Jak zapískat na píšťalku? FAQ o nově platném zákonu upravujícím whistleblowing

Whistleblower je v překladu ten, kdo píská na píšťalku. Upozorňuje tak na protiprávní jednání, kterého je coby zaměstnanec firmy nebo instituce svědkem. Podle nového zákona jsou od začátku srpna tito oznamovatelé chráněni. Jak mohou postupovat, pokud chtějí „zapískat“, vysvětlujeme formou Q&A ve spolupráci s Havel & Partners.

Kdo všechno může podat oznámení, tedy být whistleblowerem?

Okruh těch, kdo mohou podávat oznámení, definuje firma či instituce. Tento okruh však nesmí být užší, než udává zákon, tj. minimálně zaměstnanci (včetně osob pracujících na základě dohod o provedení práce), a to i ti bývalí nebo ti, kteří se o práci teprve ucházejí. Když si firma či instituce stanoví, že kromě nich to mohou být například i dodavatelé nebo obchodní partneři, musí se jejich oznámeními zabývat. Kdo všechno může být oznamovatelem, má firma povinnost uvést v rámci informací o whistleblowingu.

Jakým způsobem může být oznámení podáno?

Firmy mají zákonnou povinnost zřídit vnitřní oznamovací kanály, které umožní podávat oznámení písemně, ústně a na žádost oznamovatele i prostřednictvím osobní schůzky. Oznamovací kanály by měly být zabezpečené a přístup k nim by měla mít pouze tzv. příslušná osoba. Tou může být jen fyzická osoba, která splní zákonné požadavky, je do své role formálně jmenovaná a osobně odpovídá za výkon této funkce. Při pochybení může dostat pokutu až 100 000 korun.

TIP: Nevíte, jak se bránit šikaně v práci? V našem Jobs-castu radí právničky, jak v takových případech postupovat. 

Existují i jiné možnosti, jak podat oznámení?

Oznamovatelé nemusejí použít vnitřní oznamovací systém jako svoji první volbu. Mohou rovnou využít tzv. vnější oznamovací kanál, kterým je oznamovací systém ministerstva spravedlnosti nebo své oznámení podat u jiných kompetentních orgánů veřejné moci. I v tomto případě však musí organizace oznamovatele chránit a nesmí proti němu učinit žádné odvetné opatření.

Tato možnost bude využívaná zejména tam, kde interní oznamovací kanál nefunguje nebo se oznamovatel domnívá, že jeho oznámení nebude dostatečně prošetřeno, případně nebude ochráněna jeho identita a hrozila by mu ze strany zaměstnavatele odvetná opatření. V jiných zákonem stanovených případech může whistleblower své oznámení přímo zveřejnit – například pokud by se domníval, že protiprávní jednání uvedené v oznámení může vést k bezprostřednímu ohrožení života, zdraví, životního prostředí nebo vnitřního pořádku či bezpečnosti.

Lze podávat oznámení anonymně?

Zákonodárce stanovuje, že má-li být oznamovatel chráněn proti odvetným opatřením, musí uvést své jméno, datum narození, případně jiný identifikační údaj, podle něhož je možné určit jeho totožnost. Zaměstnavatel se však může rozhodnout jinak a anonymní oznámení přijímat a řešit. Vždy je nutné i anonymní oznámení evidovat, protože organizace musí chránit oznamovatele od okamžiku, kdy jeho identita vyjde najevo, což se může stát později.

Co se myslí ochranou oznamovatele?

Oznamovatel chráněn před odvetnými opatřeními, jako je ztráta místa, snížení platu, sesazení z vedoucí funkce, uložení kárného opatření apod. Ochrana se týká nejen oznamovatele, ale také osob jemu blízkých a lidí, kteří se podíleli na přípravě oznámení. Platí ovšem, že informace, které oznamovatel poskytne, nesmějí záměrně klamat, jinak se na něj ochrana nevztahuje.

Co když je kvůli šetření nutné prolomit identitu oznamovatele, například v případech, kdy se stal obětí šikany či diskriminace a kdy nelze vyšetřování vést jinak než v souvislosti s jeho osobou?

Pak k tomu musí dát oznamovatel souhlas; jeho totožnost nesmí být sdělena bez jeho výslovného souhlasu nikomu dalšímu. Povinnost zachovávat důvěrnost se vztahuje i na jakékoli další informace, z nichž by bylo možné přímo či nepřímo určit totožnost oznamovatele.

Na jaké „nekalé“ jednání se whistleblowing vztahuje?

Podle zákona je to protiprávní jednání týkající se celé řady oblastí: zadávání veřejných zakázek, finanční služby a předcházení praní peněz a financování terorismu, bezpečnost a soulad výrobků s předpisy, ochrana životního prostředí a veřejného zdraví. Spadá sem ale také protizákonná diskriminace, šikana či sexuální obtěžování na pracovišti. Firmy si mohou stanovit kodex jednání, na jehož porušení se whistleblowing vztahuje. Toto vymezení nesmí být užší, než stanovuje zákon, ale může být širší. Jestliže si ho firma stanoví nad rámec zákona, pak se oznámeními o jeho porušení musí zabývat, i když v zákoně není.

Jaká oznámení se za whistleblowing považovat nedají?

Například upozornění na nefunkční vztahy či osobní spory na pracovišti, jestliže neústí v porušování právních předpisů, dále například na nevyplacené bonusy v takové výši, jakou si oznamovatel představoval, pokud by to ovšem nebylo výsledkem diskriminace kvůli barvě pleti, národnosti, pohlaví, jak je uvedeno v zákoně. Zrovna tak upozornění na neshody ohledně obchodní strategie nelze považovat v drtivé většině případů za whistleblowing.

Co musí podle zákona nastat poté, co bylo oznámení podáno?

Oznamovatel musí do 7 dní dostat vyrozumění, že bylo jeho oznámení přijato. Dále musí do 30 dní obdržet posouzení svého oznámení; u složitých případů se řešení může protáhnout o 30 dní až dvakrát. Vždy však musí být oznamovatel zpraven o prodloužení této lhůty. Vyšetřovatel se během ní rozhodne, jak bude celou věc prošetřovat – může poslat oznamovateli doplňující dotazy, vyžádat si různé informace, přizvat si řešitele apod.

Výsledkem by měl být závěr, zda jednání je, nebo není společensky škodlivé, a to v rámci zákona, případně kodexu firmy. Závěr však může být i takový, že se nekalé jednání nepodařilo prokázat, pokud nastane důkazní nouze. Vyšetřovatel by však měl vyčerpat všechny možnosti, jak si důkazy opatřit.

Co může dělat oznamovatel, jestliže s výsledkem nesouhlasí?

Například v mezinárodních firmách může využít vnitřní kanál celé korporace, nikoliv jen lokální pobočky, může si stěžovat i na vyšetřovatele, a pak by připadlo v úvahu druhé kolo šetření ještě uvnitř lokální pobočky. Jak už bylo řečeno výše, je tu také oznamovací systém ministerstva spravedlnosti, případně pak oznámení přestupku, trestní oznámení, podnět k inspektorátu práce apod.

V každém případě platí, že oznamovatel, který se chce domoci nápravy – ať už prostřednictvím interního, či externího oznamovacího systému –, by měl uvádět co nejkonkrétnější informace, a pokud je má k dispozici, pak i předložit důkazy, kterými může svá tvrzení doložit, třeba příslušné dokumenty, nahrávky apod.

Jobs.cz je expertem na svět práce. Podívejte se, jaké nabídky zaměstnání pro vás má.