Přijímací řízení na naprostou většinu oborů v ČR má podobu testů s uzavřenými odpověďmi (uchazeč volí správnou odpověď z nabídnutých možností). V poslední době lze pozorovat určitý odklon od „oborových“ testů, které zjišťují znalosti daného oboru ve prospěch testů studijních předpokladů – Národní srovnávací zkoušky a testy OSP (obecných studijních předpokladů) či TSP Masarykovy univerzity v Brně. Stejný test tak absolvují uchazeči mnoha různých oborů. Testy z předchozích let bývají k dispozici zdarma ke stažení (TSP MU) nebo je možné je zakoupit (v případě testů OSP Scio).

Naprostá většina uchazečů používá při přípravě dříve použité testy. Otázka zní, zda zvolený způsob práce s testy přinese uchazeči skutečně maximum.

Následující tipy a doporučení se týkají především testů OSP Scio a TSP MU, nicméně v rozumné míře se dají použít v případě jakýchkoliv testů.

Každý test je vhodné řešit několikrát 

1. Řešení testu (za podmínek, které se co nejvíce podobají zkouškové situaci)
2. Vyhodnocení – zjistíte, které úlohy jste měli dobře, které ne, určíte si celkové skóre a pokud jsou k dispozici percentilové tabulky, podívejte se na svůj orientační percentil.
3. Analýza našeho řešení – detailně promyslíme řešení každé úlohy, rozebereme náš přístup k řešení daného testu

Po přiměřené čase – zmiňovaném týdnu až dvou – se opět vrátíme k bodu 1.

Analýza našeho řešení je časově nejnáročnější záležitostí celého procesu a také částínejdůležitější. Právě z této analýzy si můžeme odnést největší množství poznatků a podnětů pro další práci.

Řada uchazečů namítá, že opakované řešení stejného testu nemá příliš velký význam (člověk si řešení už pamatuje) – opak je však pravdou. Díky opakování si zafixujeme konkrétní postupy řešení, úlohy si „osaháme“ a budeme mít příležitost si lépe uvědomit souvislosti a zapřemýšlet o alternativních způsobech řešení.

Při analýze se zabýváme postupně všemi úlohami – jak těmi, které jsme vyřešili chybně nebo jsme je neřešili vůbec, ale i těmi, které jsme měli správně. Můžeme při tom například odhalit, že některá z našich správně vyřešených úloh se dala řešit jiným postupem a výrazně rychleji, nebo že některou z úloh jsme se neměli zabývat – místo jedné, byť správně vyřešené úlohy jsme se měli raději zabývat několika jinými úlohami, na které nám třeba nezbyl čas.

• Předsudky týkající se náročnosti studia: „Ekonomka je nejtěžší gympl v Praze“, „Na fildu je těžký se dostat, ale kdo se tam dostane, tak už to dodělá.“, „Na strojárnu vemou každýho, ale hned v prváku ho vyhodí“ – tyto předsudky přežívají dosti dlouho a s realitou nemusí mít nic společného. Např. v případě VŠE je řada oborů, jejichž studium je dosti náročné (např. na Fakultě informatiky a statistiky), na řadu oborů na FF přijímají uchazeče průměrné a nezanedbatelné procento po pár letech neúspěšně končí, …

• Předsudky týkající se uplatnění: „…s etnologií nebo religionistikou se člověk neuživí. Technické obory nemají problémy s uplatněním…“ Tyto názory nevycházejí obvykle z analýzy pracovního trhu (ty ostatně říkají něco jiného), ale spíše z jakýchsi pocitů, případně nereprezentativních zkušeností.

• Špatná interpretace žebříčků a statistik: to, že na některou fakultu přijmou 20 procent uchazečů vůbec nemusí znamenat, že je na ni snazší se dostat než na jinou fakultu.

• Špatný nebo žádný plán přípravy: mnozí studenti sice věnují přípravě dostatek času, ale tento čas využívají neefektivně – soutředí se na jiné partie látky a jiné dovednosti, než by bylo zapotřebí. Věnují hodně času okrajovým tématům, a na podstatné jim čas nezbyde. Pokud u přijímaček neuspějí, často prohlašují, že víc se učit nemohli a hledají problém jinde, než ve skutečnosti je (spočívá ve správném stanovení priorit a témat, kterým je zapotřebí se věnovat dříve a hlouběji, stanovení správného poměru mezi učením se a procvičováním atp.).

• Nekritické přijímání reklamy, např. vzdělávacích agentur: řada studentů nepřemýšlí nad tím, když vzdělávací agentura prohlašuje, že „95 procent absolventů kurzů se dostalo na VŠ“ – přihlásí se na kurz a očekávají, že účast na kurzu téměř zajistí přijetí. Tato čísla jsou ovšem často šikovným marketingovým trikem a u absolventů kurzů vyvolávají pocit, že pro přijetí stačí jen „vychodit“ kurz…

• Neefektivní proces práce s testy: „…nejde o to vyřešit co nejvíc testů, ale odnést si z domácího procvičování maximum“ – jak toho dosáhnout? Správným procesem práce s testy. Je to jako ve sportu – i v testech jde o body a vteřiny. Je tedy zapotřebí správný trénink!

Tato část se vztahuje zejména k numerickému, analytickému a symbolické myšlení v TSP MU, v případě testů OSP Scio se vztahuje k analytickému a kvantitativnímu oddílu a také oddílům rozšířené verze. V přiměřené míře se dá aplikovat i na ostatní (sub)testy. Má daná úloha jiné, rychlejší či jednodušší řešení? Nedalo se využít informací obsažených např. v nabízených odpovědích?

Zodpovíte-li si tyto otázky u jednotlivých úloh, brzy zjistíte, že se v testech orientujete výrazně lépe než dřív a že jste schopni lépe zvolit další směr přípravy.

 

Zdroj: Kurzy Fido