Pohovor bývá často testem našeho sebevědomí. V okamžiku, kdy stojíme před neznámou výzvou, se v nás probouzí vnitřní kritik – hlas, který nás varuje před selháním a při tom zpochybňuje naše schopnosti. Jak s ním pracovat a přeměnit ho v sílu pracující v náš prospěch?

TEST TEST Nenechte svého vnitřního kritika zvítezit.
Proč se vnitřní kritik před pohovorem probouzí?
Pohovor je situace nejistoty – nevíme, co nás čeká, jak nás budou hodnotit, a zda odpovíme „správně“. Vnitřní kritik nás chrání před zklamáním, ale při tom často nadměrně zveličuje rizika a podceňuje naše schopnosti:
- „Co když nebudu znát odpovědi, jak budu vypadat?“
- „Proč bych měl/a tuto práci dostat zrovna já, určitě tam bude spousta lepších kandidátů?“
- „Co já vlastně umím? To, co já, zvládne přece každý.“
Kde se vzal?
Vnitřní kritik se pravděpodobně zrodil už někdy dávno, nejčastěji v období dětství a dospívání, kdy nám různé autority (rodiče, učitelé, trenéři) sdělovali své názory na to, v čem bychom se měli zlepšit a jací bychom měli být. Čím negativnější tato sdělení byla, tím větší sílu vnitřní kritik získal. To ale neznamená, že mu člověk musí podléhat.
Tři strategie, jak vnitřního kritika zkrotit
1. Přepište vnitřní scénáře
Důležité je si uvědomit, že to, co vnitřní kritik říká, není realita. Je to určitý naprogramovaný myšlenkový vzorec. Soustřeďte se proto na zpochybňování jeho výroků, odstup od nich a snažte se vypořádat s nejistotou, na kterou útočí:
- Místo „Neprojdu, jsem neschopný“ zkuste „Ano, mám strach, ale připravím se a udělám, co budu moct“.
- Místo „Vždyť ty nic pořádného neumíš,” si sepište dovednosti a vlastnosti, které vás kvalifikují pro danou pozici, ideálně i s příklady z praxe. Využijte například metodu STAR.
- Místo „To bude ostuda, až to zpackáš,” si řekněte: „Když to nevyjde, nic se nestane. Aspoň jsem to zkusil/a, i to má svoji cenu”.
2. Pracujte s tělem, ne jen s myslí
Stres před pohovorem se projevuje i fyzicky – například zrychleným dýcháním nebo křečovitým chováním.
- Technika: Před setkáním 5 minut dýchejte vědomě (např. 4 sekundy nádech, 6 sekund výdech).
- Pozice: Stůjte nebo seďte rovně, ramena uvolněná – tělo ovlivňuje náš postoj k sobě.
3. Mluvte k sobě jako k milovaným blízkým
Vnitřní kritik dokáže být často tím nejpřísnějším hodnotitelem. Každou, i sebemenší chybu, nám omlátí o hlavu. Odsuzující kritiku má vždy po ruce, zatímco úspěchy nechává bez povšimnutí, případně je přisuzuje náhodě. Zkuste jeho sílu zmírnit jednoduchým trikem, který vám dovolí být k sobě laskavější:
- Zkuste si představit, že to, co necháte říkat vnitřního kritika vám, byste říkali někomu blízkému, koho máte rádi. Také byste na něj byli tak přísní?
- Zamyslete se nad tím, co byste v těžké situaci, například před pohovorem nebo po nějakém nezdaru, řekli blízkému členu rodiny nebo kamarádovi/dce. Co by jim/vám v tu chvíli pomohlo slyšet?
Proč to funguje?
Vnější kritik často nezná naše silné stránky – my ano. Když se soustředíme na konkrétní fakta (co umíme, čeho jsme dosáhli), oslabujeme jeho vliv. Místo „Nevím, co řeknu, až se mě zeptají na problém X“ si připomínejte: „Vím, jak řešit problém X, protože jsem to dělal/a v projektu Y“.
Váš hlas je důležitější než kritikův
Pohovor není o dokonalosti – je o ochotě učit se a komunikovat. Váš vnitřní kritik vás chrání před zklamáním, ale nechte ho být pouze průvodcem, ne pánem. Pamatujte, že každý, kdo se pohovoru účastní, má strach. Rozdíl je v tom, jak s ním pracuje. Nenechte strach převládnout. Před setkáním si řekněte nahlas nebo aspoň v duchu: „Jsem připraven/a, udělal/a jsem maximum. Co se stane, stane se.“
Už víte, jak na to, a chtěli byste zkusit získat jiné zaměstnání? Na Jobs.cz pro vás máme desetitisíce nabídek. Začněte vybírat.