Článků na toto téma jste už jistě několik četli, idealistické myšlenky však málokdy uvedli do praxe. Naše spolupracovnice Jana Benešovská vyrazila na tříhodinovou přednášku, kde idealismus z powerpointových prezentací nahradily realita, papír, tužka a kde jí na rovinu řekli, že šéfové – bohužel – opravdu nebývají nejoblíbenější, kdyby se na hlavu stavěli.
Šéfe, jen tam prosím doplň…
Když se v prvních pár minutách semináře zamýšlíme nad tím, jaký by měl být správný šéf a co by měl dělat, výčet přídavných jmen a sloves se lektorovi Pavlu Rancovi z Business Success ani nevejde na flipchart. Všechny se přitom dají shrnout do jedné zapamatovatelné definice: šéf je někdo, kdo dostává ÚPLNĚ vykonané úkoly. Že je to banalita? Tak si vzpomeňte, kolikrát za den vám na stole přistane úkol se slovy, že je to „skoro hotové, jenom tam šéfe prosím doplň…“
Vyberte si ty správné lidi
Když máte podřízených dvacet a víc, nemůžete se divit, že z kanceláře odcházíte poslední, pracujete i o víkendech a pořád není hotovo. Nebude nikdy. Správný vedoucí si však na své podřízené nikdy nestěžuje, protože jejich polovičaté odevzdávání úkolů ukazuje spíš na jeho neschopnost správně si zvolit, vést a řídit. Pavel Ranc tvrdí, že problémům můžete předejít už ve chvíli, kdy máte možnost – tedy pokud ji máte – si lidi vybrat. „Nejjednodušší rada, jak poznat schopného zaměstnance, je nechat jej udělat, co píše v životopise. Uvádí, že umí excel a vy potřebujete člověka, který bravurně ovládá tabulky? Nechte ho na pohovoru jednu zpracovat,“ doporučuje školitel.
» Podívejte se na nabídky práce
Jak stihnout rodinnou večeři
Dobrý podřízený přitom není jenom ten, který vám za deset minut předvede excelovské mistrovství. Může to být i člověk, který úkol zvládne hůř a požádá o pomoc. Na vás coby šéfovi potom je rozhodnout se, jestli mu pomocnou ruku bude stačit podat jednou nebo to budete muset dělat opakovaně. Pomoci může intuice a zdravý selský rozum. „Když šéf někomu svěří post, věří, že ho zvládne. Když ho nezvládne, musí odejít, a to buď na jinou pozici, nebo úplně,“ dodává Pavel Ranc s tím, že většina šéfů dostává práci hotovou pouze částečně. Kdo to dokáže změnit, má zaděláno, že mu v práci bude dobře a taky že denně bez problémů stihne rodinnou večeři.
Pozor na falešné sociální cítění
Kolik znáte vedoucích, kteří roky tolerujících neschopné podřízené? „Marušku přece nemůžu vyhodit, teď se rozvedla a má dvě děti…,“ říkáte možná také a kopete si tím hrob. Sociální cítění je důležité, mnoho šéfů si ho však plete s falešným sociálním cítěním, kvůli kterému trpí Maruška, on i celá skupina. Falešné cítění se projevuje hlavně opakovaným dáváním šancí tam, kde už žádné být dány neměly. Je žádoucí být coby šéf milý, nicméně je také žádoucí držet opratě pevně v rukou. To si sice protiřečí, ale jen na první poslech. Dosáhnout se toho podle Pavla Rance dá jednoznačností. Tedy, že nastavíte-li ve firmě nějaká pravidla, jako je například přípustné oblečení nebo pravidelné příchody na pracoviště, budete první, kdo je striktně dodržuje a budete je také bez výjimek vyžadovat od svých podřízených.
Šéfové nebývají milováni
Zkrátka a dobře a velmi lidově: čtyřicet je čtyřicet, a když ze čtyřiceti jednou uděláte devětatřicet, uděláte to podruhé, potřetí. Počtvrté už to bude jenom třicet a tým se vám za chvíli rozsype pod rukama. A jsou to podle Pavla Rance právě vlastní kompromisy, co nás v šéfovských pozicích nejvíc štve na nás samotných. Šéf podle lektora musí být připraven čelit tlaku. Když ho nezvládne, většinou protože nechce a raději si přeje být v kolektivu oblíbený. „Šéf má nárok být respektován, málokdy je však milován. S tím je nutné se smířit,“ dodává Pavel Ranc.
Co dáš, to dostaneš!
Třetí zásada šéfa „Co dáš, to dostaneš!“ odkazuje na zodpovědnost. Jak konkrétně? Všimněte si hlavně pořadí, v jakém jsou věty uvedeny, totiž že vaše zodpovědnost předchází výkonu, který vám zaměstnanec odevzdá. „Toto pravidlo není o zaměstnancích, ale o vás. Co můžete změnit, aby výsledek, který k vám přichází, byl jiný – lepší?“ ptá se Pavel Ranc. Těžko bude fungovat tým, kde neumíte dávat a dařit se nebude ani tomu, kde někteří lidé budou brát víc, než dávají zpátky. A tím nutně nemyslíme jen peníze. Jedním z nejčastějších témat diskuzí vedoucích na přednáškách Business Success jsou otázky na to, jak ve firmě udržovat emoce, loajalitu, morální hodnoty, přátelství, zkrátka jak mezi grafy a čísly nezapomenout na to vůbec nejdůležitější, totiž lidskost. Pavel Ranc na to má jednoduchou a inspirativní teorii: všechny tyto faktory budou přítomny, když se ve firmě naplno produkuje. Jinými slovy, zaměstnanci především musí něco hodnotného tvořit, aby pod vaším vedením byli spokojení a motivovaní.
Dostatek úkolů, žádná nuda
Zaměstnáte-li sekretářku, která zvedne dva telefony denně, těžko se divit, že bude otrávená, vy nebudete stíhat a všechno bude tak nějak v rozkladu. Mezilidský respekt, morálka, přátelské vztahy a dobrá nálada je tam, kde se něco děje. V době, kdy produkce klesá, v řadě firem například během letních prázdnin, musíte coby správný šéf produkci pro lidi vytvořit a zapojit je do ní. Protože jedině když to uděláte, zaměstnanci si dobře vydělají, bude je to u vás bavit a nebudou mít důvod odcházet jinam. A o to se přece všichni šéfové snaží, nebo ne?
» Podívejte se na nabídky práce
Jana Benešovská
