Má přes čtvrt století praxe jako profesionál/manažer v informatice, v různých podnicích, soukromých i veřejných, dodavatelských i odběratelských, malých i velkých... více >>
Nechci tentokrát psát příliš mnoho, raději napíšu příliš málo, a nechám doplnění na diskutujících.
Statistika popisuje dva zásadní druhy chyb, pod typologickými názvy I a II, Alfa a Beta, a to při posuzování nulové hypotézy, tj výchozí teze, že dva jevy spolu nesouvisejí. Chyba typu I/Alfa aneb „False Positive“ je úsudek, že nějaká souvislost existuje, když ve skutečnosti žádná neexistuje. Chyba typu II/Beta aneb „False Negative“ pak vyjadřuje závěr, že souvislost neexistuje, když de facto existuje. Pamatuje se to tak, že v písmenu P je jedna svislá čára, v N jsou dvě.
Omyl typu Alfa bychom mohli nazvat přílišnou důvěřivostí, omyl typu Beta přílišnou nedůvěřivostí. Jedním extrémem omylu je zbrklá horlivost, druhým zpátečnická neúčast.
Příkladů těchto typů omylů je kolem habaděj. V aktuálním kontextu bych zmínil omyl zaměstnavatele, který zaměstná koho by neměl (Alfa), nebo nezaměstná, koho by měl (Beta).
Existuje ještě úvaha o omylu typu Gamma, tj že někdo v důsledku v rozhodnutí neudělá chybu, ale chybuje v uvažování. Závěr je tedy správně, ale nedopatřením, tzn důvody, které k závěru vedly, jsou scestné, neplatí. Ocitnu se takto omylem na správném místě. Náhodou. Se štěstím.
Zvláštní je, když se nám to v životě nakombinuje a vznikne kombinace pomýlení, například neopodstatněná, přílišná tolerance rasismu, naivní snášení nesnášenlivých, demokratické ustupování totalitnímu smýšlení... Nebo také přemoudřelé odmítání naivních, skoupé a urputné zakazování bezbřehého volnomyšlenkářství.
Asi bychom častěji potřebovali ona šťastná nedopatření rozumu, vedoucí k štastným správným závěrům.
Na vadný rozum zkusme nasadit vadný nerozum. -1 x -1 = +1
Dejme šanci šanci.
Dovolme si princip, že chybovat je lidské, že chybama se člověk učí, a nevylučujme ze hry okrajové chyby, které se vyloučí navzájem.
Chybujme dál a k lepšímu.
Otestujme si nulovou hypotézu, že není pražádná souvislost mezi rozumem a štestím.
Přidat komentářKomentáře
"Ohledně poslední věty.. Věřím že [souvislost mezi rozumem a štěstím] tu je, ve smyslu, že když nelze být štastným tak lze být alespoň rozumným. A předpokladem k rozumu/moudrosti je mysl/duše..."
Přínosný komentář, ne?
2. Vyjimka potvrzuje pravidlo.
3. Pripraveni nepovazuji vyuzitou prilezitost za stesti
4. Spatne dopadnou ti, kteri vyjimku povazuji za pravidlo.
Testujte, ale radeji dejte prednost myslence, ze k rozumu se muze pridruzit stesti....
A k lepšímu nám bude, když se nebudeme bát dělat chyby, ale chybu uděláme tu samou jen napoprvé. Jak pravil Roosevelt: "Kdo nedělá chyby, zpravidla nedělá vůbec nic." A já dodám, "... pokud ovšem nicnedělání není chyba, to by to pak milý Theodore Roosevelt tak docela nedomyslel. Chybička se vloudila" :)
Správné rozhodnutí je výsledkem správného postupu, který ani zdaleka není výhradně dílem rozumu a už vůbec ne žádného imaginárního štěstí či náhody. Omyl typu Gamma je pěkná blbost.....tento model vymyslel závistivec, který nedovedl pochopit úspěch svého souseda, který mu nechtěl říci, jak k tomu došel.......a k lepšímu nám to bude, když své chyby eliminujeme nebo ne?