Platforma flexibilního trhu práce - rozhovor s Radkem Řehůřkem, manažerem na roční rodičovské dovolené.

Když jsem přišel do společnosti LMC, byl můj projekt zařazen do oddělení, které vedl Radek Řehůřek. Zastával pozici produktového manažera a po půl roce...odešel na roční rodičovskou dovolenou :)
Zajímalo mne, jak se má manažer na roční „otcovské“ dovolené a tak jsem ho poprosil o pár postřehů. Mimochodem, když jsem mu napsal, že bych rád, aby nasdílel své zkušenosti byl s rodinou v Mexiku, protože se rozhodli s přítelkyní a jejich synem na rodičovské dovolené cestovat. Opověděl mi, že musí přemýšlet, co vlastně by měl nasdílet, protože mu to nepřijde nijak výjmečné a připadá mu, že prožívá běžnou životní etapu.  

Radku to, že budete s přítelkyní cestovat bylo plánem od začátku? Většinou tátové odcházejí na rodičovskou dovolenou, protože jejich partnerky mají třeba vyšší příjem či slibnou kariéru.

Když jsem se rozhodoval jít na rodičovskou, vůbec jsem nezvažoval možnost, že bych zůstal doma sám a přítelkyně by šla pracovat. Myslím, že otec na mateřské, který vykonává všechny domácí práce a klábosí na dětském hřišti v ženském spolku, není v naší kultuře, ani přes dosaženou úroveň rovnoprávnosti rolí, pro chlapa ta správná životní volba. Vtipné a někdy smutně vtipné situace vystihl pěkně Petr Šabach v "Putování mořského koně" nebo moderněji pár dílů seriálu "Dokonalý svět". Chtěli jsme trávit více času společně.

To znamená, že nešlo jen o to trávit čas se synem? Vypadá to, že jsi termínu “rodičovská dovolená” tak trochu zneužil i ve prospěch posunutí Tvého vztahu s přítelkyní. Což mi vůbec nepřijde špatné a chce to ale trochu odvahu.
Ano, chtěl jsem trávit více času s oběma. A to je první bod, kde je potřeba učinit zralé rozhodnutí a uvědomit si, že dennodenní společné soužití v situaci dnešních párů a rodin není pro každého.
Vysoká míra rozvodovosti ukazuje, že mnoho partnerů žije spíše vedle sebe a zaujetí prací a kariérou jim takové uspořádání usnadňuje. Náhlé intenzivní potkávání může skryté problémy vyostřit a vést spíše ke krachu.

Je mi sympatické, že jsi to pojal jako životní volbu a ne jen rozhodnutí ze strachu, že nebudeš vidět jak Tvůj syn vyrůstá. Pojal jsi to jako změnu směru se vším, co změna směru obnáší. Ale nedá mi to se na to podívat z praktického pohledu. Jak by podle Tebe vypadala společnost, kdyby každý, kdo by chtěl nějakým způsobem otestovat kvalitu svého života, vztahu, úrovně myšlení, odcházel na roční dovolenou?
Sám víš určitě lépe než já, že v některých zemích je přerušení kariéry na delší dobu častější a dokonce vyžadované např. v učitelských profesích. My tady dokonce těžko hledáme i pojmenování pro životní etapy revize hodnot, o to hůře legitimní důvody pro změnu směru. Jsem přesvědčen, že narození dítěte poskytuje ideální prostor pro změny v životě. A každý by se jich měl chopit po svém s ohledem na okolnosti a rozhodně je nedělat se strachem.

U mnohých je takové rozhodnutí, i respektive hlavně, otázkou financí. Ne každý si to může dovolit. A už vůbec ne v tom modelu, že ani jeden z rodičů nechodí do práce a nepřináší příjem. Jak to bylo u Tebe?  
Otázka financí je určitě to nejčastější, co každého napadne. Nemám žádný příjem, žiji ze zásob a vystavuju tak rodinu riziku finančních problémů. To si v situaci, kdy má člověk hypotéku na byt a možná další splátky musí dobře rozmyslet a hlavně spočítat.
Jednoznačně jsme se s přítelkyní ale shodli, že nechceme, aby peníze byly důvodem, proč bychom se myšlenky na společné rodičovské soužití měli vzdát. Z určitého pohledu peníze neexistují a nechci, abych z odstupu času litoval, že jsem vyměnil přítomné okamžiky prožité s rodinou za iluzi nezbytnosti peněz.

Počkej. Chápu vážení mezi penězi a prožitkem, ještě navíc s rodinou. Ale buď sis to připravoval dlouho předem a našetřil anebo máš nějakého hodného strýčka.
Naopak. Pár let jsem pro strýčka Příhodu šetřil já. Vhodné okolnosti se poskládaly tak nějak samy a rozhodnutí pro společnou rodičovskou bylo objevné i pro nás a přišlo rychle. Téměř půlroku pak trvalo, než jsem zařídil vše potřebné a na rodičovskou mohl odejít.

A jak jsi o tom uvažoval v kontextu toho, co budeš dělat až tento rok uplyne? Pokud vím, odcházel jsi s tím, že sice máš v LMC dveře otevřené, ale přece jen se může stát, že se prostě nebudeš mít kam zařadit.
Jedním z bodů v úvahách, zda do rozhodnutí o rodičovské jít, byla otázka toho, co budu dělat během ní a co po ní. Na jedné straně jsem se vzdal jistot, které mi současné zaměstnání přinášelo. Pominu-li finance, mám na mysli jistotu toho, že mám co dělat, v čem se realizovat, dosahovat úspěchů a získávat uznání.
A na druhé straně jsem najednou měl jít do situace, kdy budu vykonávat rutinní každodenní aktivity v domácnosti a po měsíci se začnu nudit. Možná se to nemusí zdát, ale ještě horší situace podle mě je, když chlapa stávající práce neuspokojuje a rodičovskou bere jako únik. Já jsem odcházel v situaci, kdy jsem byl v práci spokojen a plně realizován. A chtěl jsem to stejné a ještě více zažívat doma.

Proč jsi to neřešil nějakou jinou úpravou pracovní doby?
To jsem jistě mohl. Můj šéf mi kladl na srdce, že je potřeba udržovat rovnováhu a doporučoval mi právě částečný úvazek. To je určitě dobrý recept pro work-life integration. Mě přesto lákala příležitost jít do neznáma a prostě se otevřít novým netušeným možnostem.

Rozhodnutí padlo, jsi na rodičovské dovolené i s přítelkyní a tvým synem. Co ti to po půl roce přineslo?
Asi po měsíci jsme si plně uvědomili, že můžeme najednou cokoliv. Nejsme vázáni místem. Nikdo z nás nemá žádné zaměstnanecké povinnosti. A navíc v čase internetu lze řadu věcí řešit odkudkoliv. A když jsme k tomu přidali přátele a příbuzné ochotné nám s čímkoliv pomoci, rozhodli jsme se odjet na dva měsíce do Mexika. Prostě jen tak. Mám rok volna a je najednou jedno, kde ho budu trávit. A v tom vidím zásadní přínos, který jsem si na začátku nedokázal plně uvědomit. Disponuju volným časem.
A paradoxně to stejné jsem díky společné rodičovské umožnil i přítelkyni. Mateřská dovolená pro jednoho člověka opravdu není dovolená.
Srovnám-li četnost a rozmanitost našich společných aktivit s prckem před půl rokem a nyní, je to diametrální rozdíl pro nás všechny už teď a má na nás pozitivními účinky. Takže ano, už se začínám těšit, jak budu za necelý rok řešit, jak se vyrovnat s koncem rodičovské. Zůstávám otevřen možnostem.

Radku poslední otázka. Žijeme v době změn, kam se podle tebe bude ubírat trh práce v České republice?

Každá země má svá specifika. Zároveň jsou ekonomiky zemí hodně provázány. My jsme teď trávili nějaký čas v Mexiku. Vliv Spojených států je zde téměř bezprostřední. Zažili zde podobný propad jako my, jen dříve. Přesto země bohatne a ekonomika jde dlouhodobě nahoru. Pracovní trh se v Mexiku ale liší na první pohled. Lidé vykonávají práce, které v České republice není ochoten už nikdo dělat. Běžně mají další přivýdělky. Sociální zabezpečení není zdaleka tak štědré jako u nás. Např. mateřská dovolená a podpora v ní je velmi krátká. Pokud se bude zvyšovat ekonomický tlak na české pracující, bude to vyžadovat volnější podmínky na pracovním trhu. Musíme vytvořit dostatečný prostor pro podnikavost a flexibilní pracovní úvazky. A my podnikavost a ochotu brát odpovědnost sami na sebe potřebujeme znovu rozvinout. Pak bude na každém z nás, zda se chopí příležitosti.


Zeptal jsem se na názory Radkových kolegů, kteří mají také děti, jak jeho rozhodnutí vnímají. Položil jsem jim tři otázky.
1. Překvapilo Vás Radkovo rozhodnutí?
2. Uvažovali jste někdy podobným směrem?
3. Může být takové rozhodnutí manažera pro společnost přínosem? Nebo máte jiný názor?

Zde jsou jejich odpovědi:

Afred Simuna (Onrea Director)
1. Nepřekvapilo, vzhledem k tomu, že jsem byl v tu dobu jeho šéf, tak jsem tušil, že Radek chce nějakou změnu směrem ke trávení více času s rodinou udělat. Spiš mne překvapilo, že zvolil tu rodičovskou, nevěděl jsem, že to jde.
2. Na roční rodičovskou určitě ne.
3. Může a nemusí. Človek se může vrátit hodně odpočinutý, načerpá za rok spoustu energie, nápadů a nových zkušeností (zvlášť když cestuje) a vrátí se do práce hodně namotivovaný. Taky si ale může uvědomit, že čas s rodinou, je pro něj důležitější než kariéra a totálně změní svůj život. Co si ale myslím určitě, je to, že když se někdo rozhodne takový krok jako Radek udělat, tak se mu nemá bránit. V práci by stejně jen litoval, že svůj nápad nedotáhl do konce a postupně by vyhořel.

Michal Nebeský (Business Development Manager)
1. 2. Překvapilo mne to pouze v tom, že jsem o tom v té době také uvažoval a Radek to prostě zrealizoval. A spíše než to, mne překvapilo, že nehledal možnost nějakého zkráceného úvazku, ale rovnou roční rodičovskou dovolenou. Jinak vzhledem k tomu, že si z podobných důvodů již dříve bral jobbreak, tak mi to připadalo jako logická varianta vyřešení jeho situace.
3. Rozhodně ano. Pokud si ho LMC váží, tak mu takovou možnost má dát, jinak by ho mohlo definitivně ztratit. Radek se tak může do LMC kdykoliv vrátit. Pokud by mu LMC nevyšlo vstříct, tak to mohl vyřešit pouze výpovědí a tím by nikdo nezískal.  

Marek Grynhoff (B2C Director)
1. U Radka mne to zas tak nepřekvapilo :)
2. Ano, ale nemám takové hmotné zajištění, abych si to mohl dovolit (hypotéka...).
Za druhé měl bych možná pocit, že ztratím kontakt s oborem. Možná bych spíše uvažoval o nějaké formě zkráceného úvazku v kombinaci třeba s homeoffice.
3. Pokud se jedná o klíčové lidi pro firmu (manažery nebo i odborníky), tak není moc možné, aby firma třeba rok "počkala" až se člověk vrátí, z pravidla musí situaci řešit tak, že najde někoho jiného (ať už externě nebo interně).
Když se pak dotyčný rozhodne vrátit, může se ukázat, že ve firmě není pro daného člověka "prostor" a firma vlastně daného člověk zratí.
Přínos vidím v tom, že firma zjistí, že lidi zas tak nenahraditelný nejsou, a že když to začne řešit někdo jiný, tak to firmu může posunout dále.
Težké je to přechodné období, než se nový člověk "zapracuje". Je dobré, aby tam byl nějaký překryv mezi odchodem stávajícho člověka a zaučením nového.

Veronika Špachtová (EG Director)
1. Pracuji s lidmi, takže vím, že jedinou jistotou je neustálá změna. Radkovo rozhodnutí mne tudíž nepřekvapilo, ačkoli je v našich zeměpisných šířkách stále ještě neobvyklé. Co pro nás bylo nové, je fakt, že naším zaměstnancem je i Radkova partnerka. Poprvé tak máme dva zaměstnance - partnery v jednom časovém okamžiku na rodičovské dovolené. Ale vše je jednou poprvé :) Radek je člověk, který dohlíží důsledky svých rozhodnutí, a především si upřímně dokáže odpovědět na otázku, co za nimi opravdu stojí. Nikam neutíkal, naopak, při jeho odchodu oddělení pod jeho vedením šlapalo jak po stránce pracovní tak lidské.
2. Jsem šťastnou mámou tří dětí, se kterými jsem strávila osm let na rodičovské dovolené. Work-life balance je dle mého názoru protimluv, práce je součástí našeho života, tudíž lepší než hledat rovnováhu mezi ní a životem, je najít tak smysluplnou práci, abyste ji radostně zaintegrovali do svého každodenního života. Žijeme ovšem v době, kdy se práce u většiny z nás stále více vzdaluje od rodiny, a proto je někdy nutné hledat řešení, která pro některé mohou být překvapivá.  
3. Pro společnost obecně jsou přínosem lidé, kteří vědí, co chtějí a nebojí se své sny realizovat. Pro firmu jsou takoví lidé velkou konkurenční výhodou, vnášejí odvahu, kreativitu, osobitost, rozhodnost, ochotu vyjádřit  názor a nést důsledky svých rozhodnutí. Zároveň zaměstnávat takové "osobnosti" přináší nutnost být jako zaměstnavatel flexibilní, otevřený, nelpět na tom, co je a hledat na každé nové situaci to pozitivní. Nejen pro nás v personální oblasti, ale pro management jako celek, pro nadřízené i kolegy. Jsem ráda, že my v LMC jsem si nejen na Radkově příběhu vyzkoušeli, že flexibilní dokážeme být.

Radkovi i kolegům děkuji za jejich odpovědi.

Pracujte jinak

Váš hlas je odesílán...

Hodnocení: 4.1 z 5. Počet hlasů: 38. Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.