5 znamení, že pracujete v psychologicky toxickém prostředí. Jak vypadá opak?

Z porady odchází všichni vyčerpaní. Každý si tam hlídá svůj píseček a bojí se cokoliv říct. Jestli je vám to povědomé, pak nejspíš pracujete v psychologicky toxickém prostředí. Jak se pozná a proč je lepší v takové atmosféře nezůstávat?  

Toxické prostředí nemusí panovat zdaleka jen v práci. Může se usadit v jakémkoliv kolektivu: ve třídě, v zájmovém kroužku, ale třeba i v rodině. Rozpoznat ho přitom nemusí být nijak snadné. Jednotliví členové mohou cítit, že je něco špatně, že se necítí dobře, ale nemusejí přesně tušit proč. Zde je několik charakteristik, kterými se toxické prostředí vyznačuje:

• Vzájemnou nedůvěrou projevující se napříč firmou. Protože ryba je cítit od hlavy, bývá to vedení, které nedůvěřuje svým zaměstnancům. Bojí se je nechávat na home office a uplatňuje vůči nim mikromanagment, takže neustále hlídá jejich práci. Tato nedůvěra se pak přenáší do dalších vztahů ve firmě.
• Nezdravou zpětnou vazbou, která nebývá upřímná. Buďto se všichni plácají po zádech, což se často děje směrem k nadřízeným, nebo se člověk dočká obsahově prázdných frázích, na jejichž základě nelze předložený návrh nijak upravit a zlepšit.
• Silnou sebecenzurou, což je převládající způsob chování v prostředí, kde je člověk odmítán, zesměšňován nebo napadán, dopustí-li je jakékoliv upřímné, zejména kritické poznámky. Také brainstorming bývá v toxickém prostředí prázdným pojmem, protože volné proudění nápadů je možné pouze tam, kde se zúčastnění nemusí bát plácnout nějakou blbost. Pokud je jim každé pochybení omláceno o hlavu, moc toho nenavrhnou.
• Velkým tlakem na výsledky, které bývají nereálné, ovšem bez možnosti chybovat. V tom případě se každý drží osvědčených postupů, které v krátkodobém horizontu skutečně výsledky přinášet mohou, ale nedovolí vyzkoušet nové riskantnější přístupy, jež by byly zdrojem prosperity do budoucna.
• Vysokou mírou fluktuace zaměstnanců. Podle nedávného průzkumu společnosti McKinsey je právě toxické prostředí největším motorem vyhoření a úzkostí. Není proto divu, že se lidé ve firmě s toxickým prostředím neustále střídají.

TIP: Chcete do firmy, kde panuje dobrá atmosféra, ale nevíte, jak ji najít? Podívejte se na stránky Atmoskop.cz, kde recenzují zaměstnavatele současní i bývalí zaměstnanci. Firmy si tam můžete vybírat podle toho, jaká firemní kultura v nich převažuje.

Opakem psychologické toxicity je bezpečí

K psychologickému bezpečí jakožto základu fungování úspěšných týmů, dospěli před několika lety ve společnosti Google. Projekt s názvem Aristotle tam odstartoval v roce 2012 a prošel mnoha slepými uličkami, než dospěl k tomu podstatnému.

V rámci tohoto projektu byly zkoumány stovky týmů ve snaze přijít na to, proč jsou některé z nich úspěšnější než jiné. Vědci, kteří byli k projektu přizváni, zkoušeli řadu možností – například jak úspěšnost týmu ovlivňuje vzdělání jednotlivých členů nebo zda je rozhodují to, kolik času spolu kolegové tráví po práci. Jenže samá voda.

Proto se výzkumníci začali zajímat o normy, kterými se v týmech lidé řídili. Zejména při komunikaci. Ty mohou být skryté nebo i obecně známé. Teprve tehdy byli na správné stopě.

Všichni mají stejnou možnost se vyjádřit

Výsledkem projektu Aristotle bylo zjištění, že stěžejní jsou dvě základní pravidla, a sice: skupiny, ve kterých se její členové střídali při debatě tak, že každý z nich hovořil přibližně stejně dlouhou dobu, byly úspěšnější než ty, v nichž převažoval hovor jedince nebo užší skupiny na úkor ostatních.

A za druhé: v úspěšných týmech na sebe lidé dokázali dobře reagovat a odhadnout podle hlasu, výrazu nebo neverbální komunikace citové rozpoložení ostatních členů.

Na poradách jako v bavlnce

Svoje pozorování výzkumníci později identifikovali s konceptem tzv. psychologického bezpečí, jehož autorkou je odbornice na leadership a managment na Harvard Business School Amy C. Edmondsonová. Ta přišla už v roce 1999 na to, že v prostředí, kde vládne psychologické bezpečí, mají jednotliví členové důvěru, že se mohou na cokoliv zeptat nebo vyjádřit svůj názor, aniž by byli napadáni, odmítáni nebo zesměšňováni.

V týmech, kde vládne psychologické bezpečí, se lidé nebojí:

• být kreativní– přinášet třeba i trochu ztřeštěné nápady a sahat i k neosvědčeným řešením,
• chybovat, chyby přiznávat a nést za ně odpovědnost– ne příliš ověřené cesty mohou znamenat více chyb, ale včasným odhalením se daří přehmaty rychleji napravit a neopakovat,
• být kritičtí– snáze se tak odhalí případná slabá místa projektů.

Nastavit a udržovat psychologické bezpečí není vůbec jednoduché. Roli hraje především osobnost šéfa týmu, ale i kultura celé firmy. O prostředí, kde člověk nebude napadán nebo ponižován, se ale musí zasazovat všichni zaměstnanci.

Místa se na Jobs.cz inzerují i přes léto. Jestliže vás práce psychicky vyčerpává a chtěli byste změnu, odpovídejte na nabídky firem, kde najdete skvělý tým.