Pracuje ve společnosti LMC jako Business Development Manager od března 2010. Působí zde jako Interim Manager zodpovědný za rozvoj platformy alternativních a flexibilních úvazků na portálech Jobs.cz a Prace.cz...
více >>


 
Jobs.cz > Poradna > Osobnosti > HR a Kariéra > Skondrojanis Petr > Platforma flexibilního zaměstnávání – Je potřeba se nebát a zkusit to.
22.09.2010

Platforma flexibilního zaměstnávání – Je potřeba se nebát a zkusit to.

Pokud se nezeptám, nic se nedozvím. Pokud něco nezkusím, nezjistím, zda se mi to podaří či nikoliv. V naší zemi bychom rádi měli funkční pracovní trh, moderní a flexibilní jako v Holandsku či Velké Británii. Bohužel si často vytváříme vlastní domněnky a v našich hlavách tak podvědomě rozhodujeme za jiné a často se sami odsoudíme k nezdaru místo toho, abychom věřili v úspěch. Tím si bohužel často zavíráme dveře ještě před tím, než je zkusíme otevřít. Na to, abychom měli podobně rozmanitý a flexibilní trh práce jako mají Britové, musíme sami chtít jej změnit a o tu změnu se pokusit třeba při hledání práce a ne si předem říci, že na zkrácený úvazek stejně nic nenajdu, tak to radši nebudu zkoušet. Škoda, jak se říká „za zkoušku nic nedáš".

Paní Pražáková chtěla změnit u svého původního zaměstnavatele pracovní zařazení, aby se po návratu z mateřské mohla věnovat více rodině. Původní pozice, na kterou by se měla po mateřské vrátit byla příliš náročná na to, aby se dostatečně věnovala rodině. Věděla, že možná neuspěje, ale zkusila to. Neuspěla. A tak se rozhodla, že ze společnosti odejde a zkusí hledat místo jinde.
Věděla, co chce a za svým rozhodnutím si stála. Navíc měla zkušenosti z Holandska, kde úpravu pracovní doby z rodinných důvodů poznala jako standard.
Avšak my nejsme Holandsko a standardy máme zatím jiné. Někteří zaměstnavatelé jí bez zamyšlení odmítli, jiní se alespoň zamysleli a pak jí odmítli také.

Nakonec reagovala u společnosti Gebrüder Weiss na pozici, která jako zkrácený úvazek inzerovaná nebyla, ale i v tomto případě si paní Pražáková stála za svým a zkusila se zeptat, zda by jí vzali na poloviční úvazek.
Na konkrétní pozici ji přijmout nechtěli, ale zkusili vymyslet, jak se domluvit s kandidátkou, která se jim líbila jiným způsobem. A tak jí nabídli pozici náhradní, na které již zkrácený úvazek možný byl.

Kdyby paní Pražáková ve chvíli, kdy jí napadlo, že by ráda pracovala jinak než na plný pracovní úvazek, přemýšlela tak trochu „po česku“, možná by se nikdy neodvážila změnit práci a obhájit před budoucím zaměstnavatelem i sama před sebou rozhodnutí zkusit pracovat tak, jak ona chce. Možná by se po neúspěchu při hledání práce nerozhodla opět trvat na svém a za svým požadavkem si stát. Možná by si sama dveře zavřela ještě před tím než by je zkusila otevřít.

Tleskám odvaze paní Pražákové a smekám před přístupem personálního oddělení společnosti Gebrüder Weiss. To je to, co potřebujeme. Odvážné manažery schopné nadřadit kandidáta a jeho schopnosti nad striktní požadavky ve wordu napsané specifikace pracovní pozice.  A na druhé straně lidi, kteří při hledání práce chtějí zkusit „pracovat jinak“.

O tom, zda při změně zaměstnání bude paní Pražáková kontaktovat firmy, které jí bez rozmyšlení odmítly či co doporučuje firmám, které plánují zavést některou z alternativních forem úvazku, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.


Paní Pražáková, kdy jste se rozhodla, že chcete pracovat na jiný než klasický úvazek?
Pavla P.: V předchozím zaměstnání mi končila mateřská dovolená. Nechtěla jsem se vrátit na původní místo, protože bylo náročné a už tehdy jsem začala přemýšlet o zkráceném úvazku. Firma mi ale bohužel nevyšla vstříc a nabídla mi nepřijatelné podmínky. Tak jsem se rozhodla odejít a najít si nové místo.
Byla jsem s manželem v Holandsku. Mnoho lidí tam má upravené úvazky. Naši přátelé měli dítě a oba dva měli 4denní pracovní týden. Takže z jednoho týdne bylo mimčo pouze 3 dny v jesličkách. Holandsko mne v mém rozhodnutí hodně inspirovalo. Přemýšlela jsem, jak to zařídit, abych pracovala tak, jak já chci a mohla se rodině věnovat.

Jak dlouho jste hledala, než jste si našla současnou pozici?
Pavla P.: Moc dlouho ne. Pár zaměstnavatelů mne rezolutně odmítlo. V případě Gebrüder Weiss jsem se přihlásila na inzerát, který na part-time koncipovaný nebyl, ale při pohovoru mi nabídli jinou pozici, která by na part-time být mohla. Libilo se mi, že se nad mým požadavkem zamysleli i když nemuseli.  

A home office jste měli dohodnutý hned od začátku?
Pavla P.: Neměli. Zhoršilo se mi zdraví a myslela jsem si že skončím, protože nevydržím sedět na kancelářské židli celý týden. Avšak moje nadřízená hledala nějaké řešení, abych nemusela skončit a nabídla mi jeden den home office.

Řešila jste při zavádění Vašeho úvazku nějaké komplikace?
Pavla P.:  Ani ne. Pouze u zavádění home officu jsme museli dostat povolení z Rakouska, zřidit připojení do firmy z domova. Ale díky tomu, že za mým rozhodnutím stála moje nadřízená, se nakonec vše rychle dojednalo. Je hodně důležité, aby při podobném rozhodnutí o něm byli přesvědčeni jak zaměstnanec, tak manažer, pod kterým zaměstnanec s alternativním úvazkem pracuje. Lépe se pak s takovou úpravou smíří i kolegové.

Je něco, co byste doporučila firmám, které nad úpravou úvazků váhají?
Pavla P.:  Na prvním místě jen chtít. Poslouchat potřeby zaměstnanců a více se nad nimi zamýšlet. Například práce z domova může být pro firmu úspornější a já osobně se doma na práci více soustředím. Lidé, kteří mají vybalancovaný osobní a pracovní život, pracují s větším nasazením, protože si toho vybalancování váží. Váží si toho, že pracují ve firmě, která jim vychází vstříc.
Firmy samotné mají vinu na tom, že lidé jsou přepracovaní a nejsou ochotní vybalancovat práci a volný čas. Zahraniční centrály tlačí na výsledky, úspory a ten tlak na zaměstnance v Čechách je obrovský. Možná právě různými úpravami úvazků umožní svým zaměstnancům lépe se s tím tlakem vyrovnávat.

Jak vnímáte svého zaměstnavatele firmu - Gebrüder Weiss?
Pavla P.: Pokud bych se nyní rozhodla, že chci pracovat na plný úvazek nebo že bych ráda dělala jinou práci, tak rozhodně nejprve půjdu na personální oddělení Gebrüderu a proberu to s nimi. Nenapadlo by mne rovnou hledat jinou práci jinde. V případě, že by to nevyšlo, tak rozhodně nebudu kontaktovat firmy, které jsem kontaktovala, když jsem chtěla zkrácený úvazek a rovnou mi zavřely dvěře.
Vnímám Gebrüder Weiss jako všímavou společnost, která si umí udržet a dlouhodobě motivovat své lidi a k tomu rozhodně patří i přemýšlení nad individuálními potřebami. Velmi si jich vážím za to, jak mi vyšli vstříc.

Pavla Pražáková
zahraniční pohledávky/outstandings
Gebrüder Weiss spol. s.r.o.


Pracujte jinak

Váš hlas je odesílán...
Hodnocení: 2.6 z 5. Počet hlasů: 113. Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.
Přidat komentářKomentáře
(Poslal: Rabin 02-03-12 07:03)
Great insight. Reelievd I'm on the same side as you.
(Poslal: Pavla Pražáková 05-11-10 13:34)
Dobrý den, i já nyní konečně přispěji svojí troškou do diskuze. Děkuji za všechny příspěvky. Ráda bych reagovala především na p. Petra a p. Radima. Nemyslím, že bych byla při přijímacím řízení drzá, nic jsem si nediktovala! Ve vší slušnosti jsme s PR manažerkou hovořily o různých možnostech a alternativách. Nebyla v tom žádná nadřazenost, ani nereálnost. Snad můj životopis a slušné jednání hovořily v můj prospěch, možná i trocha nezbytného štěstí.

Netvrdím, že všechny pozice jsou vhodné pro zkrácený úvazek (a před mateřskou dovolenou jsem pracovala se stejným úporným nasazením do pozdních večerních hodin jako pí.Monika), stojím pevně nohama na zemi a krkolomná řešení nejsou na místě. Ovšem zamyšlení se nad efektivitou/náklady/úsporami by mělo přeci být součástí každodenního businessu.

Současně vkládat mnoho příspěvků, kolik do diskuze někteří již vložili, stálo jistě poměrně dost času v rámci pracovní doby, čímž se efektivita již částečně snížila. Já se stihla připojit do diskuze na chvíli dnes, v rámci mého zkráceného úvazku se nevěnuji ani kouření, kávičkovým pauzám, ani volání instalatérovi...

Doba je hektická, rychlá, lidé jsou hodně negativní, někdy arogantní až agresivní, a to je škoda. Ne vždy více znamená lépe. Zkušenost života v Nizozemsku mi ukázala, že lze pracovat, budovat kariéru, přinášet firmě benefity a přitom mít slušný soukromý život.
Přeji příjemný víkend.
(Poslal: Přemysl František 01-10-10 11:15)
Pracuji v soukromé firmě, dnes ryze české bez cizí spoluúčasti, která působí na trhu desítky let, byť za komančů byla, jak jinak, státní. Privatizací firmy se povedlo změnit nejenom jméno, takže s původní firmou ji nespojují již ani historické reminiscence pamětníků, natož mlaďasů. Co se ve firmě povedlo ale hlavně - přístup k zaměstnancům. Od firmy jsem tenkrát odešel těsně před převratem, byla mi nějaká těsná. Po patnácti letech "jinde" jsem "tam" byl tzv. starý a neperspektivní, zájem byl pouze o mladé moderní jedince - "mlamoje". Byl jsem odejit. Čistou shodou náhod jsem se na ulici potkal s bývalým kolegou z fy, o které píši. No tak přijď k nám, dneska je to o něčem úplně jiném, než co jsi zažil před léty. S poměrně značnou skepsí jsem se vrátil a začal pracovat. Po patnácti dnech po nástupu jsem nešťastnou shodou okolností utrpěl těžký úraz, rok jsem se léčil, než jsem byl opět schopen pracovat. Nešť, rehabilitace byla nutná a pokračuje i dnes po téměř pěti letech od úrazu. Kolega měl pravdu. Atmosféra je diametrálně odlišná od té, kterou jsem znal. Firma mi umožňuje klouzavou pracovní dobu, dostal jsem noťasa s připojením do firmy, mobil, takže skloubit práci odjinud s rehabilitací není vůbec problém. Ve svých nynějších dvaašedesáti letech jsem dostal takovej ajfr, že ani s tím ve čtyřiceti se nedá zdaleka srovnat. Můžu se doslova přetrhnout, abych byl k něčemu a vracel firmě tu prozíravost v jednání se zaměstnanci. Osvícenost našeho nejvyššího pana majitele - terno k nezaplacení - se mu vrací v nasazení lidí. Nebojte, nejsem jeho placenej agent, takových jako já s podobným míněním jsou tu stovky :-). Měl jsem tenkrát před pěti léty na ulici prostě kliku....
(Poslal: Marcela 30-09-10 11:44)
Ne vždy jde o poloviční úvazky. Stíhat děti brát ze školky apod., které jedou do 17 h, ale reálně všichni berou děti max. v 16 h a zároveň stíhat běžnou prac. dobu v Praze tzn. 9 - 17:30 je šílené. Mnohdy stačí jen 6,5 - 7 h úvazek a všichni jsou spokojení. Nakonec kdo má zkrácený úvazek je mnohem více motivovaný než ten, kdo si skutečně odsedí svých 8 a vyprodukuje - sledování facebooku, emaily kámoškám, objednat dovču, zavolat instalatéra, objednat dárky přes e-shopy. Sedí v práci 8 h, ale reálně odpracuje mnohem míň. A nebo naopak lidé produkují uměle přesčasy jen proto, že stíhají v práce vše, co jsem napsala výše. Nedělám si iluze, že nevíte, o čem hovořím. Tomu říkám neflexibilita. Lepší tolerovat plné úvazky a k tomu vyřizování soukr. aktivit, než dát šanci někomu motivovanému, kdo by toho za 7 h stihl víc, než někdo na full time.
(Poslal: Hanka 27-09-10 12:24)
Sama bych ráda pracovala na part time a měla home office (jsem z Prahy, tak jestli o něčem víte :-) ...). Ale mám i zkušenosti od předchozího zaměstnavatele, který nabral několik účetních na částečný úvazek za částečnou mzdu, ale práce bylo daleko víc a prostě ji stihnout musely (přesčasy a domácí práce navíc se jaksi nepočítala).
(Poslal: Radim 27-09-10 11:25)
Připadá mi, že jsem tady považován za vedoucího manažera. Nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Každopádně plat vedoucího manažera by se mně hodil. Nebo aspoň nějaký plat -:) .

Co se týká starého nebo nového myšlení. Jestli myšlení postaru znamená, když chci stavět třeba most, tak ho nejdřív vypočítat, nakreslit, dát dohromady materiál a potom stavět.....
A nové myšlení znamená přijít na místo a stavět most A teprve v polovině nebo na koci počítat, jestli to vůbec bylo dobře, pokud se to vůbec povedlo a kolik to vlastně stálo....
Tak jednoznačně jsem pro staré myšlení....

Nadšení není špatná věc a pro realizaci nějaké změny je nutné, ale pokud je k nějaké změně k dispozici jen nadšení a nic jiného, je to špatně. Historie zná spoustu příkladů takovýhle nadšenců. Obvykle se potom blízko našel nějaký šikula, který k tomu nadšení dodal nějakou reálii výměnou za to, že nadšenci pro něho vykonali nějakou špinavou práci a historicky se tito původně idealisté pěkně ušpinili a znemožnili.
Jen čisté "svazácké talecí" nadšení bylo u nás dostatečně zprofanováno předchozím komunistickým režimem, než aby u nás lidi jen čistě s nadšením uspěli.
Čisté telecí nadšení pravděpodobně podstatným dílem přispělo k dnešní krizi, když ochránci politické korektnosti už někdy za Clintona v USA prohlašovali za politicky nekorektkní to, že barevní imigranti nemohou dostávat půjčky a hypotéky. To, že jejich příjem byl takový, že neměli šanci tyto závazky splatit, bylo jaksi opomíjeno a až tyto politicky motivované půjčky překročily kritickou hranici, následoval krach.
Podobně čisté telecí nadšení Evropské unie pro větrníky a fotovoltaiku zprofanovalo výrobu alternativních energií, protože jaksi předem nikdo lidem neřekl, že je to taky bude něco stát. A že se tím provozovatelům větrníků a fotovoltaiky zajistí bezrizikové, protože garantované státem, zisky.

Bohužel se obávám, že 99 ze sta manažerů jenom na nadšení nic nedá, ale dá v první řadě na nějaký podrobný propočet nebo rozumný předpoklad. Otázka je, jestli za rozumný předpoklad se dá považovat tvrzení zaměstnance, který bude na ten alternativní úvazek pracovat... Spíš to musí být rozbor někoho nezávislého na firmě i na zaměstnanci......
(Poslal: Tomáš 24-09-10 19:32)
Velice dobře napsaný článek ilustrující zaostalost našeho pracovního trhu. Z příspěvků pana Radima je jasně vidět, jak přemýšlí většina společností a vedoucích manažerů. Raději "odstřelit" šikovného člověka, kterému by se musela dát výjimka ze zažitých pravidel (sedět v kanceláři od rána do rána), než zkusit něco nového. Pan Radim se zaštiťuje tím, že zkrácené úvazky jsou pro zaměstnavatele neefektivní (administrativní zátěž apod.). Podívejme se ovšem na produktivitu - osobně mám též home office a vyprodukuji kvalitnější práci za méně času ve srovnání s prací v kanceláři. Ve finále jsem tedy efektivnější a spokojenější, protože mi zbývá více času na soukromý život a nemusím někde sedět pouze proto, že tak je to běžné!
(Poslal: Radim 24-09-10 11:56)
No, já bych řekl, že ty pracovní místa ve firmě jsou stále určitým způsobem flexibilní. Pokud se objeví potřeba nějakého pracovního místa, tak si ve firmě někdo sedne a dá dohromady nějakou pracovní náplň. Takovou, aby pokud to bylo pracovní místo na plný úvazek, bylo v té pracovní náplni práce na 8 hodin, pokud by to bylo pracovní místo na poloviční úvazek, byla ta pracovní náplň zhruba poloviční. Pokud by se mělo jednat o práci doma, tak v pracovní náplni bude jen práce, která se doma dělat dá, maximálně pokud třeba bude zaměstnanec jeden den v týdnu pracovat ve firmě, tak bude v té pracovní náplni i "trochu" práce, která se dá dělat jen ve firmě a která počká, až ten pracovník do firmy přijde.
Pokud třeba nějaký expert nebo šéf řekne, že bude výhodnější jedno plné pracovní místo rozdělit na dvě poloviční, tak se to prostě rozdělí.
Pokud nový zaměstnanec se bude hlásit na místo na celý úvazek a bude chtít potom pracovat třeba jen na poloviční nebo doma, tak prostě někdo zase musí změnit tu pracovní náplň, něco z ní vyhodit a případně dát někomu jinému....V tom nevidím problém, pokud vedení firmy chce být takhle aktivní a chce, aby vztah zaměstnanci a objem a množství práce byl flexibilní.
Co se týká onoho půlení plných pracovních závazků na poloviční, pokud vedení firmy usoudí, že to je vhodné, tak se to v té firmě prostě udělá. Nevidím v tom žádnou hysterii, jen prostě svým způsobem reorganizaci.
(Poslal: Petr Skondrojanis 24-09-10 11:05)
Škoda, možná se připravujete o možnost spolupracovat s kvalitním člověkem jen proto, že vám přijde otevřenost kandidáta "drzá". Ale samozřejmě, že si rozumíme v tom, že pokud přijde a baví se o flexibilní úpravě pracovní doby člověk, který se přihlasil na pozici úředníka v bance, není to drzé ale hloupé. S takovým člověkem bych se rozloučil také. Ale zároveň pokud by mě něčím zaujal, tak bych přemýšlel jestli mu nenabídnout nějakou jinou pozici.
(Poslal: Petr 24-09-10 10:58)
Parádní PR pro společnost, ovšem já patřím k té majoritě české společnosti, která by takového uchazeče vyřadila. Když se ucházím o práci, tak to, abych si určoval kdy, jak a kde budu pracovat, mi přijde vyložené drzé a hloupé. Proč se nepobavit rozumně o penězích a benefitech, to ano, ale abych firmě diktoval? Asi takovým holt doba přeje...
(Poslal: Petr Skondrojanis 24-09-10 10:48)
Jako v mnoha dalších diskuzích bych malinko uvedl na pravou míru to o čem se bavíme. Nikdo přeci nechce aby najednou zaměstnavatelé půlily pracovní místa a jen protože je to v holandsku moderní začali vytvářet sdílená pracovní místa a zkrácené úvazky. K takové hysterii není důvod a ani se k ní malokterý zaměstnavatel nechá strhnout. To co si osobně představuji jako ideální stav, je umět naslouchat a to na obou stranách. Snažit se vyjít vstříct zaměstnanci o kterého stojím. A který se nemusí bát své přání zveřejnit. Zároveň následný respekt k takto uzavřenému vztahu. Jak o tom mluvila paní Plachá, pokud zaměstnavatel není schopen zaměstnanci důvěřovat a nemá pracovní proces nastavený tak, aby byl schopen výkon kontrolovat na základě výsledků, tak nemá smysl zavádět práci z domova. V podstatě to lze shrnout tak, že mi na českém trhu práce chybí důvěra mezi zaměsnancem a zaměstnavatelem a na tom mají bohužel oba stejný podíl. A zaroveň absence schopnosti být zodpovědný za svá rozhodnutí, bez toho přeci nikdy konkrétní rozhodnutí nemůže být správným rozhodnutím.
(Poslal: Radim 23-09-10 15:00)
"kontext v jakém paní Pražáková požádala o flexibilní úvazek, byl asi takový, že se prostě rozhodla že jiný úvazek nechce a zároveň si věřila, že její kvalifikace, schopnosti a znalosti dostačují k plnohodnotnému výkonu.
Na druhé straně se potkala s personalistou, který se nad výsledkem pohovoru zamyslel komplexněji. "
Tleskám za odvahu. Nebo za přesný odhad situace.
(Poslal: Radim 23-09-10 14:56)
No, já na nějaké výrazné posunutí pracovního trhu jen diskuzemi a myšlením moc nevěřím.
Situaci u nás vidím tak, že pokud má někdo ve firmě jedno celé pracovní místo, je to za určitý plat, určité odvody státu a má s tím zaměstnancem určité množství práce, za to má nějakou produktivitu. Pokud by se rozhodl to jedno místo rozdělit na dvě poloviční místa, má produktivitu teoreticky stejnou, může to být za stejný objem mezd, většinou i za stejné odvody státu. Ale pak už jsou rozdíly. On nebo jeho účetní má s těmi dvěmi polovičními pracovními místy nejméně dvakrát víc administrativy a potom on jako nadřízený musí kočírovat na stejné množství práce dva lidi místo jednoho. A to ještě musí brát na zřetel, že dopoledne sežene jen jednoho, odpoledne druhého, že když se sejdou oba, budou problémy s místem, že se ti oba třeba nemusí shodnout kolem předávání rozdělané práce jednoho druhému, že na jednoho platí toto a na druhého zas něco úplně jiného atd.
A pokud se mají alternativní úvazky skutečně rozšířit, k tomu dělení původně celých úvazků mezi víc lidí musí dojít....
Jenže proč by dnes firmy ty celé úvazky dělily na více alternativních, když s tím jejich ostatní zaměstnanci mají jen podstatně více práce? To by snad mohli udělat jen nadšenci a na nadšencích ekonomika ani statistika nestojí. Směr je spíš opačný, jak už se tady v příspěvcích objevilo. Firmám a manažerům mnohem víc vyhovuje, když se počet zaměstnanců naopak spíš zmenšuje, ubude organizační práce s nimi a ti zbývající pracují déle než plný úvazek 8 hodin. I přesto, že za práci přesčas musí zaplatit příplatky. Nebo firma rovnou práci přesčas vyžaduje, ale neproplácí.
Prostě pokud se mají alternativní úvazky víc rozšířit, musí prostě být ta vícepráce s více zaměstnanci nějak kompenzována jiným způsobem. Třeba úlevami na odvodech nebo zvýšením příplatků za práci přesčas , o sobotách a nedělích.
(Poslal: Monika Plachá 23-09-10 13:51)
Pracuji v reklamní branži a vím, že pokud se rozhodnu mít děti, je to pro mne konečná. Přesně jak píšete, v tomto oboru platí, kdo má více přesčasů, je lepší. Proto je agenturách tak vysoká úmrtnoat lidí a fluktuace - myšleno co do výdrže.......asi před dvěma lety jsem si našla práci v jazykové škole, kombinace home office a práce v kanceláři, ale musícm říci, že to bylo hrozné. Firmy na tento způsob práce svých zaměstnanů nejsou zvyklé. Majitel měl neustálé nutkání mě kontrolovat, takže mi např. v pátek dopoledne napsal, že již v kanceláži nebude, ale odpoledne mě začal posílat a úkolovat jedním mailem za druhým. Stejně tak jsem dostávala naproso nesmyslné úkoly, jako kontrola a třídění 12 let starých databází s kontakty. Jen abych měla co dělat a náhodou se doma nenudila. Každodenní report toho, co jsem udělala bylo na dením pořádku. bylo to pro mne snad více stresující, než klasický pracovní poměr. Vzhledem k tomu, že jsem z Berouna a pracuji v Praze, vítala jsem to jako možnost necestovat každý den, ale vydržet se dalo měsíc.
(Poslal: Karel 23-09-10 08:31)
Vážení,nevím co se v této společnosti stále řeší. Jako vedoucí provozu jsem měl přímo nařízeno, že musím přijímat maminky na zkrácený pracovní poměr. Nebyly to žádné úřednice,ale dělnice. Podnik měl rezervovaná místa v jeslích i mateřských školkách, poskytoval pro děti letní tábory atd. Nevýhoda byla jen to, že výkon ve výrobě byl postaven na plný počet hodin, ne na zkrácený úvazek maminek, takže tím docházelo k neplnění plánu výroby, což odnášeli pracovníci na plný úvazek. Ale bral se ohled i na tuto skupinu lidí, což v dnešním českém kapitalismu je nepřijatelné. Ne lidskost,ale hamižnost firemního vedení. Proto se maminky nezlobte, ale systém,který se vybudoval pro tuto skupinu, byl po roce 89 zavržen jako nevhodný kapitalistického budování, maminky se budou moci věnovat rodině a ne dřít jako to dělala totalita. A firemní systém kapitalismu a našich manažerů je tristní. Proto maminky, nenaříkejte, dočkáte se možná světlých zítřků, jako to kdysi slibovala totalita. Náš národ je pověstný jednim fenomenem, bourat sochy při změně režimu a stavět nové poplatné momentální době. Zničit i to, co je dobré po celou společnost, protože to se dnes nenosí. Takže na závěr, totalita měla své klady i zápory, dnes tomu není jinak. Ale brečet nad systém,který se v této zemi provozuje,nemá cenu. Je však zajímavé, že tzv.rozvinutá kapitalistická společnost a firmy,používají systém,zavedený v této zemi před slavným převratem. Přeji všem maminkám, aby našly takové zaměstnavatele, kteří nebudou používat starých metod ranného kapitalismu.
(Poslal: Petr Skondrojanis 23-09-10 00:01)
Radime,
kontext v jakém paní Pražáková požádala o flexibilní úvazek, byl asi takový, že se prostě rozhodla že jiný úvazek nechce a zároveň si věřila, že její kvalifikace, schopnosti a znalosti dostačují k plnohodnotnému výkonu. Doufám, že se připojí a komentář Vám poskytne sama.
Na druhé straně se potkala s personalistou, který se nad výsledkem pohovoru zamyslel komplexněji.
Náš pracovní trh vnímám ne jako zamrzlý, ale spíše pomaleji se vyvíjející. My jsme prostě národ skeptiků. A k "novotám", které by nás mohly ohrozit či přidělat práci. Až ekonomická krize byla sama o sobě "novotou", která nás ohrozila a přidělala nám práci. Prudce se zvýšila nezaměstnanost a donutila všechny strány začít přemýšlet nad možnými alternativami. Ale ja jsem optimista a jsem rád že se nad zabetonováním našeho pracovního trhu do 40 hodinového pracovního týdne začalo diskutovat, přemýšlet a možná se dočkáme posunu. Snad správným směrem.
Co se týká práce pro maminky s dětmi. Obavám se, že pokud ministerstvo práce nezačne nějakým způsobem zaměstnávání maminek podporovat bude velmi težké změnit z ničeho myšlení manažerů a odklonit je od představy, že ten kdo pracuje každý den 2 hodiny přes čas pracuje nejlépe. Nastává čas nevratných změn a je na nás aby byly k lepšímu, podmínky pro to máme dobré. :)
(Poslal: Marcela 22-09-10 23:21)
Sama si hledám práci na zkrácený úvazek, ale právě v oblasti HR jsou zkrácené úvazky utopie. Ať si říká, kdo chce co chce o snahách o vytváření podmínek pro alternativní úvazky, ale v ČR jsme zkrátka zamrzli na bodu před 40 lety. Většina officů jede v režimu 9 - 18 h a všude tepou proudy mladých, bezdětných atd. Jakmile má člověk rodinu, volí buď mezi kariérou a potom placením zástupů náhradních babiček, hospodyň atd. a nebo nevýznamnou prací za pár drobných. Pokud není možnost vrátit se k bývalém zaměstnavateli, který právě snáz nabídne zkrácený úvazek, hledat zajímavou, samostatnou pozici na part time je opravdu oříšek. Přitom víme, že mnohdy neaktivní zaměstnanec, který si odsedí svých 8 hodin může udělat méně práce než někdo skutečně motivovaný, kdo pracuje i 6 - 7 h a chce prostě stíhat i rodinu. Možná jsem skeptická, ale přístup zaměstnavatelů za poslední měsíce mě utvrdil v tom, že matky s dětmi je na trhu práce na odstřel...
(Poslal: Radim 22-09-10 17:14)
Já myslím, že spousta manažerů spousty firem by taky "chtělo" . Jenomže pak si propočítají náklady ve srovnání s plným úvazkem , administrativu, stejné odvody jako při práci na plný úvazek, přitom celkově menší objem udělané práce a vyjde jim flexibilní uvazek jako dražší.
Co se týká lidí hledajících práci, jejich pozice ve firmě je při výběrovém řízení obvykle hodně slabá. Kolik nezaměstnaných si potom něco podobného na výběrovém řízení dovolí ? Požádat firmu, aby toto místo na plný pracovní úvazek, na které se hlásí, laskavě změnili na alternativní úvazek. Když s největší pravděpodobností po takovém přání 99 ze sto personalitů vyřadí automaticky toho uchazeče z dalšího výběru.
Když už požádat o alternativní pracovní místo, které ve firmě zatím není, tak až tehdy, když už má ten člověk ve firmě nějakou trochu silnější pozici. Což se tady v tom článku zřejmě stalo, protože kontext, jakým paní při tom výběrovém řízení coby uchazeč požádala o alternativní úvazek, není specifikován a tak není jisté, jestli to bylo formou kategorického přání nebo formou nezávazného snění, které nikdo z přijímací komise nebral vážně.
Jinak mám takový pocit, že přijímání nových zaměstnanců vůbec není o chtění a snění, ale spíš o suchých střízlivých propočtech. Kdy personalistovi nebo manažerovi jede v hlavě kalkulačka a on propočítává, jestli nabídnutý plat versus uchazečem presentované znalosti a dovednosti v kombinaci s určitou odhadnutou či různými otázkami a jinými personalistickými "instrumenty" upřesněnou spolehlivostí nový zaměstnanec firmě spíš zisk přinese nebo naopak skrz neúměrně velký plat a své případné chyby a podobně naopak z firmy peníze odnese....
Ostatně mám pocit, že na pár výběrových řízeních už jsem tu vnitřní "kalkulačku" pracovat viděl.
(Poslal: Nikola 22-09-10 16:04)
Tento článek se Vám povedl a moc se mi líbil. Máte v něm naprostou pravdu v tom, jak tady lidé přemýšlejí "po česku" a raději si vše okomentují, než aby něco zkusili. Práci z domova by jiste ocenila hodne lidi, protoze spousta administrativních pozic se dá delat z domova. Zamestnanec by byl spokojeny a zamestnavatel by usetril na ruzne naklady.