Zbyněk Rozbořil je spolutvůrcem konceptu Development Atelier. Společně se svými klienty zde vytváří řešení vedoucí k naplnění jejich obchodních a rozvojových potřeb a snů...
Děkuji za bohatost Vaší diskuse k tématu předchozího článku! Jsem moc rád za příspěvky pochvalné i zpochybňující. Ukazují právě onu kontroverznost a různost pochopení self - brandingu. Podle mého názoru je autentický self - brand postavený na znalosti dvou základních věcí: (sebe)VĚDOMÍ toho, co je moje opravdová VÁŠEŇ a permanentního hledání formy ideálního VYJÁDŘENÍ této vášně a osobního talentu. Tedy jak svou jedinečnost vtisknout do různých oblastí svého života, včetně pracovního.
Je to (PRO)AKTIVNÍ proces. Předpokládá, že každý může využít svobody, kterou všichni máme (VÍCE NEŽ KDYKOLIV PŘEDTÍM), a zamyslí se sám nad sebou a najde svou cestu (sebe)vyjádření. Nespoléhá na libovůli ostatních. Jde mnohem hlouběji než do stylizace do nějaké PERSONALISTICKÉ ŠKATULKY. Jde k osobnostní podstatě a poctivému zamyšlení nad sebou samým a osobní vizí. Je to proces NEJEDNODUCHÝ, vyžadující POCTIVÉ ZAMYŠLENÍ a KVALITNÍ KONVERZACE s lidmi, kteří naslouchají, neškatulkují a umí občas podpořit a poradit. Ale je to proces neskutečně VZRUŠUJÍCÍ a NABÍJEJÍCÍ.
A vztah k pracovnímu trhu a nezaměstnanosti? Přímý! Pracovní trh se velmi přitvrzuje a myslím, že to je jen začátek. Není podle mě možné už jen spoléhat na to, že mě někdo zaměstná a postará se. Nikdo nám nepomůže, dokud nejsme schopni pomoci si sami. Schopnost znát své přednosti a vědět, jak s nimi zacházet je profesionální. Postoj „nevím co chci a je mi to jedno, hlavně už mě zaměstnejte a dejte mi pokoj, abych to tady v klidu dojel“ prostě nefunguje a fungovat nebude. Drsné je, že tyto věty hodně slyším od lidí mladších, než jsem já. Není to tedy jen syndrom jedné generace, jde o kulturní vzorec.
Rozhodně myslím, že bychom měli rozvíjet tuto dovednost od základních škol. Znalost sebe, úcta a odpovědnost k sobě se pak odráží do všech ostatních vztahů a kontextů. Rozhodně myslím, že by to měla být součást práce trenérů, koučů a manažerů. Ale především každého z nás. Od ŘÍZENÍ lidských zdrojů se posouváme k jejich PROBOUZENÍ. Jsem velkým propagátorem autentického self - brandingu a myslím, že jeho čas nadešel. Schopnost vyhodnotit a vyjádřit svou vizi, brand a kompetenci bude na pracovním trhu klíčovou. Není-li tomu tak už dnes, stane se to velmi brzy …
Přidat komentářKomentáře
dobře jste to vystihl. Ona paní Květa asi ani neví, jak to na takových vesnicích chodí. Ono totiž mít na takové vesnici jen chalupu na sobotu a neděli, ostatní vidí jen z rychlíku. Ale, že za těch podmínek zde lidé žijí celý rok, to asi ani neví. Žiji v podhorské obci s těmi 2000 obyvateli. Pražáci jen přijedou,vezmou si auto a jedou do okresního města nakoupit potraviny atd. Ani těm zbylým živnostníkům,co se snaží zachovat aspoň pro trvalé obyvatele to základní, pražští lufťáci nedají vydělat ani v tom nejmenším. Navíc se diví, že je to dražší. Ano,jak píše pan Radim,jen se diví,protože se musí také uživit. Navíc nezaměstnanost je velká, pokud je práce,jezdí do horoucích pekel. Průměrná mzda se pohybuje kolem 10.000 i btto.A pokud to jde,nákupy dělají v místě práce. Tak,paní Květo, odstěhujte se do těchto míst,můžete tu klidně začít podnikat ve službách,které tak postrádáte.
Je 20 pracovních dnů v měsíci, každý den tedy musí živnostník vydělat minimálně takových 600 čistého. To znamená, protože na vesnicích jsou citliví na přirážky k ceně, denně použít v zakázkách materiál a další vlastní náklady za minimálně 5 - 6 tisíc. Denně minimálně aspoň 100 zakázek za 60 Kč nebo 10 zakázek za 600 Kč nebo jednu zakázku za 6000 Kč. Je to možné v obci, kde je pouhých 2000 obyvatel, a kde tak polovina, tři čtvrtiny z nich ráno odjede do města a vrátí se až večer s nákupy a podobně a ve vesnici nic nevyužije ?
píšete o živnostnících, ale co pro tuto činnost dělá naše prohnilá vláda a zákonodárci,nic. Žiji v obci s cca 2000 obyvateli, za totality služby v obci obsahovaly: kadeřnictví, 2 masny,cukrárna, lékař,lékárna, zubař, obuv,textil,železářství,provozovna ČSAD,koupaliště,pobočka spořitelny, 7 závodů, dopravní obslužnost pro okolní podhorské obce celý týden několikrát,tam a zpět, o sobotách,nedělích. Dnes toto neexistuje, zbyly hospody s automaty,potraviny,kadeřnictví,lékař 2x v týdnu. Ostatní díky kapitalistickému hospodářství zničeno. Živnostníkům se nevyplatí zde ani podnikat,protože se nepokryjí náklady,natož to ostatní. Doprava omezena,kde jedna cesta cca 4km stojí 14,Kč. To je pane pokrok kapitalistického soukromého tržního hospodářství. Ale co si stýskat,podívejme se na hospodaření tohoto systému, jedni makají,druzí,vládnoucí kasta to rozkrade společně s bankovním kapitálem a politiky. Tak si nestěžujme,rozumný člověk nebude podnikat,když vidí ten kapitalistický šlendrián a nepostižitelnost těch velkých zlodějů. Ale,můžeme si za to sami,umíme nadávat jen po hospodách a soukromých dýcháncích,ale odpor proti tomuto šlendriánu není nikdo schopen dát dohromady. Různá sdružení jsou jen pro smích. A politické strany,běžte je zase volit a uslyšíte o nich opět za čtyři roky, oni to za vás vyřeší. Dříve jsme křičeli, Ať žije socialismus,dnes Ať žije kapitalismus a jeho tržní hospodářství. Hurá..áá.
Řadu služeb,které dříve byly samozřejmé pro šiřší vrstvy obyvatel se stávají luxsusem/ opravy,kadeřník,
medicína a.j./.Cenami těchto služeb a nájmů jsme
dohonili vysněnou západní Evropu,možná i USA .Nikoliv vždy kvalitou.Skutečně zde máme rezervy.
Zamyslet se nad sebou,nad kvalitou svoji práce
a úrovní služeb.
Jenže vžijme se do situace práce hledajícího (o věku raději pomlčím). Nenech se "zaškatulkovat" - vždyť pokud se svým CV netrefíš do škatulky toho"guru" nazvaného HR manager je konec.
Aby byla práce potěšením a přínosem pro firmu - měl by se tvými nápady a návrhy někdo zajímat. Moje zkušenost je taková, že proč něco měnit - vždyť do teď (cca 20 let) to takto fungovalo a jistě to ještě fungovat bude. Tedy pokud se ti tento systém nelíbí .....
Souhlasím myšlenky jak v článku, tak i některé v diskuzi jsou hezké, bohužel jsme k těmto ideálům jaksi nedozráli - nebo se pletu?
děkuji moc. Práce se mi stala "koněm", po 45 roce začaly první zdravotní problémy, které jsem vždy řešil na poslední chvíli. Ano, nedosáhl jsem vrchností uznání, na rozdíl od těch, co jen mluvili a hloupě radili. Ale to nevadí, mám dobrý pocit z toho, že na mě obyčejní dělníci a spolupracovníci vzpomínají a srovnávají dnešek s mou činností, ač jsem byl jejich nadřízený,ovšem dnes v ČID a nemohu se s tím smířit. Navíc vidíte,i když by člověk aspoň částečně chtěl pomoci, společnost nemá zájem, jen naši mocní plkají nesmysly. Nejsme věkově daleko od sebe, mně je 58. Proto Vám přeji, aby práce pro Vás byla potěšením, i když není stále posvícení. Navíc, aby Vás zdraví provázelo až do toho důchodového věku. Ještě jednou děkuji. Karel
domnívám se, že spolu nejsme v nejmenším rozporu. Dokonce ani s autorem původního článku. Nicméně jsme se dozvěděli, že jste se v práci obětoval, tedy nepociťoval jste z práce potěšení (snad vášeň?) a pravděpodobně jste nedosáhl toho, čeho jste si dosáhnout přál, takže jste nakonec, snad díky věku a zdraví, rezignoval. Nezbývá mi, než Vám z upřímného srdce popřát, abyste to už "nějak dojel". Já bohužel o dlouholetých zkušenostech ještě mluvit nemůžu, protože počítám, že toho mám mnohem více před sebou, než za sebou. Brzy mi bude teprve padesát.
moje dlouholeté zkušenosti a praxe hovoří jinak,než radíte.Totalita mě vycvičila.Lituji jen toho,že jsem se obětoval v obou systémech a okrádal se časově o rodinu, ve prospěch společnosti. Loajálnost je dvojí- poctivá a falešná, žel falešná ,vždy vítězí. Ve svém věku a zdravotnímu stavu se nemíním zabývat společenskými problémy. Ty si musí řešit nová generace a pokud chce snášet tu politickou špínu,firemní podrazy šéfů, musí být s tímto stavem loajální a smířená. Co vyřešila různá sdružení a protesty,když jde něco proti jejich názorům a připomínkám, nic,máme přeci demokracii.Mocná loajalita vítězí. A stále platí : " Nechoď Vašku s pány na led,..."
Ať se Vám to líbí, nebo ne; politika prostě k životu patří. Taky hodně záleží na tom, o co jde Vám. O nezištnou pomoc společnosti, pro kterou pracujete, nebo o osobní kariéru? Pokud o to první, tak se určitě najde způsob, jak to navléknout, aby to "napadlo" šéfa. Též je dobré vtáhnout šéfa do hry mnohem dříve, než nějaké rozhodnutí učinil. Málokdo rád odvolává co odvolal a slibuje, co slíbil. Když už šéf rozhodnutí učinil; a pokud je rozhodnutí opravdu tak špatné, časem se to stejně ukáže. Až po určité době je dobré nabídnout šéfovi své řešení. Tedy, buď hned v počátku, nebo až s odstupem. Ale vždy mezi 4 očima, nikdy ne veřejně!!!. Dáte tak šéfovi možnost zachovat si tvář a rozhodnout dle vlastního uvážení. Jinak by si šéf mohl začít myslet, že Vám jde o to druhé, tedy o vlastní kariéru na jeho účet. Pak se vyraženým futrům nedivte. Jednal byste na jeho místě stejně.
Je to přesně naopak, škatulkování se děje už názvem pozice, potom seznamem dílčích prací či konkrétních činností na této pozici a nakonec požadovaným vzděláním, praxí a dalšími dovednostmi toho uchazeče. Neboli rozhodující "obálku " určující vztah firma - uchazeč o práci vytváří zaměstnavatel a uchazeč se do té obálky musí pouze co nejpřesněji trefit, aby uspěl.
Kdyby se měl výběr nových zaměstnanců do firem řídit zásadami, o kterých píše autor toho článku, musel by výběr probíhat opačným způsobem. Na veřejnosti by místo firem inzerujících volná pracovní místa museli inzerovat jednotliví uchazeči o práci presentující svůj self-brand. Práce lidí odpovídajících dnešním personalistům by potom spočívala v něčem jako že by probírali ty inzeráty uchazečů , podle nějakého kritéria vybrali toho nejlepšího a potom podle jeho konkrétního self - brandingu by mu přímo na míru ve firmě přiřadili konkrétní dílčí pracovní úkony, ze kterých by potom byla složena jeho práce. Možná taková firma, kde mimo pár lidí nejvyššího manažmentu takhle vybírají i řadové zaměstnance, existuje, ale pochybuji, že by to bylo víc než pár promile pracovního trhu.
Byl jsem na mnoha výběrových řízeních a několik jsem jich i vyhrál. Aby tam seděli lidé, kteří by se chovali podle úvodní věty, sem nezažil na žádném VŘ. Takže si myslím, že autor článku sice má dobré úmysly, ale realita dnešních VŘ nebo AC je někde úplně jinde a když někdo jen trochu vybočuje svými názory, hned je brán jako ten, co nebude poslouchat vedoucího a budou s sním potíže, tudíž ho nevezmeme. Na VŘ nebo AC jsem se setkal většinou s lidmi, ketrým naučená schémata škatulkování ze školy (jak si oni sami o sobě namyšleně myslí) bohatě stačila k tomu, aby si všechny chytrácky rozškatulkovali na ovce, které vezmem a ty ostatní. TO je dnešní smutná realita.