Co by vás mělo varovat? Tři případy, kdy uchazeči odstoupili z výběrka

Nejen kandidáti se umějí na pohovoru znemožnit. Také firmy mohou během úvodního setkání ztratit veškeré body. Tady jsou tři situace, kdy uchazeči z výběrového řízení odstoupili. Rozpoznali včas, že je s místem, na které se hlásí, něco v nepořádku.  

I prvňák by to svedl líp

Karel je grafik, několik let dělal sám na sebe, ale během covidu přišel o spoustu zakázek. Řekl si proto, že se poohlédne po stálém zaměstnání. Mimo jiné se zúčastnil výběrového řízení do firmy, která se zabývala pojištěním.

„U pohovoru byla marketingová manažerka, strašně sympatická žena asi mého věku. Ve firmě pracovala ani ne rok a vyprávěla mi, jak chce s marketingem firmy pohnout. Byla plná energie. Líbily se jí moje věci, od začátku jsme si sedli. Dala mi za úkol graficky upravit jeden leták. Udělal jsem to a poslal.

TIP: Bojíte se úkolu u výběrka? Žádné strachy. Podívejte se, jakou může mít úkol podobu i jak se s ním vypořádat.

Kladná odezva přišla asi za tři dny. Říkal jsem si, že to vypadá dobře, ale pak jsem skroloval v mailu níž. Byla tam omylem zahrnutá zpětná vazba vyšší nadřízené. Grafiky se skoro netýkala, hodnotila především text letáku. Byla to hrůza. Šéfová psala podřízeným, že nechápe, jak to mohli takhle blbě napsat, že i prvňák by to svedl líp, že jsou akorát líní. Přitom nic moc konkrétního, proč to nevyhovuje. Spíš urážky.

Zvedl jsem telefon a zeptal se na to marketingové manažerky. Hrozně se mi omlouvala, prý mi zpětnou vazbu šéfky poslala omylem, a že bych s ní do styku skoro nepřišel. Já ale věděl, že ve firmě, kde šéf jedná se svými lidmi takhle, i když bych to nejspíš nebyl přímo já, pracovat nechci. Včas jsem z výběrového řízení vycouval.“

Jste žena, potřebujete vedení

Předsudky bývají u výběrového řízení vždycky nepříjemné. Často se o nich však kandidát ani nedozví. To Jana se s nimi setkala v nepokryté formě. Měnila místo po řadě let práce ve farmaceutické korporaci. Řekla si, že změnu využije a zkusí si najít práci v oboru, který dosud dělala spíš okrajově. Místo propouštění léků se chtěla naplno věnovat jejich registraci. Přesně takhle proto formulovala i motivační dopis.

TIP: Motivační dopis vás může posunout před ostatní kandidáty. Co do něj napsat, aby dobře zafungoval?

Když přišla na výběrové řízení do středně velké firmy, kromě majitele byl přítomen další muž. „Prvním varovným signálem pro mě bylo, že mi tento muž nebyl představen. Musela jsem se sama doptat, o koho se jedná,“ vypráví Jana. Dozvěděla se, že by to měl být její budoucí šéf. Vyšlo zároveň najevo, že nastoupil teprve nedávno a až s problematikou registrací taky nemá příliš mnoho zkušeností. To Janu překvapilo. Zatím ale na sobě nedala nic znát.

Po chvíli se jí majitel zeptal, co je pro ni v práci důležité, aby byla spokojená. Odpověděla, že určitá volnost, že dosud byla zvyklá pracovat samostatně, ale zároveň potřebuje mít se koho zeptat na vše, čím si není jistá. Což předpokládá hlavně ze začátku, než se do oboru pořádně dostane. „Možná jsem to řekla i proto, že jsem ve skrytu duše pochybovala, že můj budoucí šéf bude schopen mi pomoct. A chtěla jsem ujištění, že tam někdo zkušenější je,“ přemítá Jana.

Reakce majitele ji ale omráčila. Jen tak mezi řečí utrousil: „Chápu, jste žena, potřebujete vedení.“ Pak pokračoval jako by nic v jiném tématu. „Chvíli jsem myslela, že špatně slyším. Copak si tohle ještě dneska někdo myslí? A dokonce si to dovolí říct u výběrka?“ Když se Jana vzpamatovala, odvětila, že potřeba vedení nesouvisí s tím, že je žena. Že svoji šéfovou sama mnohokrát zastupovala, v práci vedla řadu projektů a že odbornou radu a vedení by potřeboval, kdyby měnil obor jako ona, i muž.

„Dodnes nechápu, že jsem to dokázala pronést zcela klidně, ačkoliv jsem to cítila úplně jinak,“ vzpomíná Jana. Zbytek pohovoru má jak v mlze. Z firmy nepřišlo nikdy žádné vyrozumění. Ani Jana se ho nedožadovala. Místo by ostatně nevzala. „Nesnesla bych situaci, kdy jsou muži z principu považováni za vůdce a ženy za ty, co poslouchají. Povyšování pak probíhá přesně podle tohoto vzoru. Pro mě jasné znamení jít rychle od toho.“

A co by vlastně byla moje práce?

Je to už pomalu deset let, co dostala Magda nabídku PR pozice v jedné televizní stanici. Byla tehdy zaměstnána v PR agentuře a práce měla and hlavu. Dělala na zajímavých projektech, ale byla hrozně přepracovaná, a říkala si, že jestli nezmění brzy místo, odnese to zdravotně. Nabídka od bývalého kolegy proto přišla jako na zavolanou.

„S Radkem jsme si vždycky rozuměli, odešel z naší agentury asi rok a půl před tím. Dostal dobře placený post PR manažera a potřeboval někoho do týmu za kolegyni, která odcházela. Vzpomněl si na mě. Byla jsem potěšena. Prováděl mě po televizních studiích, udělalo to na mě docela dojem. Říkal, co dělá, s kým vším ve firmě mluví, s jakými médii bývá v kontaktu, jak vymýšlí komunikační strategie k různým projektům a pořadům.

Znělo to zajímavě a já získala dojem, že bych dělala něco podobného. Plat byl taky o něco vyšší, než jsem měla v agentuře. Naštěstí mě ale napadlo se zeptat, co by byla vlastně moje práce. Začal poněkud zeširoka, ale pak z něj vypadlo, že bych připravovala obsah televizního programu na každý týden. Tedy moje práce by spočívala v tom, že bych sepisovala obsahy pořadů, především dílů jednotlivých seriálů a tvořila popisy typu: ‚Marcela odešla od Karla, když zjistila, že ji podvedl. Bára začala pít‘.

Ptala jsem se, kolik času by mi to každý týden zabralo. Tak tři čtyři dny, zněla odpověď. V tom zbytku bych s ním mohla dělat na všech těch zajímavých věcech.“ Magda tehdy odešla zklamaná domů a další den Radkovi zavolala, že místo nebere.

Zažili jste také rozporuplný pohovor? Dejte na svůj instinkt a neberte místo, pokud vás něco odrazuje. Hledejte dál na Jobs.cz, kde jsou desetitisíce nabídek.