Reportáž: Jak se hledá práce bývalým vězňům

Šedivá lednová obloha tomu místu na optimismu moc nepřidává, spíš naopak. Jakoby na vytvoření tísnivé atmosféry bohatě nestačily mříže, ostnaté dráty, bezpečnostní rámy a uniformovaní strážní, kteří dohlížejí na stovky mužů oděných do bleděmodrých mundúrů. Nacházíme se v jedné severočeské věznici. Za katrem, ve vězeňské kulturní místnosti, už na nás čeká 27 odsouzených. Přijeli jsme se jich zeptat, jak si po propuštění plánují hledat místo.

To víte, alimenty…

Jindřichovi je asi čtyřicet, má zavalitou postavu a na první pohled byste do něj neřekli, že může skončit ve vězení. Přitom je tu už potřetí. „Za neplacení alimentů,“ krčí Jindřich rameny. „Jsem vyučený kuchař, celý život vařím. Mám za sebou skoro 20 let praxe. Vždycky jsem pracoval legálně na smlouvu,“ pokračuje. „Jenže když máte záznam v rejstříku trestů, nikde vás nechtějí. Po minulém propuštění jsem měl velký problém sehnat práci a myslím, že to tak bude i teď,“ shrnuje Jindřich.

Ve třiceti má jen rok praxe

Odmítnutí kvůli trestní minulosti zažil při hledání práce i třicetiletý Karel. Ten však v porovnání s Jindřichem nemá možným zaměstnavatelům skoro co nabídnout. Legálně odpracoval jen jediný rok, zato v base strávil v součtu už celou dekádu. „Ve vězení jsem se vyučil kuchařem. Kvůli záznamu v rejstříku mě ale stejně nikde nechtěli,“ říká Karel a ostatní odsouzení v místnosti jeho slovům přikyvují: mají stejné zkušenosti. „Mám ženu a malé dítě. Až mě pustí, chci si najít jakoukoliv práci, abych je uživil. Klidně se přestěhujeme na druhý konec republiky,“ říká odhodlaně.

shutterstock_147238349

Nezaměstnanost jako další trest

Jenže bez ohledu na Karlovo odhodlání a Jindřichovu prokazatelnou praxi: člověk s popsaným trestním rejstříkem je na českém trhu práce v podstatě bez šance. Firmy si podmínku bezúhonnosti běžně stanovují i u nekvalifikovaných pozic. Podle loňského průzkumu společnosti LMC se o možnou kriminální minulost uchazečů nestará jen 15 procent zaměstnavatelů. Odsouzeným tak po propuštění na svobodu v podstatě začíná druhý trest: většina podniků tyto lidi automaticky zařadí do škatulky „nežádoucí”.

Práce načerno. Pak se uvidí

Většina  z 27 odsouzených, se kterými jsme se během návštěvy ve věznici setkali, měla zkušenost s prací načerno. „Jsem nedoučený, venku jsem pracoval jako montér a zateplovač střech. Víceméně načerno. Poslední legální zaměstnání jsem měl v roce 1998,“ popisuje sedmatřicetiletý Antonín.

Iluze o tom, že po propuštění sežene legální zaměstnání, si nedělá. „Když máte záznam, nikdo vás na smlouvu nezaměstná. I na úřadě práce mi říkali: Chlape, já nevím, co s váma,“ říká poněkolikáté trestaný Antonín. Jednatřicetiletý recidivista Michal má o své budoucnosti trochu jasněji: „Kamarád podniká, takže po propuštění půjdu asi k němu. Zatím načerno, potom se uvidí,“ shrnuje lakonicky.

Když přijdou zdravotní potíže

Jenže Michal je zatím mladý a zdravý. Jakmile se však k trestní minulosti přidají zdravotní problémy nebo vyšší věk, člověk rázem přestává existovat i pro nelegální trh práce. „Jsem v invalidním důchodu, ovšem bez nároku na výplatu, protože jsem neměl legálně odpracováno. Mám těžké astma, takže spoustu prací dělat ani nemůžu,“ říká dvaačtyřicetiletý Václav, který na svobodě pracoval jako kuchař nebo čistič cisteren. Co bude dělat, až jej propustí, zatím netuší. Podobně bezradný je i padesátiletý Josef. Má sice dva výuční listy a absolvoval tři rekvalifikační kurzy, ovšem vzhledem k vyššímu věku a trestnímu záznamu bude uplatnění shánět jen velmi obtížně.

Programy pro bývalé vězně

Například v Německu nebo Dánsku fungují státní začleňovací programy pro bývalé vězně. Ti po propuštění získají na přechodnou dobu zaměstnání i bydlení, aby si obnovili návyky a mohli se vrátit zpět do společnosti. V Česku se o takové programy snaží pouze některé neziskové organizace.

Například občanské sdružení Za branou dokáže bývalým vězňům pomoci se sháněním práce i bydlení. První kontakt s klienty sdružení navazuje zpravidla ještě během jejich pobytu za mřížemi. Nabídka pomoci ale není automatická. Propuštění musejí mít jasno, že chtějí opravdu změnit svůj dosavadní život a hlavně být připraveni zvládnout velkou dřinu, která je v souvislosti odrážením ode dna čeká.

3 mýty o vězeňství

„Vězni mají zadarmo střechu nad hlavou a jídlo a my jim to platíme z našich daní.“

Pobyt za mřížemi ve skutečnosti není zdarma. Za každý den vazby musejí zadržení uhradit 45 korun. Pobyt ve věznici se také platí, a to až do částky 1500 korun měsíčně.

„Jen se tam válí, čumí na televizi, hrají ping pong a pracovat se jim nechce.“

Spousta vězňů ve skutečnosti pracovat chce – aby mohli splácet dluhy, hradit si pobyt ve vězení nebo posílat domů výživné na děti. Kdo ve vězení pracuje, má také lepší vyhlídky na podmínečné propuštění v polovině trestu.

„Tak co měli dělat, když po propuštění nenašli práci? Nedivím se, že šli zase krást.“

Ani složitá situace nikoho neopravňuje k páchání trestné činnosti. Vězni mohou ještě během výkonu trestu navázat písemný kontakt s neziskovými organizacemi (například Za branou nebo Rubikon Centrum), které jim pomohou s hledáním zaměstnání a bydlení. Kontakt je ale potřeba zahájit nejméně několik měsíců před termínem propuštění.

Jana Kutarňová

Další články k tématu

Práce počká: prodlužte si poslední prázdniny

Chystáte se hned po škole zapadnout do prvního zaměstnání a začít šplhat po kariérním žebříku? Zbrzděte – práce počká. Udělejte si čas sami na sebe a odjeďte se rozhlédnout po světě. Jde to, i když máte hluboko do kapsy. ↑ Našetřete na letenku a na cestování si vydělejte na místě. Třeba sbíráním ovoce na Novém … číst více

Lucie chce kolonizovat Mars. „Je to prostě práce," říká

„Je to drzé, odvážné a přece realistické,“ říká o své vysněné práci Češka Lucie Ferstová, která se dostala do užšího výběru pro jednosměrnou cestu na Mars. » Čtyři minuty čtení « ↑  Lucie Ferstová se dostala do užšího výběru lidí, kteří mají letět na Mars. Kolonista na Marsu. Pro někoho představa, která patří do oddělení … číst více

Restart kariéry: 3 životní lekce šéfredaktora Forbesu

Velí magazínu o úspěšných lidech a kromě jiného v něm upozorňuje, že žijeme v zemi, kde je spousta inspirativních, talentovaných a pracovitých lidí, kteří Česko posunují dopředu. Tu a tam otiskne i příběh prohry, která předznamenala kolosální úspěch. „Když máte vše pod kontrolou, jedete pravděpodobně příliš pomalu,“ zní oblíbené motto Petra Šimůnka, šéfredaktora českého Forbesu. … číst více

Zuzana dělá pro americký Nike. Získat místo byla dřina

Do Spojených států přijela Zuzana Olson s vysokoškolským titulem, dvěma zahraničními stážemi, pracovní zkušeností a znalostí tří jazyků. Přesto za mořem hledala práci skoro rok. Načež další tři čekala, než se jí začne plnit, po čem toužila. Nyní pracuje v centrále firmy Nike v týmu, který se stará o nákup fotbalových bot pro Jižní Ameriku, Afriku a část … číst více