Ráno nevidíte důvod, proč se vyhrabat z postele. Každou chvilku vás trápí záda a když ne ta, ozvou se zuby nebo žlučník. Ani prospaný víkend nepomohl k tomu, abyste nabrali energii. Pak jste možná vyhořelí. Výrazy jako wellbeing, burn-out či work-life balance můžou být pro někoho přivandrovalci ze zámoří, ale Simona Zábržová, zakladatelka společnosti Soulmio, v našem dalším Jobscastu vysvětluje, kdo je vyhořením nejvíc ohrožen a jak ho poznat. Čerpá i ze své vlastní zkušenosti.
Simona Zábržová dosáhla úctyhodných met. Pracovala jako výkonná ředitelka, měla pod sebou několik týmů, dohromady až tři sta lidí. Tehdy, ještě pár let před covidem, hledala pro své lidi nějaký program na podporu duševního zdraví. Nacházela ale jen projekty v angličtině nebo jí nepřipadaly dost důvěryhodné. Výsledkem byla úvaha, že bude muset pro své lidi vymyslet něco sama.
Druhým impulsem k založení firmy Soulmio bylo Simonino vlastní vyhoření, které prožila hned dvakrát. V obou případech pomohlo dát si od práce pauzu několik měsíců, dělat věci, které ji těšily, ale také se obrátit do sebe a snažit se přijít na to, co ji takový stav přivodilo.
Stres, nebo vyhoření?
„Když je člověk vyhořelý, nemotivuje ho vůbec nic. Nemá žádnou energii, necítí se odpočatý ani po vydatném víkendovém spánku, mívá depresivní stavy a pořád ho pronásledují nějaké zdravotní potíže,“ přibližuje Simona stav, kterému se také říká anglicky burn-out syndrom.
Pro srovnání – když je někdo v dlouhodobém stresu, může se cítit také unavený, ale jeho emoční hladina létá nahoru a dolů. Po tom, co musí zapnout, přijde ocenění, uvolnění, třeba i radost. „Člověk je stále motivovatelný, ale při vyhoření už ne,“ zdůrazňuje podnikatelka.
Je to příliš softová věc?
Přesvědčit vedení firem, aby začala do duševního seberozvoje zaměstnanců investovat, nebylo snadné. Simona často slýchala, že je to příliš softová věc, ale to se změnilo s příchodem covidu, kdy bylo najednou pro zaměstnance daleko obtížnější udržet si duševní pohodu a work-life balance, tedy rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
„Tehdy jsme navrhli program jednak intervence, který slouží těm, kdo se v nějaké nepohodě už cítí, a jednak kurzů zaměřených na rozvoj duševního zdraví,“ přibližuje Simona Zábržová.
Dodává, že zanedbaná duševní pohoda má staticky doložitelné dopady: „Podle údajů z roku 2020 se jeden z deseti Evropanů uvolňuje ze zaměstnání z důvodu depresí, úzkostí či panických atak. A já myslím, že v současnosti už to bude spíš jeden z osmi.“
Kdo jsou ohrožené druhy
Existují povolání nebo odvětví, která jsou náchylnější k psychickým problémům a vyhoření? Mezi prvními jmenuje Simona lidé pracující ve start-upu. „Je tam tlak na rychlý růst. Dosažené úspěchy si přitom lidé nemají čas ani uvědomit a oslavit je.“
K určitému přehlcení může podle Simony dojít také na obchodních pozicích, které bývají rovněž pod silným tlakem na výkon, a to v současné době plné nejistot. „A ohroženější jsou i lidé zabývající se péčí o zákazníky, kteří slýchají tisíce stížností denně a musejí si dát pozor, aby je negativní emoce nepohltily.“
Co je první pomoc, když člověka přepadají v práci nebo i v osobním životě chmury? A jak o svoji duševní pohodu pečovat dlouhodobě? Poslechněte si celý díl našeho Jobscastu, kam zveme lidi, kteří rozjeli zajímavou kariéru nebo k ní mají slibně našlápnuto.
