22.09.2010
Platforma flexibilního zaměstnávání – Je potřeba se nebát a zkusit to.
Pokud se nezeptám, nic se nedozvím. Pokud něco nezkusím, nezjistím, zda se mi to podaří či nikoliv. V naší zemi bychom rádi měli funkční pracovní trh, moderní a flexibilní jako v Holandsku či Velké Británii. Bohužel si často vytváříme vlastní domněnky a v našich hlavách tak podvědomě rozhodujeme za jiné a často se sami odsoudíme k nezdaru místo toho, abychom věřili v úspěch. Tím si bohužel často zavíráme dveře ještě před tím, než je zkusíme otevřít. Na to, abychom měli podobně rozmanitý a flexibilní trh práce jako mají Britové, musíme sami chtít jej změnit a o tu změnu se pokusit třeba při hledání práce a ne si předem říci, že na zkrácený úvazek stejně nic nenajdu, tak to radši nebudu zkoušet. Škoda, jak se říká „za zkoušku nic nedáš".
Paní Pražáková chtěla změnit u svého původního zaměstnavatele pracovní zařazení, aby se po návratu z mateřské mohla věnovat více rodině. Původní pozice, na kterou by se měla po mateřské vrátit byla příliš náročná na to, aby se dostatečně věnovala rodině. Věděla, že možná neuspěje, ale zkusila to. Neuspěla. A tak se rozhodla, že ze společnosti odejde a zkusí hledat místo jinde.
Věděla, co chce a za svým rozhodnutím si stála. Navíc měla zkušenosti z Holandska, kde úpravu pracovní doby z rodinných důvodů poznala jako standard.
Avšak my nejsme Holandsko a standardy máme zatím jiné. Někteří zaměstnavatelé jí bez zamyšlení odmítli, jiní se alespoň zamysleli a pak jí odmítli také.
Nakonec reagovala u společnosti Gebrüder Weiss na pozici, která jako zkrácený úvazek inzerovaná nebyla, ale i v tomto případě si paní Pražáková stála za svým a zkusila se zeptat, zda by jí vzali na poloviční úvazek.
Na konkrétní pozici ji přijmout nechtěli, ale zkusili vymyslet, jak se domluvit s kandidátkou, která se jim líbila jiným způsobem. A tak jí nabídli pozici náhradní, na které již zkrácený úvazek možný byl.
Kdyby paní Pražáková ve chvíli, kdy jí napadlo, že by ráda pracovala jinak než na plný pracovní úvazek, přemýšlela tak trochu „po česku“, možná by se nikdy neodvážila změnit práci a obhájit před budoucím zaměstnavatelem i sama před sebou rozhodnutí zkusit pracovat tak, jak ona chce. Možná by se po neúspěchu při hledání práce nerozhodla opět trvat na svém a za svým požadavkem si stát. Možná by si sama dveře zavřela ještě před tím než by je zkusila otevřít.
Tleskám odvaze paní Pražákové a smekám před přístupem personálního oddělení společnosti Gebrüder Weiss. To je to, co potřebujeme. Odvážné manažery schopné nadřadit kandidáta a jeho schopnosti nad striktní požadavky ve wordu napsané specifikace pracovní pozice. A na druhé straně lidi, kteří při hledání práce chtějí zkusit „pracovat jinak“.
O tom, zda při změně zaměstnání bude paní Pražáková kontaktovat firmy, které jí bez rozmyšlení odmítly či co doporučuje firmám, které plánují zavést některou z alternativních forem úvazku, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Paní Pražáková, kdy jste se rozhodla, že chcete pracovat na jiný než klasický úvazek?
Pavla P.: V předchozím zaměstnání mi končila mateřská dovolená. Nechtěla jsem se vrátit na původní místo, protože bylo náročné a už tehdy jsem začala přemýšlet o zkráceném úvazku. Firma mi ale bohužel nevyšla vstříc a nabídla mi nepřijatelné podmínky. Tak jsem se rozhodla odejít a najít si nové místo.
Byla jsem s manželem v Holandsku. Mnoho lidí tam má upravené úvazky. Naši přátelé měli dítě a oba dva měli 4denní pracovní týden. Takže z jednoho týdne bylo mimčo pouze 3 dny v jesličkách. Holandsko mne v mém rozhodnutí hodně inspirovalo. Přemýšlela jsem, jak to zařídit, abych pracovala tak, jak já chci a mohla se rodině věnovat.
Jak dlouho jste hledala, než jste si našla současnou pozici?
Pavla P.: Moc dlouho ne. Pár zaměstnavatelů mne rezolutně odmítlo. V případě Gebrüder Weiss jsem se přihlásila na inzerát, který na part-time koncipovaný nebyl, ale při pohovoru mi nabídli jinou pozici, která by na part-time být mohla. Libilo se mi, že se nad mým požadavkem zamysleli i když nemuseli.
A home office jste měli dohodnutý hned od začátku?
Pavla P.: Neměli. Zhoršilo se mi zdraví a myslela jsem si že skončím, protože nevydržím sedět na kancelářské židli celý týden. Avšak moje nadřízená hledala nějaké řešení, abych nemusela skončit a nabídla mi jeden den home office.
Řešila jste při zavádění Vašeho úvazku nějaké komplikace?
Pavla P.: Ani ne. Pouze u zavádění home officu jsme museli dostat povolení z Rakouska, zřidit připojení do firmy z domova. Ale díky tomu, že za mým rozhodnutím stála moje nadřízená, se nakonec vše rychle dojednalo. Je hodně důležité, aby při podobném rozhodnutí o něm byli přesvědčeni jak zaměstnanec, tak manažer, pod kterým zaměstnanec s alternativním úvazkem pracuje. Lépe se pak s takovou úpravou smíří i kolegové.
Je něco, co byste doporučila firmám, které nad úpravou úvazků váhají?
Pavla P.: Na prvním místě jen chtít. Poslouchat potřeby zaměstnanců a více se nad nimi zamýšlet. Například práce z domova může být pro firmu úspornější a já osobně se doma na práci více soustředím. Lidé, kteří mají vybalancovaný osobní a pracovní život, pracují s větším nasazením, protože si toho vybalancování váží. Váží si toho, že pracují ve firmě, která jim vychází vstříc.
Firmy samotné mají vinu na tom, že lidé jsou přepracovaní a nejsou ochotní vybalancovat práci a volný čas. Zahraniční centrály tlačí na výsledky, úspory a ten tlak na zaměstnance v Čechách je obrovský. Možná právě různými úpravami úvazků umožní svým zaměstnancům lépe se s tím tlakem vyrovnávat.
Jak vnímáte svého zaměstnavatele firmu - Gebrüder Weiss?
Pavla P.: Pokud bych se nyní rozhodla, že chci pracovat na plný úvazek nebo že bych ráda dělala jinou práci, tak rozhodně nejprve půjdu na personální oddělení Gebrüderu a proberu to s nimi. Nenapadlo by mne rovnou hledat jinou práci jinde. V případě, že by to nevyšlo, tak rozhodně nebudu kontaktovat firmy, které jsem kontaktovala, když jsem chtěla zkrácený úvazek a rovnou mi zavřely dvěře.
Vnímám Gebrüder Weiss jako všímavou společnost, která si umí udržet a dlouhodobě motivovat své lidi a k tomu rozhodně patří i přemýšlení nad individuálními potřebami. Velmi si jich vážím za to, jak mi vyšli vstříc.
Pavla Pražáková
zahraniční pohledávky/outstandings
Gebrüder Weiss spol. s.r.o.
Pracujte jinak

Váš hlas je odesílán...
Hodnocení: 2.6 z 5. Počet hlasů: 113.
Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.
Přidat komentářKomentáře
Netvrdím, že všechny pozice jsou vhodné pro zkrácený úvazek (a před mateřskou dovolenou jsem pracovala se stejným úporným nasazením do pozdních večerních hodin jako pí.Monika), stojím pevně nohama na zemi a krkolomná řešení nejsou na místě. Ovšem zamyšlení se nad efektivitou/náklady/úsporami by mělo přeci být součástí každodenního businessu.
Současně vkládat mnoho příspěvků, kolik do diskuze někteří již vložili, stálo jistě poměrně dost času v rámci pracovní doby, čímž se efektivita již částečně snížila. Já se stihla připojit do diskuze na chvíli dnes, v rámci mého zkráceného úvazku se nevěnuji ani kouření, kávičkovým pauzám, ani volání instalatérovi...
Doba je hektická, rychlá, lidé jsou hodně negativní, někdy arogantní až agresivní, a to je škoda. Ne vždy více znamená lépe. Zkušenost života v Nizozemsku mi ukázala, že lze pracovat, budovat kariéru, přinášet firmě benefity a přitom mít slušný soukromý život.
Přeji příjemný víkend.
Co se týká starého nebo nového myšlení. Jestli myšlení postaru znamená, když chci stavět třeba most, tak ho nejdřív vypočítat, nakreslit, dát dohromady materiál a potom stavět.....
A nové myšlení znamená přijít na místo a stavět most A teprve v polovině nebo na koci počítat, jestli to vůbec bylo dobře, pokud se to vůbec povedlo a kolik to vlastně stálo....
Tak jednoznačně jsem pro staré myšlení....
Nadšení není špatná věc a pro realizaci nějaké změny je nutné, ale pokud je k nějaké změně k dispozici jen nadšení a nic jiného, je to špatně. Historie zná spoustu příkladů takovýhle nadšenců. Obvykle se potom blízko našel nějaký šikula, který k tomu nadšení dodal nějakou reálii výměnou za to, že nadšenci pro něho vykonali nějakou špinavou práci a historicky se tito původně idealisté pěkně ušpinili a znemožnili.
Jen čisté "svazácké talecí" nadšení bylo u nás dostatečně zprofanováno předchozím komunistickým režimem, než aby u nás lidi jen čistě s nadšením uspěli.
Čisté telecí nadšení pravděpodobně podstatným dílem přispělo k dnešní krizi, když ochránci politické korektnosti už někdy za Clintona v USA prohlašovali za politicky nekorektkní to, že barevní imigranti nemohou dostávat půjčky a hypotéky. To, že jejich příjem byl takový, že neměli šanci tyto závazky splatit, bylo jaksi opomíjeno a až tyto politicky motivované půjčky překročily kritickou hranici, následoval krach.
Podobně čisté telecí nadšení Evropské unie pro větrníky a fotovoltaiku zprofanovalo výrobu alternativních energií, protože jaksi předem nikdo lidem neřekl, že je to taky bude něco stát. A že se tím provozovatelům větrníků a fotovoltaiky zajistí bezrizikové, protože garantované státem, zisky.
Bohužel se obávám, že 99 ze sta manažerů jenom na nadšení nic nedá, ale dá v první řadě na nějaký podrobný propočet nebo rozumný předpoklad. Otázka je, jestli za rozumný předpoklad se dá považovat tvrzení zaměstnance, který bude na ten alternativní úvazek pracovat... Spíš to musí být rozbor někoho nezávislého na firmě i na zaměstnanci......
Pokud třeba nějaký expert nebo šéf řekne, že bude výhodnější jedno plné pracovní místo rozdělit na dvě poloviční, tak se to prostě rozdělí.
Pokud nový zaměstnanec se bude hlásit na místo na celý úvazek a bude chtít potom pracovat třeba jen na poloviční nebo doma, tak prostě někdo zase musí změnit tu pracovní náplň, něco z ní vyhodit a případně dát někomu jinému....V tom nevidím problém, pokud vedení firmy chce být takhle aktivní a chce, aby vztah zaměstnanci a objem a množství práce byl flexibilní.
Co se týká onoho půlení plných pracovních závazků na poloviční, pokud vedení firmy usoudí, že to je vhodné, tak se to v té firmě prostě udělá. Nevidím v tom žádnou hysterii, jen prostě svým způsobem reorganizaci.
Na druhé straně se potkala s personalistou, který se nad výsledkem pohovoru zamyslel komplexněji. "
Tleskám za odvahu. Nebo za přesný odhad situace.
Situaci u nás vidím tak, že pokud má někdo ve firmě jedno celé pracovní místo, je to za určitý plat, určité odvody státu a má s tím zaměstnancem určité množství práce, za to má nějakou produktivitu. Pokud by se rozhodl to jedno místo rozdělit na dvě poloviční místa, má produktivitu teoreticky stejnou, může to být za stejný objem mezd, většinou i za stejné odvody státu. Ale pak už jsou rozdíly. On nebo jeho účetní má s těmi dvěmi polovičními pracovními místy nejméně dvakrát víc administrativy a potom on jako nadřízený musí kočírovat na stejné množství práce dva lidi místo jednoho. A to ještě musí brát na zřetel, že dopoledne sežene jen jednoho, odpoledne druhého, že když se sejdou oba, budou problémy s místem, že se ti oba třeba nemusí shodnout kolem předávání rozdělané práce jednoho druhému, že na jednoho platí toto a na druhého zas něco úplně jiného atd.
A pokud se mají alternativní úvazky skutečně rozšířit, k tomu dělení původně celých úvazků mezi víc lidí musí dojít....
Jenže proč by dnes firmy ty celé úvazky dělily na více alternativních, když s tím jejich ostatní zaměstnanci mají jen podstatně více práce? To by snad mohli udělat jen nadšenci a na nadšencích ekonomika ani statistika nestojí. Směr je spíš opačný, jak už se tady v příspěvcích objevilo. Firmám a manažerům mnohem víc vyhovuje, když se počet zaměstnanců naopak spíš zmenšuje, ubude organizační práce s nimi a ti zbývající pracují déle než plný úvazek 8 hodin. I přesto, že za práci přesčas musí zaplatit příplatky. Nebo firma rovnou práci přesčas vyžaduje, ale neproplácí.
Prostě pokud se mají alternativní úvazky víc rozšířit, musí prostě být ta vícepráce s více zaměstnanci nějak kompenzována jiným způsobem. Třeba úlevami na odvodech nebo zvýšením příplatků za práci přesčas , o sobotách a nedělích.
kontext v jakém paní Pražáková požádala o flexibilní úvazek, byl asi takový, že se prostě rozhodla že jiný úvazek nechce a zároveň si věřila, že její kvalifikace, schopnosti a znalosti dostačují k plnohodnotnému výkonu. Doufám, že se připojí a komentář Vám poskytne sama.
Na druhé straně se potkala s personalistou, který se nad výsledkem pohovoru zamyslel komplexněji.
Náš pracovní trh vnímám ne jako zamrzlý, ale spíše pomaleji se vyvíjející. My jsme prostě národ skeptiků. A k "novotám", které by nás mohly ohrozit či přidělat práci. Až ekonomická krize byla sama o sobě "novotou", která nás ohrozila a přidělala nám práci. Prudce se zvýšila nezaměstnanost a donutila všechny strány začít přemýšlet nad možnými alternativami. Ale ja jsem optimista a jsem rád že se nad zabetonováním našeho pracovního trhu do 40 hodinového pracovního týdne začalo diskutovat, přemýšlet a možná se dočkáme posunu. Snad správným směrem.
Co se týká práce pro maminky s dětmi. Obavám se, že pokud ministerstvo práce nezačne nějakým způsobem zaměstnávání maminek podporovat bude velmi težké změnit z ničeho myšlení manažerů a odklonit je od představy, že ten kdo pracuje každý den 2 hodiny přes čas pracuje nejlépe. Nastává čas nevratných změn a je na nás aby byly k lepšímu, podmínky pro to máme dobré. :)
Co se týká lidí hledajících práci, jejich pozice ve firmě je při výběrovém řízení obvykle hodně slabá. Kolik nezaměstnaných si potom něco podobného na výběrovém řízení dovolí ? Požádat firmu, aby toto místo na plný pracovní úvazek, na které se hlásí, laskavě změnili na alternativní úvazek. Když s největší pravděpodobností po takovém přání 99 ze sto personalitů vyřadí automaticky toho uchazeče z dalšího výběru.
Když už požádat o alternativní pracovní místo, které ve firmě zatím není, tak až tehdy, když už má ten člověk ve firmě nějakou trochu silnější pozici. Což se tady v tom článku zřejmě stalo, protože kontext, jakým paní při tom výběrovém řízení coby uchazeč požádala o alternativní úvazek, není specifikován a tak není jisté, jestli to bylo formou kategorického přání nebo formou nezávazného snění, které nikdo z přijímací komise nebral vážně.
Jinak mám takový pocit, že přijímání nových zaměstnanců vůbec není o chtění a snění, ale spíš o suchých střízlivých propočtech. Kdy personalistovi nebo manažerovi jede v hlavě kalkulačka a on propočítává, jestli nabídnutý plat versus uchazečem presentované znalosti a dovednosti v kombinaci s určitou odhadnutou či různými otázkami a jinými personalistickými "instrumenty" upřesněnou spolehlivostí nový zaměstnanec firmě spíš zisk přinese nebo naopak skrz neúměrně velký plat a své případné chyby a podobně naopak z firmy peníze odnese....
Ostatně mám pocit, že na pár výběrových řízeních už jsem tu vnitřní "kalkulačku" pracovat viděl.