Alternativní úvazky před dvěma lety a dnes

Zkrácený úvazek, flexibilní pracovní doba, práce z domova nebo s částečným docházením do zaměstnání, stlačený pracovní týden, sdílené pracovní místo… všechna tato pracovní nastavení lze shrnout pod alternativní pracovní úvazky. Nejčastěji jich v současné době využívají rodiče – zejména matky – na rodičovské dovolené a po ní, zaměstnanci pečující o závislé osoby, studenti a lidé se zdravotním hendikepem.

Ovšem nejen oni mohou být „uživateli“ nestandardních pracovních úvazků. Podobně jako v zahraničí, kde jsou rozšířeny výrazněji než v ČR (průměr zemí Evropské unie se v případě zkrácených úvazků pohybuje kolem 22 %, zatímco v ČR takto pracuje asi 5 % ekonomicky aktivních osob), mohou být volbou pro mnohem širší skupinu zaměstnanců a zaměstnankyň.

Průzkumy ČSRLZ zaměřené na postoje a potřeby alternativních skupin zaměstnanců a zaměstnavatelů v ČR z hlediska možností a zájmu vytvářet flexibilní pracovní úvazky probíhaly ve dvou vlnách: na přelomu let 2007-2008 a na začátku roku 2010. Prvního z nich se zúčastnilo 105 zaměstnavatelů a 390 jednotlivců, zejména žen různého věku, vzdělání a kariérních plánů. Cílem druhého (v roce 2010) bylo porovnat současnou situaci se stavem v této oblasti v roce 2008. Tentokrát bylo sebráno 150 odpovědí ze strany zaměstnavatelů a 100 odpovědí jednotlivců, převážně žen.

Co na to zaměstnavatelé?
Průzkumů v obou vlnách se zúčastnily společnosti všech velikostí: mikropodniky, malé a střední podniky, velké firmy i nadnárodní korporace s českým zastoupením s tím, že převážná část z nich patřila do skupiny s 500 až 3000 zaměstnanci. Působily ve všech regionech a v celé škále odvětví: výrobě, bankovnictví, IT, telekomunikacích, energetice, farmacii, reklamě, ale i vzdělávání, poradenství a službách. Společnosti s menším počtem zaměstnanců byly téměř výhradně z oblasti poskytování HR služeb (konzultantské a vzdělávací služby, poradenství).

Nejčastějším typem úvazku, které tyto společnosti nabízejí, jsou práce na dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce (DPP a DPČ), dále zkrácené úvazky a flexibilní pracovní doba. Management všech úrovní nejvíce využívá flexibilní pracovní doby. Ostatní profese (ve výrobě a administrativě) zase nejčastěji pracují na dohody (DPP a DPČ) a zkrácené úvazky.

54 % zaměstnavatelů dotázaných v prvním průzkumu na přelomu let 2007 a 2008 zaměstnávalo matky nebo otce na rodičovské dovolené a 64 % z nich osoby se sníženou pracovní schopností. Matky a otcové na rodičovské dovolené byli ve většině zaměstnáni v administrativě, a dále ve stejné míře ve výrobě nebo směnném provozu a na pozici nižšího managementu. Malé procento rodičů na rodičovské dovolené pracuje na pozici středního a vyššího managementu.

Na otázku, zda společnosti chtějí rozšířit v roce 2008 počet alternativních úvazků, reagovalo 54 % kladně. Následoval ovšem rychlý nástup hospodářské krize, který rozvoj alternativních pracovních úvazků zpomalil, v celé řadě firem až zmrazil. V mnoha společnostech navíc byly v průběhu let 2008-2009 alternativní (zejména zkrácené) úvazky reakcí na nižší poptávku po službách a produktech namísto propouštění.

Co chtějí zaměstnankyně?
Největší zájem projevily dotazované o úvazek zkrácený na polovinu (34 %). Následoval zájem o zkrácený (poloviční až tříčtvrteční) úvazek v podobě práce z domova s využitím internetu nebo telefonu (32 %), flexibilní úvazek (25 %), a sdílené pracovní místo (9 %). Dobu, po níž by chtěly pracovat na alternativní úvazek, většina omezila dvěma až čtyřmi lety (30 %), 1-2 roky by v alternativním pracovním režimu chtělo pracovat 27 % žen, do 1 roku pak 16 %.

Ostatní by zvažovaly stálé využívání alternativních úvazků s tím, že 73 % žen by se výhledově chtělo vrátit k práci na celý úvazek. O dva roky později – v průzkumu ze začátku roku 2010 – byl už zájem o návrat na plný úvazek po jisté době o něco nižší (64 %). Co se týká úrovně zařazení, dotazované osoby volily administrativu (24 %), nižší management (21 %) a střední management (33 %).

Zájem o práci na alternativní úvazek v prvním průzkumu vyjádřilo 98 % ze všech odpovídajících. Dotazník v roce 2007-2008 vyplnilo 390 žen: nejvíce zastoupeny (44%) byly ženy od 31 do 40 let, dále od 20 do 30 let (25 %) a od 41 do 50 let (20 %). Většina měla středoškolské vzdělání (65 %), 32 % vysokoškolské. 44 % z osloveného vzorku bylo v době průzkumu na mateřské nebo rodičovské dovolené, 27 % pracovalo na celý úvazek, 17 % na částečný. 64 % žen bylo ochotno do zaměstnání dojíždět. Působily v administrativě (30 %), nižším (25 %) a středním (27 %) managementu; ostatní pak ve výrobě, obchodu, směnném provozu či naopak ve vyšším managementu.

V roce 2010 na průzkum reagovalo 100 osob, zejména žen. Z pohledu věku v této skupině převažovaly ženy ve věku od 20 do 40 let (68 %), vzdělanostně byly vyrovnané skupiny středoškolaček a vysokoškolaček, a zastoupení v různých úrovních řízení odpovídalo rozložení v předchozím průzkumu.

Změny v roce 2010
80 % zaměstnavatelů, kteří reagovali na průzkum, nabízí svým zaměstnancům alternativní úvazky. Toto číslo je poměrně vysoké proto, že ve skupině alternativních úvazků jsou zařazeny vedle různých zkrácených úvazků také flexibilní začátek a konec pracovní doby či DPP a DPČ.

Největší počet zaměstnanců využívá flexibilní pracovní dobu, která je ve firmách nejvíce nabízena pozicím ve středním managementu a administrativě. Následuje vyšší management, na posledním místě výroba nebo směnný provoz. Z dat rovněž vyplývá, že práce z domova na plný úvazek není často využívanou variantou a je převážně nabízena jen na pozicích středního a vyššího managementu.

Oproti tomu bývá práce z domova na nižší než plný úvazek umožněna především administrativním pracovníkům. Administrativní pozice dominují také u zkrácených úvazků, práce formou DPP a DPČ, stlačeného pracovního týdne a sdílení pracovního místa, nejsou ovšem výrazně využívány.
   
Na otázku, zda mají zaměstnavatelé zájem do budoucna rozšířit počet flexibilních pracovních úvazků, odpovědělo kladně 68 % respondentů. Potvrzuje se tak hypotéza, že zaměstnavatelé budou nabídku alternativních pracovních úvazků rozšiřovat, což lze vnímat jako pozitivní fakt vzhledem k ekonomické krizi.

Zdroj: ČSRLZ a projekt Alternativa