Ajťáci v dějinách 1

50. a 60. léta: Špatně placené matematičky a páni s kostěnými obroučkami

Náš seriál o IT generacích začínáme v prehistorické době děrných štítků a prvních elektronických počítačů. Výpočetní operace se tehdy prováděly na papíře, potom se mechanicky programovaly přepojováním spojů nebo vkládaly děrnými kartami. 

Kdo to tehdy dělal?

Vzhledem k mechanické povaze práce s počítači musel být typický progamátor 50. let především matematik s oblibou v nudné, náročné a mizerně placené práci. Z počátku to byly hlavně ženy. V USA nastávaly bizarní situace, kdy programátorky kvůli svému pohlaví nemohly obdržet bezpečnostní prověrku pro práci s počítači, které přitom nikdo jiný nedokázal obsluhovat. S růstem využívání a prestiže počítačů je v 60. letech nahradili inženýři a matematici v obleku, kravatě a brýlích s širokými obroučkami.

Na čem se makalo?

50. léta patřila obřím strojům s podivnými názvy jako ENIAC a MANIAC nebo první sériově vyráběný UNIVAC. Byly tak velké, že když IBM uvedl na trh model IBM 650 s váhou pouhých 900 kg, vzbudil tím senzaci (napájecí zařízení vážilo, pravda, další 1,3 tuny). Bendix G-15 z roku 1956 srazil hmotnost na polovinu a s hmotností pod půl tuny už byl považován za první osobní počítač. Rozměry se začaly zmenšovat až poté, co vakuové trubice nahradily tranzistory a objevily se první mikročipy a mikroprocesory. Tento pokrok ale ve velkém přinesla až 60. léta. První čtyřbitové modely byly Intel 4004, TMS 1000 od Texas Instruments a CADC od Garret AiResearch. 

Jak to s námi mluvilo?

Komunikaci s prvními počítači zprostředkovávaly třídiče, tabelátory, kalkulační a násobící děrovače, opakovače, reproduktory a popisovače. Vyspělé modely měly klávesnici v podobě elektrického psacího stroje. S uživatelem pak počítač komunikoval pomocí děrných štítků, perforovaných papírových pásek a magnetických pásek. První počítač, který měl grafický výstup na obrazovce, byl Whirlwind, který v MIT sestavil Jay W. Forrester. Používal více než 5000 elektronek a 11 germaniových diod, měl kapacitu paměti 512 bytů a běžel dechberoucí rychlostí 20 000 operací za vteřinu. 

 (tady jsou pdf s reklamníma brožurkama z 50. let: https://www.computerhistory.org/brochures/1950s/ )

Co bylo třeba umět za jazyky: 

První široce používané jazyky byly Cobol, Algol, Lisp a Fortran. Jejich nové verze fungují dodnes nebo na nich stojí současné programovací jazyky – Fortran se používá pro programování vědeckých a matematických výpočtů na superpočítačích. Lisp pohání Autocad a AI aplikace, Cobol umožnil rozvoj moderní komunikace a bankovnictví.

Za jaké peníze: 

Cca 1500 Kčs (koncem 50. let byla průměrná hrubá mzda 1429 Kčs). 

Na co se koukalo:

50. a 60. léta byla pro programátory a vůbec pro technicky orientované lidi zlatým věkem. Na západě vznikala zásadní díla vědecké a vědeckofantastické literatury od gigantů, jako byli A.C. Clark, Isaac Asimov, Ray Bradbury nebo Robert Heinlein. Na východě jim konkurovali bratři Strugačtí a u nás ve sbírkách Tarzanova smrt (1958), Einsteinův mozek (1960) a Výprava opačným směrem (1962) vytvořil Josef Nesvadba dosud nepřekonaný kánon české scifi. V knihách i filmech hrály počítače často zásadní role. Už v Lemově románu Astronauti z roku 1951 například řídí počítač MARAX (MAchina RatiocinatriX) kosmickou loď. Asimovův pozitronový superpočítač v povídce „Konflikt nikoli nevyhnutelný“ z roku 1950 řídí dokonce celý svět. Pokud pomineme Čapkovy roboty, tak se první zásadní počítač v české popkultuře objevuje na palubě kosmické lodě Ikarie XB1 ve stejnojmenném filmu Jindřicha Poláka a hovoří kultivovaným hlasem Bohumila Švarce. Ikarie je mimochodem považovaná za nejhodnotnější poválečný sci-fi film a inspiraci v něm hledal i Stanley Kubrick pro svou Vesmírnou Odysseu (a počítač Hall 9000). Nákladné kulisy pak Polák ještě zrecykloval v podivném filmu Klaun Ferdinand a raketa. Poněkud opomíjenou, ale o to zásadnější postavou české počítačové popkultury je robot Emil a jeho parťák mechanik (čili programátor) Karel. Oba vystupovali v televizním seriálu a komiksovém pokračování v Ábíčku, kde oba kreslil Neprakta.

Z čeho se bralo know-how: 

Ábíčko začalo formovat novou generaci mladých techniků a přírodovědců už v roce 1957. Málo se ví, že za jeho formátem stála inspirace předválečným Vpřed a časopisem francouzské komunistické mládeže Vaillant (ten byl později přejmenovaný na PIF a byl jedním z mála oficiálních zdrojů pro české milovníky komiksů). Dospělí technici a programátoři se museli spokojit s „Časopisem pro pěstování mathematiky a fysiky“, ze kterého pak vznikl v roce 1956 pod vedením Ivo Babušky časopis Aplikace matematiky. 

Co se k programování jedlo:

Kuchyně 50. let se ke sci-fi tendencím hlásila svou posedlostí po aspiku (cokoliv zalitého do želé vypadalo nóbl). Tuzemskou gastronomickou scénu v této době poznamenal vznik národního podniku RaJ a rozdělení restaurací a jídelen do čtyř kategorií. Vznikly také všeobecné normy pro přípravu jídel obsahující ingredience i gramáž. Když chybělo maso,vyhlásil se bezmasý čtvrtek a servírovaly se buchtičky se šodó. Rychlému občerstvení dominovaly saláty do papíru s rohlíkem a nedostatkové ruské vejce. Doslova chrámem byl pražský bufet Koruna na Můstku s jahodovým koktejlem, vepřenkami a proslulými párky ve střívku zvanými komunardy. Zašel si tam na ně během státní návštěvy i Nikita Chruščov. 

Špek na machrování:

Československá kybernetika vděčí za své základy paradoxně dvěma americkým inženýrům. Alfred Sarant a Joel Barr patřili ke skupině komunisticky smýšlejících vědců pracujících na tajných vojenských projektech za 2. světové války v USA. Po odhalení se jim podařilo s pomocí milionáře Alfreda Sterna a jeho manželky Marthy uprchnout přes Mexiko do východní Evropy, kde zakotvili v Praze (Martha Stern zde žila až do své záhadné smrti v roce 1990). V letech 1951–1956 pracovali v tajnosti pro Vojenský technický ústav, kde vyvinuli první československý počítač EUZ I (Elektrický Ústřední Zaměřovač). Před odchodem do SSSR pracovali i pro Výzkumný ústav telekomunikací VÚT a Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS), který měl u nás vývoj počítačů na starosti. Spolupracoval se zavedeným výrobcem děrnoštítkové techniky n.p. Aritma. Ze spolupráce vzešly takové legendy jako třidič T 220, tabelátor T 320, kalkulační děrovač T 521, zakládací reproduktor T720 a hlavně pak malý děrnoštítkový počítač DP 100 (Aritma 100). V 60. letech slavila Aritma Vysočany úspěchy s elektronkovými počítači řady MEDA a ANALOGON. Pro praktické aplikace vzniká v polovině 50. let Ústředna mechanizované evidence Praha, později přejmenovaná na Podnik výpočetní techniky Praha.

Citát:

„Programování je něco jako plánování večeře. Chce to jen trpělivost a schopnost pohlídat si detaily. Ženy jsou pro počítačové programování jako stvořené.“ 

Grace Hopperová, zvaná „Amazing Grace“, vynálezkyně prvního kompilátoru pro počítačový jazyk, spoluautorka jazyka COBOL, standardů pro testování počítačových systémů a později kontradmirálka US Navy v časopisu Cosmopolitan z roku 1967.