Máme říkat nezaměstnaným, aby se neucházeli o naše volná pracovní místa?

V dnešním článku se zamyslím nad tématem, které se ve zdejších diskusích objevuje velmi často. Je jím možná diskriminace aktuálně nezaměstnaných lidí na pracovním trhu. Pokusím se porovnat situaci v ČR s aktuálním děním na druhé straně Atlantiku, o kterém ostatně ve svých článcích poměrně často referuji.

Na významném americkém HR portálu se v nedávné době objevila řada článků s touto tématikou. Vše odstartoval červnový článek Laury Bassett z deníku The Huffington Post s názvem „Znepokojující inzeráty: „Žádosti nezaměstnaných uchazečů budou vyřazeny“.  Následovala bouřlivá diskuse a situací se zabývala i CNN.

Článek referuje o několika případech, kdy američtí zaměstnavatelé uvedli mezi předpoklady úspěšného uchazeče i požadavek, aby byl kandidát aktuálně zaměstnán. Dokonce explicitně zmínili, že žádosti lidí, kteří jsou z jakéhokoli důvodu bez zaměstnání, nebudou posuzovány.

Většina těchto zaměstnavatelů na dotazy deníku reagovala vysvětlením postaveným na  argumentech, vycházejících z aktuální ekonomické situace. Množství uchazečů na jedno volné pracovní místo (podle údajů Ministerstva Práce USA to je 5,5 uchazeče na jedno místo; statistiky v ČR hovoří o 17,6 uchazeči na jedno místo) způsobuje obrovskou poptávku po obsazovaných pozicích ze strany kandidátů, kteří neodpovídají požadavkům zaměstnavatele. Narůstá tím především administrativní a finanční náročnost výběrových řízení. Ale například tisková mluvčí Sony Ericsson označila inzerát s podobnou klauzulí za chybu, která se již nebude opakovat. Z takové reakce je zřejmé, že ani zaměstnavatelé sami nepovažují tato opatření za korektní (i přesto, že dotázaní právníci vypověděli, že diskriminace aktuálně nezaměstnaných není v USA protiprávní).

Také reakce v diskusi pod článkem takové chování ostře odsuzují. Diskutující zmiňují situaci jako ostudnou pro celé Spojené státy. Označují ji jako bezprecedentní příklad diskriminace, velmi hloupý přístup k selekci kandidátů,ale také jako obtížně pochopitelné chování firem z pohledu vztahů s veřejností.
Rozhořčeným reakcím se nelze vůbec divit. Z mnoha stran jsou uváděné příběhy o dlouhodobé nezaměstnanosti a marné snaze získat nové pracovní místo. Nejinak je tomu v tuzemských diskusích. V tom je naše situace s tou americkou velmi podobná.

Ačkoli existují povolání, ve kterých se může požadavek na „nulovou pauzu“ v profesním životě jevit jako legitimní, jedná se podle mého názoru v případě diskriminace nezaměstnaných o naprosto odsouzeníhodnou skutečnost.
Nebudu se zde rozepisovat o tom, proč není toto opatření dle mého mínění v pořádku a proč je diskriminace nezaměstnaných neakceptovatelná. Důvody si jistě snadno domyslíte sami.  Otázkou však zůstává nakolik je tato explicitní diskriminace jen špičkou ledovce. Kolik projevů podobného chování společností zůstává skryto pod povrchem.

Jestliže by se skutečně jednalo pouze o zlomek skutečného objemu podobné praxe, nabízí se k zamyšlení další podnět, možná trochu kacířská myšlenka.. „Není lepší tento požadavek výslovně uvést, než dávat lidem falešné naděje?“

Váš hlas je odesílán...

Hodnocení: 4.3 z 5. Počet hlasů: 47. Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.