Brežněve vrať se!

Nedávné studie uváděly, že nostalgie po dobrých sovětských časech v Rusku odeznívá a mladí lidé na ni nereagují. Dva týdny jsem pobýval na Ukrajině, v Moskvě a v Povolží. Obávám se, že to tak docela není pravda.

Tak třeba na Oxford Business & Economy Conference v roce 2009 se popisoval segment Tradicionalistů, (16 %, v Moskvě 20 %), což jsou především důchodci s nízkými příjmy, kteří preferují z nostalgie obchody v sovětském stylu, kde kupují levné a podřadné zboží. Připommíná to český segment „nostalgických komunistů“ segmentace TNS Aisa.

Nepochybuji, že tento segment existuje. Nicméně z rozhovorů s lidmi, i v obchodní síti jsem viděl, že těch, kdo vzpomínají na „zlatou dobu za Brežněva“ je více. Ano, negativní vzpomínky se z  mysli vytrácejí, i u nás. Ovšem skutečnost, že tam vzpomínají na dobu hojnosti a kvality, to mne už udivilo, protože to v ČR není.

Potravinové zásobování v SSSR mělo tři hlavní kanály: a) obchody, většinou dost prázdné (pamatuji týden v Minsku, kde kromě čaje a bonbónů nebyl anio kousek salámu ani maso, ani ryba, zato všude hromady rumu Havana Klu za 2 rubly (20 Kč) Asi Fidel Castro zaplatil nějaké dodávky zbožím, b) venkovní trhy (kde se draho sehnalo skoro cokoli), c) distribuci přes podnikové kantýny, kde lidé měli možnost se levně (ne moc dobře) najíst, a navíc si i koupit potraviny domů.

Nostalgie po 60. letech jako módní vlna proběhla i u nás, od filmu (Rebelové), oblečení, využila ji i Kofola, ale nebyla spojena s politickými aspekty té doby a už vůbec ne s jejich adorací. Koncept restaurací Lokál u nás sice také připomíná dobu minulou (sedmdesátá léta s pečivem v plastikových košíčcích, polévka z ocelového koflíku nalévaná před hostem a podobně), ale že by zde zákazníky vítal portrét Gustava Husáka, to jsem si nevšiml. A otevřít obchod s názvem Socialistická pětiletka, do toho by asi investoval málokdo.

V Rusku je to jinak. Je zde poměrně nový obchodní řetězec „Produkty- socializm“, kde je důraz kladen na poctivost, kvalitu „jako za našich rodičů“, na to, že potraviny „jako za socialismu“ jsou přírodní, chemicky neupravované. Zčásti to připomíná trend farmářských trhů u nás, ale opět – nikoli vzpomínkou na zlaté časy. V tom obchodě ale určitě nenakupovali jen důchodci nostalgici, byli tam i mladí a na tamní podmínky dobře oblečení lidé.

V centru Moskvy je kavárna SSSR (po zdech dobová hesla typu „Sovětská žena umí číst i psát.“), nebo klub Žiguli (to byl jednak automobil, běžný i v ČR, ale také v Rusku populární pivo). Na dveřích je velká fotka Brežněva, jak pije pivo s členy ÚV KSSS, klub je plný mladých, kteří tančí na dobové hity Ally Pugačevy. Panák rumu stojí kolem 40 EUR, nic pro chudé důchodce a i někteří hosté jsou stylově oděni. Jak řekl Maxim Popov, šéf klubu, „socialismus je cool a máme narváno.“

Prostě spojení socialismus = kvalita se v Rusku prosazuje a neoslovuje jen nostalgické pamětníky.

Váš hlas je odesílán...

Hodnocení: 4.3 z 5. Počet hlasů: 19. Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.