„Otevři nám, my jsme freelanceři, my ti s tím pomůžeme!“ Jak by asi zněly pohádky, kdyby existovalo něco jako manažerský translator? Zkusili jsme to. Odhalíte, jaké pohádky jsme zašifrovali do následujících příběhů?

↑ „Táhl, táhl, ale tabulku na plochu přetáhnout nemohl.
1. O excelové tabulce
V malé sklobetonové chaloupce o sedmnácti patrech, na dohled od stanice metra a bistra s raw potravinami, žil byl jeden proaktivní a dynamický tým.
„Tak, a máme to! Tahle excelová tabulka vejde do dějin,“ zvolal jednoho dne nadšeně Teamleader.
„To sice jo, šéfe, ale jak to dostaneme na plochu? Na to fakt nemám proces,“ mírnila jeho nadšení Projektová manažerka.
„A navíc: má to skoro půl tera,“ poznamenal Senior Software Developer.
Teamleader si položil hlavu do dlaní. Usilovně přemýšlel. Pak si ale vyhrnul rukávy, chopil se myši a táhnul. Táhl, táhl – jenže tabulku přetáhnout nemohl…
2. Nekvalifikovaná princezna
„Tyhle šanony roztřídíš. Zelené papíry vlevo, žluté vpravo. A od všeho dvě kopie, jinak si mě nepřej!“ zněl další z mnoha požadavků zlé šéfky.
Dívka si povzdechla a otevřela první šanon. Ach jo, takže zase přesčas. Navíc dneska, když v sousední korporaci pořádají ten super event. Bude tam i ON, princ se zlatým Apple 7. Kdyby se tam mohla jen na chvilku podívat! Jenže co s těmi šanony… Chtělo by to na někoho outsourcovat.
Když v tom najednou slyší – ťuk, ťuk na okno. „Otevři nám, my jsme freelanceři, my ti s tím pomůžeme!“

↑ Mobbbing a bossing zažívala každý den. Ale nemohla s tím nic dělat, protože ještě neexistoval zákoník práce.
3. O lesní dodavatelce
V moudrém depu se jednoho dne rozhodlo, že zásilku do chaloupky uprostřed lesa poveze messengerka juniorka.
Naložení jí v souladu s interním předpisem trvá jen 115 vteřin. A už šlape do pedálů.
„Dobrý den, vezu vám zásilku. Řeknete mi číslo objednávky?“ klepe na dveře messengerka.
Jenže ta stará paní je nějaká divná. Příliš velké oči, příliš velké uši, skřípavý hlas: „Já jsem si nic neobjednala. Nejsi ty spíš od těch šmejdů, děvenko? Pojď blíž, ať si tě můžu prohlédnout.“
4. Hladový investor
„Továrnu jsem koupil. Les jsem koupil. Zámek jsem koupil. Polnosti jsem koupil. Statky jsem koupil. A vás si taky koupím,“ hromoval Hladový investor na výroční schůzi vlastníků a všichni se ho báli.
Přitom to není tak dlouho, co bylo jeho portfolio malé, docela skromné, v obchodním rejstříku byste ho přehlédli. Po revoluci začínal s málem. Jedna ušmudlaná provozovna, dva zaměstnanci, tak akorát na uživení. A čistá hlava k tomu jako benefit.
Co chtít víc?
No právě, časem mu to došlo. Proč mít jenom málo, když je možné mít víc? A proč mít jenom víc, když je možné sežr mít všechno?
Řešení:
- O veliké řepě
- Popelka
- Červená Karkulka
- Otesánek