„Výuka v Česku? Ta připomíná sraz papoušků“

Eva Michálková odjela za studiem do USA. Magisterský titul v oboru Organizational Dynamics, který učí, jak být úspěšným lídrem a řídit týmy, by měla na University of Pennsylvania získat letos v prosinci. Náklady na studium Eva pokrývá kombinací stipendia od Nadace Zdeňka Bakaly a příspěvků od rodiny. Jak se i další čeští studenti mohou dostat na univerzity z prestižní Ivy League? To Eva Michálková radí v rozhovoru pro Jobs.cz.

» 4 minuty čtení «

Kdy jste poprvé vyjela za studiem do zahraničí?

Pro studium v cizině jsem se rozhodla v 18 letech. Chtěla jsem se osamostatnit, zlepšit si angličtinu a odjet do zahraničí na vlastní pěst. Podala jsem si přihlášku do jazykové školy ILAC v Torontu. Aniž bych to tehdy tušila, tato zkušenost mě velice ovlivnila a pomohla mi uvědomit si přidanou hodnotu zahraničního vzdělání – akademické obohacení, rozšíření obzorů a poznání nejen odlišných kultur, ale i sebe sama. Na gymnáziu jsem vždy tíhla k humanitním předmětům, a proto jsem se rozhodla pro studium na Metropolitní univerzitě v Praze (MUP), kde jsem studovala mezinárodní vztahy a evropská studia.

Bakalářské studium jste tedy absolvovala v Česku. Proč jste pokračovala v zahraničí?

Během studia na MUP jsem využila příležitosti vyjet do zahraničí v rámci programu Erasmus. Nejprve jsem absolvovala dvouměsíční intenzivní kurz řeckého jazyka v Ioannině, další semestr jsem pak strávila na právnické fakultě Aristotelovy univerzity v Thessaloniki. Mám na toto období krásné vzpomínky. Hodně jsem cestovala a poznala spoustu milých lidí, se kterými jsem doposud v kontaktu. Po zkušenostech z Kanady a Řecka jsem přirozeně dospěla k závěru, že bych svoje magisterské studium ráda absolvovala na zahraniční univerzitě.

Eva Michálková

 ↑ Eva Michálková vyjela za studiem do Spojených států.

Kdy jste se rozhodla podat přihlášku na univerzitu v USA?

Když jsem studovala v Thessaloniki, seznámila jsem se s velice milou profesorkou. Měla jsem to štěstí, že právě ona měla osobní zkušenost s americkým vzděláním, což se i výrazně promítlo na jejích přednáškách – studenti vždy dostali prostor k diskuzi a finální zkouška byla koncipována tak, aby dokázala, že student dané látce opravdu rozumí a nemá jí jen naučenou nazpaměť. Když se mnou profesorka sdílela svoje zkušenosti s postgraduálním studiem na University of Chicago, velice mě překvapilo, že vedoucí její disertační práce byl držitel Nobelovy ceny Gary S. Becker. Právě tehdy jsem si řekla, že chci studovat v USA za každou cenu a slíbila jsem si, že udělám maximum pro to, abych toho dosáhla. Po návratu do Česka jsem pravidelně navštěvovala Fulbrightovo centrum, kde jsem chodila na nejrůznější semináře týkající se amerického vzdělání a dostala tak cenné rady, jak si poradit s přihláškou na univerzity či jaké informace zvýraznit v osobní eseji. Půjčovala jsem si zde i učebnice, díky kterým jsem se mohla připravit na mezinárodní zkoušky TOEFL (jazyková zkouška určená pro studenty, jejichž primární jazyk není angličtina) a GRE (test všeobecného přehledu, který je na magisterském studiu vyžadován).

Je proces přihlašování na americké univerzity složitý?

Spíše časově náročný. Všechny záležitosti, jako vyplnění přihlášky, složení mezinárodních zkoušek či dodání referencí se doporučuje vyřizovat s ročním předstihem. Přijímací proces je zcela odlišný od českého. Zatímco v Česku přijetí na univerzitu záleží hlavně na tom, jak úspěšně složíte přijímací zkoušky, v Americe se přihláška studenta bere komplexně. Neplatí zde pravidlo, že čím vyšší skóre v testu, tím větší pravděpodobnost přijetí. Student s vyšším počtem bodů má jistě větší šanci na přijetí, nicméně se berou v potaz i další aspekty studentovy přihlášky – dosažené úspěchy, volnočasové aktivity, osobní příběh a mnoho dalších věcí.

Můžete vypíchnout hlavní rozdíly mezi studiem v Česku a USA?

Liší se dost podstatně. Zatímco v Česku je na přednášce i 150 studentů, v USA v průměru 10 až 20. Styl výuky v Česku mi připomíná sraz papoušků – opakuj po mně a nauč se nazpaměť. Což by i vysvětlovalo fakt, že většina českých studentů neumí naučené informace zpracovat a aplikovat v praxi. V Americe se naopak klade velký důraz na kritické myšlení, individualitu a výuka je orientována na aktivitu samotných studentů, nikoli na monolog profesora. Teorii studenti získávají z knih, skript či jiných zdrojů a na přednášce se ji učí aplikovat v praxi, čemuž výrazně pomáhá i diskuze s profesorem, který studentům svými zkušenostmi z oboru pomáhá danou látku pochopit. Univerzita se navíc snaží studentům život maximálně ulehčit a vyjít vstříc. Existují tu různé kluby a organizace, které sdružují studenty se společnými zájmy – od šermování, feminismu, techna až po zdravou stravu. Univerzita také organizuje setkání se známými osobnostmi, nabízí studentům během zkouškového období masáže zdarma či odvoz domů v nočních hodinách z bezpečnostních důvodů.

Stihla jste kromě studia i nějaké stáže?

Nadace Zdeňka Bakaly mi zprostředkovala stáž na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Byla to práce na plný úvazek. Zúčastnila jsem se například setkání velvyslanců v Capitolu či se zástupci Sněmovny reprezentantů. Překládala jsem oficiální dokumenty do češtiny a psala reporty z akcí, které jsem navštívila. Poznala jsem spoustu nových a zajímavých lidí, se kterými nadále udržuji kontakt a ráda bych tento osobní a profesní potenciál využila v budoucí profesi. Letos jsem absolvovala také krátkodobou stáž v Soulu, kde jsem navštěvovala nevládní organizace, korporace i nadace a seznámila se například s metodami vedení multikulturních týmů.

Co byste chtěla v budoucnu dělat? Plánujete zůstat v USA, nebo se vrátit do Česka?

Ráda bych se zaměřila na oblast lidských zdrojů. Nicméně obor, který na nyní studuji, se dá využít a aplikovat téměř v jakékoli oblasti, takže uvítám jakoukoli příležitost. Nejen v USA, ale i na svých zahraničních cestách jsem získala cenné zkušenosti, vědomosti a kontakty, které mi umožnily dívat se na věci z odlišné perspektivy. Nicméně pro mne je domov tam, kde je moje srdce, a to je právě doma v Česku. Věřím, že příležitostí k cestování a poznávání nových kultur se vyskytne ještě hodně.

Julie Daňková

Další články k tématu

Nadace, které vám přispějí na studium v cizině

Pošilháváte po diplomu z prestižní zahraniční univerzity? V jeho dosažení vás mohou finančně podpořit  programy a granty Evropské unie, stipendia jednotlivých univerzit nebo nadace. Přinášíme tipy, které české nadace vám pomohou s placením nákladů na studium a nač se připravit při podávání přihlášky. ↑ Jak na Harvard nebo Oxford? Studium v zahraničí  je velmi drahá záležitost. Požádejte … číst více

Jak studovat ve Velké Británii za peníze vlády

Aneta Řezníková absolvovala na britské University College Birmingham magisterský program Tourism Business Administration. „Během studia jsme řešili, jak vytvořit v cestovním ruchu produkty, které ještě na světě neexistují,“ popisuje svou zkušenost. Dnes Aneta radí českým studentům, jak na této univerzitě vystudovat za peníze britské vlády například hotelnictví, cestovní ruch, byznys a marketing a další obory. ↑ … číst více

Studium v Londýně je dobrodružství, říká manažer

Pavel Čejka je muž několika úspěšných kariér. Ve 24 letech odjel studovat na Tchaj-wan, kde dokončil MBA program. Dnes působí ve firmě 3M, kde se už po třech letech stal vedoucím obchodní skupiny. Nyní si dělá souběžně dva doktoráty: jeden na VŠE v Praze a za druhým létá do Londýna na 16. nejlepší světovou univerzitu, King’s … číst více

4 šprti, kterým vysoká škola nezabránila v plnění snů

Jan Řežáb, zakladatel a majitel mezinárodně úspěšné společnosti Social Bakers, nemá ani maturitu. Forbes jej přitom zařadil do celosvětového žebříčku nadějných talentů, co ještě nepřekročili třicítku. Má pak vůbec cenu věnovat mladá léta studiu na vysoké škole? Má! Svět vám bude ležet u nohou, i když během několika let strávíte pár bezesných nocí šprtáním na … číst více