7 minut čtení
Možná už vás napadlo, že v práci myšlenkově stagnujete. Úkoly řešíte zaběhnutým způsobem a začíná to být trochu nuda. Nebo před sebou máte komplexní, ne úplně jednoznačně vymezený problém k řešení a čeká se od vás nápad, možná dokonce několik. Pro každého, kdo by rád potrénoval kreativitu, ať už svoji vlastní nebo svého týmu, máme pár nápadů, jak na to.
Kreativitu dnes v práci potřebujeme všichni, zdaleka nejen zaměstnanci reklamních agentur. Nutnost hledat účinná, elegantní, třeba i neobvyklá řešení pociťuje každá firma a zaměstnanců, kteří to dokážou, si obvykle cení. Přitom kreativita není něco, co je vyhrazeno jen několika vyvoleným jedincům. Je to schopnost, kterou lze trénovat.
Proč nejste kreativní?
Aby člověk měl vůbec chuť být tvůrčí a přinášet nové nápady, musí k tomu mít podmínky. Pracujete-li pod šéfem nebo v týmu, který každý neotřelý nápad vybočující z běžné rutiny, smete ze stolu, pak se k tvůrčímu přístupu budete sami těžko nutit. V tom případě si raději najděte nové místo, než svůj potenciál promarníte.
Dalšími faktory, které nás často odrazují od toho, abychom přišli s inovativním řešením, jsou různé strachy. Nejčastěji se bojíme selhání. Tenhle pocit znají dobře „jedničkáři“, od nichž se už ve škole očekávalo, že nebudou dělat chyby. Jestli něco dokonale zabíjí kreativitu, je to právě tohle nastavení. Kdo chce myšlenkově „roztáhnout křídla“, měl by se smířit s tím, že nebude na první dobrou přicházet s dokonalými návrhy. Naučit se dovolit si dělat chyby ale není vůbec jednoduché.
TIP: Každý dělá chyby a občas se mu něco nepodaří. Záleží ale na tom, jak s nezdary naložíme.
Co pomáhá, abyste byli nápaditější?
- Znáte ten pocit, když dlouho řešíte nějaký problém, třeba matematický příklad nebo sudoku a nemůžete se hnout z místa? Stačí si ale od toho na několik hodin či dní odpočinout a najednou řešení vidíte. Podobně to funguje i u ostatních problémů či zadání. Pomůže dát si odstup. Nemůžete-li na něco kápnout, dejte to na chvíli k ledu a věnujte se jiné činnosti nebo se běžte třeba projít.
- Zkuste také změnit své navyklé rutiny. Nemusí se to týkat zdaleka jenom pracovních postupů. Zkuste si vymyslet jinou trasu od zastávky autobusu do práce, vyzkoušejte nový sport, o němž básní kolega, nebo jen chyťte kartáček při čištění zubů druhou rukou. Zkrátka vyjděte alespoň občas ze zaběhlých stereotypů. Tím, že děláte věci jinak, stimulujete mozek.
- Inspiraci najdete všude. Nejen ve zdrojích týkajících se vašeho oboru. Čím širší záběr zájmů budete mít, tím lepším generátorem nápadů váš mozek bude. Má totiž neuvěřitelnou schopnost propojovat obsahy z nejrůznějších oblastí. Co vy víte? Třeba vymyslíte obchodní strategii díky historickému románu z 15. století.
- Mívají ho umělci, zejména textaři nebo spisovatelé – sešit s nápady. Nestyďte se si do něj zapisovat. Je však dobré mít ho stále u sebe, protože nápady, zvlášť ty dobré, mívají tu vlastnost, že přicházejí v nejméně očekávaný okamžik. Lze k tomu samozřejmě využít i mobilní telefon.
Proč brainstorming není zárukou nejlepších nápadů?
Víc hlav víc ví. Proto se zrodil brainstorming. Tato metoda ale může mít svá úskalí a výsledkem uvažování v kolektivu bývají i velice chabé nápady. Proč? Třeba proto, že se lidé bojí hodnocení ostatních, a pak sami sebe cenzurují. Burzu bláznivých nápadů, z nichž po vzájemné inspiraci vyklíčí něco geniálního, lze za takových okolností těžko očekávat. Čím menší důvěra mezi členy brainstormingového týmu panuje, tím hůř. O nastavení, kdy se všichni bojí oponovat nadřízeným a zpochybňovat jejich úsudek, ani nemluvě.
Lidé mají také sklon podléhat skupinovému myšlení. A to i ti velmi chytří. Kolektiv složený ze samých inteligentních pracovníků proto není zárukou, že budou schopni se na problém podívat z různých úhlů. Naopak hrozí, že ho uvidí stejně.
Jak na to vyzrát? Pomůže různorodost
Politolog Scott E. Page z Michiganské univerzity proto na základě výzkumu doporučuje namíchat „brainstormující“ kolektiv z jedinců s různými zkušenostmi a vlastnostmi. Čím různorodější skupina bude, tím stoupá pravděpodobnost nadprůměrných výsledků. Zamyslete se proto, koho všeho na schůzku pozvat. Nehodil by se kromě manažerů také například někdo přímo z výroby či pracovník, který je v každodenním kontaktu se zákazníkem?
TIP: O tom, že diverzita v pracovních kolektivech obohacuje, existuje celá řada důkazů i osobních zkušeností.
Zkuste také kloboukovou metodu
Další možností, jak přimět účastníky k různorodému přístupu, je metoda šesti barevných klobouků. Jejím autorem je Edward de Bono, který navrhuje roztřídit kolektiv a každé skupině „dát na hlavu jinak barevný klobouk“ (označit ji jinou barvou). Barevné týmy budou mít za úkol dívat se na problém a jeho řešení jinou optikou:
- Bílí se zaměří čistě na fakta, která se k problému vztahují, ale nehodnotí je, nepovažují některá za důležitější než jiná. Bílí se také mohou na fakta doptávat.
- Červení mají naopak za úkol se od faktů odpoutat a držet se jen intuice a pocitů, které se snaží pojmenovat, aby v diskuzi nezapadly.
- Žlutí se soustředí jen na pozitiva, která řešení problému přinášejí. Upozorňují na výhody a líčí „kouzelnou scenérii bezstarostné existence“, kterou už ale podporují argumenty.
- Černí jsou zase oproti žlutým cílenými skeptiky, nositeli negativistického, kritického přístupu. Upozorňují na nevýhody a rizika problému či jeho řešení.
- Zelení stejně jako klíčící tráva přinášejí nápady, návrhy a možnosti realizace. Jejich barva je kloboukem zdrojů i pro ostatní řešitele.
- Modří mají za úkol dívat se na celou diskuzi svrchu, řídit ji, shrnout závěry a zapisovat je.
Použitelné i o samotě
Technika šesti klobouků má tu výhodu, že minimalizuje riziko osobních útoků při diskuzi, protože aktéři zastávají přidělené role. Navíc ji lze používat také samostatně. Člověk si připraví barevné kartičky a přemítá nad problémem vždy asi 5 minut podle úhlu pohledu odpovídající barvě, kterou drží zrovna v ruce. Pořadí kartiček může být náhodné nebo předem určené. Třeba po hodině lze celé kolečko zopakovat.
Nedávají vám v práci možnost kreativně se projevit? Podívejte se na nabídky na Jobs.cz a najděte si místo, které vás posune dál.