Bývalá PR manažerka se snaží zlepšit českou politiku

↑ Bývalá PR manažerka Eva Karasová pracuje pro Fond Otakara Motejla.

Nakonec jste zvolila práci pro Open Society Fund, konkrétně pro Fond Otakara Motejla. Čím vás tento projekt zaujal, proč k němu máte blízko?

Volba padla na Fond Otakara Motejla z jednoduchého důvodu. Použiji-li přirovnání z medicíny, Fond se zaměřuje na léčbu, která řeší příčiny. Oproti jiným organizacím, které se spíše snaží zmírňovat důsledky špatného stavu. Tím ale nechci říct, že druhý přístup je méně důležitý, ale oba by se měly navzájem doplňovat. Jako příklad mohu uvést korupci. Pokud se úspěšné podaří minimalizovat její různé příčiny a preventivně je omezit na úrovni zákonů, nebude boj proti ní a odhalování různých kauz jedinou možností, jak se tomuto jevu ve společnosti bránit. Dalším faktem, který mě na Fondu zaujal, je, že se snaží o systémové změny jak na celostátní úrovni, tak na regionální, kde se zaměřuje třeba na práci radnic a místní problémy.

Fond Otakara Motejla si klade za cíl podporovat právní stát bez korupce a aktivní občanskou společnost. Co vy osobně vidíte jako největší problém v této oblasti?

Společenská odpovědnost je dnes běžnou součástí strategie moderních firem. Pravdou však je, že občanská odpovědnost, tedy odpovědný přístup jedince ke společnosti, v níž žije, u nás oproti zahraničí zatím pokulhává. V tomto směru máme co dohánět. Termíny jako občanská nebo otevřená společnost, aktivní občan nebo komunita u nás nejsou příliš populární. Situace se ale mění. Díky práci ve Fondu se setkávám s řadou lidí, kteří se zajímají o to, co se děje ve společnosti, jak fungují obce nebo zda politici, které volili, plní své sliby. Zároveň ale sledují, co se děje kolem místa, kde bydlí, a buď se aktivně zapojují třeba do dobrovolnických akcí nebo finančně přispívají. Podle toho, co je jim bližší. Lidé si uvědomují, že nestačí pouze jít k volbám, myslet si, že se stát postará a  potom si případně zanadávat, že nic nefunguje.

Jak vypadá váš typický pracovní týden?

Můj pracovní den vypadá obdobně jako ve firmě. Ráno začínám kontrolou mailů a stanovením, případně přehodnocením priorit, co je třeba vyřídit. Zjistím, co vyšlo v médiích nebo se objevilo na sociálních sítích, zda máme nějaké mediální výstupy o naší práci. Během dne se věnuji práci na projektech a jejich komunikaci nebo chodím na schůzky s partnery Fondu. Stejně jako v jiných firmách máme celonadační pondělní poradu a po ní poradu týmu Fondu.

Co zatím považujete za svůj největší úspěch ve Fondu?

Vypracování strategie komunikace, start nových projektů a zahájení komunikace s partnery Fondu, zejména s dárci a spolupracujícími nevládními organizacemi. Jeden z projektů jsme odstartovali pod názvem Společně otevíráme data. Otevřená data jsou data veřejné správy, která by měla být veřejnosti k dispozici na internetu, pokud možno ve strojově čitelné formě. Jde o celosvětový trend, prosazovaný v USA i v EU. Naše vláda, i když se k iniciativě Partnerství pro otevřené vládnutí přihlásila, zatím všechny přislíbené soubory dat, jako třeba insolvenční nebo obchodní rejstřík, takto nezveřejnila. Snažíme se Otevřená data přiblížit veřejnosti, proto jsme celý projekt odstartovali soutěží a zároveň pokračujeme pilotními projekty otevření dat ve vybraných městech a státních insitucích. Chceme ukázat, že díky otevřeným datům mohou vzniknout prospěšné služby pro společnost jako dopravní řády, informace o parkování nebo kriminalitě v krajích a městech. Pomáhají ale i při kontrole veřejné správy – občané mají přístup k informacím, jejichž prostřednictvím si mohou zjistit, jak třeba jejich radnice hospodaří s rozpočtem.

V čem je hlavní rozdíl mezi prací v byznysu a v neziskovce? Liší se třeba rytmus a styl práce, komunikace s kolegy?

Musela jsem se především orientovat v problematice. Doposud jsem pracovala v komerční oblasti, byla mi blízká ekonomická témata. Měla jsem zjednodušeně řečeno na starost podporu image firmy a produktové PR. Produkt jsem měla vždy přesně definovaný od marketingu nebo obchodního oddělení. Ve Fondu je tím základním produktem demokracie a právní stát, což je těžko uchopitelné téma a dárcům se špatně „prodává“. Je to nehmatatelná záležitost. Hlavní rozdíl v porovnání s prací v byznysu vidím v atmosféře. Je zde méně stresu a více se vzhledem k vážnosti tématu o všem diskutuje.

Víte už, čemu se budete chtít věnovat po skončení Roku jinak? Plánujete zůstat v neziskovém sektoru?

Rok jinak je skvělý projekt, protože lidem, kteří se rozhodnou, že si chtějí vyzkoušet práci v nevládní organizaci, ohromně pomáhá při rozhodování. Stačí si najít „svou“ neziskovku, předložit projekt a zúčastnit se grantového řízení. Já jsem si tu svou našla díky známému z jiné nadace, který věděl, že Fond Otakara Motejla hledá někoho z byznysu. Rok jinak mi už teď dal mnoho zkušeností a příležitostí. Nikdy jsem ale nepracovala na dobu určitou. Někdy se přistihnu, že přemýšlím o tom, co bude s projektem za rok, že již nebudu moci na něm dál pracovat…  Dnes ještě nejsem rozhodnuta, zda zůstanu pracovat v neziskové oblasti. Určitě ale vím, že s Fondem, ale i přáteli z jiných neziskovek,  zůstanu v kontaktu. V tom je síla Roku jinak, že si nelze říct jeden rok a dost.

Jana Machálková