Mluvte s cizími lidmi, vyplatí se to

Kamarád nedávno úspěšně prošel velmi náročným pohovorem na poměrně lukrativní práci. Zajímalo mě, jak se mu to podařilo.

Kamarádka kamarádky

„Nejprve jsem zavolal jedné kamarádce kamarádky, která pracuje jako personalistka. Prošli jsme spolu můj životopis a motivační dopis. Když mě pak pozvali na pohovor, sešli jsme se znovu a podrobně jsme probrali, jak mám vystupovat, které informace zdůraznit a které naopak zamlčet.“

A co další kola? Jak jsi okecal praxi v oboru?

„No jeden kamarád otcova kolegy z práce je manažerem v té firmě. Skočili jsme spolu na pivo a on mi vše vysvětlil. A takhle to pokračovalo až do úspěšného konce.“

Blízké versus vzdálené kontakty

Jeho strategie mě překvapila pravděpodobně proto, že můj přístup k řešení podobných problémů je v podstatě protikladný. Zatímco on se spoléhá na širokou síť víceméně neznámých lidí, já sám se mnohem raději obklopuju lidmi, které znám dobře a důvěřuju jim. Když potřebuji pomoc, požádám právě je. A tak jsem se začal o problém hlouběji zajímat. Jak to, že uspěl? V čem spočívá síla jeho přístupu?

Důležitost povrchních známostí

Netrvalo dlouho a dostal jsem se k slavnému výzkumu o slabých vazbách, který v 80. letech uskutečnil Mark Granovetter. Ten byl – na rozdíl od mnoha jiných sociologů a psychologů – přesvědčen, že naše povrchní a vzdálené známosti hrají často velmi důležitou roli. Mají funkci jakýchsi mostů, které nás propojují se skupinami a lidmi z úplně jiných oblastí, pracovních či zájmových sfér.

Doporučení od známého

Granovetter (1983) uskutečnil pro prokázání své teorie velmi jednoduchý, ale efektivní výzkum. Oslovil lidi, kteří se v blízké minulosti ucházeli o práci, a vybral z nich ty, kteří se při shánění práce spoléhali na doporučení od jiného člověka (byla jich více než polovina). Pak jim položil otázku: Jak často jste potkávali tuto osobu předtím, než jste nastoupili do nového zaměstnání?

Výsledek?

• 17 % odpovědělo: často
• 55 % odpovědělo: občas
• 28 % odpovědělo: zřídka

Ukázalo se, že uchazeči byli s lidmi, kteří jim při hledání práce pomohli nejvíce, jen ve velmi sporadickém kontaktu a až dosud pro ně tito lidé nebyli příliš důležití. Jinak řečeno, většina účastníků se spoléhala na pomoc a ochotu téměř cizích lidí.

Nové zdroje

Proč tento paradox? Proč jsou občas pro nás naši vzdálení známí důležitější než nejbližší? Výborně to vysvětlil Malcolm Gladwell v knize Bod zlomu:

„Vaši přátelé se nacházejí ve stejném světě jako vy. Pracují s vámi nebo žijí blízko vás, chodí do stejných kostelů, škol nebo na stejné párty. Kolik pak vědí toho, co vy nevíte? Na druhé straně vaše vzdálené známosti jsou z úplně jiného světa než vy. Je mnohem více pravděpodobné, že vědí něco, co vy ne.“

Sociální kapitál

Můj kamarád skvěle využil sílu slabých vazeb. Vsadil na to, co ekonomové nazývají sociální kapitál, a využil know-how lidí ve svém okolí tak efektně, že uspěl. Ukázal, že mít širokou sociální síť se vyplatí.

Při psaní tohoto článku jsem si však uvědomil, že výsledky výzkumu jdou ještě o krok dál. Je jen přirozené, že se v životě snažíme obklopovat lidmi, kteří jsou nám podobní. Hledáme skupiny se stejným názorem a přidáváme se k nim, máme známé s podobnými zájmy a nejraději komunikujeme s lidmi s podobným smyslem pro humor. Jinak řečeno: ve svém okolí hledáme to, co nás potvrzuje.

Impuls pro změnu

Udržet si však otevřenou hlavu a mysl i pro lidi, kteří tato kritéria nesplňují, pro lidi, kteří jsou jiní, z jiných oblastí, s jinými názory a jinými životními náhledy, než máme my, může být velmi důležité. Právě oni nám možná pomohou najít v kritických životních obdobích tak potřebnou změnu nebo impuls.

Zdroj: Jozef Melichár, Psychologie.cz