Karel Novotný: Lidé rádi kupují snadné recepty na úspěch

Vlastní podnikání a značka může vydělat slušné peníze i zaručit štěstí, slyšíme dnes všude kolem. Karel „Mindless“ Novotný o tom něco ví. Po 15 letech v branži radí firmám i živnostníkům, jak budovat byznys a zacházet s marketingem, aby se dařilo. Co je podle něj podstata úspěchu? A může se povést i vám? 

» 4 minuty čtení «

Jobs.cz: Řekněme, že za vámi přijdu s prosbou, že chci být nejlepší sloupkařka v českých médiích. Nebo jinak: kamarádka prodávající šátky má sen, že jednou bude lepší než Hermès. Pomůžete nám?

To je celkem častá otázka, kterou dostávám. Ve většině případů nepomůžu. Vysvětlím proč. Místo abych byl rád, že jste si mě najala a natlačil jsem vám do hlavy, že potřebujete za 15 tisíc web, minimálně za 100 tisíc reklamu a další věci, které ve finále vyjdou třeba na půl milionu, říkám s díky ne a klienty odmítám. Prostě proto, že cíle jsou nerealistické vzhledem k aktuální pozici.

13640046963_6564e03756_o

↑ Karel Novotný: úspěch se musí odpracovat, nepřichází proto, že o něm sníme.

Jobs.cz: To je chyba, myslet ve velkém? Pořád to přece kolem sebe slyšíme.

Víte, žijeme podivné době, kdy skrze různé mudrce, přednášející a celebrity si spousta lidí myslí, že všichni máme pracovat sami na sebe a podnikat. Oni to někteří i hlásají, že si máte jít za svým snem a živit se tím, co vás baví. Já jsem pak jako terapeut těchto nešťastníků, kteří do toho skáčí rovnýma nohama, protože si myslí, že je to jednoduché. Že stačí něco milovat a bude se jim dařit. Jenomže pravidla hry jsou pořád stejná jako v minulosti. Co se mění, jsou pouze technologické možnosti a s tím se pojící sociální kontexty. Před dvaceti třiceti lety byla sice technologie nulová, bylo to ale skvělé v tom, že nás okolnosti nutily být aktivnější. Když se chtěl člověk něco naučit, musel se podívat, kde se to učí, tam zajít, zeptat se, čekat, jestli ho vezmou, zkrátka aby něco mohl začít, musel být rozhodnější a hlavně to musel mít promyšlenější. Když se přesuneme do dnešní doby, já si dnes natáhnu u televize nohy na gauč, vytáhnu datové zařízení a začnu si spřádat svůj sen, jehož realizace, mám pocit, je stejně jednoduchá jako podívat se na přednášku. Pak za mnou chodí klienti, kteří našli svůj sen, třeba prodávat šátky, to je ale maximum, co mi přinášejí. To není podnikání. Člověk ještě nic neobětoval, nevyzkoušel, neprodělal, ale přichází s nastavením, že je podnikatel a že svět je proti němu postavený, neboť on našel, co miluje, a ejhle – nikdo to nechce.

13619854015_46b6dc6028_k

↑ „Žijeme podivné době, kdy skrze různé mudrce, přednášející a celebrity si spousta lidí myslí, že všichni máme pracovat sami na sebe a podnikat.”

Jobs.cz: Mají to dnes podnikatelé složitější než řekněme před dvaceti lety?

Doba je přísnější. Je to cukr a bič jako býval i před lety, akorát se rozdává víc cukru a taky se víc šlehá bičem: pojďte všichni, všechno je zadarmo, všichni můžeme, načež přichází obrovská deziluze. Jednoduché to není ani v sociálním kontextu. Skrze moderní technologie dostává šanci mnohem víc lidí. Zatímco před dvaceti lety byl zpěvák ten, kdo uměl zpívat, byl v televizi, natočil CD, zkrátka existoval jakýsi objektivní verifikátor toho, kdo je zpěvák a kdo nikoliv, dneska tohle není. Kdo dnes nemá naplněný sen o cédéčku, tak si natočí svoje. Před dvaceti lety proti mně coby zpěvákovi stálo dalších dvacet. A já je všechny znal. Najednou mám proti sobě armádu statisíců jiných, kteří se všichni prezentují jako zpěváci. A kde je ta hranice? Kdo je zpěvák a kdo není? Kolik knih musíte napsat, abyste byla spisovatelka? Kolik šátků prodat, abyste byla podnikatelka? Hranice jsou dávno setřené a přitom se lidi chtějí živit zpěvem, psaním, prodejem šátků.

Jobs.cz: Když mluvím s Čechy se zkušenostmi ze zahraničí, většina říká, že marketing a obchod v Česku se dějí akorát na papíře, ale ne ve skutečnosti. Souhlasíte?

Je to tak. Český podnikatel je vycvičený k tomu, že když zakládá firmu, musí mít nápad nebo produkt. A k produktu má kamaráda právníka a kamaráda účetního. V základním modelu už se ale málokdy vyskytuje někdo, kdo se dívá na firmu za dva roky a sleduje ji také marketingovou terminologií, ve smyslu: to je hezké, že to umíme, no ale co? České firmy začínají s tím, že mají nápad. Tohle se v Americe nestane. Tam je konkurence tak velká, že si nemůžou srandičkovat a zkoušet, jestli to vyjde. Proto jen zřídka pracuju se start-upy. To, že se kluci zavřou přes víkend s flipchartem, aby vymysleli nápad, který jim zachrání život a přinese miliony, je pro mě iluzorní.

Jobs.cz: Proč jsou některé značky úspěšné a jiné nikoliv?

To je debata na několik hodin. Ale koho to opravdu zajímá, udělejte si jednoduché cvičení: dejte si na papír pět deset svých oblíbených značek, jakýchkoliv, prostě co vás napadne na první dobrou, a pak se na ně běžte podívat do Wikipedie. 99 procent lidí to v životě neudělalo. Nevědí, jak vznikla Coca Cola, Nike, McDonald‘s. Garantuju vám, že po prvních třech řádcích čtení vám spadne brada. Protože to cvičení vás vede k tomu, že většina značek začala… prací. Starbucks vznikl tak, že kluci v Seattlu vařili kafe. Kolik vy jste uvařili kávy, že chcete mít kavárnu? Většina dnešních lidí nic nedělá, ale všichni chtějí koupit recepty, aby – až to začnou dělat – to fungovalo. Tak nevznikla jedna jediná značka. Všechny začaly tím, že se věci nejdřív dělaly. Na základě zkušeností z praxe se jim pak dala nějaká struktura.

13640032155_115431fed3_o

↑ „Lidi nechtějí slyšet příběhy o tom, kterak někdo po deseti letech rutinní dřiny přišel na to, že zpětně mu to celé dává docela smysl.”

Jobs.cz: Znám minimálně jednoho člověka (Simon Sinek – autor knihy „Začněte s proč?“), který by vám namítnul, že na začátku úspěšného byznysu muselo být proč, řekněme cosi jako vyšší záměr přesahující prosté vydělání peněz.

Jeho knihu znám a nelíbí se mi. Žádná firma nezačala s proč. To je anachronický nesmysl, aby pro nás příběhy úspěšných byly snadněji konzumovatelné. Proč jste sem dneska přišla? Na tu otázku se dá odpovědět tisíci způsoby. Včetně toho, že vám prostě zazvonil budík. To mě nezajímá. Já se vás budu ptát jinak: co jste očekávala od toho, že se dneska potkáme? To je moje proč. Já pracuji s klienty tak, aby si slovo proč rozložili na prvočinitele, férověji pátrali sami v sobě a lépe dokázali pojmenovat motivace. Jenomže lidi nechtějí slyšet příběhy o tom, kterak někdo po deseti letech rutinní dřiny přišel na to, že zpětně mu to celé dává docela smysl a z dennodenní práce, kterou se naučil mít rád, protože to je naučená věc, udělal byznys. Lidé chtějí velké story. Jak vznikl Apple? Apple nevznikl s proč, to je rouhání. Steve Jobs nechtěl změnit svět, to je blud, ale zpětně to zní hrozně dobře. Jak vznikl Facebook. Z proč? Že chtěl umožnit lidem sdílení po světě? Ne. Chtěl, alespoň podle filmu a jiných zdrojů, šmírovat spolužáky. Že Jobs i Zuckerberg zavčasu pochopili určité souvislosti a došlo jim, že co dělají, má mnohem větší než zájmový potenciál, to je fér si říct. Žádný z nich se však jednoho dne neprobudil se spásnou myšlenkou, že lidé mají mít přístup k technologiím nebo ke světu kolem, a to je proč budou podnikat. To je nesmysl, který lidé chtějí slyšet a já tomu rozumím. Pak se ale diví, že to nefunguje. Ke mně přicházejí zoufalí lidé s nápady, aby si vydělali peníze. Mám jim radit, aby se živili tím, co mají rádi? Ne, já jim radím, aby začali pracovat místo aby snili. Bohužel znám moc případů těch, kteří se už roky topí v možnostech a čekání na zářivou hvězdu. Že jednou to přijde. Ten nápad!

13619319563_629d223d36_o

↑ „Lidem je pětadvacet a jsou naštvaní, že jim to nejde. A svádí svůj neúspěch na štěstí.”

Jobs.cz: Znám lidi, kteří říkají, že si přečtou Forbes a místo aby je příběhy motivovaly, jsou po jejich přečtení v hluboké depresi.

Pochopitelně. Protože jak obvykle reagujeme, když čteme o úspěších druhých? Oni měli kliku, štěstí, na které já pořád čekám. Připustit si, že druhý je bohatý, protože si za to může sám, to se nám nehodí do krámu. Protože abych uznal, že on je ve třiceti na titulce Forbesu nejspíš z toho důvodu, že je lepší než já, to chce odvahu. A to je pro mě mimochodem začátek spolupráce. Když za mnou klient přijde s byznysem, který už nějaký pátek dělá, a ptá se, co mu chybí, že ještě není tam, kde tenhle člověk, můžeme se o tom začít bavit. Ale že mám krásné šátky, které prodávám o 15 procent levněji než sousedka a on je nikdo nekupuje? Tady mi nepomůže sebevyladěnější brand. Značka není logo.

Jobs.cz: Potřebuje člověk k úspěchu štěstí?

Jasně že jo! Ale štěstí je křehký pojem, do něhož si každý naprojektuje, co se mu hodí: potkal jsem správného člověka, udělal jsem správné rozhodnutí a tak dále. Lidem je pětadvacet a jsou naštvaní, že jim to nejde. A svádí svůj neúspěch na štěstí. Až si příště budete myslet, že někdo má štěstí, prostě se s touhle tezí odmítněte smířit a jděte se dívat, jak tomu šel naproti. Ve většině případů se dá odhalit nějaká struktura, která byla lepším plánem, než jste měli vy. Tohle ale zatraceně bolí připustit si, když štěstí je tak lákavé! A že někdy štěstí zabere a vy potkáte na večírku člověka, který vám nabídne milionový byznys? To se stát může. Na tom ale přece chytrý podnikatel svou strategii nepostaví – obcházet večírky a čekat – na zázrak. Víte, věci kolem byznysu teď nabyly zrůdných rozměrů a v přednáškách o snech a štěstí a následování své vášně se odstraňují poctivá privilegia. Dnes se hlásá, že všechno se dá naučit a zvládnout, hlavně mít koule a nebát se. Přitom to nejdůležitější, co v těch všech debatách naprosto zapadá, je prostý fakt, že úspěch se musí hlavně odpracovat.

Jana LeBlanc

Další články k tématu

Příběhy úspěšných: Co by dělali, kdyby začínali od nuly?

Vedou významné firmy, vydělávají hodně zajímavé peníze, na pracovních cestách sjezdili kus světa a byznys, ve kterém jsou namočení, se počítá v řádu miliard. Zdánlivě jim nic neschází. Co by ale dělali, kdyby zítra měli začít znovu úplně od nuly? » 4 minuty čtení « Dalibor Dědek, miliardář a ředitel skupiny Jablotron Určitě bych se … číst více

Restart kariéry: 3 životní lekce šéfredaktora Forbesu

Velí magazínu o úspěšných lidech a kromě jiného v něm upozorňuje, že žijeme v zemi, kde je spousta inspirativních, talentovaných a pracovitých lidí, kteří Česko posunují dopředu. Tu a tam otiskne i příběh prohry, která předznamenala kolosální úspěch. „Když máte vše pod kontrolou, jedete pravděpodobně příliš pomalu,“ zní oblíbené motto Petra Šimůnka, šéfredaktora českého Forbesu. … číst více

Byla zdravotní sestra, teď vede továrnu na čokoládu

Majitelka sítě prodejen Bon-Bon Petra Kovandová vyrábí tuny čokoládových pralinek měsíčně. Je jich několik desítek druhů a všechny vymýšlela sama. Také provozuje muzeum čokolády a marcipánu v Táboře a se svými pralinkami plánuje expandovat do zahraničí. O podnikání přitom v roce 1990, kdy začínala, nevěděla jako zdravotní sestra pracující v Ústavu mentálně postižených zhola nic. … číst více

Práce a cestování v jednom: Lucie provádí turisty po Asii

Lucie Šebánková navštívila Asii poprvé na vysoké škole. Tehdy ji učarovala a nyní pracuje jako průvodkyně českých turistů po jihovýchodní Asii v cestovní kanceláři, která se specializuje na exotické destinace. Za sebou má osm zájezdů a polovině února vyráží na další. » 3 minuty čtení « Jobs.cz: Co tě překvapilo během posledního zájezdu? Asi mě … číst více