Nebojte se praštit do stolu a promluvit (Deník E15)

Sedím na poradě. Mluvím o všem, co mě posledního půl roku dráždilo, trápilo, co mi vadilo a kde jsem udělala chybu. Otevřenost s sebou přináší emoce – občas se mi třese hlas, v jednu chvíli se dokonce objeví slzy. Když po dvou hodinách končíme, v puse mám sucho a jsem vyčerpaná. Přesto se dokážu i usmát. Tolik se mi ulevilo. Proč se takhle porada neudála už před šesti měsíci?

Poučení bolí

K rozhodnutí, že přestanu problémy zametat pod koberec, budu o nich mluvit a začnu je konstruktivně řešit, mě přivedl psychoterapeut M. Scott Peck a jeho kniha Nevyšlapanou cestou. Jejím základním mottem je, že život je těžký, protože je těžké postavit se čelem ke všemu složitému, co nás obklopuje.

Autor se na problémy dívá z trochu jiného úhlu pohledu, než jak je běžně vnímáme. Nenaříká, nelamentuje, neodsuzuje, že přicházejí a že se dějí. Naopak píše, že problémy a především pak jejich řešení dávají smysl našemu životu, oddělují úspěch od neúspěchu a vytvářejí naši odvahu a moudrost.

Každé poučení bolí. Právě proto nemají moudří lidé z problémů hrůzu, ale naopak je vítají – ,,dokonce s bolestí, která je provází," říká M. Scott Peck. Protože většina lidí se bolesti bojí, snaží se problémům vyhnout. Odkládají je s nadějí, že jednoho dne se samy vyřeší nebo úplně zmizí. Snaží se na ně zapomenout. Předstírají, že neexistují.

Někteří z nás jsou schopni zajít ve snaze vyhnout se problémům a strastem neuvěřitelně daleko. Stále se vzdalují všemu, co je zjevně dobré a rozumné, jen aby našli pohodlný únik. Budují si důmyslné soustavy iluzí, v nichž pak žijí – ,,někdy s úplným vyloučením reálného světa."

Než téma rozebereme detailněji, je důležité uvědomit si, že spoustu problémů si vyrábí každý z nás sám – třeba tím, že nepřiznáme chyby, které jsme udělali, nebo že k závažným věcem přistupujeme laxně, čímž je zveličujeme a dovolujeme jim, aby přerostly hranici toho, co jsme ještě schopni zvládnout.

Kdy vzniká problém?

Problémy se objevují v momentě, kdy o věcech začneme mluvit ve smyslu, že náš život ovlivňují nepříjemným způsobem.

Je spousta těch, které je třeba řešit, aby dále nevadily nebo neubližovaly, ale je také velká řada takových, které přirozeným lidským vývojem, působením času a okolností mají jakousi ,samohojící’ schopnost. Není špatné občas nechat události běžet po své přirozené cestě, ale je třeba zasáhnout v případě, že se nám nebo někomu jinému jejich směr nebude líbit," říká psycholožka Petra Meisnerová. Je obtížné určit, jak konkrétně vypadá problém, který je potřeba vyřešit a kterého bude nutné se zbavit. Každý ho totiž bude vnímat jinak. Má se ale za to, že pokud na něco myslíme a mluvíme o tom ve smyslu, že ,,takhle to není v pořádku" nebo ,,takhle jsme to nechtěli", jde o počáteční projevy problému, které bychom neměli ignorovat. Problémy často unikají naší pozornosti, protože si je nepřipouštíme, snažíme se je vytěsnit. Teprve když se kupí a rostou, začínáme mít strach, že jejich vyřešení bude nad naše síly, a tak je dál vytěsňujeme.

Jsou jako sněhové koule, na které se neustále nabalují další a další vrstvy.

Zdroj: Deník E15