje, managementu a prezentačních dovedností.

Jana Machálková