Studium umění? Přihlášku podejte v listopadu

Ondřej Hudeček studuje kameru na pražské FAMU. „Práce, které jsem předložil, byly víceméně hloupé a kýčovité, ale později jsem pochopil, že právě to pravděpodobně zafungovalo,” vzpomíná na přijímací zkoušky.

Jobs.cz: Jaký obor na FAMU studujete a proč jste si jej vybral?

Studuji na Katedře kamery, kam jsem si podal přihlášku po neúspěšném pokusu dostat se na Katedru režie, přestože jsem nikdy nechtěl být kameramanem.

Jobs.cz: Co vám na přijímačkách dalo nejvíce „zabrat”? Případně co vás nejvíce překvapilo?

Při přijímacím řízení na Katedru režie jsem nevěděl, o čem mluvím, a bylo to poznat. Při přijímacím řízení na Katedru kamery jsem v technickém testu získal 4 body z 30 a při pohovoru se zdálo být problémem to, že se hlásím na Katedru kamery a nechci být kameramanem. Práce, které jsem předložil, byly víceméně hloupé a kýčovité, ale později jsem pochopil, že právě to pravděpodobně zafungovalo.

Jobs.cz: Co byste doporučil lidem, kteří se hlásí na uměleckou školu? A co když u zkoušek neuspějí – mají to zkusit příští rok, nebo se raději pokusit uspět i bez školy?

Na to pochopitelně neexistuje jednoznačná odpověď. Myslím, že je potřeba nebrat rozhodnutí komise jako Boží soud, a to nejen v případě, že vás od přijímaček vyhodí, ale také, když vás přijmou. Nedostat se na FAMU je přibližně stejně velká tragédie, jako se tam dostat.

Jana Morávková Minaříková v roce 2009 dokončila studium módního návrhářství na Technické univerzitě v Liberci. „Nejvíc zabrat mi dalo, když mě posadili před průmyslový šicí stroj a dali mi hodinu a půl na ušití tašky s kapsou,” vzpomíná na přijímačky.

Jobs.cz: Pomohla vám škola lépe najít svůj styl, ujasnit si, jakou módu vlastně chcete dělat?

Hlavní motivací pro studium oděvního návrhářství pro mne byla potřeba práce s materiálem. Materiál je pro mne klíčový, od něj se odvíjí mé vnímání oděvu. Jako střední školu jsem studovala osmileté gymnázium, takže na vysokou jsem šla jen s mlhavou představou toho, co oděvní návrhářství obnáší. Na škole jsem se tak učila úplné základy – jak funguje střih, jak funguje oděv. Hodně energie se tam věnovalo tvůrčí práci, kreativitě i tomu, jak vlastně látky vznikají. To všechno bylo užitečné, ale o spoustě věcí, které s návrhem oděvů souvisejí, se ve škole nemluvilo.

Jobs.cz: Návrhářství jste studovala i v Istanbulu. Vidíte rozdíl ve studiu tohoto oboru v Česku a v zahraničí?

V Turecku nás učili lidé, kteří se aktivně pohybovali v módním průmyslu. Jedna z našich profesorek měla vlastní butiky v Istanbulu, Paříži a New Yorku – a byla k nám hodně otevřená, neviděla v nás možnou konkurenci. V Česku byla výuka spíš teoretičtější. Největší školou pro mne ale byl roční pobyt v Belgii, kde jsem jen za stravu dělala střihačku v jedné místní dílně. Právě v Belgii jsem se naučila obrovské množství věcí o tom, jak vést značku, jak vlastně celý módní byznys funguje. O tom jsem se ve škole nedozvěděla vůbec nic. Tím ale nechci říci, že by mi škola nic nedala. Naopak – bez toho, abych jí absolvovala, bych tyto další příležitosti nedokázala využít. Nedokázala bych si dát do souvislostí věci, které jsem viděla a slyšela.

Jobs.cz: Vzpomenete si, co bylo součástí přijímacích zkoušek a co vám osobně dalo nejvíce „zabrat”?

Na přijímačky jsem se připravovala téměř dva roky. Během nich jsem každý den po běžné výuce ve škole chodila na kurzy – jednak na kurz kresby na ZUŠ Olešská v Praze 10, posléze i na figurální kresbu na VŠUP. Poslední půlrok jsem kreslila přibližně čtyři, pět hodin denně, o víkendech jsem kreslila v podstatě neustále. Nejvíc zabrat mi ale dalo, když mě posadili před průmyslový šicí stroj a dali mi hodinu a půl na ušití tašky s kapsou. Já byla zvyklá akorát na domácí stroje, které oproti průmyslovým šijí tak poloviční rychlostí.

Jobs.cz: Na umělecké školy se mnoho lidí nedostane napoprvé. Co když mě ale nevezmou ani na potřetí, na počtvrté? Mám to vzdát?

Když se nedostanete na vysněnou školu na první pokus, nic se neděje – příští rok se můžete připravit ještě lépe. Můžete také zkusit jinou školu. Když se ale nedaří delší dobu, stojí za to se zamyslet, jestli je taková škola to, co opravdu chcete nebo potřebujete. Můžete sama začít podnikat, třeba i bez „oficiálního” vzdělání. Absolvování vysoké školy přece není cíl samo o sobě, je to jen prostředek k tomu, co chcete dělat ve svém životě.

Jobs.cz: Co byste doporučila lidem hlásícím se na uměleckou školu?

Určitě je důležité domluvit si před samotnými přijímačkami osobní konzultaci s vedoucím ateliéru, do kterého se hlásíte. Jen přímým kontaktem zjistíte, jestli vám ten člověk sedí, koneckonců budete s ním trávit příštích několik let. Navíc pedagogové jsou většinou schopni poradit, jak se k přijímačkám připravit, kde jsou vaše slabiny. Ti, se kterými jsem mluvila, byli v zásadě velice vstřícní a já jim byla vděčná za každou užitečnou informaci.