Koučujte sami sebe
Mohlo by se zdát, že každý druhý je dnes koučem a každý třetí se dnes nechává koučovat. Co dělat, když i vy služby kouče zvažujete, ale zaráží vás cena a nedovete si přesně představit, v jaké podobě se vám investice vrátí? Pomoci v úvahách se vám pokusí Jiří Suchý a Pavel Náhlovský, autoři knihy Životní koučování a sebekoučování.
Každý může koučovat sám sebe – do jisté míry
Pokud chcete vzít svůj život do vlastních rukou, můžete si přizvat na pomoc profesionálního kouče. Chcete-li jinou alternativu, můžete se pokusit koučovat sami sebe. Co to obnáší? Nic víc než začít se na sebe dívat očima nestranného, nezaujatého pozorovatele, který to s vámi myslí dobře a vede s vámi stálý dialog. A vy k němu máte důvěru a jste mu otevřeni. Nebráníte se, nic před ním netajíte, nemáte k němu odpor ani náklonnost, přijímáte a zvažujete každé jeho slovo.
Zavaleni životními problémy? A chcete z nich ven?
To je dost podobná situace jako být zasypán sněhovou lavinou. Nemůžete se ani hnout, špatně se vám dýchá a nemůžete volat o pomoc. Zmocňuje se vás střídavě zoufalství a střídavě mocná touha, aby přišli včas záchranáři s lavinovým psem a vyhrabali vás. Místo lavinového psa přichází životní kouč. Ten vás sice sám z laviny nevyhrabe, ale zato vás uklidní, povzbudí, „dá vám napít horkého čaje s rumem“, vyslechne vás a pak vás naviguje k tomu, abyste zahlédli kousek modré oblohy. A pomůže vám najít způsob, jak se k tomu modrému dostat. Jsou také lidé, kteří jsou sice zavaleni problémy, ale řešit je nechtějí. Chtějí jediné: aby je někdo utěšoval. Pokud si pozvou životního kouče, jsou na špatné adrese. Kouč by to měl rychle poznat. Potřebují utěšovatele nebo utěšovatelku. Někoho, kdo je polituje, bude bědovat s nimi, ale nebude je navádět k žádné změně. Tím jsme se dobrali ke klíčovému bodu sebekoučování – k připravenosti člověka začít měnit sám sebe a své chování. Bez toho se ze všeho stává jen mluvení o koučování a sebekoučování.
Člověk očima druhých lidí
Obecně se ví, že člověk udělá dobře, když se na sebe občas podívá očima druhých lidí. To je dobrá průprava pro sebekoučování. Může to být buď mentální operace podložená určitou představivostí a odstupem od sebe sama, nebo může jít o jednoduché dotazování: „Jak se ti jevím jako kamarád a co bych na svém chování mohl změnit?“ Je dobré kontaktovat několik lidí, kteří vás dobře znají a zároveň mají dost odvahy nalít vám čistého vína. Pak je ještě třetí možnost: dobře si všímat, jak na vás reagují lidé, s nimiž v průběhu dne přicházíte do kontaktu, co signalizují mimoslovně. Nejlepší variantou je kombinovat všechny tři možnosti.
Kouč jako zahradník
Práce kouče je podobně specifická profese jako profese učitele nebo zahradníka. Pěstovat na své zahrádce kytičky a udělat si skalku můžete i bez zahradníka, pokud máte dost trpělivosti, jistou zkušenost a znalost a jste připraveni se stále učit. S využitím zahradníka je to ale přece jen o něčem jiném. Když ovšem necháte veškerou práci na něm, není to už vaše zahrádka, ale jeho. A v tom je pak problém. Zkrátka a dobře, než si pozvete profesionálního kouče, je dobré, budete-li o životním koučování něco vědět a třeba v tom i začnete něco dělat.
Sebekoučování bez rizika
Kdy, za jakých okolností můžete úspěšně koučovat sami sebe? V úsilí o prevenci problémů, při řešení problémů méně závažných a méně vyhrocených, v úsilí o sebezlepšování. Všechny tři možnosti předpokládají, že nejprve získáte jisté povědomí o koučování.
Jaké přednosti naproti tomu nabízí profesionální kouč?
Rozšíří váš úhel pohledu na problémy a na celý váš život. Dá vám možnost využít jeho znalosti a zkušenosti. Pomůže vám zvládnout závažnější problémy. Bude vám asistovat při závažných životních rozhodnutích. Naučí vás umění sebezlepšování a sebekoučování.
Sebekouč a profikouč
Nejúčinnější je kombinace sebekoučování a využití profesionálního kouče. V takovém případě sebekoučování klienta zvyšuje podstatně účinnost celého procesu. A může to být z finančního hlediska nejlepší volba, u které je navíc nejmenší riziko závažných chyb. Člověk neznalý sebekoučování se zpravidla dívá na vše velmi zúženým pohledem, nechá se ovládnout svými momentálními emocemi a podlehne působení emocí druhých lidí. Snadno tak udělá závažnou chybu, se kterou pak musí žít. Takové chyby někdy ani nelze napravit. Člověk se pak snadno začne cítit jako oběť přejetá „automobilem života“. A octne se tam, kde rozhodně být nechtěl.
Ukázka z knihy Životní koučování a sebekoučování od Jiřího Suchého a Pavla Náhlovského.
