Fotograf F1 Vladimír Rys: Mít vlastní styl a svobodu je víc než peníze
Pilota ve formuli 1 Česko sice nemá, zato ve vysoce konkurenčním prostředí pracují hned dva fotografové. Jedním z nich je Vladimír Rys. Jak se daří člověku na volné noze v branži, do níž se denně tlačí desítky nových talentovaných lidí? A je to vůbec talent, na čem záleží, abyste uspěli?
↑ Fotograf Vladimír Rys (vlevo) se čtyřnásobným mistrem světa Sebastinem Vettelem.
Jobs.cz: Kolik žádostí dostáváte denně do mailu od lidí, kteří vám chtějí nosit objektivy, učit se a být aspoň na chvíli součástí formule 1?
Nikdy bych to nečekal, ale hodně. Většinou píší mladí fotografové z Německa, Anglie, ale také z USA a jiných zemí. Pokud můžu, snažím se pomoct aspoň dobrým tipem. Vždyť i já jsem byl kdysi na začátku kariéry.
Jobs.cz: Vy jste ale F1 původně fotit nechtěl, šéf vám tuto práci přidělil. To nezní zrovna jako recept z příručky na úspěšnou kariéru, kde se dnes všude píše „dělej, co miluješ“, „musíš obětovat všechno“ a tak podobně. Co stojí za vaším úspěchem? Nemůže v něm hrát roli právě i určitý odstup?
F1 jsem opravdu nikdy nesledoval a motorsport obecně mě moc nezajímal. První nabídku mého tehdy německého zaměstnavatele jsem odmítl, druhou o rok později už odmítnout nešlo. Lákalo mě spíš cestování než sport samotný, ale už při prvním závodě v Austrálii jsem pochopil, jak fotogenický tento sport dokáže být. Dodnes jsem vděčný svému nadřízenému, který poznal, že můj styl práce by mohl pasovat právě do F1. Dostal jsem se tehdy do uzavřené a velmi těžko přístupné společnosti fotografů, kteří jsou v téhle branži už roky, někteří desetiletí. Pamatuju si, jak mi tehdy jeden z nich řekl, že všechno už stejně bylo vyfoceno a nemá smysl se moc snažit. Pravda je, že jsem se nikdy moc nesnažil, nestudoval příručky, nehonil úspěch za každou cenu. Jediné, co jsem chtěl, bylo zachytit F1, jak ji vidím já a doufal jsem, že se to bude líbit.
Jobs.cz: Kolik váží fotografické vybavení, které s sebou vozíte?
Zhruba kolem čtyřiceti kilo. Takže si asi umíte představit, jak mě mají na letištích rádi.
↑ Při focení jezdců F1 zblízka se Vladimír Rys neobejde bez empatie — musí vycítit, co se zrovna hodí a co už je moc. Foto: www.vladimirrys.com
Jobs.cz: Co vyžaduje práce fotografa ve F1 kromě kvality fotek? Jak moc tam funguje networking, známosti, přetvářka či to, s kým jste si dal večer v baru drink?
Formule 1 je exkluzivní klub, kam je nesmírně těžké se dostat a ještě složitější se udržet. Vezměte si třeba, jak nákladné je pro fotografa na volné noze jen cestování na závody. Před dvaceti lety se většina závodů odehrávala v Evropě, sedli jste do auta a dojeli kamkoliv. Dnes jsou závody po celém světě a náklady tudíž strmě stouply. „Paddock people“, jak nás ve F1 nazývají, jsou stejný mix lidí jako v jakékoliv jiné firmě s tím rozdílem, že konkurence je několikanásobná, takže všechno je intenzivnější a ega nás všech procházejí denně několika náročnými testy. Závist a jiná negativa k tomu patří, s tím se ale musíte smířit, nikoliv chtít napravovat lidi a svět. Proto s kolegy říkáme, že kdo na tuhle branži „nemá koule“, nevydrží.
Jobs.cz: Fotíte nejen dění ve Formuli 1, ale jste rovněž dvorním fotografem pilotů stáje Red Bull. Jak těžké je vyjít s hvězdami, které vydělávají tisíce eur za minutu?
Třeba se Sebastianem Vettlem (čtyřnásobný mistr světa – pozn. red.) v garáži skoro nekomunikuji. Vadilo by mi to v práci a on to ví. Respektuji jeho privátní zónu a snažím se nebýt překážkou, přestože občas se k němu musím s objektivem dostat hodně blízko. Ani jeho ani jiné jezdce nenutím při práci pózovat. Snažím se vcítit do situace a tento pocit pak přenést do fotografie. Jezdce obecně beru jako normální kluky. Moc si jich vážím, vždyť denně dobrovolně riskují svůj život. Nikdy jsem z nich neměl strach nebo přehnaný respekt. Člověk musí být citlivý, vědět, jak je oslovit a jak se kolem nich pohybovat. To se ale dá naučit. Ještě se mi nestalo, aby mě jezdec musel odstrčit nebo mě verbálně atakovat jako jiné kolegy.
Jobs.cz: Jak moc člověka u této práce tlačí vědomí, že za ním stojí stovky dalších, kteří chtějí jeho džob? Funguje to jako pozitivní motivace, nebo spíš stresor?
O tom nesmíte přemýšlet. A já to nedělám. Jediné, na co myslím, je jak dostat to zatracené auto do úhlu a světla, které se mi líbí.
↑ Mít svůj rozpoznatelný rukopis — to podle Vladimíra Ryse žádná technologie nenahradí. Foto: www.vladimirrys.com
Jobs.cz: Začínal jste v Československém Sportu, dnešním Deníku Sport, přes časopis Hattrick jste se pak dostal k agentuře Getty Images, odkud jste odešel na volnou nohu. Dokážete si představit, že dnes znovu začínáte?
Věci se změnily, ale nechci říkat, že jsou složitější nebo jednodušší, protože platí obojí. Internet nám umožnil promovat sami sebe, prodávat svou práci, přímo i nepřímo oslovovat potenciální klienty z celého světa. Na druhou stranu, fotografie jsou dnes nabízeny tolika lidmi a v takovém množství, že obrovsky ztratily na ceně. Jediný klíč k úspěchu, který se nezmění s žádnou technologií, je podle mě poznat sám sebe a vytvořit si svůj vlastní rukopis, podle kterého všichni poznají, že tohle je vaše fotka, aniž by se museli podívat do popisku.
Jobs.cz: Jako freelancer jste zodpovědný sám za sebe, platíte si techniku, letenky, ubytování v místech závodů a spoustu dalšího. Nebylo by minimálně po finanční stránce výhodnější patřit pod některou z agentur?
Bylo by to každopádně jednodušší, ale výhodnější? Nevím. Díky práci na volné noze mám obrovskou kreativní svobodu a mohu se pohybovat po trati víceméně jak se mi zlíbí. Tato svoboda se nedá zaplatit penězi. Pokud pracujete pro agenturu, pracujete v týmu a musíte brát ohled i na kolegy, třeba abyste se neocitli všichni v jedné zatáčce, což se mi v minulosti stalo. Agentura nabízí komfort vybavení, zaplacených hotelů a letenek, ale ponechává si za to něco pro fotografa velmi cenného – copyright na fotku.
Jobs.cz: V Česku nemáme pilota formule 1, akreditovaní fotografové jste pouze dva. Proč? Nejsme snad dost dobří, za volantem ani objektivem?
Tahle odpověď by byla na několik stránek, ale zkusím být stručný. Jde hlavně o finanční možnosti, programy pro mladé talenty a sponzory, kteří jsou ochotni do nich investovat. Český trh je velice malý a finančně bohužel zdaleka ne tak silný jako německý nebo britský. Přesto má Česko zastoupení aspoň v Moto GP, což považuji za velmi dobrý výsledek. Fotografové jsme ve formuli 1 dva z Česka mezi padesáti akreditovanými z celého světa. To si myslím, že pro tak malou zemi není vůbec špatný výsledek.
Jana LeBlanc, spolupracovnice Jobs.cz
