Kariéra je daleko? Udělejte něco, co vám vnoučata neuvěří

Honza Kára, student mediálních studií na Univerzitě Karlově, má v oblibě cestování, a to ne ledajaké. Loni došel pěšky z Nymburku na Gibraltar. Letos hodlá s kamarádem Jakubem Burešem doplout na lodi z PET lahví do Hamburku. Jak sám říká: „Člověk by měl udělat v mládí alespoň jednu věc, kterou mu vnoučata nebudou věřit.“

Jak se zrodil nápad na tuhle bláznivou cestu?

Když jsem byl loni v zahraničí na poutní cestě, s Jakubem jsme o sobě ještě nevěděli. Napsal mi, že mi fandí a že má podobnou duši dobrodruha. Právě šel z Nymburka pěšky na Sněžku a chtěl se se mnou o ten zážitek podělit. Chvíli po tom mi psal, že si postavil loďku z PET lahví a chce doplout na soutok Labe s Vltavou. Navrhl jsem mu, že postavíme velkou loď a poplujeme s ní do Hamburku, protože se mi líbil ten vtip spojit nějakým způsobem Nymburk a Hamburk. Tak proč ne po přirozené dálnici, která je tu tak dlouho jako města sama.

Měli jste nějaké předchozí zkušenosti se stavbou lodí?

Neměli. Všechno jsme si zjistili. Především tedy o stavbách lodí z PET lahví. Na to jsou osvědčené postupy a několik metod, z nichž jsme vybrali tu, kde lahve spojujeme do dlouhých hadů pomocí spojek, které jsou také vyrobené z lahví. Naše loď má kromě lahví ještě dřevěný rám, na který se dá upevnit šlapací zařízení. Zatím tedy nevíme, jak se bude loď chovat na vodě. Každopádně víme, že bude plout. Nosnost všech lahví, které jsou pod rámem, je okolo 3,5 tuny.

↑ Studenti Jan Kára (vlevo) a Jakub Bureš staví loď z PET lahví. Chtějí na ní doplout z Nymburku do Hamburku.

Jak bude vaše plavidlo vypadat?

Jako remorkér. Tedy jako normální loď bez kýlu a plachty. Budeme mít kajutu, stožár na vlajky a kolesové lopatky, takže to bude vypadat trochu i jako parník. Loď je deset metrů dlouhá a čtyři metry široká.

Nasbírali jste ohromujících pět tisíc PET láhví. Pomáhal vám někdo se sběrem a nebyl problém s jejich skladováním?

De facto celé město a ještě mnoho dalších subjektů mimo Nymburk. Měli jsme po městě dvě sběrná místa. Takové dřevěné kontejnery, do kterých se lidé naučili házet lahve. Sbírala i škola v Poděbradech, domov důchodců v Lysé nad Labem, poděbradské infocentrum a další. Také mi spousta lidí lahve nosila nebo jsme si k nim jezdili, když toho bylo víc. Skladovali jsme to u mne v domě, který opravuji. Když jich bylo dostatek, vysypali jsme je z pytlů a vyfotili jsme se v nich jako v bazénu. Z toho pokoje se pak pomalu ani nedalo vyjít.

↑ Plastová loď bude deset metrů dlouhá a čtyři metry široká.

Kolik členů čítá posádka a máte rozdělené role?

Posádka bude čtyřčlenná. Dva kapitáni a dva plavčíci. Kapitáni budeme já a Jakub. V případě, že by měla být posádka evakuována a kapitán měl vystoupit jako poslední, máme domluvené, že si střihneme. Na tři vítězné.

Máš odhad, kolik času vám cesta zabere?

Všichni říkají, že splavit se to dá za deset dnů na kajaku. My plánujeme místy i kotvit. Já se osobně jako horolezec těším do Labského údolí a do Saska. Pískovcové skalní věže hned u vody. Z nich bude naše lodička hezky vypadat.

Kdy budete vyplouvat a bude možné sledovat vaše dobrodružství online?

Vyplutí je naplánované na 28. 6. z přístavu v Nymburce. O cestě již od počátku informujeme na www.facebook.com/nymburkhamburk a obecné info je i na www.nymburkhamburk.cz

Plavba do Hamburku není tvoje první netradiční putování, že?

Jak se to vezme. Pro mne by bylo netradiční putování, kdybych měl jet na pláž do Chorvatska. Loni jsem vyrazil pěšky z nymburského náměstí směrem na Gibraltar a za velké podpory rodiny, místních a dalších lidí, kteří o mé cestě četli na Facebooku, jsem po 80 dnech cesty a 3000 kilometrech v nohách došel do cíle. Mám takový plán, že dokud to půjde, budu tyhle cesty podnikat dál a doufám, že i společně s Jakubem. Ještě jsem nespadl do ničeho jako je rodina nebo kariéra. Z toho se špatně plánují podobné cesty, ale pokud v tom člověk není, měl by si plnit sny, dokud je k tomu možnost. A to je to, co bych chtěl vzkázat těm, co právě čtou. Člověk by měl udělat v mládí alespoň jednu věc, kterou mu vnoučata nebudou věřit. Pravděpodobně mě hned po druhém vyprávění přestanou poslouchat, ale čert je vem.

Jan Hruška