Google není všemocný. Jak trénovat svoji paměť?

Ošklivý parazit přišel před obchodní dům, tam uviděl vitamin C a kantora, který drbal Hynka pod bradou. Třeba takto na první pohled „šíleně“ může vypadat paměťová cesta, díky které si lidský mozek zapamatuje zdánlivě nezáživné věci. Jakub Pok, vystudovaný právník, se tréninkem paměti zabývá přes 15 let. „Momentálně se učím zpaměti všech 3082 paragrafů nového občanského zákoníku,“ říká zakladatel originální Školy paměti.

» 3 minuty čtení «

Kolik bylo nejstaršímu člověku, který přišel na váš kurz?

Byla to 92letá paní, Miluška, úžasně vitální dáma. Navštěvovala různé semináře a univerzitu třetího věku. Někdy na náš kurz přijdou lidé, kterým bylo padesát a myslí si, že se jim zhoršila paměť. To ale není pravda, jen ji nejsou zvyklí trénovat. Říkám jim: padesát let? To jste mladej člověk.

Jak učíte trénovat paměť?

Na začátku kurzu po lidech nechci nic jiného, než aby se tak trochu vrátili do dětských let a rozhýbali obrazotvornost, která je velmi důležitá. Například, aby spojili slova kabel a velbloud. Schválně – co napadá vás?

IMG_8275

↑ Jakub Pok: Lidé neradi neopakují a pak se věci učí zbytečně pořád dokola.

Kabel a velbloud?

Hlavně nad tím moc nepřemýšlejte. Řekněte první blbost, co vás napadne.

Tak třeba velbloud, kterého někdo vede za udidlo, tedy za nějaký kabel.

Jasně. Klidně bych zapojil ještě o něco více fantazii. Můžu si například představit, jak po poušti kráčí velbloud a kolem krku má omotaný kabel, ze kterého všude okolo srší jiskry. Čím více absurdity, legrace a emocí v příběhu máme, tím snáze se k němu naše paměť vrací.  Chce to možná zpočátku menší trénink, ale kdo zvládne vymyslet spojení mezi velbloudem a kabelem, zvládne vymyslet i různé spojení a paměťové cesty. Ty se hodí, když si chcete zapamatovat něčí telefonní číslo nebo svůj program na celý den. Představte si, že potřebujete zajít na finanční úřad, na kosmetiku a večer napsat článek. Tahle šála (ukazuje na svou modrou šálu hozenou přes židli v kavárně) bude finanční úřad. Úplně vidím, jak z ní prýští zlaté mince. Váš tablet představuje kosmetický salon. Vidím, jak na něj někdo patlá krém. A v téhle konvičce s čajem si představím, jak uvnitř plave srolovaný papír s hotovým článkem… Kdo o téhle technice nikdy neslyšel a nezkusil si ji, musí si říct: ten člověk je blázen!

Jakub_Pok_AKV-5

↑ Jakub Pok začal svou paměť trénovat před 15 lety pomocí karet.

Kolik takových paměťových cest lze udržet v hlavě?

Je to neomezené. Já mám vytvořené paměťové cesty na 10.000 paměťových bodů a pořád mi přibývají další. Zrovna teď se učím celý nový občanský zákoník, který má 3082 paragrafů. To už je poměrně dost. Mám ta slova nějak asociovaná, takže se vždy odeberu na příslušnou paměťovou cestu. Mentální obraz totiž zůstává v hlavě mnohem déle. Biflování dokola, to jsou jen slova, která naši paměť nudí, proto si je nechce zapamatovat.

Dejte ještě nějaký příklad paměťové cesty.

Na kurz přišla studentka biologie, že se učí na zkoušku a v jedné otázce má střevního parazita, který se jmenuje vrtejš velký, latinsky Macracanthorhynchus. Slečna říkala, že se to předchozí den učila půl hodiny a není schopná si to zapamatovat. Řekl jsem jí: zkuste si představit, jak nějaký hnusný parazit nakráčí před dva obchodní domy Makro, tedy Macra, před nimiž stojí kantor a šimrá pod bradou Hynka. Vejdou dovnitř, tam ze stropu visí vitamin C a v rohu upalují Jana Husa. Zní to šíleně, ale když člověk zavře oči a projde si tento mentální obraz krok za krokem, funguje to. Zkuste si to sama: zavřít oči a: macra-canthor-hyn-c-hus. Ty příběhy po čase odcházejí a v hlavě zůstane jen dané slovo.

„Biflovací“ zkoušky, to zná asi každý vysokoškolák. Jaké chyby studenti při učení dělají?

Velkou chybou je učit se strašně dlouho. Lidé začnou číst, čtou půl hodiny, tři čtvrtě hodiny a čtou dál a dál. Jenže porozumění textu a pamatování jsou dvě odlišné věci. Optimální doba učení by neměla překročit 20 až 50 minut. Pak je dobré mít krátkou přestávku a dát alespoň jedno opakování – stačí projet klíčové body nebo vytvořené paměťové cesty. První opakování by mělo přijít do deseti minut. Lidé to ale nedělají. Říkají: nemám čas opakovat, musím jet dál! A to je právě ta chyba, místo, aby na závěr udělali jen krátké opakování, většinu informací se učí znovu.

Tak to přesně znám. Jak jste se k trénování paměti vlastně dostal?

Před 15 lety jsem byl v Německu na takovém pobytu a dostal jsem se na kurz paměťových technik. Pán si vzal 52 kanastových karet, zamíchal je a zapamatoval si je přesně v pořadí, jak šly za sebou. Říkal jsem si, že to není možné, že v tom musí být nějaký trik. Jenže nebyl – jen používal paměťové techniky. Začal jsem se o ně také zajímat. Nejprve jsem to zkoušel s kartami, ale pak mě začalo zajímat hlavně praktické použití při studiu, například na slovíčka nebo paragrafy. Díky paměťovým technikám a správnému opakování jsem vystudoval dvě vysoké školy a naučil se jazyky.

shutterstock_118623172

↑ Lidská paměť dokáže úžasné věci, ale bez tréninku to nejde.

Dají se paměťové cesty využít i při hledání práce?

Určitě, člověk, který práci hledá, na sobě může krásně pracovat. Může si uložit do paměti informace o firmě nebo co bude říkat na pohovoru, Pak tam nebude sedět deprimovaný s tím, že má „okno“, ale dokáže spatra říct, kde pracoval, jaké měl výsledky a ohromit znalostí o firmě. Může si také každý den uložit do paměti 50 anglických slovíček a frází. Trénuje tak mozek a ještě si v mezidobí zlepší jazykovou vybavenost.

Vytrénovaná paměť se asi bude hodit i v práci, v každodenním životě.

Žádná doba není tak rychlá, jako ta dnešní a musíme se naučit informace zpracovávat. Potřebujeme si uložit jména, obličeje, přístupová hesla, různé kódy. Ne všechno se dá najít na Googlu. Můžete si to napsat na papírek, ale co když ho pak nebudete moct najít? Člověk, který má svůj týdenní plán v hlavě, je mnohem strukturovanější. Lidé říkají, že se asi po třech týdnech, kdy paměť trénují, cítí bystřejší a také mnohem sebevědomější. Dokáží prezentovat, lépe se jim učí cizí jazyky.

Dobře, díky za rozhovor.

Já také. Mimochodem, jak byl ten vrtejš?

Macracanthorhynchus.

To už nezapomenete.

Jana Kutarňová

Další články k tématu

Pozitivní sobectví prospěje vám i vašemu okolí

Řekli byste o sobě na pohovoru, že jste sobečtí? A když už ano, označili byste své sobectví za silnou, nebo slabou stránku? Když o někom řekneme, že myslí hlavně na sebe, zpravidla to nemíníme jako pochvalu. Přestaňte na sobce nadávat a podívejte se, co se od nich můžete naučit. Pomůže vám i Michaela Dombrovská, propagátorka … číst více

Infografika: 3 zásadní otázky, než svoláte meeting

Pro více než polovinu lidí jsou porady jen synonymem pro ztrátu času. Menší část lidí meetingy vyloženě nesnáší a snaží se jim vyhnout. Podle čeho určit, zda je setkání v zasedačce opravdu nutné a neprohlubovat zbytečně frustraci lidí z promarněného času?  » 3 minuty čtení « Otázka číslo 1: Máte v plánu hodit dosavadní práci do … číst více

Petr Ludwig: Workoholici jsou prokrastinátoři odpočinku

Petr Ludwig udělal kariéru díky prokrastinaci. Už 10 let se zajímá o to, proč lidé chorobně odkládají své povinnosti a učí je, jak se tohoto zlozvyku zbavit. Třeba na hromadných kurzech ve stylu anonymních prokrastinátorů. „Snažím se nejvíce času věnovat lidem, protože jsou to právě příběhy a změny konkrétních lidí, které mě dobíjí,“ říká Petr … číst více

Slavní lidé s příšerným životopisem. A kam to dotáhli

Následujících pět příběhů dokazuje, že i za příšerným CV se může skrývat velký talent. A že někdy chvilku trvá, než se životní úspěch dostaví. 1. Bosý podivín Na technologickou pozici se k vám hlásí bosý podivín, který se už hezkých pár dní nemyl (jak se dá usoudit podle čichu). Vysoké školy nechal hned v prvním … číst více