Václav Klapetek stavěl vodovody v rozvojových zemích. Po návratu na rodnou Moravu začal podnikat – založil firmu Budka jako dárek a vyrábí stavebnicové ptačí budky, které si mohou sestavit i děti. Loni se svým nápadem uspěl v soutěži pro začínající podnikatele Rozjezdy roku. „Díky tomu jsem se hodně zviditelnil,“ říká Václav Klapetek, který chce brzy vyrábět také budky pro netopýry.
Jobs.cz: Václave, jaká je vaše původní profese?
Dříve jsem působil na několika rozvojových projektech v zahraničí. Učil jsem češtinu ve Vietnamu, staral se o vodní hospodářství na farmě v Angole, navrhl a postavil fotovoltaickou elektrárnu na škole v Himalájích nebo opravoval vodovody ve venkovské nemocnici v Nepálu. Chtěl jsem si ale najít také nějaké uplatnění v ČR, abych se z projektů měl za čím vracet. Výjezdy jsem proto omezil a začal se rozkoukávat v mé rodné vesnici Dobroslavice na Opavsku. Po čase jsem si řekl, že zkusím začít podnikat a spolu s tím vznikl i nápad na výrobu ptačích budek – ne však hotových, ale jako stavebnic, které si děti sestaví s rodiči.
↑ Václav Klapetek založil firmu na výrobu stavebnicových ptačích budek. Chce tak dětem představit práci se dřevem a přivést je k přírodě.
Jobs.cz: Jak dlouho trvalo, než se vám začalo dařit? A jak jste se vyrovnával s prvotní skepsi okolí, byla-li?
Kdo začne podnikat, musí svému nápadu věřit a jít za ním velmi tvrdě. Zpočátku mi věřili jen čtyři lidé a proti ostatním jsem se musel obrnit. První měsíce byly nejtěžší – pracoval jsem od rána do večera na manuálech a prototypech, pracně získával první zákazníky. Často jsem slyšel, že jdu po špatné cestě a že mě to neuživí, ale vytrval jsem, zakázek začalo přibývat a s nimi přišla i změna názoru lidí okolo mne.
↑ Takhle vypadá stavebnicová budka těsně po vybalení…
Jobs.cz: Jaký typ zákazníků vaše budky odebírá?
Nejvíce se osvědčil model, ve kterém mé stavebnice kupují rodiče jako dárek pro děti. Společně stavebnici sestaví, venku pověsí a pak ptáčky u budky či na krmítku pozorují. Stále pracuju i na modelu, kdy stavebnice kupují školy. Tady se osvědčila cesta, kdy stavebnice koupí odbor životního prostředí města a sestaví je děti ve škole. Hotové budky a krmítka se pak vyvěsí v parku a zvyšují tak „ekologickou vizitku“ města.
Jobs.cz: A co plány do budoucna? Chcete vyrábět i něco dalšího?
Tím, že jsem strávil delší dobu v rozvojových zemích, mám trošku změněný žebříček hodnot. Nejsem příliš motivovaný penězi, a proto se nesnažím za každou cenu co nejvíce akcelerovat a „točit peníze“. Mojí hlavní motivací je přivádět děti zpátky k přírodě a ukázat jim práci se dřevem. Je pravda, že to postupně spěje k prvním zaměstnancům, mám hodně nových nápadů, ale jsou brzděny časem, který zabírá zpracování objednávek. Takže rozšiřovat se bude – o stavebnice budek pro netopýry, na tom už pracuju. Navíc tím, že bych do výroby zapojil chráněnou dílnu, bych svému projektu přidal další sociální rozměr.
↑ … a takhle, když už je skoro hotová.
Jobs.cz: Setkal jste se během podnikání s nečekanými problémy, které jste musel řešit?
Nevidím podnikání jako řešení problémů, ale jako rozhodování. Člověk si stanovuje cesty, po kterých se chce vydat, postupně zjišťuje, která je schůdná a kudy se jít nedá. Je dobré si vše plánovat, dávat si termíny a mít radost i z odškrtnutí špatné cesty – protože už na ni není potřeba dále myslet.
Jobs.cz: Co vašemu podnikání přinesla soutěž Rozjezdy roku?
Z počátku jde hlavně o to, že se člověk potkává s lidmi, kteří jsou také na začátku podnikání a vzájemně se mohou podporovat a pomáhat si. V čem mi ale Rozjezdy nejvíce pomohly, tak to je publicita – asi díky té mé původní profesi s rozvojovou pomocí jsem se do médií dobře „prodával“ a vyšlo o mně několik článků na webu, v novinách i časopisech, byl jsem v rádiu i v televizi. Rozjezdy mi pomohly dát o sobě vědět.
Jana Kutarňová
