Cítíte se po roce v „novém normálu“ psychicky vyčerpaní? Zapracujte na posílení své duševní odolnosti

5 minut čtení

Je to už rok, co se radikálně změnily naše životy, především ty pracovní. Stav, který měl původně trvat jen několik týdnů, nejvýše měsíců, se přelil do standardního fungování. Někdy se označuje jako nový normál. Řada lidí však pociťuje, že to, v čem žije, normální není a začínají klesat na duchu. Odolnost vůči zátěži lze však trénovat. V prvním díle o psychohygieně vám ukážeme, jak na to.

Na začátku mnozí zaměstnanci přijali s povděkem, že je pandemie zbavila každodenní povinnosti jezdit do kanceláře. Chtěli své firmě pomoct a cítili silnou motivaci. Po roce ale prvotní nadšení vystřídaly jiné, často negativní pocity. Podle průzkumu Jobs.cz asi třetina firem vnímá, že práce na dálku je pro zaměstnance těžká a komplikovaná a téměř polovina společností přiznala, že se jejím lidem hůře odděluje soukromý a pracovní život.

„Je to závažné téma,“ upozorňuje Tomáš Ervín Dombrovský, analytik firmy LMC, která provozuje server Jobs.cz. Podle něj nyní hrozí lidem v daleko větší míře vyhoření, protože pracují s větším nasazením, aby jejich firmy prosperovaly. Jenže už to trvá příliš dlouho.

Myšlení ve smyčkách

Zvýšenou zátěž, která nyní na lidi dopadá, vnímá i Zbyněk Rozbořil, psycholog a kouč, který se mimo jiné věnuje rozvoji firemní kultury v různě velkých společnostech. „Lidé se často cítí odpojení od své firmy. Mají pocit, že přemýšlejí ve smyčkách a jsou méně kreativní. Chybí jim inspirace, která vycházela z každodenního, často i neformálního setkávání s kolegy,“ všiml si zakladatel společnosti Development Atelier. Podle něj se současnou situací lépe vypořádaly firmy, v nichž jsou zaměstnanci jeden k druhému citliví, dokážou se bavit o nepříjemných dopadech pandemie a vzájemně se podpořit a vyjít si vstříc. „Naopak ve společnostech, které začaly tlačit na výkon ve stylu ´teď jsme všichni doma, máme víc času na práci, tak pojďme zamakat´, jsou na tom lidé psychicky hůř,“ doplňuje kouč. Prostřednictvím webinářů nyní zaměstnancům radí, jak se vypořádat se současnou situací, aby je po duševní stránce nesemlela. Protože odolnost vůči stresu, je dovednost, kterou je možné posilovat. Jak?

Nebuďte travičem studní

Když věci nejdou tak, jak si člověk představuje, bývá frustrovaný. V posledním roce se takových situací nakupila spousta, v práci i doma. I tak má ale každý možnost vybrat si, jaký zaujme k celé věci postoj. Je dobré si to uvědomit. „Můžu se pokusit změnit realitu, pokud na to mám nástroje, ale to není vždycky možné. Pak se tedy můžu pokusit změnit svoji představu, přizpůsobit se. Třetí, nejméně vhodnou strategií, je uvíznutí neboli postoj traviče studní,“ uvádí Zbyněk Rozbořil. Pokud člověk uvízne, drží se své ideální představy, neopustí ji, ale zároveň nedělá nic, aby změnil realitu. Nastavením své mysli stojí na místě, udržuje si svoji frustraci a tu rozesílá do okolí – tedy otravuje jiné. „Takový přístup je často vidět na sociálních sítích, kde si diskutující mezi sebou své frustrace přehazují,“ varuje psycholog.

Nepovažujte se za oběť

Jestliže nelze změnit lockdown a z něj plynoucí omezení, neznamená to, že by měl člověk pasivně přijímat všechna negativa, která to může přinášet. Je dobré udržovat si vědomí, že věci mohu ovlivňovat. Například tak, že si určím čas na práci a na soukromí a pokusím se ho vyjednat jak s kolegy v práci, tak se členy rodiny. Spolupracovníci pak budou vědět, že na zprávy a emaily nereagujete například po páté hodině odpoledne, partner nebo partnerka se naučí respektovat dohodnutý signál, který říká: Nerušit, pracuji. Také si mohu nastavit pravidelné aktivity, jako je cvičení, vaření s dětmi, četbu části textu v angličtině… 

Je na tom něco dobrého? Změňte úhel pohledu

Přizpůsobit se znamená mimo jiné schopnost najít na obtížné situaci kromě negativ i něco pozitivního. Vzít ji jako příležitost. Někdo třeba ocení, že má při práci z domova více prostoru věnovat se vizím a dlouhodobějším strategiím, což v kanceláři, v těsném kontaktu s kolegy, tolik nešlo. „Změna podmínek může člověka přimět zkusit začít dělat věci jinak než dosud, hledat zatím nevyzkoušená řešení,“ připomíná Zbyněk Rozbořil. Pohybovat se mimo vyšlapané rutiny je vždycky poněkud zneklidňující, protože je člověk nucen vydat se mimo svoji komfortní zónu. Pohodlí však zbavuje prožitku. Možná je ideální příležitost se k němu vrátit a přitom vymyslet nové cesty a něco se naučit.

TIP: Možná cítíte, že jste se ve svém myšlení zasekli a potřebovali byste pomoct najít cestu ven. Zkuste se zamyslet nad službou kouče či psychoterapeuta.

Uvažujte jako sportovci

Jestliže by se měl člověk cíleně vyhýbat postoji traviče studní, měl by se mít na pozoru i před nastavením přílišného nadšence. „Pokud jsou očekávání hyperpozitivní, mají sklon při setkání s překážkou rychle kolabovat. A přinášet hypernegativní emoce,“ upozorňuje Zbyněk Rozbořil. Proto doporučuje udržovat se ve stavu, kterému sportovci říkají „baseline state“, tedy základní nastavení. To lze charakterizovat jako umírněný optimismus. „Sportovci vědí, že pokud jsou přemotivovaní, budou dělat více chyb. To samé platí pro fungování v managmentu nebo v rodině. Lepší je postupovat s rozvahou, mírnými přískoky vpřed,“ usmívá se kouč. 

Nebuďte sami, ale nenechte se otrávit

Sdílení emocí i zážitků je přirozená lidská potřeba. Nyní jsou však možnosti sdílení omezené, což může být jedním ze zdrojů psychické nepohody. Při pracovní videokonferenci není na běžné lidské klábosení, kvůli němuž mimo jiné do práce rádi chodíme, příliš prostor. V některých firmách proto zavedli online setkávání týmů vyhrazené pro osobní kontakt. Může mít podobu třeba společné večeře nebo ochutnávky vín. Během nich se mohou lidé podělit o své zážitky a dát průchod emocím. Zejména s těmi negativními je ale potřeba zacházet opatrně. Stížnosti by neměly převládnout a přesvědčit všechny o tom, jak je situace bezvýchodná a na nic. Od lidí, kteří takové poselství šíří, je zdravé držet si odstup. I v soukromí. „Klidně známým řekněte, že v tomto duchu se s nimi bavit nechcete,“ radí kouč. Místo toho se vyplatí udržovat kontakt s lidmi, kteří se umějí s obtížnou situací dobře vypořádat a mohou inspirovat ostatní.    

Když přijde těžká chvilka

Může se stát, že i přes veškerou snahu ve vás začne sílit pocit, že vám přerůstá vše přes hlavu. Ať už jsou to pracovní úkoly nebo povinnosti spojené s péčí o děti. Objeví se úzkost, obavy, duševní nepohoda. Pro takové případy je dobré mít připravený osobní krizový plán. 

Jak vypadá? Najdete ho například na stránkách Neziskové organizace Nevypusť duši, která se zabývá osvětou na poli duševního zdraví. Krizový plán by měl každému připomínat, co ho dostane z tísnivých pocitů. Je potřeba najít si čas a sepsat si výčet činností nebo míst, která člověka uklidňují a dodávají mu pocit bezpečí. Dále je dobré si zaznamenat kontakty na osoby, jež dodají v těžkých chvílích podporu. Krizový plán může mít každý u sebe nebo třeba i vylepený na zdi, aby ho měl na očích, případně ho lze sdílet s nejbližšími.  

Hledáte práci? Podívejte se na nabídky na Jobs.cz.