Že je dnes těžké najít díru na trhu? To je pravda. Monice Hertlové se to však podařilo. Po 20 letech v bankovnictví vsadila na podnikatelskou kartu a založila kadeřnický a kosmetický salon pro děti Funny Sassy. „Stříhat děti skoro nikdo nechce. Kadeřníci říkají, že je to strašně nedoceněná práce za málo peněz,“ říká Monika Hertlová, sama maminka čtyřleté holčičky.
↑ Monika Hertlová se do podnikání pustila na rodičovské dovolené.
Jobs.cz: Co vás přimělo opustit kariéru v bance a stát se podnikatelkou?
Před čtyřmi lety se mi narodila dcerka. Mateřský stereotyp mi ale moc nevyhovoval. Vždycky jsem byla zvyklá hodně pracovat a na rodičovské dovolené mi přišlo, že mi něco chybí. Když byl malé rok a půl, vrátila jsem se na částečný úvazek do práce. Dcera chodila do soukromých jesliček, jenže byla pořád nemocná. Bylo mi jasné, že musím vymyslet něco jiného.
Jobs.cz: Vymyslela jste kadeřnický salon pro děti, což je hodně netradiční podnik. Jak jste na to přišla?
Před mnoha lety jsem takový salon viděla v New Yorku. Zaujalo mě to, ale víceméně jsem si to jen zasunula někam dozadu do paměti. A teď se mi to vybavilo. Udělala jsem si analýzu trhu a zjistila, že v ČR nic takového nefunguje. V celé Evropě je takových salonů jen pár. Ptala jsem se různých kadeřníků, proč tomu tak je a ti mi říkali, že stříhání dětí je strašně nedoceněné. Je to hodně práce a nervů za málo peněz, proto to skoro nikdo nechce dělat.
Jobs.cz: Co jste musela zařizovat jako první?
Musela jsem si udělat všechny rekvalifikace – kadeřnickou, manikérskou a pedikérskou. Jinak bych nedostala živnostenský list a nemohla v tomto oboru podnikat. Nemám vůbec ambice v našem salonu stříhat, na to jsem najala zkušené kadeřnice. Ale jsem ráda, že jsem ty řemeslné základy získala.
↑ Dětští kadeřníci musí být velmi dobrými psychology, říká Monika Hertlová.
Jobs.cz: Podle čeho jste vybírala kadeřnice a manikérky do salonu?
Náš personál musí nejen zvládat řemeslo, ale také být dobrým psychologem. Řekla bych, že polovina práce je ta profesní, tedy stříhání nebo manikúra a zbytek je komunikace s dítětem. Hlavně ty menší děti se většinou bojí – nůžek a nového prostředí. Snažíme se je proto odreagovat. Nabídneme jim hračku, pustíme jim pohádku nebo si s nimi popovídáme. A je nám jedno, jestli stříhání trvá 15 minut nebo půl hodiny, v tom jsme bez hranic. Klidně uděláme během stříhání přestávku, aby si dítě pohrálo, nebo ho dostříháme třeba na zemi.
Jobs.cz: Jak staré děti k vám mohou přijít?
Věkově to nemáme omezeno, ostříháme tedy děti a dospívající od 0 do 18 let. Co ale odmítáme, je stříhání dospělých, byť by se to mnohým maminkám jistě líbilo – nechat upravit sebe i dítě. Jenže to by pak chtěl přijít i tatínek, babička chůva… A původní koncept salonu pro děti by se vytratil.
Jobs.cz: Našla jste v podnikání to, co jste hledala, nebo uvažujete, že se časem vrátíte do zaměstnaneckého „přístavu“?
Už ze začátku se začalo ukazovat, že jsem vykročila správným směrem. Jsem velmi zodpovědný člověk a uvědomuju si, že ten byznys musím dělat i já sama a nenechat provozovnu, ať si jde vlastní cestou. Jsem tedy v salonu každý den od pondělí do neděle a tento sedmihodinový pracovní týden mi už asi zůstane. Na druhou stranu jsem získala svobodu – vím, že když dcerka onemocní, nemusím se stresovat a zůstanu s ní prostě pár dní doma. Salon se za tu dobu určitě nepoloží, bude fungovat dál.
Jobs.cz: Váš salon letos získal zvláštní cenu poroty v podnikatelské soutěži Rozjezdy roku. Co jste si od soutěže slibovala?
O Rozjezdech roku jsem se dozvěděla náhodou z internetu. Dívala jsem se do pravidel a říkala si, že je to soutěž přesně pro mě. Přihlásila jsem se, abych se dozvěděla více informací o podnikání a také mě zajímala zpětná vazba od odborníků – aby mi třeba řekli, že jsem úplně mimo. To se ale naštěstí nestalo.
Jana Kutarňová
