Povídali jsme si s Jakubem Vránou o studiu

Jakub Vrána je prvním Čechem, který se bude podílet na vývoji největší ikony současného internetu – Facebook. Na gymnáziu nebyl premiantem, přesto ve zvoleném oboru vynikl a stal se jedním z nejrespektovanějších českých programátorù. Cesta k úspěchu přitom podle něj nemusí být nijak komplikovaná. Stačí si jít za tím, co člověka baví. A věnovat se tomu pořádně…  

Dovedl sis na střední škole představit, že jednou dostaneš nabídku pracovat pro jeden z celosvětově nejúspěšnějších internetových projektů jako je Facebook?

Gymnázium mě zrovna moc nebavilo a výsledky tomu odpovídaly, ale už tehdy jsem věděl, že v životě něco dokážu. I když jsem ještě přesně nevěděl, co to bude.

Jak ses vlastně dostal k programování?

K programování jsem se dostal přes hry. Už odmala mě bavily počítačové hry a postupem času jsem si začal vytvářet své vlastní primitivní hry nebo různé prográmky. To mě později začalo bavit víc než samotné hraní.

Měl jsi už v průběhu střední jasno v tom, jaký obor chceš na VŠ studovat? Nebo ses rozhodoval až na poslední chvíli, těsně před podáváním přihlášek?

Vždycky mě bavila matika a počítače, takže v tom jsem měl jasno prakticky už od základky. Přihlášky na VŠ jsem sice podal tři, ale všechny byly na informatiku, jen na různých školách. Nakonec mě přijali všude, takže jsem si vybral až po přijímačkách.

Co bys doporučil současným středoškolákům, pokud jde o výběr vysoké školy a konkrétního oboru?

Podle mě je dobré vybírat si především podle toho, co člověka baví. Mluvím nejen o výběru školy, ale i o dalších životních rozhodnutích. Můj obor má výhodu v tom, že se v něm snadno shání práce, která je navíc slušně placená. Ale i když člověka baví něco méně atraktivního, tak by si za tím měl jít. Když člověk něco dělá velmi dobře, tak se tím dá většinou i uživit, ať už je to cokoliv.

V současné době stojíš „na druhém břehu” – působíš coby přednášející na VŠ. Jak k výuce přistupuješ?

Učím základy tvorby webových aplikací. Někteří studenti toho vědí dost už ze střední školy, takže se je snažím něčím zaujmout, třeba popisem aktuálních trendů nebo důrazem na netechnickou část problematiky, např. přístupnost. Důležité podle mě je, aby se vyučující v problematice vyznal opravdu dobře a dokázal zodpovědět všemožné dotazy. Proto učím to, co každý den používám.

Přednášíš i v zahraničí. Pozoruješ nějaký rozdíl oproti ČR?

V zahraničí jsem přednášel jen na několika konferencích, takže nedokážu porovnat, jak to vypadá na školách. Ale celkově si všímám, že v zahraničí je kladen větší důraz na to, aby se student naučil pracovat s informacemi, ve srovnání s tím, aby se je naučil nazpaměť. Takže si myslím, že v tomhle jsou české školy spíš pozadu.

Kromě výuky a komerčních projektů se věnuješ také vývoji bezplatných, volně šiřitelných aplikací. Jaký pro to máš důvod? „Obohacuje” tě to nějak?

Občas mi nějaký nástroj chybí nebo mi natolik nevyhovuje, že si ho raději naprogramuji sám. A když ho považuji za užitečný, tak ho zveřejním a jsem rád, že pomůže ještě někomu dalšímu. Pro sebe v tom vidím dvě výhody: jednak když člověk něco zveřejňuje, tak to dělá pečlivěji, než když si to píše jen sám pro sebe, což se z dlouhodobého hlediska vyplatí. A jednak uživatelé hledají chyby nebo je napadají různá vylepšení, čímž mi pomáhají nástroje zdokonalovat, takže vývoj jde rychleji kupředu, než kdybych to dělal sám. No a nakonec především právě tenhle otevřený přístup mě dostal tam, kde jsem.

Nedávno jsi řekl, že si svou funkci ve Facebooku teprve vybereš. Tušíš, jak to bude probíhat?

Po nástupu mě čeká tzv. bootcamp, kde se seznámím s jednotlivými projekty, na kterých se ve Facebooku pracuje, a s technologiemi, které se v nich používají. Během tohoto bootcampu si vyberu, na čem bych chtěl pracovat. Ve Facebooku totiž věří, že člověk dělá nejlépe to, co ho baví, takže nechají vývojáře, ať si sami vyberou. To je přesně i moje filozofie.

Víš, kde bys chtěl být za deset let?

Takhle daleko rozhodně neuvažuji. Může se stát tolik věcí, které plány překazí, a je zbytečné se kvůli tomu potom trápit. Já ani nevím, jak dlouho zůstanu v Americe, jednoduše ještě nemám dostatek informací, abych se mohl kvalifikovaně rozhodnout.