Joe Navarro pracoval 25 let jako zvláštní agent u FBI. Na základě svých zkušeností napsal knížku Nebezpečné osobnosti, která teď vyšla i česky. Jobs.cz se zajímal: jak nebezpečné osobnosti poznáme v práci a jak se jim bránit?
» 3 minuty čtení «
↑ Joe Navarro: „Nebezpečné osobnosti se nikdy nezmění a nevyléčí je ani žádná zázračná pilulka.”
Jobs.cz: Při psaní své knížky jste vycházel ze zkušeností u FBI. Na jaké nebezpečné osobnosti však můžeme narazit v běžném pracovním prostředí?
Zjistil jsem, že jak v pracovním prostředí, tak ve vztazích i v mé vlastní práci se stále objevují čtyři osobnostní typy, které způsobují největší škody v emoční, psychické, fyzické a finanční rovině. O tom je i má kniha. Každá z těchto osobností ubližuje ostatním jiným způsobem. Narcistická osobnost nebere druhé jako rovnocenné partnery, má tendenci být lhostejná vůči potřebám jiných lidí. Emočně nestabilní osobnost mění nálady a emoce jako aprílové počasí, lidé v jejím okolí si tak stále dělají starosti, v jaké náladě bude. Paranoidní osobnost ostatní bezdůvodně podezírá nebo na ně žárlí. A pak jsou zde predátoři. Ti jsou nejnebezpečnější, protože jejich přirozeností je využívat druhé.
Jobs.cz: Jak poznám, že je mým kolegou někdo takový?
Narcista je přesvědčen o své nadřazenosti, takže vás přiměje vše odedřít, zatímco sám sklidí chválu a odměny. Chce, aby s ním ostatní jednali jako s výjimečným člověkem a nelíbí se mu, když jste výjimeční vy. Emočně nestabilní osobnosti jsou velmi nároční lidé, neustále vyžadují absolutní pozornost a loajalitu. Když mají pocit, že se jim plně nevěnujete, emotivně vybuchují. V jednu chvíli si vás váží, ale do minuty jsou schopni až neuvěřitelným způsobem otočit a začnou vás znevažovat. Paranoidní osobnost vždy zpochybňuje úmysly druhých a v pracovním prostředí může zpochybňovat veškeré kroky managementu i to, proč byl někdo povýšen nebo proč musí dělat určitý úkol. Nikdy nejsou spokojení a zdá se, jakoby nikdy nebyli šťastní a nedokázali projevit spokojenost. Predátor hledá příležitosti, jak druhé využít a nemá žádné svědomí, takže si nedělá těžkou hlavu s tím, že nebezpečně riskuje nebo že působí druhým utrpení. Například ukradne peněženku člověku, který si odskočil na toaletu nebo sexuálně zneužívá kolegyni, nad níž má moc. Tito jedinci jsou nejnebezpečnější, protože se neštítí vůbec ničeho a svých činů nelitují.
Jobs.cz: Jak se dá proti těmto lidem bránit? Například, když je tam vztah šéf-podřízený. Nejjednodušší je asi změnit práci, ale jsou i jiné způsoby? Nebo je to marný boj?
Ze všeho nejdříve se musíme naučit tyto jedince rozpoznávat, protože jejich chování často přehlížíme. Mnohdy se spokojíme s tím, že si řekneme, že ten člověk zkrátka takový je nebo že je divný. Avšak každé chování má své důsledky, a pokud se někdo chová škodlivě, nezákonně, nemorálně nebo neeticky nebo pokud nám ubližuje, pak je takové jednání nepřijatelné. Mluvil jsem s oběťmi, které například vypovídaly, že po nich jejich nadřízený házel věcmi. Časem si na to zvykly, stejně jako si můžete zvyknout na šéfa, který křičí. Ale i přesto je takové chování nepřijatelné.
Dále si musíte nastavit hranice a říct těmto jedincům, jaké projevy jejich chování jste ochotní tolerovat, a jaké tolerovat nebudete. Problém je, že tito jedinci si nemyslí, že by dělali něco špatného, a nakonec to může dopadnout tak, že si od nich budete muset ve vlastním zájmu vytvořit odstup. Jsou nebezpeční, škodí a vždy vám ublíží, byť jen v emoční rovině. Tito jedinci se zkrátka nezmění a nevyléčí je ani žádná zázračná pilulka.
Jobs.cz: Setkal jste se vy sám v pracovním životě s nebezpečnou osobností?
Ano, samozřejmě. Měl jsem šéfa, který byl na všechny protivný. Třeba předstíral, že je váš kamarád, a pak vás požádal, abyste pro něj udělali něco, díky čemu si polepšil a vydával to za svou práci. Nikdy neocenil druhé za odvedenou dřinu. Když byl nespokojený, křičel na všechny a házel věcmi jako malé dítě. Ve společnosti nadřízených byl pochopitelně vždy zdvořilý, ale když jednal s námi, svými podřízenými, choval se k nám lhostejně a někdy nám dával otevřeně najevo, jak námi pohrdá. Nebyl schopný soucitu, ani se nedokázal vžít do utrpení druhých lidí, a mnohdy dokonce ignoroval potřeby druhých. Lidem v jeho okolí bývalo doslova nevolno, když s ním měli mluvit. Jeden kolega z něj měl dokonce nervové tiky a nakonec musel z práce odejít. Naštěstí jsem pod ním pracoval jen rok, ale můžu vám říct, že celou tu dobu mi bylo hodně zle. A z toho plyne poučení: v důsledku chování nebezpečných osobností můžete i onemocnět, přinejmenším ve vás mohou vyvolat nepříjemné pocity, nervozitu, napětí nebo neklid a v takovém prostředí se nedá žít. I já jsem dostal životní lekci, díky níž jsem napsal knihu Nebezpečné osobnosti. Nikdo z nás není nikdy a za žádných společenských okolností povinen stát se obětí.
jak, Jobs.cz
