Koučka Hana Klementová, MBA: To úsilí za to stálo

Ve svém profesním životě jste se dala cestou koučinku. Jakou roli v tomto rozhodnutí sehrálo vaše MBA studium – bylo jeho podnětem, nebo více či méně nutným doplňkem?

S koučinkem jsem se poprvé setkala ještě před studiem MBA v předchozím zaměstnání, a to na školení pro leadry. Myslím, že tenkrát nikdo z nás nepochopil, o co vlastně šlo. Během studia MBA jsem na BIBSu navštívila jeden mimovýukový seminář o koučinku, který už mne velmi oslovil a začala jsem podobné semináře a workshopy vyhledávat, až jsem dosáhla certifikátu, který je jednou z podmínek pro získání prvního akreditačního stupně. Musím říct, že můj vlastní zážitek z koučování a vlastně celý seminář systemického koučování změnil můj způsob myšlení a vůbec přístup k lidem.

Není podle vás studium MBA samo o sobě jakýmsi koučinkem?

Rozhodně ne. MBA je studium. Podmínky pro získání titulu jsou jednoznačně stanovené a určuje je vysoká škola. Při koučování si naopak koučovaný sám stanoví, čeho chce dosáhnout, v jakém časovém horizontu, a dokonce si určí, jakou roli má kouč na této jeho cestě hrát.

Jakou vysokou školu jste studovala před tím?

Pro studium na vysoké škole jsem se rozhodla poměrně pozdě. Začala jsem studovat bakalářské studium na BIBS, patřila jsem k nejstarším studentům, a po úspěšném ukončení prvního ročníku jsem se rozhodla pro jakýsi bypass – přešla jsem rovnou na MBA. Jiný vysokoškolský titul ani nemám. Škola nám pak sice nabídla dodělat si titul MSC *(Master of Science – pozn. red.)* absolvováním čtyř modulů, ale této možnosti jsem nevyužila. Šlo mi totiž hlavně o obsah. Ta tři písmenka MBA pak už byla jen odměnou…

Jak už jste zmínila, rozhodla jste se pro studium MBA na Brno International Business School. Proč?

Důležitá pro mne byla hlavně lokalita Brno. Byla jsem v té době dost pracovně vytížená a často jsem cestovala do zahraničí. Soukromá vysoká škola má víc možností vyjít vstříc takovým studentům. Velmi příjemné bylo, že jsem si zkoušku mohla naplánovat ihned po dokončení každého modulu. Žádné zkouškové období, kdy do sebe za bezesných nocí biflujete několik předmětů najednou. Takže roli hrál i ten komfort studia. Ale hlavně to, že obsah seminářů se zaměřoval na naše potřeby a doplňovali a konfrontovali jsme ho s našimi zkušenostmi z praxe.

Do jaké míry se během něj používala angličtina? A byla její znalost nutnou podmínkou pro absolvování?

Samotné přednášky probíhaly v češtině. Navštívila jsem však i několik otevřených doplňkových, tedy nepovinných přednášek v angličtině. Assignmenty *(domácí zadání – pozn. red.)* byly od druhého ročníku povinně v angličtině, stejně jako disertační práce. Teoreticky by bylo možné nechat si udělat překlad do angličtiny, bylo by to ale asi velmi finančně náročné.

Můžete nějak stručně popsat samotný průběh studia, jeho časovou náročnost, požadavky na studenty?

Přes už zmiňovaný určitý komfort studia mohu jeho časovou náročnost přiblížit asi tak, že jednou za tři týdny byly celý víkend semináře. Zkuste si představit jít po takovém víkendu v pondělí ráno do práce… Ostatní víkendy a i část dovolené vlastně padly na studium materiálů, získávání podkladů a psaní assignmentů. V prvním ročníku se mi povedlo zvládnout vše do prázdnin, takže jsem si pak dopřála luxus dvou měsíců volna. Požadavky na studenty byly jasně definované. Náplň a způsob vedení přednášek jsme mohli do jisté míry ovlivňovat sami. Pamatuji si, že jsme jednoho přednášejícího vypískali, protože obsah jeho přednášky byl naprosto nepřínosný, bylo to plýtvání časem i penězi. Jinak jsem ale oceňovala interaktivní formu přednášek a diskusi, která se po nich většinou rozvinula.

Co vám, osobně i profesně, studium MBA dalo, a nebo naopak co jste během něj nepovažovala za pro sebe přínosné?

Přínos studia byl obrovský. Zejména první ročník byl raketový start do výšky, z které vidíte z ptačí perspektivy chod jednotlivých oddělení podniku a interakci podniku s vnějším prostředím. Komplexní pohled, důraz na strategii a teoretické zastřešení praktických zkušeností, to byly hlavní atributy. V neposlední řadě rozšíření osobního networku *(vztahů s lidmi – pozn. red.)*. Jeden z prvních modulů, nazvaný Personal Effectiveness and Managerial Tasks, mě naučil stanovit si strategii vlastního rozvoje a života vůbec. A vlastně ještě jedna velmi důležitá věc: při získávání podkladů pro assignmenty jsem se naučila oslovovat a komunikovat s nejvyšším vedením společnosti, ve které jsem tenkrát pracovala, takže to zvýšilo i můj kredit ve firmě.

Co se vám honilo hlavou, když jste si poprvé odnášela diplom s přiznáním titulu MBA?

Byla jsem opravdu nesmírně šťastná. To se ani nedá popsat. Na ten neuvěřitelný pocit nikdy nezapomenu. To úsilí za to stálo. Syna to natolik inspirovalo, že následující rok začal na BIBSu také studovat.

Zdroj: VysokeSkoly.cz