Průvodní (motivační) dopis pro budoucnost. (3. díl)

Petra / Ahojda,tak jsem dokoukala Sneddani a teda nemam slov ,ty mě doke1žeš vždycky zeorsme1t!Jsi super,můžeš mi poradit prosedm,jak to děle1š,že jsi poře1d vesele1??Je1,když se směju,tak si lidi myslej,že jsem pila nějakej alkohol a když jsem smutne1,,tak co se ti stalo tak je1 teda nevim,jak se mam tve1řit..Měj se pěkně.Pokud by jsi mi mohla pedsnout na mail bych měla od tebe takovou pame1tku,je jedno,co napedšeš:)Měj se teda kre1sně,čaudaEva Aichmajerove1: Děkuju Peťulko, zkus se tve1řit prostě jak chceš, ať si ostatned mysled co chtějed. Ale email nezvle1dnu, to bych se upsala. Horko těžko stedhe1m toto.

Pobavil mě bod 7). Autor sám se jím příliš neřídil, "Čeština" v bodě 2) se píše s malým písmenem a v poslední větě bodu 4) chybí mezera.

Souhlasím s Kahe~, že pohovory s personalistkami ať už firemními nebo agenturními je skutečně velice frustrující zkušenost. A nezdálo se, že by motivační dopis měl najký vliv na průběh jednání.
Osobně si myslím, že hovořit má především CV a že motivační dopis je pouhé načechrávání peří. Kdo je víc domýšlivý, neskromný, nemá problém si lehce "upravit" pohled na svou profesní historii, toho motivační dopis asi vždy bude "zajímavější" než někoho, kdo se na věc dívá střízlivě. CV a motivační dopis se ze své podstaty vylučují, byť to není na první pohled patrné. Koho "nenamotivuje" CV uchazeče s tvrdými fakty, toho slohové cvičení (byť stručné na 3 odstavce) nepřesvědčí. A naopak, pokud vyřadím uchazeče s přiměřeně nudným motivačním dopisem, pak se nikdy nedozvím skutečná fakty z CV.

Souhlasím, že personalisti jsou hlavně v českých firmách zatím jenom administrativní pracovnice bez jakýchkoliv bližších znalostí dané pozice - má nalajnovány podmínky od někoho z vedení a těch se drží jak klíště. Pokud někomu někde málo chybí, tak ho hned vyřadí a neposuzuje CV komplexně, tedy i nějaký malý handicap lze vynahradit něčím jiným.... snad už se situace lepší, ale zatím s personalisty jen negativní zkušenosti, ale vedení výběrového řízení s budoucím šéfem je mnohem hodnotnější...

Simono napište tedy do CV jak jste si na studium vydělávala. Většina zaměstnavatelů ocení jakoukoli předchozí pracovní aktivitu. I práce "brigádního typu" Vás mnohé naučí a zaměstnavatel uvidí že máte již určité pracovní návyky.
Samozřejmě chápu že je třeba si na studium vydělat, dělá to tak hodně lidí (sám jsem na tom nebyl jinak). Vždy je ale dobré myslet na to co chci dělat po škole a snažit se na studium vydělávat tam, kde budu k této oblasti co nejblíže.
Hodně štěstí!

Děkuji za připomínky a rady. Osobně bohužel mám praxi pouze krátkou, kterou určitě personalisty nepotěším, ale ne že bych si válela šunky, někdo si holt na své studium musí vydělávat, ovšem to už právě personalisté nevidí a pak studenta berou jako lempla, kterého ani omylem nepřijmou, protože nemá co napsat do životopisu, natož motivačního dopisu, byť by se na danou práci sebelíp hodil a chtěl ji. Smutné, ale realita :(

Co bych k Tomasovu clanku dodal a neni to uvedene, je duraz na celkovy vzhled dopisu a formatovani.

Jedna se zejmena o pouzi hlavicky (od koho, komu), nadpis (motivacni dopis, pod tim napr. nazev pozice), idealne pouzit radkovani 1,5, vyvarovat se exotickych fontu (vhodne jsou napr. Times New Roman, Arial a Calibri) a cely dopis struktorovat tak, aby opravdu zabral se vsim vsudy celou jednu A4. Dolu datum.

Zni to jako banalita, ale hromada lidi je schopna namackat vsechno na horni polovinu listu a vypada to hrozne. Pokud clovek zvladne udelat pekny provodni dopis se vsim vsudy, urcitou vypovidaci hodnotu to ma. Muze to jenom pomoci jak v agenture, tak ive firme samotne. Pokud je dopis pekny, nemusi se HR konzultant bat dopis pripojit ke svemu hodnoceni, kdyz kandidata doporucuje. Konzultant cloveka v podstate prodava a muze pouzit i takovyto "marketingovy" material :-)

Simono, na rozdíl od lidí o nichž hovořil v reakci na Váš příspěvek David nebudu já, ani většina dobrých personalistů z podobných frází nijak nadšená. Motivaci absolventů nejlépe ilustruje to nakolik se již během studia snažili získat alespoň nějaké zkušenosti v oboru, kterému se v budoucnu chtějí věnovat... Naši ostravskou pobočku vede nyní slečna, která k nám nastoupila bez pracovních zkušeností z firmy, ale zato s bohatou praxí v českých i zahraničních pobočkách studentských organizací. Protože se tam věnovala výběrům pracovníků (byť na stáže) a zároveň prokázala velký zájem o obor, schopnost obstát i v zahraničí a vlastní iniciativu, dostala šanci a dovedl ji perfektně využít. Absolventům bych tedy zejména doporučil získat praxi během studia a nebýt "absolventem bez praxe". Pak je situace mnohem jednudušší a motivační dopis se píše lépe. Obory, kde je obtížné během studia komerční praxi získat sice existují, ale v těchto oblastech se s absencí pracovních zkušeností absolventů "počítá". Motivační dopis by pak měl směřovat spíše k potvrzení zájmu o obor a projevení zájmu o práci v konkrétní instituci.

Simono, to je přece tak jednoduché! Musíte napsat, že už při studiu na VŠ jste při zpracování různých projektů zjistila, že jste týmovým hráčem, že tyto/takto získané zkušenosti byste ráda uplatnila v novém zaměstnání a proto věříte (to je hrozně důležité slovo), že jste vhodným uchazečem. Nezapomeňte zdůraznit, že jste ochotná se učit novým věcem, hlavně také proto, že jste mladá a dynamická. Zmíníte-li ještě, že Vám nedělá potíže ten správný tah na branku, bude mít personalist(k)a mokro v kalhotách a vy pracovní místo jisté.

Dobrý den,
zajímalo by mě, co doporučíte čerstvým absolventům VŠ, kteří žádnou pracovní zkušenost nemají, případně mají pouze krátkou praxi v rámci studia, aby psali do motivačního dopisu?? Děkuji.

Dobrý den,
Miloši k Vaší poznámce

(Pod carou: Slysel jsem, ze v nekterych zemich EU je standardni formular s obalkou. Jaka je praxe v CR?)
Myslíte standardní formulář motivačního dopisu? S tím jsem se zatím nesetkal a ani rychlý průzkum na Googlu mi nenapověděl :-)

Existuje však standardní Euroformát CV, můj osobní názor (podepřený stejným pohledem mnoha lidí z praxe, které znám) je, že Euroformát CV není právě nejpřehlednější a mnohé formáty, které si lidí sami vytvoří jsou pro orientaci v nich jednodušší a příjemnější. Pokud někdo neví "jak na to", Euroformátem CV však rozhodně nic nezkazí.

Hodně štěstí!

Dobrý den pane Prajzlere,
chci Vám poděkovat za tento příspěvek. Konečně se dovím, jak má motivační dopis vypadat a nejen "měl by zaujmout zaměstnavatele". Povětšinou jsem se totiž, bohužel, setkávala právě s takovýmito radami. A to i v personálních agenturách :(. Jste asi konečně správný člověk na správném místě :)

1. Diskuse ponekud vzdalila od puvodniho tematu. Pro mne bylo zajimave vse, co se vaze k bodu 4 prispevku, ke kteremu se vaze diskuse. Z diskuse si beru jako primarni faktor pro vyber uchazece jeho schopnost pokryt urcitou "potrebu" zamestnavatele.
2. U velkeho poctu uchazecu o zamestnani si dovedu predstavit, ze pracovnikovi personalni agentury muze neco "uletnout". Uchazec o praci se tedy muze ozvat.
3. Predpokladam, ze prvni zuzeni vyberu je na zaklade vyraznejsich negativnich znaku, ktere uchazec "vykazuje", ale je na zamestnavateli, jak nalozi se zamestnacem, ktery sice splnil kvalifikacni predpoklady, ale do kolektivu "nezapadl".
Pod carou: Slysel jsem, ze v nekterych zemich EU je standardni formular s obalkou. Jaka je praxe v CR?

univerzální motivační dopis: PRACOVAT MÁLO, VYDĚLÁVAT HODNĚ

No, podle mně ti špatní personalisté se nikdy neozvou. Buď v oboru a v práci čtou jen to, co nezbytně musí, takže tento web ne, nebo nemají k tomu co říct nebo něco takového jako příspěvek, který má hlavu a patu by sami od sebe a zadarmo nikdy nenapsali.
Takže diskutují jen ti lepší. A logicky se tak zviditelní a stanou hromosvodem za ty špatné......

Vážená paní Žaneto, děkuji za poslední odpověď. Ta má bude též poslední. Znám spousty personalistů a mohl bych pokračovat dál. Dva příklady, kdy personalisté konají na příkaz, vyhazov za to, že pracovník po třech letech ve firmě/mladý 28let/ pro nadbytečnost a dokončení si středoškolského večerního vzdělání, s čímž firma při nástupu souhlasila. Druhý: též mladý, nebyl dravý,drzý a sprostý,slušnost se nenosí. A personalista jeho vyhazov nebyl ani sám schopen mu oznámit a delegoval přes člověka,který s personalistikou nemá nic společného. Pokud toto berete jako běžný současný trend, nedivte se, že personalistům moc nevěřím. Že si svoji práci dělatě poctivě, patříte zřejmě k vyjímkám. Proto mé útoky neberte osobně, ale mrzí mě, že jste mě v jedné odpovědi nazvala: ddddd,..... Výměna názorů a zkušeností se může obejít bez urážek, i když jsou někdy ostré.Přeji Vám hlavně, zachovat si svobodu v rozhodování i přes tlaky nadřízených. Pokud tuto sebereflexi ztratíte ve prospěch šéfovských tlaků, Váš kredit personalisty ztratí smysl pro lidi, kteří Vám věřili.

Karle a Radime, ve spoustě věcí máte pravdu. Hlavně oba máte zkušenosti z doby, kterou jsem nezažila a ani si nehodlám hrát na to, že bych jí mohla porozumět lépe než vy. Neříkám, že teď je lépe. Je jinak. Dnes se klade důraz na to, aby se každý postaral sám o sebe, což dříve nebývalo. Dnešek je víc o Darwinově teorii o přežití nejsilnějších. Ale bohužel nejsilnější mnohdy neznamená nejlepší, nejkvalitnější, nejchytřejší, nejaktivnější atp. A to je to, co činí největší problém většině lidí. Na jednu stranu to vede k lepším výkomům, na druhou stranu to může mnohým lidem zničit život, protože nezapadají do kolonky mladý-dravý-dynamický... Na druhou stranu, když se podívám do firmy, kde nyní jsem, tak přesně tito mladí dravci u nás mají červenou a věkový průměr u nás jde nahoru. Upřednostňujeme lidi se zkušenostmi a se schopností samostatného uvažování. Radime a není to jen o soft skills. Toto slovo je dnes "in", ale pro mě jako personalistku je hlavní představit si, co se od člověka bede na jeho pozici očekávat. Od programátora nepotřebuju dokonalé komunikační dovednosti, stačí, když umí svou práci dobře a je na něj spoleh. Komunikační schopnosti potřebuji od obchodníka - a když není obchodník schopný "prodat" sám sebe ani na pohovoru, tak jak dokáže zapůsobit na zákazníka. I když zde je to samozřejmě složitější a je potřeba mít na mysli cílovou skupinu, kterou bude obchodník oslovovat. Říkáte, že člověk pohoří i u práce, na kterou cítí, že má - víte, ale toto je dvoustranná záležitost. Povahu práce zná lépe zaměstnavatel a je na něm, koho si vybere. On riskuje a vynakládá finance na neznámého člověka. Není to vždy jen o zlotřilém šéfovi a chudáku zájemci o práci..
Karle, když píšete, že se personalisté nedokáží za nikoho postavit, protože by nemohli dělat svou práci, tak bohužel neznáte zřejmě žádného personalistu. Když se podívám na to, kolik lidí by vedoucí podle životopisu odmítli, ale já jsem si je prosadila, protože mi připadali zajímaví a kvalitní, tak je to relativně velké číslo. Tím nechci kolegy nějak hanět. Naopak si myslím, že jsou to velcí odborníci v tom, co dělají a i po lidské stránce se od nich mám co učit. A kdybyste se zajímal, tak zjistíte, že to tak je ve více firmách. Ve firmě se nebojím říci kolegům a nadřízeným svůj názor. Pokud je konstruktivní a není jen čistě kritický bez návodu na řešení, tak je minimálně vyslyšen a oceněn. Pokud bych si jen stěžovala a pomlouvala, tak se opravdu můžu pakovat - sama a dobrovolně. Ale samozřejmě to takto není všude.
A na závěr - Karle a Radime, oběma vám děkuji za vaše pohledy. I když jsem ve skupině, kterou "pohrdáte", tak vězte, že si vašich názorů vážím.

Ukázkový případ, kdy při výběru, řekněme zaměstnanců převládl soft skils místo skutečných znalostí a dovedností by byl k vidění třeba tady http://neviditelnypes.lidovky.cz/csa-zruinovali-podnik-a-nic-se-nedeje-dvu-/p_ekonomika.asp?c=A100717_102417_p_ekonomika_wag
I když v tomto případě připouštím, že personalisté jsou v tom případě asi nevinně, tady vedení dosadili a tedy si na personalisty zahráli politici nebo jimi bezprostředně podřízení úředníci. Přesto nebo právě proto je to ryzí krystalický případ toho, jak se zaměstnanci, protože i tito vrcholoví manažeři jsou zaměstnanci, vybírat nemají.
Výsledná kumulovaná ztráta pokud ta firma nepřežije a někdo si dá práci to spočítat, se bude blížit k 10 miliardám....

Pane Radime,děkuji. Kádrováky totality i dnešní nemusím. Jen ještě jeden dovětek. Dřívější kádrováci měli jednu povinnost, pokud šlo o nábor, zabezpečit bydlení, jesle,školky, což dnešní nevědí co to je. Budou Vás jen učit psát motivační dopisy a radit a radit, přitom realita je někde jinde. Navíc mě baví to, když se chce matka vrátit po mateřské do práce a nemůže sehnat předškolní zařízení, to jim určitě pomůže motivační dopis. Ano, jsou mladí, totalita měla své zápory, ale i klady, to se dnes nechce slyšet. Tak si musí tato generace vytvořit hodnoty, nejen konzumovat. Já musel pro umístění dětí do školky chodit na brigády, kdo z dnešních půjde, navíc se tato zařízení nebudují, možná tak herny, hospody, tenisové kurty. Ještě jednou díky.

Žaneto, oni ti totalitní kádrováci od vás personalistů zas tak moc odlišní nejsou.
Třeba když se vezme současný personalistická hit, soft skils. Myslíte, že to je vynález současné kapitalistické doby, že tehdy nic takového neexistovalo? Kdepak, existovalo to i tehdy a uplatňovalo se to taky. Akorát to bylo odlišné v konkrétních detailech. Ale princip a soubor obecných znalostí a postupů byl zhruba stejný. Pak tam byl ale zásadní rozdíl v tom, že s bolševikem, aspoň za mých dob, se dala uzavřít nepsaná (a nevyslovená) dohoda. Fungovalo to zhruba asi takhle: "Já jsem já, tohleto umím, tohleto můžu dělat a na nějaké vaše soft skils pitvoření vám kašlu a nemíním se toho zůčastnit. Vy mi to umožníte dělat, budete mi za to dávat plat a jinak mi dáte pokoj a já na oplátku se nebudu cpát výše a nechám vás ta nadřízená místa obsadit vašimi přikyvovači, i když budou s prominutím blbí jak štoudev." Což byla záchrana pro mnohé, kterým šly tyhlety pitvoření vysloveně proti srsti.
Ovšem dneska je to tak, že než můžete při hledání práce vůbec ukázat své znalosti a dovednosti, narazíte na personalistu, který vybírá nejdřív jen podle soft skils a ty s nesprávným prostě nepustí dál, bez ohledu na jejich znalosti a dovednosti. To je ten výběr podle formální úpravy sivíčka, podle provedení motivačního dopisu .....
Odlišný soft skils se tak stává zásadní příčinou neúspěchu v hledání práce, což je dnes existenční problém. Přitom ten člověk ví a cítí, že na tu práci má a že by ji s přehledem zvládl....

Paní Žaneto, já totiž mohu porovnávat to, co Vy ne. A dnešní doba opět říká a tvrdí něco, co není pravda. Socialismus byl založen jen na vychvalování a nepřipouštění chyb, a když, tak stejně nic neřešil. Lidé jen mlčeli a remcali po hospodách a když byl převrat, to nebyla revoluce, najednou všichni byli bojovníci proti totalitě, i ti co tvrdě postihovali ty, co kritizovali a mezi nimi jsem byl i já a výsledek je ten, že jsem skončil na ulici, díky těmto dnes váženým bývalým kádrům. Tvrdí a přesvědčení soudruzi jsou dnes velkopodnikateli nebo jedou na jedné lodi s těmi, co přivedli tuto republiku ke krachu. A Vy mladí v převážné části opět papouškujete to, co se nosí. Vaše kritika je bezzubá, jako byla ta naše. Zkuste dnes něco vytknout majiteli firmy, že je to špatně, jste na ulici, ani se nenadějete, prostě v dnešní době říct názor je zrovna tak špatné jako za totality. Opět se kritizuje po hospodách, soukromých dýcháncích. A pokud jde o personalisty,dříve kadrováky, nikdy se nezastali člověka pro jeho názor, ač byl dobrý, protože košile bližší jak kabát. Tak mi vysvětlete, když je v této zemi tak všechno bezchybné, proč jsme na tom tak ekonomicky špatně, nevymlouvejme se stále jen na krizi, ta je následkem koho, těch obyčejných lidí.? Ti také za totality tvořili hodnoty a nemalé. Výsledek je ten,jaký je. Proto mě štve jedno, že Vy mladí, absolutně nejste schopni sebereflexe, již nikdy nejste schopni zopakovat rok l989, ale opět budete nadávat na zavedení školného, proč? Kdo na to doplatí, opět jen ti nadaní chudáci, protože peníze jsou hlavním měřítkem kapitalismu a kdo platí,jede.A pokud se ten mladý nechce hned v začátku zadlužit, raději ustoupí. Takže Vy, jako personalistka, by jste v prvé řadě měla také vědět, že za poctivého člověka je také zapotřebí se postavit a nevystavit mu jen červenou kartu, protože si to přeje vrchnost a to určitě neděláte, protože by jste jinak tuto pozici nemohla vykonávat. Ano,život je boj, ale nespravedlivý, protože tato společnost upřednostňuje především vulgaritu, moc, peníze a potom na dalších místech jsou ty podřadné hodnoty. A pokud chcete opět dalších 40 let říkat jen lži, opět dojde k revoluci, ale ta nebude o svíčkách a klíčích, té se však nedožiji.

Karle, proč musíte na druhé pořád útočit? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jste-li v životě nespokojený, tak tím, že do svého okolí budete vysílat jen negativa, to nezměníte. Vím, že by asi bylo lepší nereagovat, protože vás stejně nikdo nepřesvědčí, že by něco mohlo být jinak, než si myslíte, ale asi jsem sama nepoučitelná:-). Nemůžu se srovnávat s vašimi totalitními kádrováky - v té době jsem teprve nastupovala do školy a nemůžu reálně posoudit vaše přirovnání. Netuším, proč bych měla být na hony vzdálená realitě. Mám pocit, že v ní žiju, ale občas mi připadá, že si někteří jedinci vytváří takové překážky, aby v realitě žít nemohli. A tou realitou je i schopnost určité sebereflexe a sebekritiky. Karle, zkusil jste někdy něco jiného, než vše hanět, stěžovat si a kritizovat?

Paní Žaneto, Váš intelekt je opravdu na vysoké úrovni. Je vidět, jak jste nahony vzdálena realitě, proto nynější kádrováci se vůbec neliší od totalitních.

Dobrý den všem,

jsem rád že se zde "rozjela" velmi zajímavá diskuse a děkuji za ni jejím účastníkům. Myslím že zde o Žanety s Markétou zazněla přesně ta slova, která bych použil sám :-)
Přeji hodně štěstí!

Co se týká změny oboru v starším věku, to je v první řadě o ochotě firem přijímat na začátečnické junior pozice, ze kterých by mohli postoupit po firemním žebříčku, i ty starší, třeba 40 nebo 50 leté. A ta je podle mně velice nízká až nulová. z více důvodů. Kromě toho snad až většina juniorských začátečnických pozic se zvrhla na prostá námezdní místa s vysokou intenzitou práce a nízkým ohodnocením, odkud se výše do firemního žebříčku vůbec nepostupuje a kde lidi po 3 měsících, půl roce odcházejí a jsou nahrazeni zas dalšími.

No, a protože příslušná začátečnická místa pro lidi měnící ve vyšším věku obor prakticky nejsou, jediná možnost, jak změnit obor, je to začátečnické období si odbýt v předchozím zaměstnání. Znamená to po dobu roku, dvou let nebo tak podobně časem na svou vlastní práci šetřit, šidit ji a uspořený čas věnovat studiu toho oboru, kterému se chci potom věnovat. Případně jeho zkoušení, sledování příslušné internetové komunity, provádění té práce jako vedlejšák a tak nějak. Není to sice loajální k současnému zaměstnavateli, to učení novému oboru ten zaměstnavatel odnese a na poklesu produktivity pracovníka i zaplatí, ale jinou možnost nevidím. Teprve až člověk nabude v novém oboru příslušných znalostí i třeba nějakých zkušeností a kontaktů, nastane čas odejít od původního zaměstnavatele a v novém oboru potom vahou svých nově nabytých znalostí dohromady s vahou prestiže svého předchozího zaměstnání v původním oboru přeskočit ty bezvýchodné juniorské pozice a dostat se na nějakou vyšší pracovní pozici. Která, na rozdíl od těch juniorských pozicí zaručí úspěšný postup ve firmě i v novém oboru.
Ovšem kdo zaměstnání už nemá nebo musí změnit obor okamžitě, třeba ze zdravotních důvodů, je ve velkém průšvihu.

Karle, vy jste správně šáhnutej, to snad ani nemůžete myslet vážně :oDDDDDDDDD

Paní Žaneto, snažíte se být asi zodpovědná ve své profesi. Ale nedivte se, že lidé, kteří jsou odmítáni vašimi kolegy, možná máte i Vy nečisté svědomí, že jste někomu ublížila jen proto, že nadřízený rozhodl tak jak rozhodl a Vy jste ve vlastním zájmu udělala rozhodnutí dle jeho přání a nešla do střetu ve vlastním zájmu, co kdybych pro někoho ztratila toto místo. V tomto je problém, ale nestandarty ve výběrových řízení se dějí jako za totality s rudými knížkami. Dnes jsou to peníze, podnikatelské kamarádské vztahy,politické cestičky. Vidíme to na vládní úrovni, podnikatelské, tak potom se nedivte, že Vám lidé nevěří a považují Vás za podsvětí korupce a prospěchářství.

V případě, že člověk chce změnit obor mám trochu problém s radou. Je to věc, kterou jsem sama řešila a vlastně stále řeším:-). Alokii, máte pravdu v tom, že to prostě standardní cestou nejde. Jenže ne vždy za to může personalista. Většinou dostaneme od nadřízeného přesně vyspecifikovanou pozici s tím, ať na ní najdeme supermana, který bude ideálně dělat zadarmo a začne na 100% fungovat během týdne:-). A na to prostě člověka bez zkušeností s dlouhou dobou zaučení vzít nejde, protože ho vedoucí vždy zamítne. Nicméně - jedná schůdná cesta, kterou vnímám a mám odzkoušenou nejen já, ale i někteří z mého okolí, je ta, že člověk pracuje na nějaké pozici, na které je s ním spokojenost a navíc má dobré vztahy s nadřízeným. Pokud chce člověk změnit obor či typ práce, měl by to probrat se současným zaměstnavatelem a zjistit, zda to je u něj třeba možné a za jak dlouho. Pokud zaměstnavatel ví, že se může spolehnout na vaši práci a její kvalitu a nechce o vás přijít, vyjde vám třeba vstříc. Ale jen pokud se mu to vyplatí - tedy potřebuje a využije jiné vaše nové schopnosti a dovednosti a nebude ho to stát peníze.
Když jste nezaměstnaný/á, tak se lépe profese mění v menších firmách, kde nedostávají tolik životopisů a nemohou si tedy moc vybírat. Tuhle strategii bych zvolila na začátku. Musíte ale počítat s nižším platem než jste třeba zvyklý/á. Pokud chcete změnit profesi v průběhu zaměstnání, je skutečně lepší vzít to přes stávajícího zaměstnavatele a zde už mají výhodu větší firmy s širším spektrem pozic.

Alokii,

já svou vysněnou práci získala tak, že jsem se dobrovolně a za svoje peníze vzdělávala sama a přijala jsem jako první práci, kde jsem doslova trpěla, ale získala požadované znalosti a zkušenosti, byť jsem tu dobu dost strádala i finančně - nicméně, vyplatilo se. Samozřejmě jsem měla hodně štěstí, ale postupovala jsem podle všech těch trendů a jsem tam, kde jsem chtěla být;o).

To: Radim, Markéta, Žaneta
Radime, musím s vámi souhlasit. Současně i s odpovědí Žanety. Nicméně její rozladěnost nad lidmi, kteří zde píší nejsou až tak na místě. Osobně jsem již dávno zaměstnaná, u společnosti, která je sice malá ale o to příjemnější bylo výběrové řízení, protože je zajímalo, co člověk skutečně umí a ne co píší v příručkách. Rozhodně zde nepadly věty „kde se vidíte za 10 let“ a nebyla očekávaná odpověď „na vašem místě“. Samozřejmě že nikdo nemůže "házet do jednoho pytle" všechny personalisty, ale stejně tak nejsou stejní všichni uchazeči. Bohužel ale pro spoustu personalistů je uchazeč pouze "kolonka, číslo, čárka v seznamu" a tak k nim přistupují. Z hlediska personalistů by mne například zajímalo, jakým způsobem má uchazeč získat v oboru do kterého se hlásí ve chvíli kdy např. ten obor chce změnit a myslí si, že je v něm dobrý? V podstatě nijak a proto musí plavat ve vodách které mu byly předem dané a smířit se s tím, že buď bude mít štěstí, nebo ho potká neuvěřitelná náhoda a nebo bude dělat to co ho už nebaví případně není pro něj to "nej" (viz názor Markéty). Zajímal by mě názor Žanety, zda takovému uchazeči by byli ochotni a schopni dát šanci. Myslím si, že spousta uchazečů už ví „jak to funguje“ ale nemá to štěstí na podobně smýšlející personalisty jako je Žaneta a bohužel píše na všechny strany motivační dopisy, CV podle nejnovějších trendů ale ... děje se to co zde již bylo několikrát zmíněno.

Žaneto, tak to je úplně jiná řeč.
R.

Pěkně řečeno Markéto. Přeji hodně štěstí, protože k němu máte pěkně nakročeno:-).

Radime, já vím, o čem tu mnozí hovoří. Také jsem byla nezaměstnaná. A také jsem při hledání práce narážela na jednání ze strany firem (nejen personalistů), které tu plno lidí popisuje. Znám ignorování živopisů, podivná odmítnutí i když jsem byla přesvědčena, že na danou práci mám. A také jsem byla mnohdy naštvaná a zklamaná. A znám i to počítání úspor, kdy si říkáte, zda má cenu řešit nějakou osobní hrdost anebo se na nějakou kariéru vykašlat. A pokud nyní píšete, že nemám důvod si stěžovat a že mám existenci zajištěnou, tak to zcela jistě nebylo zadarmo. Stálo to nějaké úsilí. A současný stav není nikdy jistý. O své místo mohu kdykoliv přijít.
Jinak si nemyslete, že bych se nějak "odvděčovala" stěžovatelům. Můj styl práce je takový, že téměř každého, koho vidím na pohovoru, probírám s potenciálním přímým nadřízeným. Snažím se být co nejvíc objektivní a vedoucímu předávat maximum informací a spojit je se svým pohledem a dojmem ze schůzky. Proces je pak místy zdlouhavější, ale zato efektivnější. Protože se tím alespoň eliminují případy, kdy bychom odmítli někoho, kdo se nám hodí. Raději do 2.kola zveme i ty, u nichž mám sice lehké pochybnosti v osobnostní rovině, ale profesně se mi zdají zajímaví. Ve většině případů zjistí i vedoucí, že by to nešlo - ale proč riskovat?
Jinak se všímám, že tu mnozí popisují výběrová řízení jen na oko... Upřímně jsem se s tímto na vlastní kůži ještě nesetkala. Ve firmách, kde jsem pracovala by nějaké falešné výběrové řízení nikdy neprošlo a pokud jsme chtěli zaměstnat někoho na doporučení, jednoduše jsme mu vytvořili nové místo (pouze v případě, že jsme daného člověka potřebovali), a to bez vypisování výběrového řízení a nějakého hraní si na hledání vhodného kandidáta. Neříkám, že zástěrková výběrová řízení neprobíhají, ale jen to, že jich není tolik, kolik se někomu může zdát. V mém okolí s tímto však nezmiňoval nidko jedinou zkušenost. Ale možná jsem naivní.

Ale o to tady přece jde....stěžují si zde nezaměstnaní na personalisty - potažmo trendy v personalistice, které se - stejně jako vše další - vyvíjí, ale zamyslel se někdo, proč sem pan Prazler toto píše? Osvětluje trendy, praktiky, radí, jak být lepší... Stačí si to pouze přečíst a říct si "Aha, tak takhle to dnes funguje. Tečka" Pokud by si oni stěžující z jeho návodu něco vzali (píše to pro ně), zvyšují tím svoje šance...Mohou být ti lepší...
Můžu být naštvaná na spoustu věcí, upadat z toho do depresivních stavů (nic víc s tím neudělám) a nebo se pokusit co nejlíp přizpůsobit a naučit se plavat - co je lepší? Na to si musí odpovědět každý sám, já mám jasno...

To: Žaneta
No, jak to říkal Jánošík pod šibenicí? Keď stě si ma upiekli, tak si ma aj sjeztě. (omlouvám se za případné chyby ve slovenštině )
Úplně podobně to je i tady s diskutujícími. Já věřím tomu, že většina tady místních stěžovatelů ve skutečnosti žádní potížisti nejsou. Akorát už toho prostě mají dost. Třeba toho, že rozesílají životopisy a motivační dopisy a nikdo jim ani neodpoví ani řádkou. Nebo že výběrové řízení je předem domluvené. Nebo, že vůbec neví, jestli ty motivační dopisy a životopisy vůbec posílají v tom správném tvaru pro toho konkrétního personalistu. A když se k tomu ještě přidruží kontakt s nějakým personalistou, který sám třeba nemá svůj den a samotné jeho chování není se zdvořilým a asertivním chováním k uchazeči kompatibilní.
Zkrátka podle mně většinu tady těchto stěžovatelů si teprve vytvořilo to prostředí hledání práce, jehož jste, ať chcete nebo nechcete, jako personalisté jeho podstatnou součástí.
Jinak ale by mě docela zajímalo, jak chcete identifikovat místního diskuzního kverulanta, pokud k Vám přijde na pracovní pohovor. Abyste se mu mohla za ty jeho vyjádření nějak "odvděčit" Doufám, že to neodnášejí úplně náhodně vybraní uchazeči, kteří se vám něčím znelíbí?
Berte to tak, že prakticky každý z nezaměstnaných, kteří se u Vás ucházejí o práci, už to mají či máme v podstatě dopředu nalinkováno. Už dopředu vědí, jak dlouho jim ještě vydrží peníze, aby si u Vás mohli hledat práci ve svém oboru či nějakou lepší práci s lepší mzdou kolem svého oboru a kdy jim jejich úspory, jejich zásoby třeba reprezentativních oděvů a bot a podobně dojdou a oni budou muset na hledání dobré práce rezignovat a vzít opravdu každou práci, kterou seženou včetně třeba doplňování zboží v supermarketu, či úklid a podobných a žebrat třeba u známých o půjčky......
Takové starosti Vy nemáte, máte zajištěnou existenci, máte práci, máte pravidelný plat a pokud trochu myslíte dopředu, máte finanční rezervy na hezky dlouho....
Vůbec nemáte důvod si jakkoliv stěžovat........ A pokud ano, tak ne mezi nezaměstnanými......

Kateřino, rodič.dovolenou teoreticky uvádět nemusíte, ale když půjdete někam na pohovor, tak to druhá strana stejně zjistí - a když ne při pohovoru, tak při nástupu, až po vás bude firma chtít zápočtový list. Takže radím spíše uvádět. Ale zároveň určitě připojte zmínky o aktivitách, kteté jste během RD absolvovala (viz ECDL). Zkuste nebrat rodičovskou dovolenou jako hendikep, ale jako přednost. Zvládla jste se postarat o dítě, aniž by utrpělo nějakou újmu, tak určitě budete mít dobré organizační schopnosti, jste pečlivá, dokážete se přizpůsobit měnícímu se prostředí a reagovat na nečekané situace:-). A jak zvýšit své šance? Nejlepší je reagovat na inzerci pozic, na něž se domníváte, že skutečně máte. Jak povahově, tak i znalostmi a zkušenostmi. Když posíláte životopis, pečlivě si projděte inzerát a snažte se v životopise zachytit přehledně všechny "položky" z inzerce, s nimiž máte zkušenosti - i kdyby jen minimální. V motivačním dopise se k požadovaným zkušenostem vyjádřete. Doporučuji uvádět důvody, proč reagujete právě na konkrétní nabídku. Čím vás zaujala pozice a čím daná firma. Pokud se vám na životopis do 14 dnů neozvou, můžete do firmy zavolat a zeptat se, zda váš životopis dostali a kdy můžete čekat zpětnou vazbu. Hlavně ale nevolejte naštvaná, volte příjemný, nekonfliktní tón hlasu. Toto je standardní cesta.. Jinak určitě oslovte bsvé známé, případně ať se vám i kamarádi poptají, zda by pro vás něco nebylo. Kontakty a doporučení pořád ještě fungují nejlépe a nejjistěji. Můžete zkusit oslovit i minulé zaměstnavatele... Sledujte také různé pracovní portály, můžete si vytvořit profil na linkedin.com... Vytipujte si firmy, které vás zajímají, podívejte se na jejich webové stránky a volné pozice. Případně jim zašlete své CV se zájmem o práci, i když nic neinzerují - to je ale varianta, která často nemá valný úspěch, protože vaše CV jednoduše zapadne, když není aktuálně potřeba. Ale za zkoušku člověk nic nedá:-).

Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Pracovala jsem více než 10 let v bance. V květnu mi zkončila rodičovská dovolená a já jsem momentálně nezaměstnaná. Jsem vedená na úřadě práce. Každý den sleduji nabídky. Posílám životopisy, průvodní dopisy i motivační dopisy.
Má otázka zní, mám do životopisu uvádět, že jsem byla na rodičovské dovolené nebo ne? Bohužel mi přijde, že diskriminace světem vládne a především ženy jsou na tom stále špatně. Během své rodičovské dovolené jsem se dále vzdělávala (certifikát ECDL komplet, Základy podnikání...), o obor se stále zajímám. jen bych už raději nedělala samotný obchod, ale ráda bych dělala jeho podporu. Jsem komunikativní, přátelská, v kolektivu oblíbená. To však nikdy nemůžu dokázat, protože jsem ještě nedostala ani jedno pozvání k pohovoru. Do práce se opravdu těším, potřebuji už změnu. Poraďte mi prosím, na co si dát pozor nebo v čem mohu zvýšit své šance. Co se týče jazyků umím anglicky na úrovni středně pokročilé. Navštěvuji lekce s rodilým mluvčím. Děkuji moc za případnou radu

Michale, všichni "víme", že personalistu by z fleku mohl dělat každý druhý:-). Personalisté jsou stádo tupých ovcí, které šikovným a chytrým lidem brání v tom, aby mohli pracovat. A přijímají samé blondýny s velkým poprsím místo zkušených lidí. Navíc nemáme mozek, jedeme podle šablon, jsme jen hloupé slepice (a to platí i pro chlapy personalisty). Nic neumíme, proto děláme personalisty. :-)
Zajímavé je, že se u jobsových článků schází stejná skupina lidí, nedělají nic jiného, než že kritizují a ještě se diví, že je nikdo nechce. Neměla jsem v úmyslu být nějak konfliktní, nemám to v povaze, ale tolik urážek směrem k personalistů, jako jsem viděla v posledních týdnech, mě opravdu dokáže zvednout ze židle.
Personalistiku dělám ráda a vidím ve své práci smysl. Ono je strašně jednoduché se do personalistů strefovat. Svádět na ně vlastní nedostatky a selhání. Ale vždyť přeci nejde vždy uspět. Ne každá pozice je vhodná pro každého. A že se nedaří najít práci? Co třeba začít podnikat? Co zkusit něco změnit na svém jednání či vystupování? Vždyť co vám přinese nějaké stěžování? Nic. Pouze další a další neúspěchy. Zcela upřímně - kdo přijme do práce potížistu, který ač je svým znalostmi nadprůměrný, tak si neustále stěžuje a rozvrací kolektiv. Nikdo, kdo má rozum. Primární je v naší firmě lidská stránka. Pokud je člověk "kompatibilní" s lidmi, kteří u nás dělají, a má alespoň nějaké předpoklady pro svoji práci, tak mu dáme šanci. Je li sice extrémně zkušený, ale konfliktní a nepříliš sociální, je nám líto, ale šanci dostane někdo jiný. Z milého a chytrého člověka specialistu a dobrého kolegu uděláte. Nepříjemného a arogantního člověka tým prostě nevezme.
Personalista jedná v zájmu firmy a jejích lidí, stejně jako obchodníci, ekonomové či jiní zaměstnanci. Můžeme se tisíckrát vymlouvat, že když se nám nedaří nějakou pozici obsadit - tak je to proto, že kvalitní lidé teď prostě nejsou, ale stěžování a výmluvy nic nezmůžou, leda skončí vyhazovem. Každý dělá, co může a co umí. Takže si prosím nejprve zaměťte vlastní dvorek a poté plivejte na cizí... A já se omlouvám za tvrdší vyjadřování. Taky jsem se současným projevem zařadila mezi "stěžovače".

Jako personalista souhlasím se Žanetou, jen si maličko dovolím "oponovat", že programátor nerozumí personalistice. Z reakcí zde v diskuzích a některých "motivovaných" uchazečů, kteří zasílají CV bez jakéhokoliv dalšího doplňujícího textu či informace na několik emailových adres současně (snad možná proto, abych jako personalista získal nové kontakty na kolegy z oboru), mám pocit, že personalistice dnes rozumí opravdu každý... ;-)

Ještě jeden příspěvek. Pohádky motivačního dopisu jsou opravdu základem pro získání přehledu o uchazeči. Proto ti, co píší ve stručnosti jsou předem odsouzení personalisty i prac.agenturami . Když se podívám na nové složení vlády a obsazení postů ministrů, tak zajisté hlavní roli hrály motivační dopisy. To již nikdo neprověřuje, protože rychlokvašky plzeňských práv, neodbornost, jsou současným fenomenem naší vládní gartnitury. Takže páni personalisté, nedělejte z poctivých lidí hlupáky.

Je smutné že personalisty v 90% (možná i více) nezajímá co uchazeč skutečně umí ale jestli napíše motivační dopis dle jejich naučených pravidel. Bohužel vím o čem mluvím a to nejen z vlastní skutečnosti.

Z pohledu personalisty to vnímám zcela opačně. V případě, že mi na pozici zareaguje několik desítek až stovek lidí, tak primárně reaguji na CV zaslaná spolu s motivačním dopisem (čtu je jako první). Je to pro mne výraz toho, že daný člověk vyvinul nějakou aktivitu navíc oproti ostatním. Motivační dopis nemusí mít žádnou jednotnou formu, nemusí to být ani zvláštní dokument - stačí mi, když je součástí textu mailu, kterým člověk reaguje na pozici. Důvodem, proč některé firmy chtějí mootivační dopis ve zvláštním dokumentu, je jednoduše potřeba evidence. Aby měl ale motivační dopis smysl, musí mít nějakou přidanou hodnotu. A tou je možnost přiblížit personalistům zkušenosti kandidáta ve vztahu k volné pozici. Personalista sice zná požadavky na pozici, ale ne vždy si je dokáže spojit s popisovanými zkušenostmi v CV. Je jednoduché svádět vinu na personalisty a jejich omezenou inteligenci, ale zcela upřímně - stejně jako personalista nebude např. rozumět programování, tak programátor nebude rozumět personalistice.
Co se týká personálních agentur, tam motivační dopisy nemají příliš smysl. Denně dostávají takové množství CV, že není čas motivační dopisy většinou číst.
Moje rada k motivačním dopisům, abyste se "zavděčili" každému zní - ideální je do těla mailu přidat důvody, proč reagujete na pozici a Vaše předpoklady a zároveň do přílohy vložit motivační dopis s textem z těla emailu a třeba i více rozepsaným. Reagovat na pozici pouze jednou větoou je sice výstižné, ale je to opravdu málo.

Naprosto presne, z vlastni praxe personalista proletne CV a vybere nejzajimavejsi, pruvodni dopis by mel slouzit pouze k prvotni orientaci, co dotycny chce ;-)

Do pozice, kde se očekává kupř. 200 zájemců, nemá valnou cenu psát motivační dopisy, neb to se nestačí číst. Personalista jen přelétne praxi v CV, významná data apod.

Jak úsměvné. Motivační může být různé a pokud nevyhovujete šabloně, která je nastavena, motivační dopis je k ničemu, jak uvádí p. Radim. Personalisté nemají ani tolik slušnosti Vám odpovědět, natož se zabývat nějakou motivační problematikou. Prostě, vše jde úplně jinými cestami, ne motivačními. Tak si tu zase nenamlouvejme jak se vše děje spravedlivě. Podívejme se na odbornost nových ministrů, u těch byla také motivace, ale jaká?To ukáže čas.

Stručně, jasně řečeno.
Jenomže mně připadá, že co personalista nebo personální firma má pro průvodní (motivační) dopis svoji specifickou šablonu a ta pokud není dodržena, je důvodem k automatickému vyhození uchazeče z řízení.
Dokonce jsem se setkal s požadavkem, že motivační a průvodní dopis mají být dva oddělené nezávislé dokumenty, motivační dopis měl být poslán v příloze jako ostatní dokumenty a průvodní dopis měl být skutečně jen průvodní.
Jenže tohle se člověk předem obvykle nikdy nedoví, dostane se k tomu jen šťastnou náhodou při nějakém nadstandartním kontaktu s personalistou. A to hodně nadstandartním, protože bohužel už i obyčejná odpověď od personalisty je dnes nadstandart.
Třeba by u personalistů a personálních agentur bylo k věci zveřejnit na svých webech tyto zvyklosti zpracované do nějakého stručného návodu podobného, jako je tento článek. Aby tak byly zachyceny specifické pořadavky personalisty či agentury a člověk,který se přes ně uchází o práci nemusel tápat a střílet naslepo.
Jak se to dosud děje.....