Tajemství úspěchu? Stát nohama na zemi a věřit si

Tak například čerstvý absolvent… V minulém roce jsem měl možnost na jedné naší vysoké škole realizovat soubor přednášek pro studenty pátých ročníků na téma, jak hledat zaměstnání. Dělám to nerad, ale musím říci, že relativně hodně z nich mělo zkreslenou představu o své hodnotě na trhu práce. Jedni se velmi podceňovali a říkali, že nemají praxi a nikdo je bez zkušeností nebude chtít, druzí se zase zbytečně přeceňovali a říkali, že právě o takové lidi, jako jsou ono, by měl být větší zájem, než je – jsou mladí, vzdělaní, draví, nadějní… Hrubým odhadem bych řekl, že pouhá pětina těchto studentů žila v reálném světě. Uvědomovali si, že mají dobré vzdělání, věk, energii, ale že to samo o sobě nestačí. Musí na sobě dále pracovat a svůj cíl si plnit postupně. Nechtěli všechno hned, ale ani nic nevzdávali. Byli si vědomi toho, co je reálné, a věděli, jak postupovat dále. Jednoduše – věřili si.

Podobná situace se dá vypozorovat také u starších lidí, kteří hledají zaměstnání. Potýkají se s problémy – nebudeme si zastírat, že to je jedna z nejméně žádaných skupin na trhu práce. Ale tak jako nejsme všichni jen bezejmenná kolečka jednoho stroje, ale různé individuality, tak nejsme všichni obětí statistiky – náš život a osudy se liší – a odlišnými je dělá náš přístup. Ti, kdo rezignují a tvrdí, že o ně už nikdo nestojí, že jsou staří a nezajímaví – mají velkou pravděpodobnost, že to tak opravdu bude. A odvolávat se na to, že celý život poctivě a tvrdě pracovali a dnes by to mělo být ceněno a žádáno moc nepomůže. Jde o to přijmout jako fakt omezení – to je ten realistický přístup – a zároveň si věřit, a tím nad nimi zvítězit. Ať je pravda jakákoli, jedno je jisté. Každý z nás má na trhu práce své šance. Pokud si nevěříme, nezmůžeme vůbec nic.