Vědí, že jen neustálé objevování nového je učí a posouvá kupředu. Věčná touha něco zlepšovat je jejich motorem. Cítí, že když se spokojí s tím, co je, ustrnou.
Vědí, že tu jsou i pro ostatní a že právě díky nim mohou dosahovat svých cílů. Dokážou rozpoznat, koho je třeba pevně řídit, koho jen vést, koho pouze podporovat a komu dát úplnou volnost. Umí z každého dostat to nejlepší. Svými činy a chováním jsou vzory, které ostatní přirozeně následují.
Zatnutá pěst, oslavné zařvání či vítězný rituál nakopávají k další práci a úspěchům. Nejen je, ale i ostatní. Úspěšní totiž přitahují. Slaví často, ale krátce. V nejlepším umí přestat a už se soustředí na další metu.
Nehrají si na „kdyby” a „co kdyby”. Vědí, že v podmínkách a s informacemi, které měli, učinili nejlepší možné rozhodnutí. Pokud se časem ukáže jako chybné, uznají to, nezhroutí se, poučí se, reagují a především hledí vpřed.
Neprahnou po vítězství v každé jednotlivé „bitvě”. Neplýtvají časem ani energií v nepodstatných šarvátkách. Vědí totiž, že vítězství v důležitých jednáních a sporech pak dosáhnou snáz.
Nebojí se mít kolem sebe lepší lidi, než jsou oni sami. Touží mít kolegy, kteří je v některých schopnostech převyšují. Vědí, že čím lepší mají tým, tím lepších výsledků dosáhnou.
Nebojí se riskovat, ale zcela zbytečným rizikům se vyhýbají. Hledí za horizont, rizika vyhlížejí. Neváhají kvůli nim upravit strategii a pokud je to nutné, klidně z věci vycouvají. Nejsou totiž hrdinové, jsou válečníci.
Pochybnosti, ironické úsměšky druhých nebo dílčí neúspěchy je ani v nejmenším nezastaví. Věří svým schopnostem a nechybí jim odhodlání dovést vše do úspěšného konce.
